24
« kdy: 28 Května 2018, 01:09:34 »
PDF funguje.
Vlastně jste propásl možnost si s orgánem zadopisovat před vydáním rozhodnutí. Nyní tedy babo raď, já tam žádnou chybu protistrany nevidím. Ale odvolání je zadarmo, tak se učte. Pročtěte tu všechno odvolání a zkuste něco použít.
Ano, materiální aspekt takto prostě prakticky funguje, byť duch zákona nejméně já osobně chápu jinak.
Takže první zatržený odstavec opravdu formuluje, jak je společenská nebezpečnost jednání a její nezkoumání nyní chápáno skoro všemi orgány v ČR. Dá se s tím bojovat, ale málokdo má přesný recept.
Druhý zatržený odstavec je zdůvodnění, proč Vám dávají sankci nízkou. Nějaké zdůvodnění výše sankce by tam být mělo, vyplodili tohle. Pokud to chápete jako nahrávku na smeč, tak toho využijte.
Já jsem osobně vyplodil, ale jsou to kydy, nekopírujte to doslovně:
2) CHYBĚJÍCÍ ZDŮVODNĚNÍ SPOLEČENSKÉ NEBEZPEČNOSTI, neboli také OHROŽENÍ SPOLEČENSKÉHO ZÁJMU
Správní orgány prvního i druhého stupně mi ve svých rozhodnutích opakovaně sdělují, že na správní delikt se dokazování materiální stránky nevztahuje. Musím je však vyvézt z omylu. Zkusím to ještě jednou:
V rozsudku nejvyššího správního soudu sp. zn. 8 As 17/2007 (NSS č.j. 8 Afs 17/2007 – 135)je jasně uvedeno:
„Jak bylo shora uvedeno, správní delikty představují ve srovnání s trestnými činy jinou
formu protiprávního společensky nebezpečného jednání a pro jejich trestnost mají platit
podobné principy a pravidla, jako v případě trestných činů. Upravují-li zásady soudního
trestání situaci, v níž formálně trestný skutek nelze považovat za trestný čin, je-li jeho
společenská nebezpečnost nižší než nepatrná, musí obdobná pravidla platit i pro správní
delikty. Podstatou správních deliktů je postih za jednání v rozporu s právem. K jeho
trestnosti však nepostačuje, že jednání po formální stránce vykazuje znaky skutkové
podstaty deliktu, pokud zároveň není jednáním společensky nebezpečným (škodlivým).
Jinými slovy, aby mohlo být určité protiprávní jednání kvalifikováno jako správní delikt,
musí být kromě formálních znaků deliktního jednání naplněna i materiální stránka deliktu,
a jednání musí vykazovat určitou míru společenské nebezpečnosti ve vztahu k porušené
povinnosti, stanovené zákonem na ochranu odpovídajících hodnot. Na těchto závěrech
nemůže ničeho změnit skutečnost, že zákony upravující správní delikty stricto sensu
materiální stránku deliktu neupravují (na rozdíl od právní úpravy trestných činů a
přestupků – srov. § 3 odst. 1 trestního zákona a § 2 odst. 1 zákona o přestupcích).
Materiální stránka protiprávního jednání se tak i v případě správních deliktů musí projevit
nejen při stanovení výše sankce, ale již při posuzování trestnosti právně závadného
jednání. Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že i u správních deliktů je nezbytné
posuzovat materiální stránku deliktu a městský soud neposoudil tuto otázku správně
[§ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.].“
A v rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 31Af 23/2012-40
„...Pokud se k okolnostem jednání, jež naplní formální znaky skutkové podstaty přestupku, přidruží takové další významné okolnosti, které vylučují, aby takovým jednáním byl porušen nebo ohrožen právem chráněný zájem společnosti, nedojde k naplnění materiálního znaku správního deliktu a takové jednání potom nemůže být označeno za jiný správní delikt.“
Sděluji tedy správním orgánům, že ani neustanovení řidiče nebrání zhodnocení objektivně existujících okolností dotčeného údajného přestupku. Při hodnocení společenské nebezpečnosti správního deliktu vychází správní orgán z přestupkového jednání (zejména při tazvaném posuzování „ohrožování“), je evidentní, že toto přestupkové jednání a porušení nebo ohrožení právem chráněného zájem společnosti musí být prokázáno nade vši pochybnost.
Správní orgány citují rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 8 As 156/2016 – 35, avšak tento rozsudek ve svém znění nikde neříká, že společenská nebezpečnost nebo ohrožení polečenského zájmu se u správních deliktů prokazovat nemusí. Říká jen a toliko, že přestupková odpovědnost řidiče vozidla se liší.
Správní orgán to dobře chápe a popisuje ve svém rozhodnutí i rozhodnutí Č.j.: to popisuje takto: „Mezi přestupkem a (jiným) správním deliktem je však zásadní rozdíl. Zatímco k přestupku se váže „pouze“ odpovědnost za zavinění (tzv. subjektivní odpovědnost), právní odpovědnost týkající se (jiných) správních deliktů je nutné chápat jako odpovědnost objektivní, tj. odpovědnost za výsledek, bez ohledu na zavinění. Z tohoto pohledu je tedy odpovědnost za správní delikt podstatně přísnější než odpovědnost za přestupek. V praxi to mimo jiné znamená, že orgán udělující sankci za správní delikt nemusí zavinění provozovatele vozidla prokazovat.“
Však poté již nesprávně vyvozuje:
„…pro toto zkoumání byl prostor v přestupkovém řízení, pokud by účastník řízení oznámil jméno řidiče, který v inkriminovanou dobu a místě řídil výše uvedené vozidlo tak v následném správním řízení se zjištěným řidičem by správní orgán řešil jak formální tak i materiální aspekty přestupku, v daném případě přestupku dle ust. § 125c odst. 1, písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu. Účastník řízení však osobu řidiče neuvedl a správní orgán zkoumal jen to zda jednání nezjištěného řidiče vykazuje znaky přestupku podle zákona o silničním provozu,….“
Sděluji správním orgánům, že nejsem povinen udat řidiče mnou provozovaného vozidla, i když vím, kdo jím byl. Skutečnost, že jsem řidiče neudal a že správní orgán zahajuje řízení o správním deliktu, mění dokazování zavinění (již není třeba dokazovat), ale nijak nemění potřebu dokazování společenské nebezpečnosti.
V tomto konkrétním případě, v obci , v místě, kde se po cca 40 m vyjíždí ze souvisle zastavěného území podle §30, odst. 3, zákona č. 13/1997 Sb., silniční zákon, mohla být společenská nebezpečnost jízdy rychlostí v večer nízká. Správní orgán by ji proto měl zkoumat. A to z hlediska skutečností směřujících k tíži i ve prospěch obviněného.
3) NAZNAČENÍ ZHODNOCENÍ SPOLEČENSKÉ NEBEZPEČNOSTI JÍZDY RYCHLOSTÍ , DNE HODIN, PŘED OBCE
...zde jsem popsal situaci osamoceného vozidla jedoucího liduprázdnou silnicí ke značce konec obce... dle skutečnosti.
a měl jsem k tomu ještě nějaké další body odvolání. Úspěch není zaručen.
