Důvod, proč se rituály na na registru dělají převážně osobně, spočívá asi především v tom, že se registru nechce posílat velký TP poštou. Vše ostatní je v zásadě řešitelné - žádost a přílohy jde poslat poštou (samotnou žádost by šlo i přes DS/e-mail, ale musí se přiložt originál TP a to jinak než v obálce nepůjde), poplatek lze řešit vylepeným kolkem nebo bezhotovostním převodem.
Nevidím úřadu až tak do kuchyně, ale předpokládám, že důvod, proč to registr odmítá řešit korespondenčně, je převážně "tradice" a pohodlnost, úřadu velmi vyhovuje, že tam lidi chodí žmoulat čepici - je to přirozený rate-limiter na vstupu (když přijde moc lidí nebo pracuje málo úředníků, tak se tvoří fronty, vyvolávací systém vydá jen "omezené" množství lístečků a kdo přijde pozdě nebo nedá úplatek, má smůlu ...). Tedy bez ohledu na to, jak dobře či blbě úřad pracuje, nemohou mu vzniknout nedodělky, maximálně budou lidi trochu brblat (a ti chytřejší si radši příště zajedou na nějaký méně vytížený či efektivněji fungující registr, a vzhledem k tomu, že jak platy úředníků, tak dotace na výkon přenesené působnosti jsou paušální bez ohledu na počet odbavených "klientů", i to, že se konkrétnímu registru budou lidi vyhýbat, je pro jeho posádku ve výsledku čisté plus). Stejně tak když se úřadu něco nelíbí v žádosti či podkladech, tak rovnou dotyčného vyhodí (což je opět pro úřad snazší než posílat nějakou výzvu nebo třeba zvednout telefon).
Objektivně nahlíženo tam ale bude i legislativní překážka. Ty úkony na registru jsou zřejmě vyřizované v režimu vydání dokladu ve smyslu § 151 SprŘ. Tedy formálně se vede správní řízení o žádosti, která je podána podpisem nějakého toho jejich formuláře, a pokud SO vyhoví, provede záznam do velkého TP (a v některých případech i vystaví nový malý TP) a nevyhotovuje formální rozhodnutí, místo toho má účinky vydání tohoto rozhodnutí převzetí těch dokladů zpět provozovatelem. S trochou dobré vůle by to sice poštou šlo, zákon sice předpokládá osobní převzetí, ale distanční provedení explicitně nezakazuje, ale s tou trochou dobré vůle od úřadu v Kocourkově počítat nejde.
No a teď k té vakcíně proti sprdeli. Velkou analýzu nečekejte, zkuste prohledat fórum, nějaké případy na toto téma tu už byly, včetně rozsudků (bohužel, pokud si pamatuju, ne moc příznivých). V každém případě, ten liberační důvod je třeba vykládat z hlediska účelu. Kdybych se to četlo ad absurdum doslova, tak každý provozovatel někdy podal žádost o zápis do registru (dokonce i ohledně toho vozidla, o které jde, minimálně v okamžiku, kdy na sebe to auto napsal). Jenže tak to zjevně není myšleno, patrně to mělo pokrýt případy, kdy je auto v procesu změny provozovatele z toho momentálně evidovaného na jiného (a dost možná je to jen relikt ještě z dob polopřevodů).
Nejste první, koho napadlo, že by podávání takových žádostí mohlo sloužit jako štít proti sprdeli. Jedna možnost je dělat to na hulváta ve stylu Kocourka, tedy na všechna auta posílat nějaké šablonovité žádosti a tím se pak hájit. S tím by si asi úřady poradily snadno (prohlásí se to za zjevné zneužití práva, které nepožívá ochrany, prokázat to v případě, že šlo o 10. stejnou žádost v pořadí nebude těžké). Ale pak je tu velká skupina nešťastníků, kteří auto někomu fakticky (pro)dali a předali, ale neprovedli přepis, dokud měli auto a papíry v ruce (a klasicky se spolehli na to, že to udělá nový šťastný majitel). Tam by pak žádost o přepis na toho, kdo je faktickým novým provozovatelem, IMHO měla proti sprdeli chránit, a to i v případě, že přepis kvůli nějakým byrokratickým překážkám a nedokonalostem kocourkovského právního řádu nedopadne. Bohužel soudy to zatím tak nevidí - padají z nich buď moudra typu, že se měl provozovatel starat, nebo nějaké komplikované redukce typu, že ta žádost má liberační účinky pouze za předpokladu, že jí je následně vyhověno.
