Stilg: Vzhledem k nedostatku času jsem to nepitval podrobně, ale na první pohled mi přijde vaše analýza převážně přiléhavá.
Ad 1) Ano, tady není o čem, písemnost je všechno, co obsahuje informaci v textové podobě. Nejen list papíru, elektronický dokument, ale třeba i reklamní vzducholoď. Chtěli-li papír, měli chtít listinnou podobu. Stejně tak shledávám sporným požadavek písemného čestného prohlášení. Co je čestné prohlášení platné právo explicitně nereguluje (je zmíněno jen implicitně v § 53 SprŘ jako jeden z důkazních prostředků a existuje s tím související přestupek dle § 2(2)(a) zákona 251/2016 Sb.). Jazykovým výkladem opatření si nepomůžeme, "písemným dokladem nebo čestným prohlášením" může být myšleno "písemným (dokladem nebo čestným prohlášením)" i "(písemným dokladem) nebo (čestným prohlášením)". Takže nastupuje teleologie, a vzhledem k tomu, že fízl je konečným adresátem toho prohlášení, tak bude-li ho činit osoba, která je fyzicky na místě, nedává požadavek na písemnou formu smysl. Chce-li to celé fízl nějak písemně zachytit, může si o tom sepsat úřední záznam.
Ad 2) Zákonný rámec je správně. Nouzový stav je zaveden ústavním zákonem o bezpečnosti ČR, ale tam je řešen jen způsob, jak se zapíná a vypíná, obecně že lze omezit práva a stanovit povinnosti, ale provedení je ponechané na (běžném) zákonu, což je právě krizový zákon. A tam skutečně není nic, pod co by se dala schovat povinnost něco aktivě konat (facere) - nepočítám zjevně nepřiléhavé body jako uložení pracovní povinnosti apod.
Nicméně legitimitu té povinnosti dává skutečnost, že není stanovena primárně, ale jako součást výjimky ze zákazu, pro který zákonné zmocnění existuje. Nikdo tak není nucen něco prokazovat - v "tvrdé" variantě by se zkrátka okresy neprodyšně uzavřely, to je zákaz, který je každý povinen uposlechnout a související omezení strpět. Ve variantě s výjimkami si mohu vybrat, jestli dodržím zákaz, nebo využiji výjimku, se kterou jsou spojeny dodatečné povinnosti. V praxi mohou nastat 2 situace - jednak mohu narazit fízla při snaze opustit domovský okres, a ten mě při nepředložení požadovaných lejster a neprokázání výjimky zkrátka nepustí. Tady nevzniká problém. Já jsem zatím nic neporušil (u příslušného přestupku se netrestá pokus) a fízl zřejmě taky ne - pokud jsem neposkytl žádnou součinnost a využití některé výjimky nebylo bez toho zjevné, má pro faktický zásah v podobě nevpuštění osoby do nějakého prostoru dostatek jak pravomoci, tak důvodů. Zajímavější je to v případě odchytu až v jiném okresu, tedy ve vztahu k podezření z porušení I.(2) nařízení. Buď porušuju bod I. nařízení, nebo sice využívám nějakou výjimku, ale porušuju povinnosti dle bodu IV., tedy konkrétní výjimku tvrdit a něčím ji doložit. Ve správním se budu bránit ve vztahu k bodu I. nějakou tou výjimkou a ve vztahu k bodu IV. nezákonností uložení takové povinnosti. Což by buď vyhnilo, nebo v případě sveřepých SO1 i SO2 zůstalo na soudu s nepredikovatelným výsledkem.
Ad 3) Ano, psali to diletantni. K osobám s více bydlišti se zřejmě implicitně počítalo s tím, že se bude po dobu platnosti opatření za okres bydliště považovat jen jeden (ten, kde osoba byla v době počátku účinnosti, resp. pokud byla mimo okres bydliště, tak ten, do kterého se jako do prvního vrací), tahle to i vysvětlují novináři při snaze veřejnosti ta nařízení nějak předchroupat. Ale v textu nařízení to není. Nicméně v případě více bydlišť v nesousedících okresech volně tranzitovat s odvoláním na II.(10) asi taky úplně nelze. Mohu jistě kdykoliv jet domů (do libovolného domova), ale při odchycení v cizím okrese nebude problém v tom, kam jedu, ale že jsem nutně domovský okres opustil (tvrdit, že jsem už týden na cestě domů, asi neprojde ani při využití služeb ČD), přičemž důvod opuštění domovského okresu A za účelem návratu "zpět" do domovského okresu B se pod II.(10) nevleze. Taky nás to vrací k předchozímu bodu, protože pokud řeknu jen, že jedu domů, tj. II.(10), a odmítnu uvést odkud a na základě které výjimky jsem tam byl, nejsem v souladu s bodem IV. (podle něj musím tvrdit II./1-9,11, odkaz jen na návrat domů nestačí). Takže prakticky pluralita bydlišť velký význam nemá - buď se s fízlem nebavím a zahraju si se SO hru na to, co jsem přesně porušil či neporušil a kdo to má prokazovat, nebo musím mít v záloze nějakou jinou výjimku.
Ad 4) Povinnost hlásit se k (přechodnému) pobytu mimo hlášené trvalé bydliště zavádí na pár místech krizový zákon, ale to momentálně AFAIK není aktivované (a těžko říct, zda by to vůbec šlo, je tam cosi o evakuaci, obavě o život atp.). Jinak taková povinnost neexistuje. Ale viz výše, podle IV. se návrat domů neprokazuje. Možná by ale šlo ten exploit mírně modifikovat - opatřit si doklady k nějaké z těch neprůstřelných výjimek (nejsnáze asi II.(1), skoro každý nějaké takové činnosti někde má) a v libovolném okrese při kontrole toto předložit a podle směru tvrdit buď cestu tam, nebo domů. A kde jste po dobu krize "doma" odmítnout uvést s odkazem na právo na soukromí a absenci povinnosti takový údaj fízlům sdělovat, nelze ji dovodit ani z čl. IV. nařízení.
