Podle InfZ vás téměř jistě "fucknou" s odkazem na
§ 11(4)(b) - tedy pokud vám nestačí rozsudek (který ale předpokládám odsouzený má) - přitom za "rozsudek" ve smyslu tohoto ustanovení se považuje libovolné meritorní rozhodnutí, i když nejde formálně o rozsudek, ale třeba usnesení, trestní příkaz, platební rozkaz atp.
K původnímu dotazu - trestní řád skutečně předpokládá, že úkony za obviněného bude činit obhájce. Nemá smysl se chytat ustanovení, kde se píše o zmocněnci (to je zkratka pro zmocněnce poškozeného), ani té tzv. jiné osoby (ta by musela prokazovat vlastní právní zájem - a ten není dán tím, že obviněného zastupuje, ani jej nelze jednoduše vygenerovat jiným jinak neškodným projevem vůle obviněného resp. zástupce). Určitá nepatrná šance je v tom, že obhajoba v trestním řízení je konstruovaná jako zvláštní role, není tam (na rozdíl od jiných procesních předpisů) řečeno, že jde o speciální formu zastoupení (tj. že ustanovení o procesním zástupci fungují jako lex specialis vůči klasickému hmotněprávnímu smluvnímu zastoupení podle § 436 an. OZ). Pokud si tedy zjednám obecného (hmotněprávního) zmocněnce, který zjevně není obhájcem, trestní řád o tom neříká nic, tedy to ani nevylučuje. Z klíčových úkonů trestního řízení (hlavního líčení a dalších soudních zasedání, procesních vyšetřovacích úkonů) by sice takového obecného zmocněnce vyfakovali s odkazem na taxativní povahu seznamu účastníků daného úkonu, ale u nahlížení, zejména v neživé věci, by se to při troše dobré vůle dalo přejít.
Z praktického hlediska mi ale přijde zbytečné o tom právničit. Nahlížení u soudu je třeba mít objednané, nechcete-li vážit cestu zbytečně, tak to při domlouvání termínu rovnou zmiňte, že přijdete jako zmocněnec, a uvidíte. Nebo ať dorazí obviněný osobně. A pokud nejde jen o pohodlost a brání mu vážný důvod, tak by neměl být zas takový problém obvolat advokáty v místě soudu a zjistit, kde nemá koncipient do čeho píchnout a za rozumný peníz si zahraje na živý scanner ...