136
Jiné / [WIN] Zadržení a předvedení z důvodu maření úředního rozhodnutí (nepravomocného).
« kdy: 22 Dubna 2016, 13:20:10 »
Zakládám toto téma jako „odbočku“ již staršího tématu (https://www.30kmh.cz/index.php?topic=1643.0), kde se řeší údajné překročení rychlosti, kde SO již rozhodnul o vině, peněžité pokutě a zákazu řízení, ale rozhodnutí není pravomocné (odvolání na kraj).
Jedu Prahou a co čert nechtěl, pomáhači měří. Kde a jak je jedno, samozřejmě, nebezpečný úsek. Ač jsem je viděl, tak jsem neupravoval rychlost, protože jsem jel bezpečně, bez známek možnosti někoho omezit, nebo ohrozit na zdraví, nebo majetku a v souladu se zachováním bezpečnosti provozu. Má jízda vyústila v zastavení, které bylo „chytré“ a škoda, že toho vola někdo jiný nesundal ve druhém pruhu. Ale to je teď vše bezpředmětné a je to na jiný případ, kterým se aktuálně nezatěžuju a dle stavu to tady možná vyvěsím.
Každopádně, po cca 30 minutové „práci“ v jejich vozidle (já se tam odmítnul z bezpečnostních důvodů přesunout, byl tam provoz, což velitele napružilo asi více, než to, že jsem označil jeho manévrování za „debilní“) mě příslušníci „obklíčili“ ve vozidle, kde jsem seděl, jeden zprava, jeden zleva s tím, že si mám vzít věci, zajistit vůz a jít s nimi. Až na můj druhý pokus mi sdělili, že mám zákaz řízení a tím, že jsem řídil, mařím úřední rozhodnutí. Poučení v této věci žádné, a ač jsem sdělil, že to není pravda, ignorovali to. Až na můj opakovaný dotaz, jaký bude postup, jsem se dověděl, že mě odvezou na oddělení policie k výslechu, nebo tak něco.
Vystoupím, nekladu odpor, vezmu si věci, zamknu vůz a kráčím v jejich doprovodu k jejich vozidlu. Tam jsem vyzván, ať si položím osobní věci na kapotu jejich vozidla, což jsem učinil, následně jsem dotázán, jestli mám u sebe zbraň a co je v těch věcech, které jsem položil na kapotu. Po kontrole jsem vyzván, abych si ruce položil na kapotu a byla provedena kontrola, jestli nemám v zadeli granátomet, protože přece mám zákaz řízení. Poučení žádné.
Po chvilce čekání na to, až třetí příslušník sbalí radarová fidlátka, si sedám do vozidla na zadní sedačku. Jsem vyzván, ať si nehraju s telefonem a že se můžu připoutat. Po tom, co jsem 2x vyzval příslušníka, co mi tvrdil, že mám jeho výzev uposlechnout, ať mi sdělí zákonný důvod jeho požadavku na nehrání se s telefonem, mě tento nechává být, ač je rudý jako paprika. Fotím si jízdu a komunikuji s „přáteli na telefonu“. Problém s telefonem byl dle všeho způsoben tím, že jsem jim oznámil, že si pořizuju záznam.
Po příjezdu před služebnu mi bylo oznámeno, že před vstupem mám vypnout telefon, že se tam nesmí nahrávat, ani fotit a že to je na budově vyznačeno. Sdělil jsem, že je jedno, že to mají na budově oznámeno, a že mám zákonné právo na to, abych si pořizoval záznam. Toto se jim nelíbilo a slovně a „kontaktní hrou těl typu hruď na hruď“ se mě snažili hromadně přesvědčit, ať jim vydám telefon. Oznámil jsem, že pokud ho chtějí, musí mi ho vzít, že jim ho dobrovolně nevydám. Tak se i po několika výzvách stalo a byl mi vytažen z ruky, čemuž jsem nebránil a pouze jsem to konstatoval „do záznamu“.
Po vstupu na služebnu jsem byl usazen na chodbu na rozmlácenou lavici, na které byl sedák pouze položen. Všichni 3 příslušníci z hlídky se nasunuli do kanceláře naproti lavici a začali „pracovat“. Můj předtím odebraný telefon položili na stůl, abych ho viděl a to mi i oznámili, že je tam položen. Svou brašnu s notebookem a osobními věcmi, kterou jsem si nesl, jsem položil k sobě na zem vedle lavice. Dosud +- pohoda.
No a pak to začalo. Příslušníci hlídky chvilku něco řešili s číslem spisu, nebo co, následně, začali šeptat, protože si asi uvědomili, že odebraný telefon asi nahrává. Po chvilce jeden z nich (ten, co se mi v autě snažil vysvětlit, abych se s telefonem nehrál a poslouchal ho na slovo) přinesl odněkud bundu a položil ji na telefon, údajně, aby se na něj neprášilo, nebo co. Říkám, že si nepřeju, aby na můj majetek něco pokládal, což on ignoroval. Chvilku probíhala takto debata přes dveře, kde jsem ho vyzýval, aby tedy nahlas řekl, že odmítá bundu sundat, protože on na mé dotazy pouze šeptal a kýval hlavou. Po chvilce vyšel ke mě na chodbu, zavřel dveře a oznámil mi, že tak, jako jsem já jeho výzvy ignoroval v autě a nepřestal si hrát s telefonem, on teď bude ignorovat můj požadavek ve věci bundy na mém telefonu. Když jsem opět oznámil, že si nepřeju, aby tam dával bundu, bylo reakcí „to není bunda, to je svetr“. To mě rozesmálo a říkám, že mě dostal. Tím to skončilo, otevřel dveře a vešel dovnitř, telefon zůstal schován pod svetrem (Nikoliv bundou!).
Neustále tam něco šeptem řešili a „ťukali“, vypadalo to, že netuší, co dělat. Po odhadem 20-30 minutách sezení, kdy jsem netušil, co se děje, jak pokračují (nikdo se se mnou již nebavil) jsem se postavil a tak cca 2 metry přešel k mapě vedle dveří, protože mě bolela ze sezení zadnice a nohy. Během chvilky přišel asi velitel hlídky, že si mám sednout na místo. Říkám, bolí mě nohy. On opět, že si mám sednout na místo. Říkám, bolí mě nohy a dál jsem koukal na mapu a ne na něj. Po třetím opakování jeho výzvy jsem již nereagoval. Tím jsem ho opět napružil, začal poletovat sem a tam a říká, že tedy jinak a ukazuje mi místnost za rohem, že tam mám jít. Když jsem přikročil, vidím, že je to cela. Nahlas konstatuji, že tam se tedy budu moct i procházet, což mi potvrdil. Takže jsem vstoupil do cely, velitel zabouchnul mříže, zamknul a vzal si i klíč. Nedověděl jsem se, co tam mám dělat, jestli si můžu říct o pití, toaletu, jídlo, jak dlouho tam budu, nic. Taška s věcmi zůstala na chodbě mimo můj dohled, to samé telefon, jejich kancelář. Tedy opět žádné poučení.
V cele jsem strávil odhadem cca 1,5h a pozoroval jsem, jak kolem chodí orgáni i ta hlídka, koukají na mě, někdo se i pozdravil, ale to je tak vše. Po cca 1h přinesl opět ten, co jsem s ním měl rozepři „bunda vs svetr“, moji brašnu s notebookem a věcmi naproti cele, položil ji na chodbě jenom tak na zem a opřel o zeď a do jedné kapsy jenom tak lehce zasunul telefon. Kolem pár krát přešli orgáni a jsem rád, že mi do toho nikdo nekopnul, protože to bylo za rohem a při příchodu z chodby brašna nebyla vidět.
Po chvilce se velitel hlídky rozloučil a s kolegy odešli, bez čehokoliv dalšího (až na to, že ten šéf uklidňoval toho mého „svetraře“ slovy „klid, to bude OK“, nebo tak něco).
Od té chvíle začal před celu jednou za čas chodit jiný příslušník, již z té služebny s tím, že se ptal na platnost adresy trvalého bydliště (tu jsem nepotvrdil), následně na adresu bydliště, tu jsem nesdělil s tím, že si ji umí zjistit a pak na adresu korespondenční, to jsem řekl, že je stejné, jako adresa bydliště a ať si to zjistí na ministerstvu vnitra, kam jsem ji oznámil. Po chvilce chtěl ještě kontaktní telefon, ten jsem opět nesdělil s tím, že není důvod. Po další chvilce se přišel zeptat, jestli budu chtít něco uvést do protokolu, na což jsem odvětil, že tak 2 věty a s tím odešel. Opět po delší době přišel, otevřel celu a ať jdu s ním. Tak jsem se slušně zeptal, jestli dostanu i klepeta. K mému zármutku řekl, že to nebude potřeba. Dovolil mi ze země vzít si mé osobní věci, notebook i telefon.
Usadil jsem se v místnosti, kde byli snad další 3 policisté a vyšetřovatel se mě ptá, co tedy chci do protokolu uvádět. Začal jsem diktovat a v té chvíli jsem i zjistil, že můj telefon není funkční (*1). Kromě mého původního plánu, kde jsem sdělil, že pokládám důvody i průběh zadržení za protiprávní, že zákaz řízení není pravomocný, protože jsem se v zákonné lhůtě odvolal nadřízenu krajskému úřadu (na což hlídka nebrala zřetel a tento příslušník taky ne), jsem sdělil, že mi bylo neoprávněně manipulováno s osobním majetkem (telefonem) a přidal jsem i nevhodnost pobytu v cele pouze z důvodu, že jsem se potřeboval postavit, aby mě neboleli nohy.
Příslušník to sepsal, vytisknul. Zběžně jsem to prohlédnul, adresa špatná, na což jsem ho upozornil, stejně tak, že se tam píše, že jsem byl poučen před výslechem, což jsem nebyl (skončilo to tím, že si to můžu teď zpětně přečíst v tom protokolu). Dále jsem rozporoval to, že jsem údajně s postupem souhlasil. Jelikož jsem oznámil, že to podepisovat nehodlám, tak si ani nedal námahu se zanesením mých výtek do protokolu.
Následně mi oznámil, že má pro mě další dokumenty, ale že ty asi taky odmítnu podepsat a vypadalo to, že mi je ani nebude překládat. Na to jsem mu oznámil, ať mi to ukáže, že se uvidí. Bylo tam jednak nějaké poučení pro cizince (dle všeho poučení při umisťování osoby do cely), k čemuž se vyjádřil asi tak, že mi ho kolegové zapomněli dát. To jsem nepodepsal a tak ani nevím, co tam bylo, vzal si to zpátky. Pak mi předložil potvrzení o odebrání řidičského průkazu a záznam o sdělení podezření. Obojí jsem si pouze převzal, nic nepodepisoval. Nakonec jsem dostal potvrzenou verzi protokolu o výslechu podezřelého.
Dotázal jsem se ještě na to, kdo mě odveze k vozidlu a jaký je další postup. Nikdo mě neodveze a oni to předají dál a „nazdar bazar“. Následně se ale jiný příslušník nabídnul, že mě odveze, což se nakonec stalo (v autě mi ještě vysvětloval, že hlídka za nic nemůže a ještě zjišťoval, jak je to s tou pravomocností rozhodnutí) hned po tom, co jsem se konečně vymočil na wc pro návštěvy (bez papíru na zadel i ruce).
Několik krát jsem ještě požádal o vystavení potvrzení o vykonání úkonu dle § 109 odst. 2, ale bylo mi to odmítnuto s tím, že jsem dostal protokol o výslechu.
No a to je vše, přátelé :-) Musím říct, že jsem se opět pobavil, ač uznávám, že mi dalo zabrat nebýt sprostý a být korektní. V cele mě asi nejvíce mrzelo, že nemám telefon a nezaznamenám si počet kroků uskutečněných procházkou do pravotočivého kruhu, pak levotočivého kruhu, tam a zpátky i napříč celou. Ač se mi po pár hodinách bez pití zadrhával lehce hlas, tak jsem byl jinak v klidu. Je to zajímavá zkušenost, být někde, kde sice můžete vznášet námitky, upozorňovat, žádat, ale ve výsledku je to všem jedno a dělají si, co chtějí a co „umí“.
Nechám si to teď projít hlavou a uvidím, jaký bude další postup. Určitě podám stížnost na postup, dále žádost o navrácení ŘP z důvodu neoprávněného odebrání. Taky požádám o celý spis včetně audio/video dokumentace (video u cely snad mají). Jelikož se přesouvat na dálky ale budu, bude to asi chtít taxík, nebo vůz s řidičem, protože se můžu přesouvat dost na to, aby se to oplatilo více, než taxi. Taky jezdím mimo republiku a vlaky mi nedělají dobře a není to pro mě praktické. Nevím, jestli náhodou díky těmto potížím nepřijdu o obchodní příležitosti a to nemluvím o tom, že bych byl velice rozčílen, pokud někdo, kdo mě zná, viděl, jak mě hlídka šacuje. To dobré pověsti nepřispívá (*2), nemluvě o tom, že procházet se celou, kde je 30 dlaždic rozměrů 250x250mm, 3x neon na zdi, 1x lavice zaprášená tak, že jsem si ji musel utřít posledním kapesníkem a osazenstvo cely je neustále pod dohledem kamery (kam jsem po vstupu rovnou poslal optický vzkaz pomocí prstu na znak, že jsem přítomen), může být velice stresující a dehonestující. Asi podobně se cítí opice (Simiiformes) v kleci, ale ta dostává alespoň banány a netrápí ji, že se vydělá pod své nohy. Mě bylo od hladu a žízně i špatně a jenom štěstí, že jem neměl zdravotní projevy, kdy potřebuju opakovaně na toaletu. Tyto všechny skutečnosti pak vyústí k žádosti o úhradu vzniklé škody, nákladů a újmy psychické.
O tom, že celá šaškárna zabrala 4 lidem, kteří jsou placeni z našich daní, cca 3h práce asi nemá smysl psát. Výsledkem je pár řádků a údajů (často špatných) v předpřipravených šablonách. Možná ale nešlo o to, že jsou až tak neschopní, jako spíše o to, natřít mi to za to, že jsem si dovolil hlídce odporovat.
----------------------------------
*1 Kontroloval jsem, jestli pořád běží záznam, ale někdo z hlídky ho natvrdo vypnul, protože jinak to nešlo - je chráněn kódem a otiskem, takže běžné vyvolání vypnutí nebylo možné. Toto pak znamenalo opětovné nastavování některých služeb, zadávání kódů ke službám a podobně. Zpětně jsem zjistil ze záznamu, že to bylo hned po té, co mě zavřeli do cely. Dle všeho ho vypnul „svetař“, protože se pochlubil, že má stejný telefon.
*2 Ani ne 24h po incidentu mi již psal známý, že mě jeho známý viděl odstaveného a jestli jsem řídil bez řidičáku. Světe div se, svět je malý. Už se „těším“, až se to rozmázne na fórech, kde jsem aktivním členem. Neřekl jsem to krom kolegů nikomu, ale asi budu muset, preventivně, abych nebyl za zločince většího, než jsem.
----------------------------------
Pokud vás k tomu cokoliv napadne, budu rád :-) Přikládám i pár fotografií, aby téma nebylo tak nudné, docela dost jsem se rozepsal :-)
Jedu Prahou a co čert nechtěl, pomáhači měří. Kde a jak je jedno, samozřejmě, nebezpečný úsek. Ač jsem je viděl, tak jsem neupravoval rychlost, protože jsem jel bezpečně, bez známek možnosti někoho omezit, nebo ohrozit na zdraví, nebo majetku a v souladu se zachováním bezpečnosti provozu. Má jízda vyústila v zastavení, které bylo „chytré“ a škoda, že toho vola někdo jiný nesundal ve druhém pruhu. Ale to je teď vše bezpředmětné a je to na jiný případ, kterým se aktuálně nezatěžuju a dle stavu to tady možná vyvěsím.
Každopádně, po cca 30 minutové „práci“ v jejich vozidle (já se tam odmítnul z bezpečnostních důvodů přesunout, byl tam provoz, což velitele napružilo asi více, než to, že jsem označil jeho manévrování za „debilní“) mě příslušníci „obklíčili“ ve vozidle, kde jsem seděl, jeden zprava, jeden zleva s tím, že si mám vzít věci, zajistit vůz a jít s nimi. Až na můj druhý pokus mi sdělili, že mám zákaz řízení a tím, že jsem řídil, mařím úřední rozhodnutí. Poučení v této věci žádné, a ač jsem sdělil, že to není pravda, ignorovali to. Až na můj opakovaný dotaz, jaký bude postup, jsem se dověděl, že mě odvezou na oddělení policie k výslechu, nebo tak něco.
Vystoupím, nekladu odpor, vezmu si věci, zamknu vůz a kráčím v jejich doprovodu k jejich vozidlu. Tam jsem vyzván, ať si položím osobní věci na kapotu jejich vozidla, což jsem učinil, následně jsem dotázán, jestli mám u sebe zbraň a co je v těch věcech, které jsem položil na kapotu. Po kontrole jsem vyzván, abych si ruce položil na kapotu a byla provedena kontrola, jestli nemám v zadeli granátomet, protože přece mám zákaz řízení. Poučení žádné.
Po chvilce čekání na to, až třetí příslušník sbalí radarová fidlátka, si sedám do vozidla na zadní sedačku. Jsem vyzván, ať si nehraju s telefonem a že se můžu připoutat. Po tom, co jsem 2x vyzval příslušníka, co mi tvrdil, že mám jeho výzev uposlechnout, ať mi sdělí zákonný důvod jeho požadavku na nehrání se s telefonem, mě tento nechává být, ač je rudý jako paprika. Fotím si jízdu a komunikuji s „přáteli na telefonu“. Problém s telefonem byl dle všeho způsoben tím, že jsem jim oznámil, že si pořizuju záznam.
Po příjezdu před služebnu mi bylo oznámeno, že před vstupem mám vypnout telefon, že se tam nesmí nahrávat, ani fotit a že to je na budově vyznačeno. Sdělil jsem, že je jedno, že to mají na budově oznámeno, a že mám zákonné právo na to, abych si pořizoval záznam. Toto se jim nelíbilo a slovně a „kontaktní hrou těl typu hruď na hruď“ se mě snažili hromadně přesvědčit, ať jim vydám telefon. Oznámil jsem, že pokud ho chtějí, musí mi ho vzít, že jim ho dobrovolně nevydám. Tak se i po několika výzvách stalo a byl mi vytažen z ruky, čemuž jsem nebránil a pouze jsem to konstatoval „do záznamu“.
Po vstupu na služebnu jsem byl usazen na chodbu na rozmlácenou lavici, na které byl sedák pouze položen. Všichni 3 příslušníci z hlídky se nasunuli do kanceláře naproti lavici a začali „pracovat“. Můj předtím odebraný telefon položili na stůl, abych ho viděl a to mi i oznámili, že je tam položen. Svou brašnu s notebookem a osobními věcmi, kterou jsem si nesl, jsem položil k sobě na zem vedle lavice. Dosud +- pohoda.
No a pak to začalo. Příslušníci hlídky chvilku něco řešili s číslem spisu, nebo co, následně, začali šeptat, protože si asi uvědomili, že odebraný telefon asi nahrává. Po chvilce jeden z nich (ten, co se mi v autě snažil vysvětlit, abych se s telefonem nehrál a poslouchal ho na slovo) přinesl odněkud bundu a položil ji na telefon, údajně, aby se na něj neprášilo, nebo co. Říkám, že si nepřeju, aby na můj majetek něco pokládal, což on ignoroval. Chvilku probíhala takto debata přes dveře, kde jsem ho vyzýval, aby tedy nahlas řekl, že odmítá bundu sundat, protože on na mé dotazy pouze šeptal a kýval hlavou. Po chvilce vyšel ke mě na chodbu, zavřel dveře a oznámil mi, že tak, jako jsem já jeho výzvy ignoroval v autě a nepřestal si hrát s telefonem, on teď bude ignorovat můj požadavek ve věci bundy na mém telefonu. Když jsem opět oznámil, že si nepřeju, aby tam dával bundu, bylo reakcí „to není bunda, to je svetr“. To mě rozesmálo a říkám, že mě dostal. Tím to skončilo, otevřel dveře a vešel dovnitř, telefon zůstal schován pod svetrem (Nikoliv bundou!).
Neustále tam něco šeptem řešili a „ťukali“, vypadalo to, že netuší, co dělat. Po odhadem 20-30 minutách sezení, kdy jsem netušil, co se děje, jak pokračují (nikdo se se mnou již nebavil) jsem se postavil a tak cca 2 metry přešel k mapě vedle dveří, protože mě bolela ze sezení zadnice a nohy. Během chvilky přišel asi velitel hlídky, že si mám sednout na místo. Říkám, bolí mě nohy. On opět, že si mám sednout na místo. Říkám, bolí mě nohy a dál jsem koukal na mapu a ne na něj. Po třetím opakování jeho výzvy jsem již nereagoval. Tím jsem ho opět napružil, začal poletovat sem a tam a říká, že tedy jinak a ukazuje mi místnost za rohem, že tam mám jít. Když jsem přikročil, vidím, že je to cela. Nahlas konstatuji, že tam se tedy budu moct i procházet, což mi potvrdil. Takže jsem vstoupil do cely, velitel zabouchnul mříže, zamknul a vzal si i klíč. Nedověděl jsem se, co tam mám dělat, jestli si můžu říct o pití, toaletu, jídlo, jak dlouho tam budu, nic. Taška s věcmi zůstala na chodbě mimo můj dohled, to samé telefon, jejich kancelář. Tedy opět žádné poučení.
V cele jsem strávil odhadem cca 1,5h a pozoroval jsem, jak kolem chodí orgáni i ta hlídka, koukají na mě, někdo se i pozdravil, ale to je tak vše. Po cca 1h přinesl opět ten, co jsem s ním měl rozepři „bunda vs svetr“, moji brašnu s notebookem a věcmi naproti cele, položil ji na chodbě jenom tak na zem a opřel o zeď a do jedné kapsy jenom tak lehce zasunul telefon. Kolem pár krát přešli orgáni a jsem rád, že mi do toho nikdo nekopnul, protože to bylo za rohem a při příchodu z chodby brašna nebyla vidět.
Po chvilce se velitel hlídky rozloučil a s kolegy odešli, bez čehokoliv dalšího (až na to, že ten šéf uklidňoval toho mého „svetraře“ slovy „klid, to bude OK“, nebo tak něco).
Od té chvíle začal před celu jednou za čas chodit jiný příslušník, již z té služebny s tím, že se ptal na platnost adresy trvalého bydliště (tu jsem nepotvrdil), následně na adresu bydliště, tu jsem nesdělil s tím, že si ji umí zjistit a pak na adresu korespondenční, to jsem řekl, že je stejné, jako adresa bydliště a ať si to zjistí na ministerstvu vnitra, kam jsem ji oznámil. Po chvilce chtěl ještě kontaktní telefon, ten jsem opět nesdělil s tím, že není důvod. Po další chvilce se přišel zeptat, jestli budu chtít něco uvést do protokolu, na což jsem odvětil, že tak 2 věty a s tím odešel. Opět po delší době přišel, otevřel celu a ať jdu s ním. Tak jsem se slušně zeptal, jestli dostanu i klepeta. K mému zármutku řekl, že to nebude potřeba. Dovolil mi ze země vzít si mé osobní věci, notebook i telefon.
Usadil jsem se v místnosti, kde byli snad další 3 policisté a vyšetřovatel se mě ptá, co tedy chci do protokolu uvádět. Začal jsem diktovat a v té chvíli jsem i zjistil, že můj telefon není funkční (*1). Kromě mého původního plánu, kde jsem sdělil, že pokládám důvody i průběh zadržení za protiprávní, že zákaz řízení není pravomocný, protože jsem se v zákonné lhůtě odvolal nadřízenu krajskému úřadu (na což hlídka nebrala zřetel a tento příslušník taky ne), jsem sdělil, že mi bylo neoprávněně manipulováno s osobním majetkem (telefonem) a přidal jsem i nevhodnost pobytu v cele pouze z důvodu, že jsem se potřeboval postavit, aby mě neboleli nohy.
Příslušník to sepsal, vytisknul. Zběžně jsem to prohlédnul, adresa špatná, na což jsem ho upozornil, stejně tak, že se tam píše, že jsem byl poučen před výslechem, což jsem nebyl (skončilo to tím, že si to můžu teď zpětně přečíst v tom protokolu). Dále jsem rozporoval to, že jsem údajně s postupem souhlasil. Jelikož jsem oznámil, že to podepisovat nehodlám, tak si ani nedal námahu se zanesením mých výtek do protokolu.
Následně mi oznámil, že má pro mě další dokumenty, ale že ty asi taky odmítnu podepsat a vypadalo to, že mi je ani nebude překládat. Na to jsem mu oznámil, ať mi to ukáže, že se uvidí. Bylo tam jednak nějaké poučení pro cizince (dle všeho poučení při umisťování osoby do cely), k čemuž se vyjádřil asi tak, že mi ho kolegové zapomněli dát. To jsem nepodepsal a tak ani nevím, co tam bylo, vzal si to zpátky. Pak mi předložil potvrzení o odebrání řidičského průkazu a záznam o sdělení podezření. Obojí jsem si pouze převzal, nic nepodepisoval. Nakonec jsem dostal potvrzenou verzi protokolu o výslechu podezřelého.
Dotázal jsem se ještě na to, kdo mě odveze k vozidlu a jaký je další postup. Nikdo mě neodveze a oni to předají dál a „nazdar bazar“. Následně se ale jiný příslušník nabídnul, že mě odveze, což se nakonec stalo (v autě mi ještě vysvětloval, že hlídka za nic nemůže a ještě zjišťoval, jak je to s tou pravomocností rozhodnutí) hned po tom, co jsem se konečně vymočil na wc pro návštěvy (bez papíru na zadel i ruce).
Několik krát jsem ještě požádal o vystavení potvrzení o vykonání úkonu dle § 109 odst. 2, ale bylo mi to odmítnuto s tím, že jsem dostal protokol o výslechu.
No a to je vše, přátelé :-) Musím říct, že jsem se opět pobavil, ač uznávám, že mi dalo zabrat nebýt sprostý a být korektní. V cele mě asi nejvíce mrzelo, že nemám telefon a nezaznamenám si počet kroků uskutečněných procházkou do pravotočivého kruhu, pak levotočivého kruhu, tam a zpátky i napříč celou. Ač se mi po pár hodinách bez pití zadrhával lehce hlas, tak jsem byl jinak v klidu. Je to zajímavá zkušenost, být někde, kde sice můžete vznášet námitky, upozorňovat, žádat, ale ve výsledku je to všem jedno a dělají si, co chtějí a co „umí“.
Nechám si to teď projít hlavou a uvidím, jaký bude další postup. Určitě podám stížnost na postup, dále žádost o navrácení ŘP z důvodu neoprávněného odebrání. Taky požádám o celý spis včetně audio/video dokumentace (video u cely snad mají). Jelikož se přesouvat na dálky ale budu, bude to asi chtít taxík, nebo vůz s řidičem, protože se můžu přesouvat dost na to, aby se to oplatilo více, než taxi. Taky jezdím mimo republiku a vlaky mi nedělají dobře a není to pro mě praktické. Nevím, jestli náhodou díky těmto potížím nepřijdu o obchodní příležitosti a to nemluvím o tom, že bych byl velice rozčílen, pokud někdo, kdo mě zná, viděl, jak mě hlídka šacuje. To dobré pověsti nepřispívá (*2), nemluvě o tom, že procházet se celou, kde je 30 dlaždic rozměrů 250x250mm, 3x neon na zdi, 1x lavice zaprášená tak, že jsem si ji musel utřít posledním kapesníkem a osazenstvo cely je neustále pod dohledem kamery (kam jsem po vstupu rovnou poslal optický vzkaz pomocí prstu na znak, že jsem přítomen), může být velice stresující a dehonestující. Asi podobně se cítí opice (Simiiformes) v kleci, ale ta dostává alespoň banány a netrápí ji, že se vydělá pod své nohy. Mě bylo od hladu a žízně i špatně a jenom štěstí, že jem neměl zdravotní projevy, kdy potřebuju opakovaně na toaletu. Tyto všechny skutečnosti pak vyústí k žádosti o úhradu vzniklé škody, nákladů a újmy psychické.
O tom, že celá šaškárna zabrala 4 lidem, kteří jsou placeni z našich daní, cca 3h práce asi nemá smysl psát. Výsledkem je pár řádků a údajů (často špatných) v předpřipravených šablonách. Možná ale nešlo o to, že jsou až tak neschopní, jako spíše o to, natřít mi to za to, že jsem si dovolil hlídce odporovat.
----------------------------------
*1 Kontroloval jsem, jestli pořád běží záznam, ale někdo z hlídky ho natvrdo vypnul, protože jinak to nešlo - je chráněn kódem a otiskem, takže běžné vyvolání vypnutí nebylo možné. Toto pak znamenalo opětovné nastavování některých služeb, zadávání kódů ke službám a podobně. Zpětně jsem zjistil ze záznamu, že to bylo hned po té, co mě zavřeli do cely. Dle všeho ho vypnul „svetař“, protože se pochlubil, že má stejný telefon.
*2 Ani ne 24h po incidentu mi již psal známý, že mě jeho známý viděl odstaveného a jestli jsem řídil bez řidičáku. Světe div se, svět je malý. Už se „těším“, až se to rozmázne na fórech, kde jsem aktivním členem. Neřekl jsem to krom kolegů nikomu, ale asi budu muset, preventivně, abych nebyl za zločince většího, než jsem.
----------------------------------
Pokud vás k tomu cokoliv napadne, budu rád :-) Přikládám i pár fotografií, aby téma nebylo tak nudné, docela dost jsem se rozepsal :-)
A taky škoda, že jsem o trojnožku zakopnul jenom lehce.