30kmhcz

Prosíme přihlašte se nebo zaregistrujte.

Přihlašte se svým uživatelským jménem a heslem.
Pokročilé vyhledávání  

Novinky:

>>DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ: ČTOU TO TADY JAK ÚŘEDNÍCI, TAK POLICIE. Neuvádějte nic, podle čeho by protistrana mohla dovodit, o jaký případ se jedná. Jak na to? Pojďte >>sem<<.

Autor Téma: [LOST] Společné řízení a zásada absorpce  (Přečteno 7496 krát)

kdo

  • hard core 30kmh.cz
  • ****
  • Příspěvků: 2 349
    • Zobrazit profil
Re:Společné řízení a zásada absorpce
« Odpověď #15 kdy: 15 Července 2022, 13:36:43 »

Připravil jsem draft kasační stížnosti. Ještě jsem jej po sobě pořádně nečetl, takže budu rád i za připomínky k překlepům.


Stěžovatel podal ke zdejšímu soudu dne XXXXXX kasační stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. XXXXXX ze dne XXXXXX prostřednictvím elektronické podatelny zdejšího soudu.

Jak stěžovatel avizoval v předmětné kasační stížnosti, doplňuje ji tímto podáním o odůvodnění (a další náležitosti) v souladu s ust. § 106 odst. 3 soudního řádu správního tak, jak je uvedeno níže.

Stěžovatel má za to, že je rozsudek soudu prvního stupně napadený kasační stížností nezákonným z důvodu nesprávného posouzení rozhodných právních otázek, závěry soudu nemají oporu ve spisech a zákoně a rovněž z důvodu nepřezkoumatelnosti tohoto rozsudku pro nedostatek důvodů, nesrozumitelnost a vnitřní rozpornost v rozsahu, v němž tyto mají za následek nezákonnost rozsudku jako celku. Podrobné odůvodnění kasační stížnosti připojuje stěžovatel níže.

Stěžovatel má za to, že je tato kasační stížnost přípustná, neboť:
-   je podávána proti pravomocnému rozhodnutí Městského soudu v Praze jakožto krajského soudu ve správním soudnictví, přičemž se jí žalobkyně domáhá zrušení tohoto soudního rozhodnutí (viz dále);
-   je podávána z důvodů sub § 103 odst. 1 písm. a) až d) soudního řádu správního;
-   v předmětné věci se neuplatní kterákoli z výluk dle § 104 soudního řádu správního či důvod nepřijatelnosti kasační stížnosti dle § 104a soudního řádu správního;
-   žalobkyně je v tomto řízení, a to již od okamžiku podání kasační stížnosti, zastoupena advokátem v souladu s § 105 odst. 2 soudního řádu správního;
-   obsahuje náležitosti dle § 106 odst. 1 soudního řádu správního;
-   byla v souladu s § 106 odst. 2 soudního řádu správního podána ve lhůtě 2 týdnů ode dne doručení napadeného rozhodnutí, resp. ode dne, k němuž je toto rozhodnutí považováno za doručené.

V bodě 17 napadeného rozsudku, který je stěžejní součástí názoru prvostupňového správního soudu, tento soud zcela nekriticky akceptuje argumentaci žalovaného a uvádí: „V daném případě nebylo možné vést o případech společné řízení, neboť tyto se nacházely v jiných fázích řízení, kdy v jednom případě bylo řízení ve věci provozovatele vozidla zahájeno dne XXXXXX a v posuzovaném případě tomu bylo až dne XXXXXX. Řízení vedená s žalobcem se tedy nacházela ve zcela odlišných fázích řízení a jejich společné projednání by tak nebylo rychlé a hospodárné.

Toto tvrzení je ovšem irelevantní. V první řadě je zcela zjevné, že správní orgán prvního stupně i žalovaný porušili zásadu enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí, když oba tyto správní orgány zcela ignorovaly existenci ustanovení § 88 odst. 1 zák. č. 250/2016 Sb., jenž správním orgánům přikazuje: „Pokud se podezřelý dopustil více přestupků, jejichž skutková podstata se týká porušení právních povinností vyskytujících se ve stejné oblasti veřejné správy, a k jejich projednání je příslušný týž správní orgán, projednají se ve společném řízení.

Prvostupňový správní soud zjevně přehlédl, že jím citovaný rozsudek NSS ze dne 5. 12. 2019 č. j. 9 As 164/2018 - 36, č. 3963/2020 Sb. výslovně (dokonce i v právní větě) odkazuje na znění zákona účinné do 30. 6. 2017, přičemž rozsudek samotný se vztahuje ke správním deliktům spáchaným v roce 2015, a tedy před účinností zák. č. 250/2016 Sb., zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále též „nový přestupkový zákon“). Zákonná úprava přestupkového práva se však zásadně změnila ke dni 1. 7. 2017, kdy vešel v účinnost nový přestupkový zákon. Jelikož se oba skutky, jež byly stěžovateli kladeny za vinu, staly v r. 2019, a tedy již za účinnosti nového přestupkového zákona, není možno posuzovat průběh správních řízení o nich vedených ve světle judikatury, jež nový přestupkový zákon nemohla aplikovat.

Nový přestupkový zákon žádnou výjimku stran odlišných fází řízení nezná. Nadto došlo ve věci stěžovatele zcela bezdůvodně k rozdílným průběhům obou správních řízení výlučně z důvodů na straně správního orgánu prvního stupně, který v případě prvního přestupku ze dne XXXXXX doručil výzvu k uhrazení určené částky dne XXXXXX, zatímco u přestupku druhého, jenž měl být spáchán dne XXXXXX (a tedy o 28 dní později), byla výzva k uhrazení určené částky doručena již XXXXXX (a tedy o 158 dní dříve než v případě prvního přestupku). Oba přestupky se tak společně nacházely nejméně v období od XXXXXX do XXXXXX, a tedy po dobu více než čtyř měsíců společně ve stejné předprocesní fázi, po níž správní orgán prvního stupně zcela nepochopitelně a svévolně zahájil o pět měsíců dříve správní řízení o přestupku spáchaném o měsíc později.
Správní řízení proti stěžovateli bylo ve věci prvního přestupku zahájeno doručením příkazu dne XXXXXX a rozhodnutí vyhotoveno dne XXXXXX, přičemž správní řízení o přestupku druhém bylo zahájeno doručením příkazu dne XXXXXX, a tedy před datem vyhotovení rozhodnutí ve věci prvního přestupku. Dle právního názoru stěžovatele nelze než konstatovat, že obě řízení přinejmenším v období mezi XXXXXX a XXXXXX byla opět z pohledu procesního ve zcela stejné fázi, ergo bylo povinností správního orgánu prvního stupně projednat oba skutky ve společném řízení. Pokud společné řízení nebylo možné, jak žalovaný tvrdí, měl správní orgán prvního stupně možnost dle ust. § 88 odst. 5 zák. č. 250/2016 Sb. přezkoumatelným usnesením jeden ze skutků vyloučit a vést o něm samostatné řízení. To však neučinil, překročil svoji diskreční pravomoc, a postupoval tak zcela nesporně nezákonně, přičemž tento nezákonný postup byl přičten k tíži stěžovateli v tom, že mu byla udělena povinnost uhradit dvě pokuty a dvakrát náklady řízení, což by se nestalo, pokud by správní orgán prvního stupně postupoval v souladu se zákonem.
 
Nelze než konstatovat, že obě řízení se nacházela převážně v podobných fázích a pokud by správní orgán prvního stupně postupoval v obou řízeních obdobně, muselo by k jejich sloučení do společného řízení dojít.

Především ale správní orgán prvního stupně ani žalovaný v průběhu správního řízení o prvním přestupku ze dne XXXXXX nepřihlédli k sankci uložené dříve za sbíhající se přestupek. Ve věci prvního přestupku, o němž bylo rozhodnuto později než o přestupku druhém, není v rozhodnutí správního orgánu prvního stupně č. j. XXXXXX ze dne XXXXXX jakkoli zmíněno uplatnění absorpční zásady vzhledem k dříve vydanému rozhodnutí č. j. XXXXXX ze dne XXXXXX.

Dle prvostupňového správního soudu „žalobce v žalobě netvrdil porušení shora popsané absorpční zásady, pouze trval na vedení společného řízení“. Stěžovatel je právním laikem, jemuž nebyl zřetelné znám rozdíl mezi aplikací společného řízení a aplikací zásady absorpce. V duchu nového přestupkového zákona je navíc tento rozdíl značně oslaben, ne-li smazán. Stěžovatel konstatuje, že ve správní žalobě uvedl neaplikování absorpční zásady jako jeden ze žalobních bodů, a to pod číslem IV. Pokud by správní orgán prvního stupně dostál své zákonné povinnosti obě řízení sloučit do společného řízení, nebylo by nutno dodržení absorpční zásady žalovat či projednávat. A dlužno dodat, že většina obsahu stěžovatelovy repliky k vyjádření žalovaného se týká výlučně neaplikování zásady absorpce ze strany správních orgánů.

Stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil, neboť úvahy prvoinstančního soudu jsou ve zjevném rozporu s obsahem soudního spisu i s novým přestupkovým zákonem.

Stěžovatel je přesvědčen, že projednání jeho kasační stížnosti dalece překračuje jeho osobní zájmy, jelikož k novému přestupkovému zákonu zatím neexistuje judikatura, potažmo je judikatura vzniklá před účinností nového přestupkového zákona s tímto zákonem v potenciálním rozporu. Nadto je stěžovateli známo, že není jediným účastníkem řízení, který byl podobnou praxí žalovaného poškozen; např. ve věci vedené Městským soudem v Praze pod č. j. 20 A 16/2021-13 je naříkán velice podobný postup žalovaného.
« Poslední změna: 16 Července 2022, 11:51:58 od kdo »
IP zaznamenána

hh

  • hard core 30kmh.cz
  • ****
  • Příspěvků: 6 168
    • Zobrazit profil
Re:Společné řízení a zásada absorpce
« Odpověď #16 kdy: 15 Července 2022, 14:08:46 »

Žaloba ke KS byla podána v té verzi, jako je zde ve vláknu? Netuším, co četl soud, ale žalobní bod obsahující námitku, že žalovaným rozhodnutím bylo porušeno veřejné subjektivní právo žalobce tím, že mu byl uložen trest ve výsledku nerespektující princip absorpce, nejde přehlédnout. Vždyť má i vlastní římsky číslovaný odstavec ...

IMHO by nosnou částí stížnosti měl být tento zjevný rozpor - KS tvrdí, že otázku "výsledku", tj. absorpčního principu, žalobce v rozhodné lhůtě vůbec neučinil předmětem řízení, přitom v žalobě to je naprosto jednoznačně. A vedle toho argumentace proti případné nepřijatelnost. Což už v draftu je hezky, ale kdybych měl omezený (časový) budget, tak bych ho investoval především do vylepšování právě této části - protože tady hrozí největší riziko, že touto cestou se toho NSS pokusí zbavit.

Rozvíjení původního meritu věci už je v podstatě jen obíčko.
IP zaznamenána

kdo

  • hard core 30kmh.cz
  • ****
  • Příspěvků: 2 349
    • Zobrazit profil
Re:Společné řízení a zásada absorpce
« Odpověď #17 kdy: 15 Července 2022, 15:00:32 »

Děkuji za připomínky. Ten bod IV. je v originálu žaloby stejný jako ten, který byl zveřejněn ve vlákně. Opravil jsem.

Co se týče potenciálního odmítnutí stížnosti, napadly mne jen dva okruhy argumentace:
1) nový PřesZ + neexistující judikatura (vč. poukazu na to, že nový PřesZ je v rozporu se starou judikaturou);
2) existence obdobných případů (vím bohužel jen o jednom, ale věřím, že někdo z fóra případně dodá další).

Uvítám jakýkoli nápad, jak tyto body rozvést, případně návrh dalších argumentů, proč by NSS měl stížnost projednat.
IP zaznamenána

hh

  • hard core 30kmh.cz
  • ****
  • Příspěvků: 6 168
    • Zobrazit profil
Re:Společné řízení a zásada absorpce
« Odpověď #18 kdy: 15 Července 2022, 18:19:21 »

Já přiznávám, že netuším, jak se ta hra na nepřijatelnost hraje (je to čerstvé, sám mám nulový vzorek, jen nějaké věci v běhu, a ani jsem zatím neměl šanci si na to téma pokecat s někým, kdo je u NSS pečený vařený, na libovolné straně katedry). Ale kromě toho, co už v draftu je - tedy otázka k nové kodifikaci, dosud v judikatuře NSS nepojednaná, existence dalších řízení jiných účastníků, pro která to je relevantní, bych zkusil napsat něco v tom smyslu, že je-li stěžejní námitkou příkrý rozpor mezi odůvodněním rozsudku a realitou (že v žalobě nebylo něco, co tam zjevně je), který nelze vysvětlit jinak než přehlédnutím či podobným omylem (alternativou by byla už jen naprostá svévole), bylo by omezení přístupu k opravným prostředkou (pod záminkou efektivity) hřebíkem do rakve důvěry v justici a potažmo právní stát. Což partikulární zájmy snad aspoň trochu přesahuje. Samozřejmě naformulovat je to třeba více konformě (a třeba i trochu polechtat NSS ego, jak je pro chudáka stěžovatele poslední nadějí, a navíc je náprava takto zjevného omylu nebude stát ani mnoho jejich drahoceného času ...).
« Poslední změna: 15 Července 2022, 18:21:42 od hh »
IP zaznamenána

kdo

  • hard core 30kmh.cz
  • ****
  • Příspěvků: 2 349
    • Zobrazit profil
Re:Společné řízení a zásada absorpce
« Odpověď #19 kdy: 17 Července 2022, 11:56:57 »

Do závěru jsem dal jako samostatný bod:

Stěžovatel je přesvědčen, že projednání jeho kasační stížnosti dalece překračuje jeho osobní zájmy, a to hned ze tří důvodů:

1) K novému přestupkovému zákonu doposud neexistuje komplexní judikatura, potažmo je judikatura vzniklá před účinností nového přestupkového zákona dokonce se zněním tohoto zákona, co se povinností správních orgánů týče, v potenciálním rozporu.

2) Stěžovateli je známo, že není jediným účastníkem řízení, který byl podobnou praxí žalovaného poškozen; např. ve věci vedené Městským soudem v Praze pod č. j. 20 A 16/2021-13 je naříkán velice podobný postup žalovaného. Vedle toho je nezákonný postup žalovaného zjevně kopírován i dalšími správními orgány, o čemž svědčí mj. žaloby ve věcech vedených Krajským soudem v Brně pod č. j. 33 A 13/2021 či č. j. 33 A 34/2022.

3) Postup obou správních orgánů i prvostupňového soudu je dle názoru stěžovatele v rozporu s principem předvídatelnosti práva do takové míry, že není možno jej v demokratickém právním státě ignorovat a upřít stěžovateli možnost uplatnění řádného opravného prostředku, jímž je v dané procesní situaci již pouze tato kasační stížnost. 
IP zaznamenána

IZS

  • hard core 30kmh.cz
  • ****
  • Příspěvků: 1 476
    • Zobrazit profil
Re:Společné řízení a zásada absorpce
« Odpověď #20 kdy: 17 Července 2022, 13:40:42 »

Za mě je praxe NSS taktéž doposud nejasná, nenašel jsem v tom nějaký vzorec. Zdá se, že by institut odmítání mohl fungovat primárně jako kladivo na Kocourka a pokud jde o takovéto excesy, tak to normálně projednávají.

Přistupoval bych k tomu podobně, jako k ústavní stížnosti - první strana by měla zaujmout natolik, aby "to bylo jasné".
IP zaznamenána

Číkus

  • hard core 30kmh.cz
  • ****
  • Příspěvků: 7 830
    • Zobrazit profil
Re:Společné řízení a zásada absorpce
« Odpověď #21 kdy: 26 Října 2022, 19:21:11 »

12.09.2022 doručeno usnesení NSS, které si mi dostalo do rukou až dnes.

1. NSS má za to, že Žalobce ve správní žalobce vytýkal porušení zásady absorpce až příliš stručně. Dle mého názoru je v pořádku, když to zmínil v žalobě pouze stručně a následně tento argument rozvinul v replice. Nebo snad ne?

2. Pokud NSS kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost, neměl vrátit SOP?

3. Má smysl podávat ústavní stížnost (případně nějaký jiný opravný prostředek; jaký?), když je to zdarma? Na druhou stranu už moc času na podání ústavní stížnosti nezbývá.
IP zaznamenána