2M: V tomto případě je to s tím přepisem naopak, skutečný vlastník A chce auto fiktivně přepsat na B, aby B s bydlištěm ve správné zóně na něj mohl žádat o kartu, užívat auto nadále bude A. Samozřejmě že s tím taky B může mít problém, ale je to ta nejméně problematická a nejméně zatěžující varianta, B z toho neplynou žádné povinnosti.
Pokud jde o výklad § 23, tak tam opravdu vidím „vozidlo fyzické osoby“, což pokud argumentací ad absurdum vyloučíme, že by mohlo znamenat jen vlastnictví (protože by to vyloučilo veškeré leasingy, služební auta atp.), musí nutně splnit i třeba to auto sdílené v rámci rodiny. Jestli si to MČ posouvá a zužuje to na podnikatelský pronájem a pindá cosi o silniční dani, je úplně mimo zákonný rámec. Motivaci MČ sice chápu, snaží se tak bránit přesně tomu, co asi tazatel zvažuje, tedy fingování vztahu žadatele o kartu k autu, ale takhle zjednodušovat si to nemohou (resp. mohou, pokud jim to dotčená osoba dovolí).
Zcela pragmaticky je ale jednodušší se do jejich metodiky vejít, než to z nich lámat žalobou. A přepis je cesta nejmenšího odporu, i druhá varianta, tj. stát se příležitostnou autopůjčovnou a na chvíli auto přihlásit k silniční dani, je schůdná.