Trochu jsem doplnil a učesal. A ano, je to KS v Brně. (Přiznávám, že nevím, jak se v dané situaci aplikuje § 7 SŘS, zda je relevantní, že v prvním stupni rozhodoval MUBR, nebo že nečinný je JMK, ale jelikož obojí spadá do obvodu KS Brno, není třeba se tím trápit. Sídlo ÚOOÚ není rozhodující.)
Žalobci bylo dne 05.11.2020 doručeno rozhodnutí č.j. MUBR 172087/2020 vydané Městským úřadem Břeclav, kterým povinný subjekt rozhodl o odmítnutí žádosti o poskytnutí informací ve smyslu § 15 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „InfZ“). Proti tomuto rozhodnutí podal Žalobce dne 20.11.2020 včasné odvolání e-mailem bez elektronického podpisu, které následně potvrdil doporučeným dopisem podaným na poště dne 25.11.2020.
Důkazy:
Vytištěným e-mailem ze dne 20.11.2020
Kopií podacího lístku podacího čísla RR733097187CZ
Obsahem správního spisu
Žalovaný o tomto odvolání ve lhůtě stanovené § 16 odst. 3 InfZ nerozhodl. Dne 21.01.2021 podal Žalobce žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti, o které Úřad pro ochranu osobních údajů (dále také jen „ÚOOÚ“) rozhodl usnesením č.j. OUUO-01006/21-4 tak, že žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti se nevyhovuje.
Důkazy:
Usnesením č.j. UOOU-01006/21-4
Z odůvodnění usnesení UOOU-01006/21-4 plyne, že Žalovaný původně odvolání vyřídil přípisem č.j. JMK174673/2020 ze dne 23.12.2020, kterým Žalobci sdělil, že na podané odvolání pro absenci zákonných náležitostí nelze nahlížet jako na odvolání ve smyslu § 16 odst. 1, že Žalovaný o něm není oprávněn rozhodnout, a spisový materiál bez vyřízení vrátil povinnému subjektu.
Dále z odůvodnění plyne, že na dotaz ÚOOÚ, zda byl Žalobce ve smyslu § 37 odst. 3 správního řádu vyzván k odstranění vad odvolání a byla mu k tomu poskytnuta lhůta, Žalovaný sdělil, že nikoliv, neboť odvolání posoudil jako opožděné. ÚOOÚ sice Žalovanému vytkl, že o opožděnosti odvolání Žalobce neinformoval, ale potvrdil jeho postup v tom smyslu, že vzhledem k opožděnosti nebyl Žalovaný povinen odvolání projednat, a nejedná se proto o nečinnost. Dle závěrů ÚOOÚ mělo být odvolání podáno nejpozději 23.11.2020, bylo však podáno 26.11.2020.
K postupu povinného subjektu, Žalovaného a ÚOOÚ Žalobce uvádí především to, že je s podivem, že ústřední orgán státní správy, kterým je ÚOOÚ, není schopen správně aplikovat elementární ustanovení procesních předpisů. Pokud jde o lhůtu k podání odvolání, napadené rozhodnutí bylo doručeno 5.11.2020, s ÚOOÚ lze souhlasit i v tom, že počátečním dnem odvolací lhůty byl 6. listopad, pak ovšem 15. a zároveň posledním dnem této lhůty byl 20.11.2020, což byl pracovní den. Žalobce neměl dosud příležitost nahlédnout do spisu, z postupu Žalovaného a ÚOOÚ se však nepřímo lze domnívat, že ve spisu zřejmě zcela chybí informace o podání učiněném 20.11.2020 na e-podatelnu povinného subjektu, a že podání učiněné poštou 25.11.2020 a doručené 26.11.2020 považoval Žalovaný i ÚOOÚ za samotné odvolání, nikoliv za potvrzení dříve učiněného e-mailového podání ve smyslu § 37 odst. 4 správního řádu, a proto bylo chybně považováno za opožděné.
Otázka včasnosti odvolání však není podstatná pro posouzení nečinnosti Žalovaného. V rozporu s tím, co se domnívá ÚOOÚ, je Žalovaný povinen rozhodnout i o případně opožděném odvolání (§ 92 správního řádu). Ani skutečnost, že odvolání bylo tzv. „blanketní“, nezbavuje Žalovaného povinnosti o něm rozhodnout. Žalovaný byl v takovém případě povinen postupovat podle § 37 odst. 3 správního řádu, ale i kdyby Žalobce podání nedoplnil, stále by se jednalo o projednatelné odvolání, neboť je z něj zcela zřejmé, že jde o odvolání, proti kterému rozhodnutí, kdo jej učinil, v případě neuvedení rozsahu dle § 82 odst. 2 správního řádu platí, že se odvolatel domáhá zrušení celého rozhodnutí, a při neuvedení konkrétních námitek je odvolací orgán povinen provést odvolací přezkum alespoň v tom rozsahu, ve kterém je tak povinen učinit ex offo, tedy posoudit soulad rozhodnutí a předcházejícího řízení s právními předpisy (§ 89 odst. 2 správního řádu).
Lze tedy shrnout, že Žalobce podal řádné odvolání, o kterém Žalovaný v zákonné lhůtě nerozhodl, a z jeho vyjádření navíc plyne, že tak ani učinit nehodlá. Prostředkem, který procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k ochraně proti nečinnosti správního orgánu, je v předmětné věci s přihlédnutím k § 20 odst. 4 InfZ žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti podle § 80 správního řádu, o které v souladu s § 16b InfZ rozhoduje ÚOOÚ. Jak bylo výše prokázáno, tento prostředek Žalobce bezvýsledně vyčerpal. Žalobci tak nezbylo, než aby ve smyslu § 79 s.ř.s. navrhl, aby nadepsaný soud vydal tento rozsudek:
I. Žalovaný je povinen vydat rozhodnutí ve věci odvolání proti rozhodnutí č.j. MUBR 172087/2020 nejpozději do 7 dnů od nabytí právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen nahradit Žalobci náklady řízení.
