O tom stanovisku vím, jenže to je naprosto nezávazné a SO si s tím vytře řiť.
Hledám, jestli už to někdo neposunul k soudu, kde by jim to omlátili o hlavu jako nedůvodné
obtěžování občanů.
Zatím se mi podařilo jen najít metodickou úvahu MVCR, kde preferují Pozn.2 a vysvětlují to vstřícností vůči adresátovi.
A doslovně uvádí: "Vkládání písemností do domovních schránek by proto mělo být standardem, od kterého se lze
odchýlit pouze výjimečně"
A k tomu tam uvádí i 2 As 165/2014 – 27, kde už to soud okrajově řešil s citací:
"Dalším důvodem výjimky je, že správní orgán vyloučí vhození do schránky. K tomu může ovšem přistoupit jen výjimečně, existují-li k takovému kroku závažné a skutkově substancované důvody na straně toho, komu je doručováno; typicky se může jednat o situace, kdy je doručováno někomu, kdo sdílí poštovní schránku s jinou osobou, jež má protichůdný zájem v řízení, ve kterém je doručováno, a jež by např. neoprávněným otevřením zásilky či jejím zašantročením mohla poškodit práva či zájmy toho, komu je doručováno. Důkazní břemeno k prokázání skutečností podmiňujících účinnost doručení fikcí, tedy i důkazní břemeno ohledně existence důvodů, pro které výjimečně nebyla zásilka do schránky vhozena, je na straně správního orgánu."
Takže, když Helmutovi nevhodí do schránky, tak by se dala vyzkoušet strategie, při překlopení na provozovatele a příkazu, odvolání
s tím, že Helmutovi SO neumožnil seznámení se zásillkou tím, že vyloučili vhození do schránky.
Průzkum bojem? zkoušel někdo tenhle judikát?
https://www.zakonyprolidi.cz/judikat/nsscr/2-as-165-2014-27
