12 měsíční česká studie prokazují ničím nepodloženou uzávěru školství. Text převzat z FB Lukáše Pollerta:
https://genespector.com/documents/Vyvoj_epidemie_SARS-CoV-2_u_deti_v_populaci_CR.pdf?fbclid=IwAR1FdZ6PIkA23MnWdNdPsKmVW56t3xCw_KqK9lxTS9nO2ehPMBD1jAw3gSsNová studie o prevalenci nákazy viru SARS-COV-2 u dětí v České republice za 12 měsíců. Odkaz níže.
1. Naše studie prokazuje setrvale velmi nízkou prevalenci infekce a nízkou infektivitu SARS−CoV−2 v dětské populaci. Děti nejsou primárním zdrojem nákazy ani ve školách ani v domácnosti. Mnohem pravděpodobněji jsou nakaženy v domácnosti. Tyto výsledky jsou v souladu s řadou zahraničních studií [4].
2. Aktuálně provedená plošná vyšetření ukazují, že se prevalence infekce v této populaci blíží nule.
3. V současnosti uplatňovaná protiepidemická opatření ve školství jsou vzhledem k těmto poznatkům podle
našeho názoru kontraproduktivní. Tyto výsledky jsou v souladu řadou zahraničních studií [6–8].
4. Jistě lze očekávat, že po jejich ukončení dojde k mírnému nárůstu prevalence infekce mezi dětmi. Tento fakt by ale neměl mít zásadní významný vliv na další průběh epidemie v populaci. Riziko infekce dospělých dětmi žijícími ve společné domácnosti je nevýznamné [9].
5. Je otázkou, do jaké míry má smysl přenosu infekce ve školách bránit. Vzhledem k nízké infektivitě SARS−CoV−2 v dětské populaci by soustavné sledování infekce a následná karanténní opatření limitovala
a oddalovala dosažení kolektivní imunity v této populaci. Toto „zplošťování křivky“ je částečně odůvodnitelné v rizikové populaci, kde snižuje zatížení zdravotního systému. V případě dětské populace by však toto „zplošťování“ trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu se všemi negativními dopady na zdraví a výchovu dětí a na fungování jejich rodin.
