Nemůže být bráno zaplacení jako pohoršující okolnost v budoucí snaze o zrušení rozhodnutí? Tedy že účastník řízení zaplatil na základě vyrozumění o nedoplatku od celního úřadu, podle kterého se dozvěděl, že se jedná o chybu.
Nemůže. Je tu pravomocné rozhodnutí nadané presumpcí správnosti, splnění toho, co takové rozhodnutí ukládá, nemá žádné vedlejší účinky v tom smyslu, že by to nějak podmiňovalo či limitovalo možnosti nápravy. Dokonce i kdyby vážně šlo o nulitní akt (jak blouzní pan Laker), tím spíše by zaplacení nemohlo nic změnit na tom, že tu žádné rozhodnutí není (nastala by ale poměrně nestandardní situace ohledně vracení již uhrazené částky, pokud by bylo nutné si to proti úřadu vynutit - muselo by se posoudit, zda jde o přeplatek podle daňového řádu, nebo o bezdůvodné obohacení v soukromoprávním smyslu).
Dne 15. 3 bylo doručeno vyrozumnění o nedoplatku, na které je možné podat námitku do 30 dnů. Námitka se podává u správce daně, který úkon provedl. Jelikož je výročí přestupků ještě docela daleko, dává smysl zaplatit a pak to vyžadovat zpět? Nebo spíš poslat námitku ke konci lhůty a doufat, že to nestihnou zahájit se správným provozovatelem?
Z praktického hlediska je rozumné zaplatit. Jak řečeno shora, svoji pozici v celé věci si tím v žádném případě nezhoršíte. Naopak, předejde se různým nepříjemnostem, které by s velkou pravděpodobností následovaly, tj. formálním zahájením výkonu toho rozhodnutí (daňovou exekucí či soudním exekutorem) a následkům úkonů v těchto řízeních (zápisy do různých registrů, zatažení bank, zaměstnavatelů ...). I když se následně dosáhne zrušení původního rozhodnutí a lze se teoreticky domáhat i náhrady "vedlejších" škod z titulu odpovědnosti za nezákonné rozhodnutí, je to v reálu natolik komplikované, zdlouhavé, spojené s dodatečnými náklady, zatížené obrovskou měrou nejistoty a tendencí soudů náhrady z nejrůznějších důvodů nepřiznávat či snižovat, že jít tomu naproti kvůli 1500 Kč je nesmysl. Tím nechci nikoho odrazovat od vymáhání klidně i relativně nízkých škod způsobených chybami veřejné moci, pokud už k nim došlo, ale je-li možnost něčemu takovému předejít, nezvolí si ji pouze masochista nebo aktivista.
Na druhou stranu, jste aktuálně v neformální fázi, vyrozumění podle § 153(3) DŘ v zásadě nemá do vaší právní sféry žádný účinek, a podáním námitky podle § 159 DŘ se rozhodně nic nezkazí, může to být jedna z možností, jak příslušný SO "motivovat" k provedení přezkumu, vedle třeba stížnosti k VOP, hrozby medializace, pruzení různých lokálních politiků a dalších osob/subjektů s vlivem na fungování daného úřadu ... Nevylučuje se ani zaplacení a zároveň podání námitky, v libovolném pořadí.
Aktuálně je nejschůdnější jaká cesta?
Začal bych podnětem k provedení přezkumného řízení, klidně paralelně na ÚMČ i MHMP, bez další prodlevy. Se stručným odůvodněním, že rozhodnutí je zjevně nezákonné, neboť obviněný není a nikdy nebyl provozovatelem v něm označeného vozidla. Teoreticky si s tím můžou SO vytřít pozadí (rozhodnout se pod jakoukoliv záminkou přezkum neprovést), ale u takto zjevné chyby je to nepravděpodobné, a hlavně mají v takovém případě povinnost do 30 dnů podatele vyrozumět, takže v historicky krátkém čase získáte zpětnou vazbu a můžete případně volit další kroky (mj. si hlídat 3měsíční subjektivní lhůtu na podání žádosti o obnovu řízení). Načasování blízko k promlčení bych spíš nedoporučoval, tam reálně hrozí, že se prošvihne lhůta, do které lze přezkum provést (ať už z důvodu přirozené pomalosti SO, či úmyslné zlovůle úředníka). Že následně zkusí odstíhat reálného provozovatele je možné, ale nestahoval bych kalhoty daleko před brodem (mohou zapomenout tomu pravému provozovateli poslat odpustek, dá se trochu zaobstruovat odvoláním proti přezkumnému rozhodnutí atd. atp.).
Autor
Téma: Pokuta provozovateli, který provozovatel není (Přečteno 1412 krát)