Vše důležité viz Číkus výše. Přidám jen pár detailů.
- Pokud bylo podáno odvolání, ale nikdo o něm nerozhodl, je skutečně formální obranou žádost o opatření proti nečinnosti, ale vždy proti SO2. Logika je taková, že je to SO2, kdo má rozhodnout (dokonce i o opožděném či nepřípustném odvolání), takže i kdyby za to subjektivně nikdo na SO2 nemohl, protože SO1 odvolání ztratil, zabordelil, či se ho dokonce rozhodli ignorovat a nepostoupit úmyslně (poslední dobou takové tendence existují s argumentací zneužitím práva), pořád je to formální odpovědnost SO2. Žádost účastníka úplně přesně podle § 80(3) věty druhé SprŘ by tak měla směřovat na SO3 - nadřízený SO nečinného SO2 (tedy nejspíš na MD, jde-li o dopravně-správní buzeraci). V reálu bude asi rychlejší a praktičtější ji poslat SO2 (s poznámkou, ať to laskavě na MD postoupí, nehodlají-li to sami řešit), zejména máte-li indicie, že chyba je u SO1.
- Opatření proti nečinnosti není jedinou možnou obranou, resp. taktikou. Bylo-li podáno odvolání (a bylo podáno řádně, včas, oprávněnou osobou atd., nemá vady, nebo jen takové, které lze postupem dle § 37 SprŘ odstranit ...), pak má toto odvolání tzv. suspenzivní účinek (tedy odkládá právní moc i vykonatelnost rozhodnutí), a tento účinek nastává ze zákona, tedy nikdo o něm zvlášť nerozhoduje (zda takový účinek nastal si musí posoudit každý sám jako předběžnou otázku v okamžiku, kdy na tom bude něco záviset). Základní taktikou by tedy mohlo být nedělat nic - rozhodnutí SO1 je nevykonatelné, že o odvolání nikdo nerozhodnul obviněného netrápí, a vyrozumění o nedoplatku nejspíš nemá povahu správního aktu, který by ukládal nějakou povinnost, tedy lze ho ignorovat, nebo třeba i zaplatit s tím, že si to později vyreklamuji zpět, ale není povinností na to nějak odpovídat, a už vůbec není třeba upozorňovat SO na jejich chyby.
- Teprve dojde-li skutečně k nějakým formálním krokům na základě nepravomocného rozhodnutí (např. k vydání exekučního příkazu), je třeba se bránit. Blbý je, že jak už též padlo, exekuce, byť neoprávněná, může napáchat vedlejší škody, a i když teoreticky i ty lze pak chtít po státu kompenzovat, je to v typickém případě zbytečná eskalace (systém je bohužel nastaven tak, že i pokud poškozený formálně vše vyhraje, tedy dosáhne toho, že chybná rohodnutí jsou zrušena, vše navráceno do zákonného stavu, a dokonce vysoudí nějaké drobné jako náhradu újmy, stejně ho to bude bolet víc než protistranu - už kvůli energii, kterou je do toho nuté investovat, případně nákladům na advokáty, které ta náhrada málokdy reálně pokryje).
- Tahy, které teď můžete udělat, tedy jsou v zásadě tyto - zaplatit, nahlížet, formálně řešit nečinnost, neformálně SO upozornit a zjišťovat, co se s odvoláním stalo. Jak to namixovat a hlavně načasovat je na vás. Konzervativní strategie zahrnuje zaplacení (jako odvrácení, byť neoprávněné, exekuce) a s řešením nečinnosti vyčkání na prekluzi, ale bacha, je tam pak dost úzké časové okno (viz Číkus). Jste-li si jistý, že odvolání máte vyhrané, a to nejen toto kolo, ale řízení jako celek, klidně to můžete urychlit.
