jak je možné, že je to kvalifikováno jako usmrcení z nedbalosti a ne jako vražda?
TČ vraždy dle § 140 odst. 1 TZ (zbývající skutkové podstaty, tj. dle odst. 2, případně kvalifikované dle odst. 3 jsou okolnostmi vyloučeny, ale týkalo by se jich to taktéž) vyžaduje jako obligatorní znak skutkové podstaty naplnění subjektivní stránky ve formě úmyslu.
Úmysl může být
přímý (
dolus directus), kdy pachatel cílí na následek (tj. v tomto případě chtěl zabít a konal s tímto úmyslem), nebo
nepřímý(
dolus eventualis), kdy pachatel o následku ví a je s ním srozuměn, ale nutně na něj necílí (tj. v tomto případě vystřelil, aby ho odradil, zároveň věděl, že pravděpodobně zabije a bylo mu to jedno).
Úmysl zde nebyl prokázán, protože obhajoba stavěla na tom, že strážník nevěděl, že s tímto typem zbraně může dojít k usmrcení. To nás dostává do nedbalostního zavinění (a zároveň zcela vylučuje vraždu, kde zavinění může být pouze úmyslné).
Nedbalost je
hrubá(
culpa lata), kdy pachatel sice věděl, že následek může nastat, ale spoléhal na to, že nenastane (tj. tušil, že ta zbraň může být dost nebezpečná na to, aby mohla i usmrtit, ale spoléhá na to, že neusmrtí*), nebo ta
"pravá", "lehká" (
culpa levis), kdy pachatel o tom, že následek může nastat nevěděl, ale přiměřeně k povaze skutku či svému postavení to vědět měl a mohl (tj. nevěděl, že může usmrtit, ale byl na to proškolen, takže to vědět mohl a měl). Na poslední variantu nedbalosti to evidentně hraje/hrála obhajoba, tj. že strážník sice měl a mohl vědět, že tím může usmrtit, ale nevěděl to.
* Podobností hrubé nedbalosti s nepřímým úmyslem se nenechte zaskočit, neboť "
culpa lata dolo proxima est." a rozdíl je v tomto případě primárně v míře srozumění s tím, že následek nastane, resp. může nastat.