Problematika výpovědi svědků v závislém vztahu k obviněnému je poměrně složitá. Pokud vás to zajímá, můžete si přečíst například
rozsudek NSS sp. zn. 4 As 216/2016 ze dne 26. 1. 2017, soud tam podrobněji rozebírá věrohodnost svědeckých výpovědí i ve vztahu zaměstnanec-zaměstnavatel a celé to provází poměrně komická "zápletka" (která měla ale zřejmě za následek přísnější přístup soudu).
Hodnotit vztah svědka a účastníka je nutné vždy, nelze sice
a priori tvrdit, že takový svědek je nevěrohodný, nicméně je to indikátor toho, že výpověď může být tendenční a je třeba dbát dejme tomu větší pozornosti celkovému souladu výpovědi s dalšími skutkovými zjištěními atd.
Jestli je to nadržování.. soudy jsou si dobře vědomy toho, že spousta lidí vyloženě zneužívá "ohebnosti" správního řízení a podle toho taky rozhodují. Najít rovnováhu mezi stavem, kdy správní řízení je parodie a projde všechno a stavem, kdy začnou padat vyloženě nespravedlivé tresty, je poměrně obtížné - tím soudy neobhajuji, netvrdím, že současný přístup je ideální, ale pro objektivní posouzení věcí je vhodné na to myslet.
Co se týče vašeho dotazu - to, že je někdo kverulant může mít vliv v té rovině, že není třeba jej v řízení tolik "vodit za ručičku" a hůře mu projdou zjevně obstrukční praktiky, ale jinak je stále vše potřeba dokazovat (stejně jako vraha neukamenujeme, i takový kverulant žije stále v právním státě).
Ke vztahu judikatury ÚS a NSS by se snad nejlépe vyjádřil například pan hh, občas to totiž generuje poměrně zajímavé situace, které já takhle "z rukávu" nevysypu, ale alespoň v rámci možností. Judikatura ÚS má samozřejmě vyšší právní sílu než judikatura NSS. V případě, že máte pocit, že NSS rozhoduje v rozporu s judikaturou ÚS a že tím bylo dotčeno nějaké vaše ústavou zaručené právo, můžete samozřejmě podat ústavní stížnost, problém v našem diskutovaném tématu je ale ten, že judikatura NSS vlastně proti judikatuře ÚS nejde. I ÚS totiž argumentuje tak, že obecně žádná výpověď není nevěrohodná, dokud se neprokáže opak - no a NSS si už jen hraje s tím prokázáním nevěrohodnosti (jak vidno např. ze shora odkazovaného rozsudku).