[45]K této námitce Nejvyšší správní soud považuje nejprve za nutné odkázat na relevantní judikaturu zabývající se trvajícími delikty. Podle rozsudku ze dne 22. 2. 2005, č.j. 5 A 164/2002–44, publ. pod č. 832/2006 Sb. NSS, „[za] trvající jiný správní delikt lze proto považovat takový správní delikt, jímž pachatel vyvolá protiprávní stav, který posléze udržuje, popřípadě jimž udržuje protiprávní stav, aniž jej vyvolal. Jednání, jímž pachatel udržuje protiprávní stav, závadný z hlediska správního práva, tvoří jeden skutek a jeden správní delikt až do okamžiku ukončení deliktního jednání, tj. až do okamžiku odstranění protiprávního stavu. Lhůta pro uložení pokuty, případně pro zahájení řízení o uložení pokuty, může začít běžet teprve od okamžiku ukončení trvajícího správního deliktu. Pokaždé, kdy se správní orgán dozví, že protiprávní stav je delikventem pořád udržován, tj. že stále nedošlo k ukončení trvajícího jiného správního deliktu, počne vždy běžet nová subjektivní lhůta k uložení pokuty, resp. k zahájení řízení o uložení pokuty.“ Na tento rozsudek navázala řada dalších rozsudků Nejvyššího správního soudu zabývajících se trvajícími delikty. V této souvislosti lze odkázat např. na rozsudek ze dne 8. 11. 2007, č.j. 9 As 40/2007 –61, kde bylo mj. konstatováno následující: „Pouze pro úplnost Nejvyšší správní soud uvádí, že ačkoli se trvající delikt (přestupek) posuzuje vždy jako jedno jednání a jeden skutek až do ukončení deliktního jednání, je třeba odlišit situaci, kdy je již v průběhu trvání deliktu (tj. dříve, než je protiprávní stav ukončen) uložena sankce. V takovém případě je, a to pouze z hlediska ukládání sankce, nutno trvající delikt považovat za ukončený, neboť se předpokládá, že právě uložení sankce pachatele donutí k ukončení protiprávního stavu. Pokud je však po uložení sankce protiprávní stav i nadále udržován a trvající delikt trvá dále, nejedná se z hlediska totožnosti skutku o skutek shodný, nýbrž o skutek nový, za který lze uložit další sankci. Existuje zde sice totožný pachatel i protiprávní stav, odlišnost je však dána časovým obdobím, po které delikt (přestupek) trvá a za které je sankce ukládána.“
[46]Z výše citované judikatury vyplývá, že pro posouzení deliktu jako trvajícího je rozhodné, zda je tímto deliktem vyvolán protiprávní stav, který je posléze udržován. V nyní posuzovaném případě měl stěžovatel dle § 94a odst. 2 zákona o silničním provozu povinnost odevzdat řidičský průkaz příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností do 5 pracovních dnů ode dne, kdy nabylo právní moci rozhodnutí, kterým mu byla uložena sankce zákazu řízení motorových vozidel. Stěžovatel tak však neučinil. Podle § 46 odst. 1 zákona o přestupcích je přestupkem porušení i jiných povinností, než které jsou uvedeny v § 21 až 45 zákona o přestupcích, jestliže jsou stanoveny zvláštními právními předpisy včetně nařízení obcí, okresních úřadů a krajů.
[47]Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že neodevzdáním řidičského průkazu stěžovatel vyvolal protiprávní stav a tento posléze udržoval.
č.j. 9 As 93/2014
