Neprojednání Senátem je něco jako soft souhlas. Je přitom jedno, zda se to nestihne ani projednat, nebo Senát aktivně vyjádří vůli se návrhem nezabývat. V reálu se děje obojí.
Aktivní nezabývání se návrhem se často používá v situaci, kdy senátní většina politicky má zájem na přijetí návrhu, ale z nejrůznějších důvodů nestojí o to, aby někde bylo zaznamenáno, že pro to aktivně zvedli pazouru. Z nedávné doby např. populistické zmrazení (fakticky tedy snížení po 1 měsíci zvýšení) platů ústavních činitelů - což jednak možná v části, která se týká soudců, narazí u ÚS, ale hlavně Senát velmi podobný návrh nedávno zamítnul, jediný rozdíl byl v tom, že tehdy to navrhovala vůči senátní většině opoziční zlá Babišova vláda, a ne ta nová hodná se Senátem politicky spřízněná.
Z hlediska ústavního pořádku je fuk, zda Senát běžný zákon aktivně odmává, nebo ignoruje (čl. 48 Ústavy). Vliv má pouze zamítnutí či vrácení v příslušné lhůtě. Výjimkou jsou ústavní zákony a pár dalších zákonů (zejm. volební), kde není možné Senát převálcovat (čl. 40 Ústavy).
