30kmhcz

Vynikající postřeh. Takže když to všechno shrneme:

V první řadě je nutné zásadně odmítnout závěr správního orgánu o naplnění subjektivní stránky přestupku, tedy úmyslného zavinění. Obviněný se nedopustil žádného protiprávního jednání, neboť jeho registrační značka byla plně čitelná a její úprava (přelepení symbolu EU) je dle judikatury Nejvyššího správního soudu (viz rozsudek NSS č. j. 5 As 219/2024 - 32) jednáním, které nenaplňuje skutkovou podstatu přestupku, ba dokonce ústavně chráněným projevem. Za situace, kdy si byl obviněný vědom bezvadného technického stavu vozidla i legality všech jeho prvků, postrádal jakýkoliv motiv k vědomému neuposlechnutí výzvy k zastavení. Tvrzení o úmyslném ujíždění je za daných okolností zcela absurdní, neboť obviněný se pohyboval standardní rychlostí a jeho následné jednání bylo vedeno výhradně snahou o dodržení pravidel silničního provozu v podmínkách snížené viditelnosti.

Samotné zastavování bylo ze strany zasahujících policistů vedeno způsobem, který objektivně neumožňoval jednoznačné vnímání výzvy k zastavení. Vzhledem ke tmě, dešti a vibracím zpětných zrcátek na nekvalitním povrchu vozovky byl nápis „STOP“ umístěný mezi intenzivně blikajícími majáky pro obviněného nečitelný. Obviněný přítomnost policejního vozidla registroval a v souladu s § 41 odst. 7 zákona o silničním provozu ji interpretoval jako průjezd vozidla s právem přednostní jízdy k naléhavému zásahu. Této interpretaci mimo jakoukoli pochybnost odpovídá i jeho aktivní součinnost; blinkrem a gestikulací rukou dával hlídce najevo, že o ní ví a umožňuje jí bezpečné předjetí. Pokud policisté po dobu 4,5 km setrvávali v pozici za vozidlem a nevyužili možnosti předjetí či srozumitelnější výzvy, nelze jejich procesní pasivitu a taktická pochybení klást k tíži obviněného.

Konečně je třeba poukázat na neobvyklou horlivost zasahujících policistů, která ve smyslu judikatury NSS (7 As 83/2010 - 63) zpochybňuje jejich věrohodnost jako svědků. Agresivní vyjádření policistů v protokolu o tom, jaká donucovací opatření mohli vůči obviněnému použít, svědčí o jejich subjektivním emocionálním zaujetí, nikoliv o profesionálním výkonu služby. Obviněný výzvu k zastavení uposlechl bez zbytečného odkladu ve chvíli, kdy se stala srozumitelnou – tedy v osvětlené obci, kde mohl bezpečně zastavit, aniž by tvořil překážku v provozu. Vzhledem k výše uvedenému a k zásadním procesním rozporům v protokolu o ústním jednání, který vnitřně koliduje v otázce přítomnosti obviněného, obviněný navrhuje zastavení řízení.

To je nějaká sranda?

Mně z toho Protokolu o ÚJ není vůbec jasné, jestli tam obviněný byl nebo ne. Nejdřív se píše, že ač byl předvolán, tak se dostavil. Pak že se jednání konalo v nepřítomnosti obviněného, aby na straně 4 obviněný k věci něco uváděl a kladl svědkovi otázky.

NSS 7 As 83/2010 - 63: “Projeví-li policista v souvislosti s řešením údajného přestupku na úseku dopravy (zde: držení mobilního telefonu v ruce při řízení motorového vozidla) při jeho řešení na místě samém neobvyklou horlivost a důkladnost v tom, že podrobí řidiče kontrole dokladů a testu, zda není pod vlivem alkoholu, jakož i rozsáhlé kontrole technického stavu vozidla a povinné výbavy (zde: kontrola výstražného trojúhelníku, klíče na kola, lékárničky, reflexní vesty, žárovek, ale i shody pneumatik s typem předepsaným pro provoz vozidla a stavu dezénu rezervního kola, které bylo z tohoto důvodu třeba odmontovat z umístění na spodku vozidla), aniž by vyvstal jakýkoli důvod k podezření, že některé z kontrolovaných prvků vozidla či jeho povinné výbavy nesplňují předepsané náležitosti, naznačuje takové jednání policisty možnou pochybnost o jeho nezaujatosti jako svědka.”

V dané věci se neobvyklá horlivost projevila jak pří zastavování vozidla pro nepřestupek, tak i popisem toho, co všechno prý mohli policisté (podle jejich názoru) udělat.

Při pročítání rozsudků jsem narazil na tento výplod Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 51 A 5/2023 - 57, kde soud zkrouhnul žalobci přiznané náklady na polovinu, protože si obviněný dovolil podat odvolání v poslední den lhůty emailem, který později potvrdil datovou zprávou. Podle soudu si tak sám způsobil, že parazit vyhodnotil odvolání jako opožděné a přiznal žalobci pouze 6 600 Kč namísto požadovaných 13 200 Kč!

Krajský soud nemůže odhlédnout od toho, že daná procesní situace (zamítnutí odvolání pro opožděnost) byla nastolena tím, že zástupce žalobkyně podával odvolání e-mailem, ačkoli disponuje (stejně jako žalobkyně, jakožto právnická osoba) datovou schránkou. Žalobkyně má pochopitelně možnost komunikovat i tímto způsobem – proto byla taky ve věci samé úspěšná – krajský soud však považuje za spravedlivé postupovat podle § 60 odst. 7 s. ř. s. Náhrada nákladů řízení tak činí částku ve výši 6 600 Kč.

https://vyhledavac.nssoud.cz/DokumentOriginal/Index/720260

Návod k obsluze poskytnout nelze, ale lze na něj odkázat téměř v každé odpovědi. Co dodat?

Podstatná pro obhajobu může být zejména odpověď č. 1, která vyvrací letité dogma NSS (zejména v kontextu rozsudku Krajského soudu v Praze 47 A 50/2022 - 70 ze dne 26.9.2024, zejm. body 42-46): RAMER nedisponuje žádnou automatikou, která by vyřadila z dalšího procesu každé, jakkoliv nesprávně provedené měření.

Musim jen podporit, ze ta mistni znalost je dobra vec, urecnici totiz vubec nic nezkoumaji jak to v dane lokalite realne je a rovnou to napalej dle papirku mestapa. Mel jsem vzdy win v takovych pripadech. Nekdy stacily screeny nejakych fotomap, nekdy byly potreba fotky z mista, nekdy urednik vyrazi na obhlidku mista osobne.

Zatím nic. Pojišťovna mlčí, my zachováváme rádiový klid.

To by mohlo třeba i zafungovat za předpokladu, že SO alespoň v obrysech zná a občasně dodržuje zákon. Problém v Praze je, že valná část SO spisy nezakládá, a to mnohdy ani v době, kdy už jim běží řízení. Ve fázi výzvy k úhradě určené částky je velice pravděpodobné, že nebudete mít do čeho nahlížet, protože pražský výklad zásady hospodárnosti řízení se pragmaticky projevuje tím, že "zbytečné" spisy se nezakládají, neboť to nakonec stejně nebude mít vliv na zákonnost rozhodnutí. Nové modely přestupkářů (oni sami si říkají "správňáci") jsou v Praze dodávány bez jakýchkoli kontrolek,  "varování" nevyjímaje. Nesnažte se je pochopit, Turingovým testem by většina z nich neprošla, a tak pro komunikaci s nimi beze zbytku platí, co v úplně jiném kontextu říkal Robert J. Fischer: "Nevěřím v psychologii. Věřím v dobré tahy."