946
Rozsudky NSS a ÚS / Re:Ve správním řízení nejste povinni se na výzvu úřadu dostavit - I. ÚS 1849/08
« kdy: 25 Září 2013, 09:22:48 »
Napsal jsem jim:
Tímto oznamuji, že se v souladu s ust. § 74 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, s přihlédnutím k nálezu Ústavního soudu I. ÚS 1849/08 odmítám k ústnímu jednání dostavit a podávám k věci následující písemné vyjádření...
Následně jsem se k věci vyjádřil. Po udělení pokuty za nedostavení se, které mělo mít podle debila z magistrátu za následek "podstatné ztěžování objektivity zjištění skutkového stavu" jsem v odvolání napsal v kostce:
4. Podle ust. § 62 odst. 1 písm. a) s.ř. „správní orgán může rozhodnutím uložit pořádkovou pokutu až do výše 50 000 Kč tomu, kdo v řízení závažně ztěžuje jeho postup tím, že se bez omluvy nedostaví na předvolání ke správnímu orgánu.“
5. Z dikce zákona je patrné, že aby vůbec bylo možné uvažovat o udělení pořádkové pokuty, musí být obě podmínky – tedy nedostavení se bez omluvy a zároveň závažné ztížení postupu řízení – splněny zároveň, přičemž v daném případě nebyla splněna ani jedna.
6. Správnímu orgánu jsem totiž dne XY zaslal vyjádření, v němž jsem sdělil, že „se v souladu s ust. § 74 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, s přihlédnutím k nálezu Ústavního soudu I. ÚS 1849/08, odmítám k ústnímu jednání dostavit a podávám k věci následující písemné vyjádření“, v němž jsem se k projednávanému přestupku obsáhle vyjádřil na 7 stranách A4. Z neúčasti na jednání jsem se tedy zcela prokazatelně, jasně a srozumitelně omluvil, přičemž jsem omluvu řádně odůvodnil jak výše citovaným zákonným ustanovením a nálezem Ústavního soudu, tak skutečností, že se k přestupkovému řízení vyjadřuji písemně...
7. Ve svém písemném vyjádření jsem sdělil vše, co jsem k dané věci sdělit chtěl, dále nemám, co bych k věci dodal a i v případě, že bych se k ústnímu jednání dostavil, bych správnímu orgánu pouze přečetl obsah sdělení, které jsem mu zaslal písemně, aniž bych se k čemukoliv dále vyjadřoval, odpovídal na jakékoliv dotazy apod. Tudíž není zřejmé, jak jsem měl „podstatně ztížit objektivitu zjištění skutkového stavu“, když jsem se ke skutkovému stavu zcela vyčerpávajícím způsobem písemně vyjádřil. Za „podstatné ztěžování objektivity zjištění skutkového stavu“ navíc nemohu být nijak sankcionován, neboť takové jednání ust. § 62 odst. 1 písm. a) s.ř. nesankcionuje a žádný zákon obviněnému z přestupku nenařizuje jakkoliv přispívat ke zjištění skutkového stavu; správní řád sankcionuje pouze „závažné ztěžování postupu řízení“.
11. Podle ust. § 73 odst. 2 ZoP „obviněný z přestupku má právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu, a k důkazům o nich, uplatňovat skutečnosti a navrhovat důkazy na svou obhajobu, podávat návrhy a opravné prostředky.“ Z tohoto ani jiného zákonného ustanovení nevyplývá povinnost vyjadřovat se k věci ústně.
12. Podle ust. § 74 odst. 1 ZoP „v nepřítomnosti obviněného z přestupku lze věc projednat jen tehdy, jestliže odmítne, ač byl řádně předvolán, se k projednání dostavit nebo se nedostaví bez náležité omluvy nebo důležitého důvodu.“
13. Jelikož jsem se odmítl dostavit (a k věci se písemně vyjádřil), věc mohla a měla být projednána v mé nepřítomnosti...
14. Jestliže zákon stanoví, že pokud se obviněný z přestupku odmítne k projednání dostavit, lze věc projednat v jeho nepřítomnosti, je jasné, že s nedostavením se k projednání přestupku ZoP nejen že nespojuje žádnou sankci, ale naopak obviněnému výslovně garantuje právo se k projednání nedostavit.
A na závěr ocitovány výše uvedené pasáže z nálezu ÚS.
Tímto oznamuji, že se v souladu s ust. § 74 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, s přihlédnutím k nálezu Ústavního soudu I. ÚS 1849/08 odmítám k ústnímu jednání dostavit a podávám k věci následující písemné vyjádření...
Následně jsem se k věci vyjádřil. Po udělení pokuty za nedostavení se, které mělo mít podle debila z magistrátu za následek "podstatné ztěžování objektivity zjištění skutkového stavu" jsem v odvolání napsal v kostce:
4. Podle ust. § 62 odst. 1 písm. a) s.ř. „správní orgán může rozhodnutím uložit pořádkovou pokutu až do výše 50 000 Kč tomu, kdo v řízení závažně ztěžuje jeho postup tím, že se bez omluvy nedostaví na předvolání ke správnímu orgánu.“
5. Z dikce zákona je patrné, že aby vůbec bylo možné uvažovat o udělení pořádkové pokuty, musí být obě podmínky – tedy nedostavení se bez omluvy a zároveň závažné ztížení postupu řízení – splněny zároveň, přičemž v daném případě nebyla splněna ani jedna.
6. Správnímu orgánu jsem totiž dne XY zaslal vyjádření, v němž jsem sdělil, že „se v souladu s ust. § 74 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, s přihlédnutím k nálezu Ústavního soudu I. ÚS 1849/08, odmítám k ústnímu jednání dostavit a podávám k věci následující písemné vyjádření“, v němž jsem se k projednávanému přestupku obsáhle vyjádřil na 7 stranách A4. Z neúčasti na jednání jsem se tedy zcela prokazatelně, jasně a srozumitelně omluvil, přičemž jsem omluvu řádně odůvodnil jak výše citovaným zákonným ustanovením a nálezem Ústavního soudu, tak skutečností, že se k přestupkovému řízení vyjadřuji písemně...
7. Ve svém písemném vyjádření jsem sdělil vše, co jsem k dané věci sdělit chtěl, dále nemám, co bych k věci dodal a i v případě, že bych se k ústnímu jednání dostavil, bych správnímu orgánu pouze přečetl obsah sdělení, které jsem mu zaslal písemně, aniž bych se k čemukoliv dále vyjadřoval, odpovídal na jakékoliv dotazy apod. Tudíž není zřejmé, jak jsem měl „podstatně ztížit objektivitu zjištění skutkového stavu“, když jsem se ke skutkovému stavu zcela vyčerpávajícím způsobem písemně vyjádřil. Za „podstatné ztěžování objektivity zjištění skutkového stavu“ navíc nemohu být nijak sankcionován, neboť takové jednání ust. § 62 odst. 1 písm. a) s.ř. nesankcionuje a žádný zákon obviněnému z přestupku nenařizuje jakkoliv přispívat ke zjištění skutkového stavu; správní řád sankcionuje pouze „závažné ztěžování postupu řízení“.
11. Podle ust. § 73 odst. 2 ZoP „obviněný z přestupku má právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu, a k důkazům o nich, uplatňovat skutečnosti a navrhovat důkazy na svou obhajobu, podávat návrhy a opravné prostředky.“ Z tohoto ani jiného zákonného ustanovení nevyplývá povinnost vyjadřovat se k věci ústně.
12. Podle ust. § 74 odst. 1 ZoP „v nepřítomnosti obviněného z přestupku lze věc projednat jen tehdy, jestliže odmítne, ač byl řádně předvolán, se k projednání dostavit nebo se nedostaví bez náležité omluvy nebo důležitého důvodu.“
13. Jelikož jsem se odmítl dostavit (a k věci se písemně vyjádřil), věc mohla a měla být projednána v mé nepřítomnosti...
14. Jestliže zákon stanoví, že pokud se obviněný z přestupku odmítne k projednání dostavit, lze věc projednat v jeho nepřítomnosti, je jasné, že s nedostavením se k projednání přestupku ZoP nejen že nespojuje žádnou sankci, ale naopak obviněnému výslovně garantuje právo se k projednání nedostavit.
A na závěr ocitovány výše uvedené pasáže z nálezu ÚS.
Nejaky osvedceny recept? Udat ridice pana Umumbu Membe z Uzbekistánu?
), takže by to pro správní orgán nic neřešilo. A hlavně: podle § 66 odst. 1 písm. c) správní orgán, aniž řízení zahájí, věc odloží, jestliže osoba podezřelá z přestupku zemřela před zahájením řízení. Pro nějaké kontaktování příbuzných atd. tedy zákon nedává žádný prostor - jakmile nahlásíte mrtvého, tak to prostě musí odložit a hra končí. Jakýkoliv jiný postup by byl nezákonný a tudíž napadnutelný. (Mohli by se samozřejmě pokusit obejít to třeba tak, že i navzdory sdělení totožnosti řidiče obviní z přestupku jako podezřelého vás, takže přestupkové řízení zahájí, čímž se ale stejně nikam nedostanou a skončí na tom, že budete i jako obviněný tvrdit, že řídil XY, kterého jste uvedl, což nebudou schopni vyvrátit. Nemluvě o tom, že si takový postup neobhájí a úspěšně ho napadnete jako zjevně účelový a nezákonný.)
