Poškozením plotu by došlo ke vzniku občanskoprávního závazku, jenž je kryt povinným ručením, a tedy jej půjčovna přenese na pojišťovnu. Toto srovnání je tedy nepřiléhavé.
Problém je v tom, že nesmyslem je samotný konstrukt odpustku.
Namodelujme si situaci v ČR: přijede cizinec, půjčí si auto, spáchá údajný přestupek. Česká půjčovna dostane výzvu k úhradě určené částky, zpravidla na 300-1000 Kč. Máme v zásadě tři možnosti, pomineme-li, že by půjčovna používala techniky zahrnující úmyslné označení nesprávného řidiče:
a) půjčovna uhradí odpustek a následně jej strhne (příp. i po započtení nějakého manipulačního poplatku) řidiči z karty, nebo
b) půjčovna předá věc řidiči, ať si to vyřídí sám, nebo
c) půjčovna udá řidiče.
Postupuje-li půjčovna podle bodu a), je pro ni věc bez ztráty vyřízena. Pokud by postupovala podle bodu b) nebo c), velmi reálně hrozí (u řidičů - cizinců na hranici jistoty), že věc po čase dojde do zahájení řízení o přestupku provozovatele a půjčovna dostane správní příkaz. Bude tedy muset zaplatit nikoliv odpustek, ale pokutu - většinou (a zároveň minimálně) 1.500 Kč. Tou dobou už cizinec umřel/odstěhoval se/změnil číslo účtu/cokoliv jiného, takže se pojišťovna refundace pokuty a nákladů spojených s jejím vyřízením nemůže domoci.
Ano, řešením může být jakási kauce, složená cizincem u pojišťovny pro případ potřeby krytí nákladů na uloženou pokutu. A dovedu si představit, že by půjčovny mohly tuto "službu" inzerovat jako konkurenční výhodu. Proč to žádná (pokud je mi známo) nedělá, nevím. Možná je to ještě nenapadlo, stejně jako leasingové společnosti, jimž by se po mém soudu rozhodně vyplatilo zaměstnat nějakého koncipienta na vyřizování výzev a vedení sloučených SŘ, a stát se tak zcela přirozeně jakousi pojišťovnou proti přestupkům. Možná se chtějí věnovat své profesi, a ne studiu SprŘ.