Saveljev (tradice cizojazyčných příjmení na vnitru se udržuje bez ohledu na režim) zřejmě myslel, že zaslání informací subjektu na žádost dle par. 28 je zpracováním:
"Dojde-li k porušení povinnosti stanovené zákonem nebo uložené na jeho základě při zpracování osobních údajů podle hlavy II nebo III ..." (par. 60 - v původním návrhu par. 58 -, který byl přejat ze 101/2000 Sb.).
Případně je ještě varianta, že mezi slovy "nečinnost" a "nedostatek" nevnímá žádný rozdíl.
Nečinnost řeší nadřízený orgán. Jeho nečinost ve věcech 106/1999 (čili nikoliv 110/2019) řeší ÚOOÚ, veden nyní donedávna kádrovou rezervou vnitra Kauckým.
Nicméně v samotné věci bych teď zvážil stížnost ohledně toho posledního bodu. Je to tedy trochu kompetenčně nejasné a nenašel jsem zatím žádný analogický případ (kdo může, nechť mě opraví), ale myslím, že by se měla namítat 1) nepřezkoumatelnost rozhodnutí/odůvodnění (provádí snad spravující orgán nějaké vyšetřování ohledně osoby žadatele?? žadatel nemá šanci ověřit, zda si spravující orgán ten důvod nevymyslel, aby kamufloval svůj základní životní projev - lenost), 2) není právní podklad, na jehož základě jsou uvedená data o pohybu vozidla plošně sbírána - tohle by zřejmě bylo v kompetenci ÚOOÚ.
ÚOOÚ by nejspíš skrz kádrovou rezervu rozhodl, že je to v pořádku a má se všechno fízlovat, ale bylo by to rozhodnutí, se kterým se pak dá dál pracovat.
Ale vůči způsobu vyřízení žádosti musí existovat opravný prostředek, nemuže u nás být úkon, proti kterému by se nedalo bránit, i kdyby to nakonec byla přímo žaloba, pokud by to byl postup sui generis.
Nevím, zda se už někdy něco takového řešilo, zákon je poměrně čerstvý a nevím, zda jsou již nějaké judikáty - tolik jsem zase nehledal.