Ta konstrukce je ptákovina. Nikdo chodce nenutí přecházet na nebezpečném místě, a navíc i chodci mají podle ZPPK nějaké povinnosti, konkrétně u přecházení mimo přechod zejména v § 54(2) ZPPK (a k tomu obecné dle § 4). Množství nehod s chodci, kde nebude dáno ve smyslu ZPPK ničí zavinění (chodce, řidiče, osoby, co má na děti a jinak samostatně neodpovědné osoby dohlížet), tedy kde šlo čistě o nešťastnou náhodu, bude minimum - a moje fantazie ani nestačí na to dohlédnout, jak by takovým nehodám mohla předcházet existence přechodu.
Nicméně i kdybychom čistě ve prospěch diskuse připustili, že by odpovědnost za daný TČ teoreticky mohla být dána, jak chcete určit hranici? Existence jakékoliv dopravy generuje vždy nějaké nebezpečí, a dokud nebude zakázána uplně, vždy lze říct, že úředník, který připustil aby kdokoliv vůbec mohl vyjet, ztížil odvrácení resp. zmírnění daného rizika. Pokud se přidržíme textu dané skutkové podstaty, je tam velmi konkrétní výčet (požár, povodeň, výbuch) a pak zbytková obecná kategorie - tu je v souladu s výkladovým principem eiusdem generis třeba chápat tak, že musí jít o srovnatelná nebezpečí. A ohrožení při přecházení silnice (byť frekventované a na nějakém blbém místě) statisticky ani jinak souměřitelné s riziky typu požár či výbuch rozhodně není.
Hádám, že cílem není někoho reálně odstíhat (to je často sci-fi i v mnoha situacích, kde na rozdíl od té uvažované je alespoň formální stránka naplněna), ale vytvořit něco jako nátlak. Chcete-li za tímto účelem za každou cenu lovit v TZ, tak bych spíš kouknul do kapitoly přímo zaměřené na úředníky, např. na § 330.
