Tisk

Prosíme přihlašte se nebo zaregistrujte.
1 hodina 1 den 1 týden 1 měsíc nastálo
Přihlašte se svým uživatelským jménem a heslem.

[kdo]

KÚ rozhodl o odvolání takto (zajímavý renonc ve výroku je označen červeně):

R O Z H O D N U T Í
Krajský úřad přezkoumal, podle § 98 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon č. 250/2016 Sb.,“), na základě odvolání rozhodnutí Městského úřadu.
Krajský úřad (dále jen „odvolací správní orgán“), po přezkoumání okolností případu a odvolání obviněného, rozhodnutí správního orgánu I. stupně z a m í t á a napadené rozhodnutí, p o t v r z u j e .
O d ů v o d n ě n í :
Rozhodnutím  správní orgán I. stupně uznal obviněného vinným ze spáchání přestupku z nedbalosti podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č.  361/2000 Sb.“), jehož skutkovou podstatu naplnil porušením § 6 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., a to tím, že dne na pozemní komunikaci řídil motorové vozidlo a za jízdy nebyl připoután bezpečnostním pásem.
Za spáchání uvedeného přestupku správní orgán I. stupně obviněnému uložil
-  podle § 35 písm. b), § 40 a § 46 zákona č. 250/2016 Sb., a podle 125c odst. 5 písm. g) zákona č. 361/2000 Sb., správní trest pokuty ve výši 1 500 Kč,
-  a podle § 95 odst. 1 zákona 250/2016 Sb., povinnost uhradit náklady řízení stanovené v § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, o výši paušální částky nákladů řízení (dále jen „vyhlášky č. 520/2005 Sb.,“), ve výši 1 000 Kč.
Obviněný prostřednictvím zmocněnce podal v zákonem stanovené lhůtě blanketní odvolání, které na výzvu správního orgánu I. stupně obsáhle doplnil, kde zejména uvádí k jednotlivým odstavcům v odůvodnění rozhodnutí své námitky:
-  považuje rozhodnutí za vadné, nepřezkoumatelné, kdy obviněnému nebylo prokázáno zavinění a ani naplnění formální a materiální stránky přestupku,
-  obvinění správní orgán opírá pouze o svědeckou výpověď policisty pana Pašíka (dále jen „policista“), kterou dále rozporuje, neboť při provádění dohledu nad dodržováním bezpečnosti provozu za použití dalekohledu s fotoaparátem, kdy policista nestihl fotoaparát použít. Toto tvrzení však nemůže obstát v kontextu s jeho výpovědí. Nebyla správním orgánem položena otázka, proč policista nepořídil fotodokumentaci alespoň při zastavování vozidla,
-  zpochybňuje správním orgánem použité srovnání s rozsudkem NSS 4 As 190/2017-24, 8 As 25/2016-46, při vybavení hlídky zařízením pro pořízení fotodokumentace,
-  zpochybňuje svědeckou výpověď policisty, která vychází z citace z jím dříve pořízeného úředního záznamu, kterou snižuje míru přesvědčivosti a věrohodnosti s odkazem na judikáty NSS v daném případě v souvislosti s nepořízením fotodokumentace dalekohledem s fotoaparátem, které dále rozvíjí o úvahu možného kázeňského postihu policistů za nesplnění úkolu (nepořízení fotodokumentace údajného přestupku),v daném případě otázka přesvědčivosti důkazů, zde ve výpovědi svědka, je proto pro závěr o spáchání přestupku zásadní s odkazem na rozsudek NSS č.j.: 7 As 102/2010-86,
-  absencí fotodokumentace nesvědčí o nezákonnosti rozhodnutí o přestupku, ale pro správní orgán plyne povinnost prokázat skutkový stav o to přesvědčivěji a jednoznačněji za použití jiných důkazních prostředků,
-  dále zpochybňuje vlastní sledování řidičů dalekohledem k jeho samotnému postavení a sledování k dopadu slunečních paprsků (vypočteno a spočítáno z mapy včetně uvedení azimutu a úhlem dopadů paprsků a osou jízdy vozidla) a v této souvislosti odmítnutí správního orgánu návrhu na doplnění dokazování ověřením pohybu vozidla severovýchodním směrem s odkazem, že důkazní břemeno a povinnost prokázat je na straně obviněného považuje za mylné,
-  rozporuje a výpočtově dokladuje, že výpověď policisty o spatření vozidla na vzdálenost 100 až 120 m při rychlosti 70 km/h a následného zastavení považuje za nereálnou, Tato skutečnost jednoznačně zpochybňuje výpověď policisty,
-  skutečnost, že si svědek policista danou situaci nepamatuje a odpovědi vyhledával v úředním záznamu, činí z jeho výslechu formální úkon. K dokázání průběhu události popsaných  v úředním  záznamu  slouží  mj.  svědecký  výslech  osoby, která úřední záznam pořídila, nikoliv tento záznam sám, s odvoláním na rozsudek NSS
Správní orgán I. stupně následně o odvolání sám nerozhodl, jelikož neshledal podmínky pro postup ve smyslu § 87 správního řádu a předložil je spolu s kompletním spisovým materiálem podle § 88 odst. 1 správního řádu odvolacímu správnímu orgánu k jeho rozhodnutí. Odvolací správní orgán přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu § 98 odst. 1 přestupkového zákona a podaného odvolání a dospěl k závěru, že lze mít za spolehlivě prokázané, že se obviněný  přestupku  dopustil  a  porušil  ustanovení  zákona  kladená mu za vinu. Protiprávní jednání obviněného je dostatečně a nepochybně prokázáno důkazy zajištěnými Policií ČR, Dopravním inspektorátem Příbram (dále jen „hlídka policie“), a provedenými správním orgánem I. stupně. Odvolací správní orgán dospěl k závěru, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo vydáno správně na základě spolehlivě zjištěného stavu věci. Důkazní materiál je dostatečný a přesvědčivý. Uvedené důkazní prostředky byly správním orgánem I. stupně použity zcela v souladu s § 3 správního řádu, který stanoví, že:
„Nevyplívá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2.“ a zcela správně postupoval v dokazování viny obviněnému v souladu s § 51 správního řádu. Odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně má veškeré náležitosti splňující § 68 odst. 3 správního řádu.
Odvolací správní orgán k uvedenému musí nejprve uvést, že si je vědom, že nedbalostní přestupek, podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., jehož skutkovou podstatu obviněný naplnit v souvislosti s nepřipoutáním se bezpečnostním pásem podle § 6 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., patří mezi přestupky pozorovatelné pouhým okem.
Jedná se o obtížněji zachytitelný přestupek, neboť se odehrává uvnitř jedoucího vozidla, a je tedy třeba klást vyšší nároky na přesvědčivost důkazů pro učinění kvalifikovaného závěru o tom, zda řidič během jízdy skutečně nebyl připoután bezpečnostním pásem. Je proto nutné brát v úvahu všechny relevantní okolnosti daného případu, a není možné vycházet pouze z tvrzení policistů, že řidič nebyl připoután. Policie pro prokazování tohoto přestupku vybavila hlídky, které provádějí dozor nad bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích novým typem dalekohledu, který má možnost fotograficky zadokumentovat uvedený přestupek.
V daném případě hlídka byla tímto zařízením vybavena. To, že hlídka policie při spatření nepřipoutaného bezpečnostní pásem obviněného (viděno hlídkou v digitálním okénku dalekohledu), při řízení vozidla na pozemní komunikaci a následnému neprovedení policistou zadokumentování přestupku nelze v tom spatřovat jeho pochybení, které by vedlo k jeho neobjektivnosti při posuzování daného přestupku tak, jak uvádí v odvolání zmocněnec.
Tato skutečnost však dopadá na samotné dokazování uvedeného přestupku správním orgánem I. stupně v řízení o přestupku, se kterým správní orgán I. stupně řádně vypořádal, neboť to, že nebyl přestupek zadokumentovaný při použití dalekohledu, ale byl policejní hlídkou následně potvrzen vizuálně při jeho zastavení, kdy na vzdálenost 4 až 5 m bylo prokázáno, že obviněný při řízení nebyl připoután bezpečnostním pásem, s čím se odvolací správní orgán plně ztotožňuje.
K tomu odvolací správní orgán uvádí, že ze spisového materiálu a důkazů v něm obsažených je nepochybné, že obviněný řídil na pozemní komunikaci, řídil motorové vozidlo a za jízdy nebyl připoután bezpečnostním pásem. Následně hlídka policie uvedené vozidlo zastavila a při kontrole řidiče, byl podle předloženého  řidičského  průkazu  ztotožněn  obviněný.
Tato skutečnost je uvedena v oznámení o přestupku, které hlídka policie sepsala na místě, kde obviněný nevyužil svého práva se k uvedené věci vyjádřit a ani oznámení nepodepsal. Dále tato skutečnost je prokázaná výslechem svědka zakročující policistky, který ve své výpovědi uvedl, že v zorném poli dalekohledu projížděl obviněný, který projel aniž by stisknul tento přestupek zadokumentovat zapnutím záznamu. Při vlastním následném zastavování a zastavení obviněný nebyl připoutaný a ani se o to nesnažil. Tuto skutečnost zpozoroval na vzdálenost 4 až 5 m před zastavením vozidla. Tato skutečnost není ani v rozporu s pořízeným úředním záznamem sepsaný policistou. Z uvedeného nelze souhlasit s námitkou zmocněnce v odvolání, kde  zpochybňuje  svědeckou  výpověď  policisty, která je v daném případě klíčová pro prokázání přestupku obviněnému, když uvádí, že vycházela z citace ze zmiňovaného úředního záznamu. K tomu již správní orgán I. stupně se ve svém rozhodnutí vyjádřil, a to na straně 3 v posledním odstavci, když uvedl, že: „Svědek při výslechu odpovídal souvisle, aniž by odpovědi dohledával v úředním záznamu, který si sebou k jednání přinesl. Naopak odpovědi na dotazy správního orgánu ohledně vzdálenosti, na kterou přestupek svědek pozoroval, či úhel pohledu při pozorování přestupku, barva čelního skla a další, nejsou v úředním záznamu uvedeny.“ K uvedené výpovědi policisty musí odvolací správní orgán ještě uvést, že výpověď policisty posuzoval a hodnotil v souladu s rozsudkem  NSS  ze  dne  22.  10.  2008, č.j.: 1  As  64/2008-42  dostupného na www.nssoud.cz, ve kterém NSS vychází zejména ze závěru vysloveného již v rozsudku ze dne 27. 9. 2007, č.j.: 4 As 19/2007-114 též dostupného na www.nssoud.cz, který uvádí, že: „K osobě policisty a tím i k věrohodnosti jeho výpovědi NSS dodává, že nemá důvodu pochybovat o pravdivosti jeho tvrzení, neboť na rozdíl od stěžovatele neměl policista na věci a jejím výsledku jakýkoliv zájem, vykonával jen svoji služební povinnost při níž je vázán závazkem, aby případný zásah do práv a svobod, jimž by v souvislosti s jeho činností mohla vzniknout újma, nepřekročil míru nezbytnou k dosažení účelu sledovaného služebním zákrokem nebo úkonem, nebyl zjištěn žádný důvod, pro který by policista v této věci uvedené zásady překročil.“ K uvedenému ještě odvolací správní orgán uvádí, že judikatura soudů v obecné rovině zdůrazňuje, že o věrohodnosti výpovědi policisty není důvod pochybovat, neplyne-li z okolností konkrétního případu, že má zájem na výsledku přestupkového řízení (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 3. 2018, č. j. 3 As 99/2017 - 17). Posoudit výpověď policisty jako nevěrohodnou by bylo možné také tehdy, pokud by při kontrole postupoval vůči obviněnému způsobem naznačujícím zaujatost, např. pokud by provedl neopodstatněnou důkladnou kontrolu poté, co obviněný odmítl projednání přestupku v blokovém řízení (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 6.2011, č. j. 7 As 83/2010 - 68). Takové skutečnosti však ze správního spisu a ani z pořízeného videozáznamu s prováděného služebního zákroku nevyplývají a ani obviněný při ústním jednání žádnou takovou skutečnost nenamítal, proto považuje námitky týkající se výpovědi policisty ve svědecké výpovědi za neopodstatněné.
K námitce zmocněnce, kterou zpochybňuje vlastní sledování řidičů dalekohledem k jeho samotnému postavení a sledování k dopadu slunečních paprsků (vypočteno a spočítáno z mapy včetně uvedení azimutu a úhlem dopadů paprsků a osou jízdy vozidla) a v této souvislosti odmítnutí správního orgánu návrhu na doplnění dokazování ověřením pohybu vozidla severovýchodním směrem dovolací správní orgán musí uvést, že s uvedenou námitkou se již správní orgán I. stupně dostatečně vypořádal ve svém odůvodnění, s čímž se odvolací správní orgán plně ztotožňuje, když zejména na straně 3 v předposledním odstavci uvádí, že svědek mimo jiné přestupek pozoroval i při zastavování a odstavení vozidla, a to na vzdálenost 4 až 5 m. K tomu odvolací správní orgán poukazuje na ve spisu založenou fotodokumentaci, kde je policejní hlídkou zachyceno vozidlo obviněného pohledově na přední část vozidla, kde sluneční svit na vozidlo dopadá tak, že vozidlo vrhá stín na stranu vlevo (z pohledu prováděné fotodokumentace), kde je zřetelně vidět na místo řidiče. Není tedy pochyb, že by policista při zastavování vozidla neviděl na obviněného.
K námitce zmocněnce, kdy rozporuje a výpočtově dokladuje, že výpověď policisty o spatření vozidla na vzdálenost 100 až 120 m při rychlosti 70 km/h a následného zastavení považuje za nereálnou, považuje, ve světle výše uvedeného a i s odkazem na odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně na straně 3 v třetím odstavci za neopodstatněnou.
Správní orgán I. stupně ve výroku rozhodnutí zcela správně uvedl, že obviněný přestupky spáchal z nedbalosti a řádně zdůvodnil s čímž odvolací správní orgán plně souhlasí a navíc doplňuje, že § 15 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., stanoví, že „K odpovědnosti fyzické osoby za přestupek se vyžaduje zavinění. Postačí zavinění z nedbalosti, nestanoví-li zákon výslovně, že je třeba úmyslného zavinění.“  Uvedená skutková podstata nevyžaduje výslovně úmysl.
Zavinění je vybudováno na dvou složkách. Jde o složku vědění (vnímání vnějšího světa smysly a rozumem) a složku volní (vnitřní vztah hybatele děje k jednání). Ustanovení § 15 odst. 3 zákona č. 250/2016 Sb., definuje nedbalost jako formu zavinění. Zahrnuje v sobě složku vědění a  složku  volní.  Nejvyššího  správního  soudu  č.j.:  1  As  252/2016-48 ze dne 27. 9. 2017, (dostupného na www.nssoud.cz), který mimo jiné uvádí, že není nutné prokazovat zavinění ve vztahu ke konkrétní právní kvalifikaci jednání. Vzhledem k jednání, jehož se dopustil, tedy že obviněný nebyl připoután za jízdy bezpečnostním pásem si musel být vědom, vzhledem k okolnostem a zejména svým osobním poměrům (držitel příslušného řidičského oprávnění, a tedy bezpochyby znalost zákonem stanovených pravidel silničního provozu), možného ohrožení zákonem chráněných zájmů, jako je ochrana života, zdraví či majetku účastníka silničního provozu. Jednáním obviněného tak došlo k ohrožení zájmu společnosti chráněného zákonem, který je bezpochybně bezpečnost silničního provozu na pozemní komunikaci. V tomto případě tak obecné zákonné konstatování, že postačuje zavinění z nedbalosti, je považováno za postačující. Tuto skutečnost potvrzuje i rozsudek NSS č.j.: 7 As 303/2017-42 (dostupného na www.nssoud.cz), který uvádí, že pro posouzení viny je podstatné pouze rozlišení zavinění na úmyslné a nedbalostní. Povinností správních orgánů ve výroku rozhodnutí o přestupku tak není rozlišovat mezi vědomou a nevědomou nedbalostí, neboť z hlediska určení formy zavinění jde vždy o nedbalost.
Odvolací správní orgán se dále vyjadřuje k druhu správního trestu podle § 35 zákona č. 250/2016 Sb., který byl za prokázané protiprávní jednání správním orgánem I. stupně v řízení obviněnému uložen. Předně je nutno konstatovat, že obviněný svým jednáním porušil zákon a dopustil se tak přestupku z nedbalosti podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 326/2000 Sb. Při stanovení správního trestu správní orgán I. stupně zcela správně přihlédl, k závažnosti spáchaného přestupku a evidenční kartě řidiče, když uložil obviněnému pokutu podle § 125c odst. 5 písm. g) zákona 361/2000 Sb., který stanoví rozpětí od 1 500 Kč do 2 500 Kč, na samé spodní hranici uvedeného rozpětí ve výši 1 500 Kč. Odvolací správní orgán se ztotožňuje s uloženou pokutou, kterou správní orgán I. stupně v řízení uložil, a to plně v souladu s § 38 zákona č. 250/2016 Sb. Dále odvolací správní orgán plně souhlasí s rozhodnutím, když správní orgán I. stupně uložil obviněnému povinnost nahradit náklady přestupkového řízení ve výši 1 000 Kč, která vyplývá z § 95 odst. 1 přestupkového zákona a její výše je určená v § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb.
Odvolací správní orgán v závěru ještě dodává, že nebylo zjištěno, že by obviněný byl v řízení o přestupku jakkoliv krácena na svých zákonných právech. Odvolací správní orgán tak uzavírá, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo vydáno správně a plně v souladu s platnými právními předpisy, a proto bylo po provedené změně podle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu, podle § 90 odst. 5 správního řádu, odvolání obviněného zamítnuto a napadené rozhodnutí potvrzeno tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.
P o u č e n í :
Toto rozhodnutí je konečné a nelze se již proti němu dále odvolat (§ 91 odst. 1 správního řádu).

Píšu správní žalobu a zatím mi to moc nejde - uvítám každý nápad.

[fu]

Je zakonna povinnost mit pas nad oblecenim?
Napr. kosile umoznuje skryt pas, treba je slunecno a cerny pas se rozpaluje oproti svetle kosili.

[Číkus]

viděno hlídkou v digitálním okénku dalekohledu

Spíš námět na brainstorming: Nemohl opičák pás přehlédnout např z důvodu aliasingu? Asi by to chtělo nějaké lepší specifikace zařízení, rozlišení hledáčku a podobně. Nemohl opičák omylem koukat na nějaké jiné vozidlo (vejde se mu do zorného pole při dostatečném rozlišení řidič i RZ? co ostření a hloubka ostrosti?)

Pak je otázkou, zda by se nenašlo nějaké formální pochybení (nedostatečná výzva k doplnění odvolání, neplatnost zmocnění a podobně).

[kdo]

První nástřel textu správní žaloby:

Napadené rozhodnutí je dle právního názoru žalobce nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost, neboť dle výrokové části napadeného rozhodnutí žalovaný „po přezkoumání okolností případu a odvolání obviněného, rozhodnutí správního orgánu I. stupně ..... zamítá a napadené rozhodnutí, potvrzuje.“ Z výroku nelze seznat, jak vlastně žalovaný ve věci rozhodl, tj. zda rozhodnutí správního orgánu zamítl, nebo potvrdil. Výrok je tak vnitřně rozporný (srov. např. rozsudek NSS č. j. 2 Ads 58/2003-7 ze dne 4. 12. 2003), ergo nepřezkoumatelný. Nepřezkoumatelné jsou i některé části odůvodnění, např. z druhého odstavce na str. 6 napadeného rozhodnutí, jenž zní: „K námitce zmocněnce, kdy rozporuje a výpočtově dokladuje, že výpověď policisty o spatření vozidla na vzdálenost 100 až 120 m při rychlosti 70 km/h a následného zastavení považuje za nereálnou, považuje, ve světle výše uvedeného a i s odkazem na odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně na straně 3 v třetím odstavci za neopodstatněnou.“, naprosto nelze dovodit, co touto větou žalovaný myslel či jaký je její vztah k řízení.

Napadené rozhodnutí je dle právního názoru žalobce nepřezkoumatelné rovněž pro nedostatek důvodů. Žalovaný zcela nepřípadně argumentuje rozsudky NSS č. j. 1 As 64/2008-42 a č. j. 4 As 19/2007-114, jež na věc žalobce nedopadají, neboť v jeho případě jsou jednak jasně dány důvody, proč by policista Bašík mohl mít důvod nevypovídat pravdu (jak uvedl žalobce již v odvolání, zásadní pochybnosti o tvrzeních svědka Bašíka vzbuzuje skutečnost, že údajné spáchání přestupku nebylo tímto svědkem zaznamenáno v rámci náhodného postřehu mimo právě plněný úkol, ale že tento policista v místě údajného spáchání přestupku dle vlastních slov i dle fotodokumentace z tohoto místa vykonával dohled nad dodržováním bezpečnosti silničního provozu, zejména pak nad dodržováním povinnosti používání bezpečnostních pásů a zákazu používání telefonních přístrojů při řízení vozidla, a to za použití v podstatě dokonalého technického vybavení, dalekohledu s fotoaparátem, přesto nebyl schopen pořídit žádnou fotodokumentaci údajného přestupku), jednak nelze tvrzení policisty automaticky nadřadit tvrzení žalobce. Správní orgán prvního stupně měl rovněž možnost vyslechnout policistku, která byla na místě přítomna společně se svědkem Bašíkem, této možnosti však nevyužil, a tedy nepostupoval tak, aby zjistil skutkové okolnosti bez jakýchkoli pochybností. Tuto skutečnost však v napadeném rozhodnutí žalovaný nikterak nekomentuje, ač na ni žalobce ve svém odvolání upozornil.