Řada podstatných informací už padla, bohužel ale problém jednoznačné řešení nemá. Pokusím se to shrnout. Správní řád v § 37(4) rozlišuje v podstatě 3 formy plnohodnotných podání - ústně do protokolu, písemné, elektronické, a vedle toho jakousi neurčitou kategorii podání jinými prostředky, které ale musí být potvrzeno. Přímo ve SprŘ ale není u el. podání nijak konkretizováno ani co se myslí podpisem, ani kam/jak se má podání poslat.
Po zrušení starého zákona o el. podpisu (227/2000 Sb.) je relevantní úprava
- k náležitostem el. podpisu v nařízení eIDAS ve spojení se zákonem 297/2016 Sb. (tady vycházím z toho, že podání bylo opatřeno uznávaným podpisem a nikdo to nerozporuje)
- k tomu, kam poslat, v ArchZ (499/2004 Sb.) a prováděcí vyhlášce 259/2012 Sb.
Jak už je výše diskutováno, z ArchZ a vyhlášky plyne pro SO povinnost e-podatelnu zřídit, její adresu zveřejnit, a podání na ní přijímat, včetně náležitého technického řešení (tj. zaevidování příchozích podání, vyhodnocení podpisů atp.).
Není nikde explicitně řečeno, že by pouze tam byl povinen to podatel poslat, resp. jaké to má mít následky, pokud pošle jinam. Je sice stanovena povinnost úřadu podání úřední povahy podané mimo podatelnu obratem na podatelnu předat (nebo rovnou zpracovat, jako by přišlo na podatelnu), ale je tam jednak divná definice kruhem (týká se to jen "dokumentu, který se považuje za doručený") a jednak nejsou zřejmé následky, pokud se tak nestane. (Analogicky třeba podám úkon u nepříslušného úřadu, ten je povinen bezodkladně postoupit příslušnému, ale pokud to bylo vázané na lhůtu, fakticky záleží na tom, kdy to postupující úřad odešle. Pokud to u sebe poválí a lhůta se zmešká, můžu namítat nesprávný úřední postup, ale ne bez dalšího, že bylo podání učiněno včas, protože při řádném postupu by bylo cílovému úřadu odesláno ve lhůtě. Tady se nabízí podobné řešení.)
Význam klíčového rozsudku 1 Ans 5/2010-172 je po zrušení zákona o el. podpisu nejasný. Ratio tohoto judikátu stálo na tom, že povinnost činit podepsaná podání výhradně přes zveřejněnou adresu e-podatelny bylo explicitně v 227/2000 Sb. To se změnilo, ale i z ArchZ to, že se podání přijímají na adrese e-podatelny, plyne, i když už ne tak jednoznačně. Podpůrná argumentace stále alespoň částečně funguje (takové to, jaká by to byla hrůza a pro orgány nesplnitelná povinnost, kdyby měli přijímat podání na všech adresách, které někde zveřejní). Proti tomu lze postavit opačný názor, že po zrušení 227/2000 Sb. (bez náhrady v nové úpravě) a zároveň existenci speciální úpravy v § 14(3) InfZ a contrario plyne, že tam, kde to zákonodárce neupravil, je účinné podání na libovolnou adresu (kdyby to tak nebylo, je ten odstavec v InfZ zbytečný, což by bylo v rozporu s ideou racionálního zákonodárce). Tato myšlenka se objevuje třeba v NSS 1 As 106/2018-45 a přebírá ji i odkazovaná ministerská metodika (pravděpodobně právě z tohoto zdroje). Ale ani 1 As 106/2018-45 není trumfové eso, protože si soudy zrušení 227/2000 Sb. a tím změny relevance 1 Ans 5/2010-172 nevšimly, ale odchýlení od jeho závěrů je odůvodněno čistě tím, že šlo o to "jiné" nepodepsané podání, které tedy může být posláno kamkoliv, prokáže-li se doručení, je zachována lhůta, ale musí být jiným způsobem potvrzeno.
Můžete upřesnit kontext toho podání, které úřad kvůli doručení na adresu ne-podatelny ignoruje, a v jakém je momentálně stavu řízení, v rámci kterého mělo být podání učiněno? Možná by to šlo použít jako vhodný podvozek pro to, aby se v problematice udělalo jasno, tedy pokud máte chuť případě jít k soudu.
