No, to je další věc - já samozřejmě tvrdím, že jsem žádnou svou právní povinnost neporušil.
Nicméně stále tvrdím, že pokud žádné náklady řízení nevznikly, nelze žádat jejich úhradu.
Navíc to už je nepřípustně extenzivní výklad nákladů řízení (podle § 79 odst. 1 Náklady řízení jsou zejména hotové výdaje účastníků a jejich zástupců, včetně správního poplatku, ušlý výdělek účastníků a jejich zákonných zástupců, náklady důkazů, tlumočné a odměna za zastupování). Podle § 79 odst. 3 SprŘ "Nestanoví-li zákon jinak, nese správní orgán nebo dotčený orgán (§ 136) a účastník své náklady."
A odeslání datovou schránkou je zadarmo
Zákon výslovně říká, že náklady řízení lze uložit i samostatně, takže to úřad může udělat až po nabytí právní moci meritorního rozhodnutí, ale to na podstatu nemá vliv, když je ta povinnost stejně vždycky závislá na tom, že musí nabýt právní moci výrok, který říká, že účastník něco porušil, spáchal atd.
To ustanovení má určitou systematiku, nelze ho zúžit jen na odstavec 1, navíc už výčet nákladů je demonstrativní. Náklady podle odst. 1 zahrnují i jiné náklady, než jen náklady podle odst. 5. První jsou odvislé od toho, co se v řízení skutečně stalo (a co to koho stálo) a jsou fakultativní, náklady podle odst. 5 jsou zvláštní případ paušálních nákladů a v sankčním řízení jsou obligatorní. Je tedy v zásadě jedno, jestli správní orgán poslal 1 nebo 20 datových zpráv, nebo rozhodnutí má 1 nebo 10 stran, částka bude v takovém případě pořád stejná. Porušení povinnosti přitom nemusí být trestáno pokutou, může to být třeba odstranění nějakého stavu atd.
Ukázka obojího: Nejvyšší správní soud čj. 5 As 70/2013 - 24
Rozhodnutím ze dne 15. 7. 2013, č. j. CPR-4665-2/ČJ-2013-930310-V238, žalovaný zamítl odvolání žalobce (dále také jen „stěžovatel“) a potvrdil rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Pardubického kraje, odboru cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort Pardubice (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 26. 2. 2013, č. j. KRPE-14744-26/ČJ-2013-170022-SV, kterým bylo stěžovateli podle ust. § 119 odst. 1 písm. b) bod 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), uloženo správní vyhoštění a byla stanovena doba, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie v délce 6 měsíců, neboť stěžovatel byl na území České republiky zaměstnán bez povolení k zaměstnání, ačkoliv je toto povolení podmínkou výkonu zaměstnání. Současně byla stěžovateli stanovena doba k vycestování z území České republiky.
Dále žalovaný rozhodnutím vydaným pod č. j. CPR-4665-3/ČJ-2013-930310-V238 rozhodl o odvolání stěžovatele proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně, jímž mu byla uložena povinnost zaplatit náklady řízení o správním vyhoštění. V tomto rozhodnutí se žalovaný se závěry správního orgánu I. stupně ztotožnil, neboť tím, že stěžovatel pracoval bez povolení k zaměstnání, naplnil skutkovou podstatu § 119 odst. 1 písm. b) bod 3 zákona o pobytu cizinců, proto je povinen dle § 79 odst. 5 správního řádu nahradit náklady řízení paušální částkou 1000 Kč (§ 6 odst. 1 vyhl. č. 520/2005 Sb.), neboť porušením své právní povinnosti vyvolal řízení o vyhoštění.
Rozhodnutí žalovaného, kterým stěžovateli uložil podle § 79 odst. 5 správního řádu zaplatit náklady řízení paušální částkou 1000 Kč (§ 6 odst. 1 vyhl. č. 520/2005 Sb.), je závislé na rozhodnutí o vyhoštění stěžovatele, neboť jen v případě jeho správnosti lze dovodit, že stěžovatel porušením své právní povinnosti řízení o vyhoštění vyvolal. Vzhledem k tomu, že žaloba ani kasační stížnost ve vztahu k rozhodnutí o vyhoštění důvodnou shledána nebyla, jiné námitky k tomuto rozhodnutí stěžovatel neuplatnil, nelze ani v této části kasační stížnosti přiznat opodstatnění.
Datová schránka je pochopitelně "zadarmo" pro účastníka, ne pro úřad.