67
« kdy: 28 Září 2017, 12:03:07 »
O výslechu svědků a obecně o ústním jednání plánuji sepsat samostatný článek. Ale nejspíš bych k tomu potřeboval ještě více zkušeností:
Obecně:
- otázky si připravit předem (na místě už jen upravit, které a kdy použít, které nepoužít, případně i nově doplnit)
- být si vědom "o co mi jde". (Příklad z praxe: Policista č. 1 sdělil, že vozidlo zastavili u Tesca, policista č. 2 řekne, že u Alberta. V tom okamžiku je vhodné jen kontrolovat, zda to je v protokolu. Kolega pirát je bohužel dalšími nadbytečnými otázkami donutil výpověď zpřesnit "tam za křižovatkou, jak je odbočovací pruh doprava k obchoďáku", že dalším popisem místa zastavení se ze zásadního rozporu stal jenom lehký omyl.)
- když něco řeknou policisté špatně (nepravdivě, nebo rozporně s jinými fakty), už v tom nešťourat
- naopak šťourat v tom, co řeknou dobře
- být stručný. PŘI KLADENÍ OTÁZKY NEVYSVĚTLOVAT, PROČ A V JAKÉ NÁVAZNOSTI JI KLADEME, neopakovat, CO ŘEKLI PŘEDTÍM.
- přijít se zástupcem, kterého zmocníme do protokolu jenom pro toto ústní jednání a výslech. (Svědci jsou rozhození, kdo a proč je tu ten cizí člověk, úředník se snaží neudělat žádnou chybu, snaží se být neutrální.)
- zaprotokolovat cokoliv podstatného
Když mezi řečí řeknou: "Tam se jezdí 70 běžně." "Zrovna nikdo jiný nejel." "Já to tam znám."
- naopak nebazírovat na pitomostech. Běžně se písemný záznam zapisuje mírně jinak, než jak to vylezlo z pusy. Zejména "Ehmm" a "Já si myslím" a "to je asi tak všechno" se ignorují. Důležité je, zda ze zápisu nevypadne to podstatné.
Rád přijdu na ústní v jižních Čechách, když zrovna budu moct.