Úkon směřující od SO se slovy zákona nazývá úkon, resp. chcete-li úkon správního orgánu (srov. nadpis nad § 15 SprŘ a obsah daného dílu), o žádném lepším termitu (zákonném ani doktrinálním) nevím. Náležitosti jsou podrobně upraveny jen pokud má úkon formu rozhodnutí (§ 68 SprŘ), a částečně jde-li o usnesení, kde je judikatorně dovozeno, že by se měly přiměřeně aplikovat požadavky na náležitosti u rozhodnutí (explicitně ve SprŘ to ale není). Předmět řízení musí navíc být vymezen v úkonu, kterým se zahajuje řízení ex offo (§ 46 SprŘ). O jiných úkonech, zejména takových, které přímo nezakládají práva a povinnosti (ani procesního charakteru), ale slouží spíš jako upozornění, poskytnutí informace atp., nic moc stanoveno není (zpět k termitologii, podobné neformální úkony se označují podivným slovem neznámé etymologie „přípis“).
Ke konkrétní situaci. Klíčem evidentně je, jak sám tazatel píše, že ví, o co se jedná (nejspíš proto, že předmět řízení byl uveden v příkazu či jiném formálním úkonu) a s vyrozuměním podle § 51 SprŘ si to spároval pomocí spisové značky. Souhlasím s Číkusem, že by SO nezabilo, kdyby do úplně každého úkonu alespoň stručně uvedl předmět řízení, ale jelikož to není vyžadováno explicitně, jen nepřímo (skrz např. § 4(4) SprŘ), není to na sypání písku, pokud tam např. alespoň ta spisová značka byla. Kdyby tam takový identifikátor zcela chyběl (bylo by tam např. jen číslo jednací generované pro každý úkon unikátně, tj. bez možnosti to spojit s konkrétním řízení bez nahlížení či dodatečného dotazu na SO), dalo by se o nějaké protiakci uvažovat.