Podobnej případ se stejnou argumentací, ale mojí chybou v tom, že jsem to nechal spadnout do sprdele, jsem v Brně prohrál. Citace z Rozhodnutí SO2:
K námitkám účastníka řízení odvolací správní orgán uvádí, že správní orgán I. stupně vycházel z dostatečně zjištěného skutkového stavu, který byl zjištěn tak, aby o něm nepanovaly důvodné pochybnosti. Vozidlo je na fotodokumentaci zachyceno kvalitně, v dostatečném časovém intervalu prokazujícím neoprávněné stání, a z dalších pokladů, které jsou součástí spisového materiálu vyplývá, že nezjištěný řidič předmětného vozidla stál v působnosti dopravní značky „Parkoviště s parkovacím automatem“ (č. IP 13c) s dodatkovou tabulkou upravující režim parkování („V pracovní dny 17-6h s oprávněním nebo po zaplacení ceny na místě, oblast 2-05“), a povinnost stanovenou touto dopravní značkou nedodržel. Chybný je názor účastníka řízení, když se domnívá, že správní orgán musí prokazovat jím tvrzené skutečnosti a verze skutkového děje. Primárně je důkazní břemeno na správním orgánu (řízení o přestupku vychází ze zásady oficiality), pokud je však tvrzením obviněného z přestupku některý z důkazů zpochybněn, přesouvá se důkazní břemeno na jeho stranu a je pouze na něm, aby svá tvrzení prokázal (srov. § 52 správního řádu). Názor obviněného by v podstatě znamenal, že jakékoli jeho tvrzení musí dokazovat správní orgán, což by vedlo ke zcela absurdním situacím (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 3 As 9/2013–35 ze dne 02.05.2013). Tvrzenými důvody, které ostatně účastník řízení nijak neprokázal, skutková zjištění správního orgánu nezpochybnil. Účastníkovi řízení lze přisvědčit, argumentuje-li, že znakem skutkové podstaty přestupku provozovatele vozidla je jednání řidiče vykazující znaky přestupku. Není však správný jeho názor, že „[j]ednání řidiče v krajní nouzi (…) nevykazuje znaky přestupku“. Účastník řízení totiž zjevně zaměňuje okolnosti vylučující protiprávnost (zde krajní nouzi, nijak neprokázanou) s naplněním skutkové podstaty (znaků) přestupkového jednání (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28.11.2016, č.j.: 8 As 156/2016-43). Pro vedení řízení o přestupku provozovatele je rozhodné, zda posuzované jednání naplňuje znaky přestupku řidiče, ne však všechny znaky skutkové podstaty přestupku. V takovém případě by bylo potřeba i zavinění, což by odporovalo smyslu právní úpravy odpovědnosti provozovatele vozidla podle § 10 zákona o silničním provozu. Přitom otázka zavinění je hlavním odlišením přestupku provozovatele vozidla (objektivní odpovědnost – zavinění se nevyžaduje) od přestupku řidiče (subjektivní odpovědnost – zavinění se vyžaduje). Pokud by účastník řízení na výzvu magistrátu sdělil, že on sám byl řidičem vozidla, pokračovalo by s ním řízení o přestupku řidiče, ve kterém by jeho argumentace ohledně krajní nouze mohla být užitečná. Protože však účastník řízení svou totožnost jako řidiče vozidla neuvedl, magistrát ji ve lhůtě nezjistil a posuzované jednání naplňovalo znaky přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, odpovídá účastník řízení jako provozovatel vozidla podle § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17.08.2017, č.j.: 10 As 250/2016).
Takže shrnuto: měl jsem se udat jako řidič, a pak závadou argumentovat v přestupkovém řízení a nějak si závadu obhájit, např. fotodokumentací, nebo výpovědí svědků (aspoň tak to chápu).
Promlčet výzvu se mi nevyplatilo, ve sprdeli nebyla šance. K soudu to nemělo smysl.
Autor
Téma: Prorazil jsem pneumatiku a dostal "pokutu" na parkovišti (Přečteno 1020 krát)