Dovolím si popsat jeden složitější případ (sice nedopravní, ale procesně může mít hodně společného) a poprosím o názor, zda je postup metodicky správný.
1. PČR zadokumentován skutek, který považuje za trestný čin. Zahájeno stíhání.
2. Obviněný vyzván k poskytnutí sebeidentifikace, odmítl.
3. Toto je přestupek, předáno na úřad, vystaven příkaz, kvůli lemplovství zjištěno pozdě, zaplaceno.
4. Procesními kroky za pomoci právního zástupce dosaženo rekvalifikace původního skutku, není trestným činem (rozhodnuto soudně).
-> Trestní stíhání zahájeno nezákonně -> Tudíž nemohl vzniknout ani přestupek neposkytnutí sebeidentifikace (nebyla splněna podmínka, kdy toto lze vyžadovat, tou podmínkou je běžící trestní stíhání, to však nemělo být zahájeno a zahájeno bylo nezákonně) -> Tudíž neměl být vydán příkaz a měl by být zrušen -> Zaplacenou pokutu je třeba vrátit
5. Na krajský úřad podán podnět k přezkumu příkazu, krajský úřad odpověděl sdělením, že je třeba se obrátit na vnitro s náhradou škody, žádný přezkum nebude.
Otázka je, co teď.
Výsledek kroku 5. je podle mě nesmyslný, podle mě musí jakkoliv dojít ke zrušení původního titulu (příkazu) pro [pozdějí zjištěnou] nezákonnost, pak se pokute stane přeplatkem a je po žádosti vrátitelná, a to měl udělat krajský úřad coby nadřízený prvoinstančního úřadu, který příkaz vydal. Náhrada škody podle mě připadá v úvahu jedině odteď, kdy nedochází ke zrušení a vrácení přeplatku, protože škoda zatím fakticky nevznikla (vzniká až teď) a navíc v době vydání příkazu se nevědělo, že se stane nezákonným, takže to nebyl nesprávný úřední postup.
Úkon, který by se teď měl učinit, je podle mě podnět k odstranění nečinnosti krajského úřadu, který titul nezrušil, ač je již nezákonný.
Má někdo jiný procesní nápad?
