30kmhcz

Pane ViktorN a pk202,


oba poukazujete na praxi správních orgánů. Ta mne však nezajímá, a neměla by zajímat ani vás dva. Ouředníci se mohou mýlit. Mne zajímá pouze obsah právního předpisu. V tomto případě je rozhodující obsah zákona č. 361/2000 Sb. o silničním provozu.


Podle § 10 odst. 1 písm. d) zákona platí, že provozovatel vozidla nesmí přikázat nebo svěřit samostatné řízení vozidla osobě, o které nezná údaje potřebné k určení její totožnosti.


Podle § 10 odst. 4 zákona platí, že provozovatel vozidla je povinnen na výzvu policie, krajského úřadu nebo obecního úřadu obce s rozšířenou působností sdělit skutečnosti potřebné k určení totožnosti řidiče vozidla podezřelého z porušení ustanovení tohoto zákona.

Z uvedeného plyne, že zákon nepředpokládá, že by provozovatel byl jasnovidcem. Provozovateli zákon ukládá pouze obecnou povinnost “sdělit skutečnosti”. Neukládá mu však výslovně povinnost vědět a sdělit kdo ve kterém okamžiku řídil vozidlo.

Dále podle § 10 odst. 4 zákona platí, že naprosto stejnou povinnost jakou má provozovatel ukládá zákon i osobě které provozovatel svěřil/přikázal vozidlo: i tato osoba je povinna na výzvu policie, krajského úřadu nebo obecního úřadu obce s rozšířenou působností sdělit skutečnosti potřebné k určení totožnosti řidiče vozidla podezřelého z porušení ustanovení tohoto zákona.

Typickým případem v souladu se zákonem tedy bude tento postup:

1. Úřední výzva č. 1 adresovaná provozovateli ke sdělení skutečností - provozovatel pak správnímu orgánu povinně sdělí údaje o totožnosti osoby které svěřil/přikázal řízení vozidla. Žádnou další zákonnou povinnost provozovatel nemá.

2. Úřední výzva č. 2 adresovaná osobě které provozovatel svěřil/přikázal řízení vozidla - tato osoba pak správnímu orgánu povinně sdělí ty skutečnosti o totožnosti řidiče, které jsou známy jí samotné.

V obou případech je možno využít právo odepřít výpověď nebo podat vysvětlení. Pak ovšem totožnost řidiče nebude možné zjistit a SO se zaměří už výhradně na osobu provozovatele.

Obiter dictum k tomu podotýkám, že provozovatel si musí pamatovat údaje (či uchovávat záznamy) o totožnosti osoby, které přikázal/svěřil řízení vozidla, a to po dobu nejméně tří let (počítáno od konce doby svěření vozidla). Viz judikát 10 As 173/2022 Sb..

Pane pk202, napsal jste prve tento nesmysl:

... dle platných zákonů ovšem vy jako provozovatel musíte vědět kdo kdy vozidlo řídil ...

Jen jsem Vás vyvedl z omylu, protože co jste napsal je nesmysl, který je v rozporu s účinnou právní úpravou. Na Vaši chybu Vás nezávisle upozornili také solaris a Fogyn. Teď mi píšete:

... praxe je taková a správní orgány jednají v tom smyslu, že jako provozovatel jste povinen "přikázat nebo svěřit" - a to i zprostředkovaně - osobě o které znáte údajo o její totožnosti ...

Toto jsem Vám už dříve ocitoval z § 10 odst. 1 písm. d zákona. Nemusíte mi to opakovat.

... a na výzvu jste povinen jim ty skutečnosti sdělit ...

Toto jsem Vám také už dříve přesně ocitoval z § 10 odst. 4 zákona.  Nemusíte mi to opakovat.

Nejste však schopen obhájit a právně podložit Vaše původní tvrzení "... vy jako provozovatel musíte vědět kdo kdy vozidlo řídil". Z toho soudím, že od tohoto tvrzení ustupujete.

... dle platných zákonů ovšem vy jako provozovatel musíte vědět kdo kdy vozidlo řídil byť se Vám to zdá nelogické.

Pane pk202, nemáte pravdu. Zákon o silničním provozu neukládá provozovateli povinnost "vědět kdo kdy vozidlo řídil". To by musel být jasnovidcem. Cituji:

§ 10 Povinnosti provozovatele vozidla
(1) Provozovatel vozidla nesmí ... d) přikázat nebo svěřit samostatné řízení vozidla osobě, o které nezná údaje potřebné k určení její totožnosti.

Vámi tvrzená povinnost "vědět kdo kdy vozidlo řídil" není zakotvena ani v § 10 odst. 4 ZoSP. Toto ustanovení totiž ukládá provozovateli jinou povinnost: "na výzvu ... sdělit skutečnosti potřebné k určení totožnosti řidiče vozidla".

Z uvedeného plyne, že po provozovateli není možné oprávněně požadovat, aby označil řidiče vozidla k určitému okamžiku. To znamená: nelze mu přičíst k tíži, že nezná/nesdělí skutečnost, kterou podle zákona vůbec znát nemusí (a v některých  případech ani znát nemůže).

Zcela jiná záležitost je, že provozovatel může - a to ZCELA DOBROVOLNĚ - písemně sdělit obecnímu úřadu údaje o totožnosti řidiče vozidla v době spáchání přestupku (§ 125h odst. 6 ZoSP).

No, ale právnícká osoba nějaké podoklady třeba přiložila a neuvedla, že nejsou kompletní.

No a? SVJ nemá zákonem uloženu povinnost oznamovat zda přiložené podklady jsou či nejsou "kompletní". Pokud máte jiný názor, prokažte jej.

Vlastník je považován za osobu s rozumem průměrného člověka (§ 4 obč. zák.) a sám se umí rozhodnout, zda přiložené podklady jsou pro něj kompletní či dostačující, a zda jej vůbec zajímají nějaké podklady.

... resp. že jsou další k předložení na vyzvání.

SVJ nemá zákonem uloženu povinnost oznamovat zda existují další podklady k předložení na vyzvání. Pokud máte jiný názor, prokažte jej.

z pozvánky nebylo zřejmé, že nějaké (podklady) jsou, nebo, že by nějaké mohly být alespoň z kontextu programu. .

SVJ nemá zákonem uloženu povinnost uvést v pozvánce zda nějaké podklady jsou, nebo že by nějaké mohly být. Pokud máte jiný názor, prokažte jej.

Z Vašeho výkladu by to značilo, že se každý člen má po obdržení pozvánky vždy dožádat statutárního orgánu, jestli a jaké podklady bude předkládat na shromáždění (případně nad rámec přiloženého) a tyto případně poskytnout k seznámení.

Nic takového jsem nenapsal, ani to z mých vyjádření nelze odvodit výkladem. Prosím odpousťte si nepravdivá tvrzení.

Bez řádné pozvánky a podkladů (byť dodatečně dodaných po vyžádání) se nelze řádně rozhodovat o účasti a její formě/hlasování v zastoupení..

V tom se shodneme. Vlastník jednotky má vždy možnost hlasovat proti, pokud se domnívá že pro kvalifikované rozhodnutí nemá dostatečné podklady. Vlastník není nemyslící schvalovací automat. Ani mu nikdo nedrží pistoli u hlavy při hlasování. Proč se tedy o něj chcete starat, jako by to bylo děcko?
 

Např. konkrétní případ. Pozvánka (více bodů, k některým i podklady) obsahovala závěrečný bod "Různé".

Bod "Různé" neumožňuje rozhodovat ani hlasovat o ničem. Vyřešeno. Pokud se bude hlasovat o záležitosti neuvedené v pozvánce, existuje možnost takové rozhodnutí napadnout soudně. Judikát uvedl výše pan hh.

Možnost úspěšně napadnout platnost rozhodnutí z důvodu neuvedení bodu v pozvánce je však limitovaná. Může se jednat pouze o nevýznamnou procesní vadu, ke které soud nepřihlédne. Viz usnesení Ústavního soudu I.ÚS 1529/19 ze dne 19. 1. 2021:

Namítají-li stěžovatelé, že rozhodnutí shromáždění SVJ bylo přijato procesním postupem rozporným s platnými stanovami, lze jim dát zapravdu. (...) je otazné, zda procesní vada při přijímání rozhodnutí SVJ byla natolik zásadní, aby neposkytnutím ochrany ze strany obecných soudů došlo k zásahu do základních práv a svobod stěžovatelů. Ústavní soud je toho názoru, že nikoliv. (...) I v případě, že by Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil, nelze mít za to, že by vzhledem k okolnostem případu došlo ke změně právního postavení stěžovatelů. Jediným faktickým důsledkem takového rozhodnutí pro stěžovatele by bylo navyšování nákladů řízení. Z toho důvodu rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku usnesení.

Ad smlouva: Dle § 1207, odstavec (2) Nejsou-li k pozvánce připojeny podklady týkající se pořadu zasedání, umožní svolavatel každému vlastníku jednotky včas se s nimi seznámit.

Zmínka o § 1207 je slepou uličkou, která tazatele nikam nezavede.

(1) Pokud "schůze" byla stižena takovými vadami, že se vůbec nejednalo o zasedání shromáždění, pak je bezvýznamné zda existovaly nějaké podklady, zda byly zmíněny v pozvánce, nebo přiloženy k pozvánce.

(2) Pokud se konalo zasedání shromáždění a rozhodnutí bylo řádně přijato, pak je již  bezvýznamné zda existovaly nějaké podklady, zda byly zmíněny v pozvánce, nebo přiloženy k pozvánce. Je totiž zřejmé, že vlastníci jednotek ke svému rozhodování nepotřebovali žádné podklady.

(3) Pokud se konalo zasedání shromáždění a návrh nebyl přijat, pak je již bezvýznamné zda existovaly nějaké podklady, zda byly zmíněny v pozvánce, nebo přiloženy k pozvánce.

Žádná další možnost neexistuje.

Nadpoloviční většina členů SVJ je starší 75 let, ti chtějí zateplovat. Moji rodiče 60+ a pár mladých rodin nechce.

Věk a motivace jsou v SVJ bezvýznamné. K rozhodnutí zpravidla postačí nadpoloviční většina hlasů na usnášeníschopném shromáždění, případně nadpoloviční většina všech hlasů při rozhodování mimo zasedání.

Rozhodně to pro většinu členů SVJ není ekonomicky výhodné, jelikož se návratnosti investice nedožijí.

K těmto čistě subjektivním argumentům by žádný soud nepřihlížel. Rozhodující je co bylo řádně rozhodnuto, bez ohledu na motivaci, osobní preference či ekonomické očekávání spoluvlastníků. Jedinou výjimku připustil ústavní soud: Schválená částka příspěvku nesmí mít na vlastníka jednotky rdousící, resp. likvidační účinek. Viz usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 3. 2019, sp. zn. II. ÚS 1484/18, ze kterého cituji: „Ústavní soud rovněž neshledal, že by uložená platební povinnost měla na stěžovatele rdousící, resp. likvidační účinek, který by případně mohl vést k závěru o porušení práva na ochranu vlastnictví.“

V případě, že by rodiče na důchod změnili bydliště. Nedostanou na nájmu více ani stejně než je ona měsíční investice.

Pak ovšem by měli prodat byt co nejdříve. Tím se ihned zbaví jakéhokoliv závazku spojeného s dvacetiletým přispíváním na úhradu dluhů, které bude SVJ mít u banky.

Spoluvlastníka nelze nutit, aby setrval ve spoluvlastnictví. Setrvá-li však, musí nést všechny následky s tím spojené.

Ve Vašem případě to přežijeme, chováte se neustále jako nabubřelý ... pokud ale Vaše velikost nepřežije ...

Swenaku, proč se pokoušíte zahájit flame war? Proč kritizujete mou osobu, namísto abyste poradil tazateli? Napsal zřejmý nesmysl a já jsem jej na to v jednoduché větė upozornil.
Možná máte špatnej den, možná Vám někdo šlápl na kuří oko. Vaši útočnou reakci považuji za zbytečnou. Příště mi raději napište soukromou zprávu. Děkuji.

Podle mě neexistuje možnost obrany proti tvrzení úřadu a jeho nadřízený úřad to samozřejmě posvětí.

Ericu, jste pesimista. Ono je třeba znát svá práva. Pak i soudy (občas) rozhodnou v souladu s právem. Cituji z judikátu:

Materiální funkce doručení, tj. seznámení se s obsahem písemnosti i přes její vadné (v rozporu se zákonem učiněné) doručení, může být z povahy věci naplněna pouze v případě, že soud k doručení písemnosti vůbec přistoupí, tj. o doručení písemnosti (některým ze způsobů uvedených v § 45 o. s. ř.) se alespoň pokusí. Nahlížení do spisu je realizací práva (nikoli povinnosti), jež nelze bez dalšího považovat za okamžik, kdy byla účastníku řízení doručena soudní písemnost, neboť při něm není vyvíjena žádná aktivita soudu směřující k doručení písemnosti.
Soudní písemnost (rozhodnutí soudu) tak nelze považovat za doručenou účastníkovi tím, že se s ní seznámí (může seznámit) při nahlížení do spisu, aniž soud předtím učinil pokus o její doručení některým ze způsobů uvedených v § 45 o. s. ř.

Podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 348/2021, ze dne 11. 4. 2022

Je ovšem třeba mít na paměti, že Ústavní soud klade důraz na materiální stránku doručení. Pokud byste projevil znalost nedoručené písemnosti (její citací, uvedením spisové značky v replice, předložením její kopie úřadu, nebo stížností směřovanou vůči jejímu obsahu), pak se má za to, že k doručení došlo, i kdyby nebyly naplněny formální znaky doručení.