IMHO nejsilnější argument už jste sám vymyslel výše ... úřad má sám problémy tu věc uchopit, protože blábolí cosi o "složené křižovatce", resp. o bezprostředně navazujících 3 křižovatkách typu T. Sám SO připouští, že jste stál proti končící větvi první z "T" křižovatek, kde by se u izolované křižovatky stát mohlo, ale zde prý ne, protože jde zároveň o rameno následující křižovatky.
Z hlediska objektivního hodnocení je to sporné ... zákon formálně nezná nic jako "složenou" křižovatku či "bezprostředně navazující" křižovatky. Situace, kde ve výsledku záleží, zda se něco posoudí jako jedna křižovatka či soustava křižovatek, nejsou zase tak vzácné, a nedělal jsem si na to nikdy podrobnou rešerši, ale pocitově bych neřekl, že by to mělo nějaká pevná pravidla, spíš se to hodnotí ad hoc. Kdybych sám měl nějaké kvazipravidlo vymyslet, tak půjčit si jako inspiraci těch 5 m z § 27 ZPPK není úplně blbý začátek. Taky je otázka, jak to měřit, ale nabízí se např. určit středy jednotlivých dílčích křižovatek jako průsečík os křížících se komunikací, a to mi v konkrétním případě vychází tak, že od středu první křižovatky, ve které jste stál, k té prostřední, je to asi 17 m (a k té třetí nejvíc na východ asi 10 m, ale to už pro řešenou věc není relevantní). 17 m je IMHO objektivně moc na to, aby se to automaticky bralo jako jediná křižovatka.
No a samozřejmě je v řízení blbě to písm. s) vs. d). Neviděli jsme příkaz a jeho odůvodnění, ale pokud finální rozhodnutí bude vypadat podobně jako tento protokol, tedy ve skutkové větě zůstane jen "stál na křižovatce" bez uvedení nějakých konkrétních dalších skutkových okolností, ze kterých by plynulo, proč to ohrožovalo bezpečnost (a pouze je tam subsumpce pod písm. s) odcitováním zákonného textu), tak to mají blbě hned ve dvou ohledech, jednak je vnitřní rozpor už ve výroku (protože z té skutkové části neplyne právní kvalifikace), a jednak je blbě odůvodnění, které se s tím výrokem úplně míjí.
Písm. s) je typická tzv. zbytková klauzule. Tedy částečně gumová formulace, která umožňuje postihnout širokou škálu jednání nezahrnutých do předchozího výčtu, ale není to rozhodně bianco šek ke svévoli. Jsou tam minimálně 3 omezení - jednak orgán musí prokázat znaky dané skutkové podstaty, i když jsou formulované gumově, tedy zde konkrétně "ohrožení bezpečnosti provozu" (v konkrétním případě hodně štěstí, podle map jde o místo s minimálním provozem a křižovatku naprosto přehlednou, i s pár zaparkovanými auty). Jednak nemůže postihovat to, co je upraveno určitě, a to i v případě, že ten určitě vymezený přestupek není naplněn - zde konkrétně pokud je explicitně řečeno, že se nesmí stát v křižovatce, ale tento zákaz neplatí v části křižovatky "T", tak nelze tvrdit, že podle zbytkové skutkové podstaty možná někdy i tam platí. Ta zbytková podstata je tam od toho, aby pokryla méně obvyklá (a taky typicky méně závažná) porušení zákona, kde byl zákonodárce líný vyjmenovávat vše taxativně (nebo by to zkrátka nebylo praktické). Pokud mu ale něco jako např. stání v křižovatce stálo za konkrétní explicitní úpravu, tak už je to mimo působnost zbytkové klauzule (to by musela být přímo v písm. d) nějaká výjimka z výjimky). No a do třetice u té zbytkové skutkové podstaty musí být respektována zásada eiusdem generis, tedy že to, co se podřazuje pod gumové zbytkové klauzule, musí alespoň typově, závažností apod. odpovídat bodům upraveným určitě.
V případě § 27(1)(s) ZPPK bych řekl, že jde skoro jen o teoretický konstrukt. Stávající pravidla ohledně parkování jsou tak restriktivní, že si v reálu moc neumím představit situaci, že stojím v plném souladu s obecnou úpravou (nepočítaje toto gumové písmeno) a přesto to někoho ohrožuje. Na místech, kde by něco takového mohlo nastat, dávno je nějaká značka (buď zákaz, nebo způsob stání jasně určený).
Z hlediska procesní taktiky bych ale v této fázi ještě orgána na to písmenko s) neupozorňoval a nechal ho to napsat to rozhodnutí. Poslal bych jen stručné vyjádření rozporující hodnocení provedených důkazů (druhý odstavec na str. 4 protokolu). Zcela bych souhlasil s hodnocením orgánu, že jde o 3 křižovatky typu T, a že vozidlo stálo v té první proti ústící komunikaci, což je v souladu s pravidly, a že není pravda, že by tím bylo dané pravidlo porušeno ve vztahu k vedlejší křižovatce, neboť od její hranice bylo vozidlo dále než 5 m. Dále už ne na zvážení, zda kromě samotného vyjádření tam připojíte i nějaký konkrétní důkazní návrh, např. ohledání místa samého za účelem posouzení té vzdálenosti (pokud si jste jistý, že těch 5 m tam bylo, dává to smysl, jinak hrozí, že na to SO opravdu přistoupí postaví tam nějaké auto tak, aby to sedělo s fotkami, a přeměří to). Výhodou je, že s důkazním návrhem se SO musí vypořádat, buď přezkoumatelně odůvodnit, proč je nadbytečný, nebo provést, v každém případě si tím vylepšujete manévrovací prostor do odvolání.
Pokud jde o to písm. s), orgán si toho buď všimne, může sice překvalifikovat, ale na to vás musí předem upozornit, tedy máte další kolo k dobru. Když to neudělá, bude to snadný bod do odvolání - SO si musí vyjasnit, zda to stíhat jako s) či d), a to s) v tuto chvíli nemusíte řešit, jednak je to na vodě (viz výše), ale hlavně by nejdřív museli celé obvinění a důkazy překopat, abyste na to mohl nějak reagovat, v současném stavu se tím nemá smysl trápit. Reálnější scénář je, že to následně překvalifikují na d), proto i to vyjádření miřte tímto směrem (jsou to 3 křižovatky, nic jsem neporušil, není prokázáno méně než 5 metrů od té prostřední, není vlastně vůbec jasné, kde mělo auto stát, používá-li SO formulace jako "zhruba uprostřed křižovatky", kde tou křižovatkou myslí soustavu křižovatek s celkovou délkou přes 40 m ...).
Autor
Téma: § 27 odst. 1 d) parkovani v krizovatce a odst. 1 s) parkovani na jinych mistech (Přečteno 1498 krát)