Znovu opakuji, že důkazní břemeno je na straně úřadu, tedy oni musí dokázat, že auto bylo před cestou špinavé, nikoliv já že bylo čisté.
Abyste se nedivil - ve fázi blanketního odporu jsem líný to vyhledávat, ale pokud se správně pamatuji, historicky vznikly dvě zcela protichůdná rozhodnutí, že řidič je sice povinen před jízdou zkontrolovat vozidlo, ale zároveň že ta prohlídka je tak časově náročná, že nelze očekávat, že by ji dotyčný provedl. Navíc existuje skupina přestupků, u kterých platí výjimka z odmítnutí vyjádřit se na místě.
[...] v kocourkově jsou správní úřady a nakonec i soudy schopny posvětit že kruh je hranatý [...]
Na tohle je potřeba dávat opravdu velký pozor. Spoléháte sice na spravedlivý proces, který však často není zadarmo a kolesa toho mechanismu otáčejí lidé, kteří se nějak vyspí, mají zrovna nějakou náladu, jsou ve vztahu ke svému zaměstnání nějak zodpovědní, mají nějaké osobní motivace, sympatie a antipatie atd. ... v ideálním světě by v rozhodovacím procesu žádný lidský faktor neexistoval, ale jednak bychom mohli polemizovat nad tím, že by to v konečném důsledku mělo i svá velmi výrazná negativa, jednak v ideálním světě zkrátka nežijeme. Nakonec i vy sám podvědomě nejspíš tušíte, že stát se může cokoliv, jinak byste s tím "obligátním" "V době odjezdu byla značka OK" hravě vystačil a neměl potřebu zakládat tohle téma.
Abych ale jenom blbě neremcal:
[...] pokud by správní orgán se chtěl točit třeba na tom, že jsem věděl, že je kalamita tak jsem měl občas zastavit a umýt to apod...
Rozhodnutí tohoto dle mého záleží na tom, co lze po řidiči spravedlivě požadovat ve vztahu k ochraně zájmů, kvůli kterým regulativ v podobě ZPPK existuje. Máme zde rozhodnutí, že pokud se řidič ocitne před železničním přejezdem a není si v důsledku okolností jist, zda svítí výstražné světlo (oslnění sluncem) a zda slyší světelný signál (hlasitá hudba, hlasitý motor), má vozidlo zastavit, vypnout motor a jít se podívat. Že tím uvrhne řidiče, který po takto provedené kontrole usedne do vozidla, nastartuje a ocitne se před identickým problémem znovu, fakticky do nekonečné smyčky, už soud neřešil.
Všechny možné divoké myšlenky, které by v tomto duchu mohly vyvstat v souvislosti s výše uvedeným lze však dle mého názoru korigovat několika způsoby, a to
1) řidič nemůže z pohledu řidiče pohybujícího se vozidla objektivně posoudit, zda má RZ zašpiněnou natolik, že už je nečitelná, či nikoliv (protože vliv počasí se automaticky nerovná špinavá RZ) přičemž si nedovedu představit, že by jakákoliv forma konstrukce "měl a mohl vědět" mohla obstát - povětrnostní vlivy jsou natolik dynamickým jevem, že je dle mého názoru nemožné určit konkrétní okamžik, od kterého by řidič "mohl vědět", že RZ už je nečitelná (dokud není, tak se nedopouští přestupku, a v rámci prevence by bylo nemožné určit, jaký interval je dostatečný, navíc bude hrát roli tvar vozidla, od kterého se odvíjí vzduchové proudy), a
2) v situaci, kdy v důsledku povětrnostních vlivů může k zašpinění RZ dojít, by měla převážit materiální ochrana bezpečnosti a plynulosti provozu nad formalistickými povinnostmi, protože stejná povinnost by se týkala všech řidičů, což by znamenalo v různých časových intervalech naprostý chaos - kdy a jak by řidiči sjížděli ze silnice, aby bezpečně odstavili vozidlo, nebo by tak měl učinit na krajnici? Využít k tomu záliv autobusové zastávky? Co když bude plná? Jak se chovat na dálnici? atd. - summa summarum by jednak muselo jít o natolik složitý konstrukt závislý na desítkách proměnných, že s přihlédnutím k okolnostem nelze po řidiči takovou úvahu za ztížených povětrnostních podmínek požadovat, jednak je to za mě přepjatě formalistické.
Tedy, tím bych alespoň argumentoval já, přičemž očekávám, že v rámci rešerše bych výše uvedené ještě korigoval. Jako dvě hlavní nosné argumentační linky si to ale za situace, kdy bych se měl hádat o to, že řidič má vyhodnocovat čitelnost SPZ v průběhu jízdy, dovedu představit.
Případně jaký je obecný postup když úřad zjistí, že mě za značku nedá, tak začně řešit něco jiného než za co jsem byl původně zastaven. Třeba zjistí, že podle kamery z fízl auta jsem v době honitby než jsem si jich všiml jel o 10kmh rychleji apod...
Správní orgán má úřední povinnost zahájit správní řízení o všech přestupcích, o kterých se dozví. Pokud to však policie nesepsala na místě, přijde mi naivní se domnívat, že by se s tím SO vytasil až v průběhu řízení a nechával si to "do zálohy". Nadto by za mě šlo o porušení práva na spravedlivý proces (SO nemůže vést "zastřené" správní řízení, obviněný má právo na to znát celé obvinění, aby mohl podle toho volit strategii obrany, atd.). Stává se, že k překvalifikování skutku v průběhu řízení dojde na základě okolností, které SO k okamžiku jeho zahájení neznal (v průběhu dokazování vyjdou najevo nové skutečnosti, ...), to by mělo být v tomto případě vyloučeno. Připadá mi absurdní, že by to SO nevytáhl rovnou, a pustil se nejprve do řešení přestupku, kde má dramaticky nižší šanci na úspěch (zatímco u rychlosti bych se nebál hovořit o šanci SO na úspěch 1:3 (optimisticky až 2:3), u nečitelné SPZ mu nedávám víc jak 1:20, a to čistě na základě skutkového stavu, tedy bez započtení chyb, které u toho úředník napáchá) - s rizikem, že ten druhý, "jistější" přestupek se mu mezitím promlčí, protože o něm nezahájí řízení do 1 roku od spáchání. Z vašeho popisu zastavení mi navíc vyplynulo, že nečitelnou SPZ na vás PaChové vytáhli, protože už neměli do čeho jiného rýpnout.
Na závěr si troufám tvrdit, že vést obecnou rozpravu je sice hezké, ale časově naprosto nehospodárné. Z doručeného příkazu nelze dovozovat nic, protože za ten pokus to stojí každému úředníkovi. Proto bych si počkal na další úkony a pokud k nim dojde, tak na obsah spisu, případně rozhodnutí, a až pak rozvíjel diskuze o možné argumentaci.
