Pokud by ovšem byl řidič v zahraničí vozem pojištěným v ČR, pak by patrně vliv na krytí pojišťovny neměly mít zákony jiné země.
Tohle není zdaleka tak jednoduché - klíčový buzzword zní „mezinárodní právo soukromé“. V případě škody z dopravní nehody jde o dva různé právní poměry. Jednak odpovědnost za škodu (tj. civilní mimosmluvní delikt), jednak o plnění pojišťovny za škůdce a případné další vztahy včetně regresu (ty se řídí pojistnou smlouvou). Rozhodné právo je třeba pro každý z těchto vztahů určit zvlášť. V rámci EU se to první bude řídit nařízením Řím II a obecně podle jeho čl. 4 bude rozhodné právo země, kde došlo k nehodě (ovšem podle konkrétních okolností to může být i jinak, např. když se dvě české oktávie srazí na dovolené v Chorvatsku ...). Mimo EU bude často relevantní Haagská úmluva z roku 1971 o právu použitelném pro dopravní nehody, jinak se při absenci této či jiné smlouvy použijí kolizní pravidla dle tamního ZMPS.
Naopak smlouva s pojišťovnou, tj. vztah pojistníka, pojistitele a pojištěného, se bude řídit právem, které si strany mohou do jisté míry dokonce zvolit, ale typicky půjde v případě CZ provozovatele a CZ pojištovny o CZ právo (nařízení Řím I, čl. 7), ale hlavně, pro případný spor o regres mezi řidičem a pojišťovnou bude podle všeho příslušný CZ soud (Brusel I bis, čl. 14). Tedy jistá naděje, že se zohlední tuzemská koncepce zadržení ŘP bez pozbytí ŘO, tu je, ale rozhodně bych na to nespoléhal.