[Níže uvedený text jsem našel po restartu prohlížeče jako neodeslaný, takže je trochu mimo následný vývoj, ale informace se mohou hodit, třeba příště.]
Chybějícího záznamu je škoda. Postup MP a odtahovky byl jednoznačně špatně hned dvojmo. Zřejmě mělo jít o režim § 45 ZPPK (odstranění překážky, kterou tvoří vozidlo). Připusťme, že vozidlo parkující v rozporu s pravidly skutečně tvoří v tomto smyslu překážku (např. překáží v zaparkování někomu jinému, kdo by tam stál v souladu se ZPPK) - jenže podle vašeho popisu nic takového nenastalo, protože povinnosti plynoucí z DZ (kotouč, časové omezení) byly splněny. Ale i kdyby, povinnost odstranit překážku má primárně ten, kdo ji způsobil, a až subsidiárně to může nařídit (polo)fízl, tedy by-li řidič na místě a chystal se odjet, je dokončení odtahu exces.
Pokud už jste ale byl na místě a i přes vaše protesty byl odtah dokončen, je třeba postavit na jisto, zda to bylo z vůle strážníka nebo odtahovky. Konstrukce vznikajících právních poměrů je totiž docela komplikovaná, viz např. III. ÚS 150/03. Situace, ve kterých veřejná moc rozhodne o tom, že někdo má něco udělat na náklady někoho jiného - zde strážník (v postavení vykonavetele veřené moci) nařídí vlastníkovi komunikace (resp. subjektu, se kterým na to má vlastník smlouvu) odstranit vozidlo na náklady jeho provozovatele - soudy vyložily tak, že tím vzniká odpovědnostní právní poměr mezi tím, kdo byl povinen činnost vykonat a tím, na čí náklady se měla provést.
Je to klasicky kocourkovsky překombinované (v normálním světě by to prostě byla věc té městské policie, a veškeré vyúčtování a spory by se řešily mezi řidičem/provozovatelem a MP, nikoliv zcela zmateně mezi různými subjekty - strážníkem, obcí, vlastníkem komunikace, nasmlouvanou odtahovkou, řidičem, provozovatelem ...). Nicméně smíříme-li se se statusem quo, je třeba rozlišit 2 základní situace
1) Strážník nařídil odtah, resp. nařídil v něm pokračovat (resp. nenařídil přerušení) i poté, co se na místo dostavil řidič a navíc namítal chybný postup - platí-li tato verze, nemá cenu se zlobit na řidiče odtahovky, ten v tu chvíli je povinen dělat to, co mu nařídil strážník, a kdo a kolik za ten odtah zaplatí a za jakých podmínek, kdy a komu bude auto vydáno, to se teprve uvidí, až bude strážníkem nařízená činnost provedena - v tomto scénáři je třeba bránit se proti postupu strážníka, a protože nejde o správní rozhodnutí a není tu ani specifický procesní prostředek, nezbývá než obecná stížnost, a pokud ji MP resp. její zřizovatel neuzná a sám nepodnikne kroky k nápravě, lze podat zásahovou žalobu (§ 82 SŘS). Teoreticky je i možnost bez správního soudu - buď odtahovce nic nezaplatit a soudit se o vydání auta (s tím, že škodu si mají uplatnit na státu/obci), nebo auto vyplatit a tuto částku plus související újmu (ztráta času, další vzniklé náklady, případně i imateriální újma) požadovat podle OdpŠk, s tím, že (ne)zákonnost nařízení odtahu lze v těchto řízeních posoudit jako předběžnou otázku.
2) Dokončení odtahu provedla o své vůli odtahovka. Pak by to šlo celé za ní, a případný spor by byl ryze soukromoprávní (např. odtahovka bude tvrdit, že šlo o výkon zadržovacího práva, a provozovatel se bude bránit, že ani náhodou, když bez zákonného nařízení odtahu nemají ani splatnou pohledávku, ani právní důvod mít zadržovanou věc u sebe).
Problém v praxi je, že nařízení odtahu, tím, že nejde o formální správní rozhodnutí, nebývá příliš kvalitně zachyceno. Obvykle odtahovka pořizuje nějaký protokol, kde se zaškrtne, že to nařídil strážník, uvede se třeba i nějaké jeho číslo a parafa, ale tím to končí, nebývá uvedeno, podle kterého zákona a ustanovení, nějaké konkrétní okolnosti atp. MP asi počítá s tím, že to podstatné bude poznat z fotek, a pokud do toho bude někdo rýpat, nalžou a navzájem si potvrdí přesně takovou verzi, která bude odpovídat zákonnosti zásahu (a kterou nevymyslí retard, co reálně tu pravomoc vykonává v terénu, ale velitelský braintrust, často ještě za podpory právníka z domovského úřadu). Proto, když už jste na místě, je třeba šít do toho strážníka, se zapnutým záznamem, konfrontovat ho s fakty a nutit k jednoznačným sdělením - že o odtahu rozhodl, z jakého důvodu, podle jakého ustanovení ZPPK (či jiného zákona) atd. Čím víc toho řekne, tím hůř to pak za něj budou velitelé žehlit.
