30kmhcz

Ladislave, musíte oddělit dvě zásadní věci od sebe.
První věcí jest rovina principiální. A v této rovině s Vámi zcela souhlasím. Ano, je to tak jak píšete a o tom snad není sporu.
Ale druhou věcí je to, jak rozhodují správní orgány a jak jim to drží kraje, ministerstvo a soudy. A v této rovině hořké reality už bohužel pravdu nemáte.

Například v https://www.zakonyprolidi.cz/judikat/nsscr/10-as-173-2022-40 se řešilo, že autopůjčovna sice znala totožnost řidiče v okamžiku předání vozidla, ale neznala totožnost řidiče vozidla v okamžiku přestupku. „Pro úplnost (NSS) dodává, že provozovatel musí znát totožnost řidiče podezřelého ze spáchání přestupku. Totožnost osoby, které provozovatel vozidlo půjčil, ale která neřídila, není pro splnění povinnosti podstatná.“
Podrobněji NSS rozvádí:
[28] Na povinnost znát údaje potřebné k určení totožnosti osoby řidiče navazuje také povinnost sdělit tyto údaje policii nebo správním orgánům (§ 10 odst. 4 zákona o silničním provozu). Bez ní by byla povinnost znát totožnost řidiče jen samoúčelným shromažďováním informací o řidiči. Provozovatel vozidla je tedy povinen – na výzvu policie, krajského úřadu nebo obecního úřadu obce s rozšířenou působností – uvést údaje potřebné k určení totožnosti osoby řidiče. Pokud je neuvede, mohou nastat v zásadě tyto situace:

a) Provozovatel údaje neuvede, protože je nezná. Tím se dopustí přestupku podle § 125d odst. 1 písm. e). Pro naplnění skutkové podstaty přestupku je nepodstatné, zda provozovatel nezná totožnost řidiče od začátku, tj. od prvního dne svěření vozidla, nebo zda totožnost řidiče přestal znát až později. Neznalost provozovatele totiž vždy vyvolá nežádoucí stav, při kterém policie či jiné správní orgány nemohou ztotožnit řidiče podezřelého ze spáchání přestupku.

b) Provozovatel údaje neuvede, i když je zná, protože by tím způsobil sobě nebo osobám jemu blízkým nebezpečí postihu za přestupek či trestný čin, porušil by tím státní nebo služební tajemství anebo povinnost mlčenlivosti. V takovém případě provozovatel požadované údaje o řidiči sdělit nemusí (čl. 37 odst. 1 Listiny a § 55 odst. 4 správního řádu). Pokud ale provozovatel sdělí, že (už) neví, komu vozidlo svěřil, nemůže později věrohodně tvrdit, že tímto řidičem byla osoba jemu blízká (rozsudek NSS ze dne 30. 3. 2011, čj. 1 As 21/2011‑52, č. 2414/2011 Sb. NSS, bod 14).

c) Provozovatel údaje neuvede, i když je zná, a naopak se rozhodne je bezdůvodně zamlčet. V takovém případě nepůjde o přestupek podle zákona o silničním provozu, neboť žádná ze skutkových podstat na tuto situaci nedopadá.[2] Takový provozovatel – jde‑li o právnickou nebo podnikající fyzickou osobu – se však může dopustit přestupků podle § 2 odst. 3 písm. e) nebo písm. f) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, za které mu hrozí pokuta až 20 000 Kč. Případně mu lze uložit pořádkovou pokutu podle správního řádu (§ 62 nebo § 137 odst. 2).

Neméně „zajímavé“ je i rozhodnutí č. j. 44 A 40/2018-25 ve kterém NSS zamítl žalobu, kde se žalující domáhal nápravy, když byl uznán vinným, přestože sdělil, že vozidlo řídila jedna ze čtyř označených osob, jejichž údaje SO sdělil a ten nepřekvapivě nemeškal a překlopil chtivě a úspěšně na SPRDEL. A tak dále, těch podobných rozsudků je bohužel nemálo. 

Takže dokud tohle nerozbijete a nedotáhnete úspěšně k Ústavnímu soudu (a zde musíte zcela vyhrát, ovšem), tak bohužel bude stále platit ta druhá rovina hořké reality, která jde proti morálce a zdravému rozumu, nicméně je silově prosazována úřednicko-soudcovskou mafií v ČR!

Pane Ladislave, bohužel stávající praxe správních orgánů i stávající judikatura slova pk202 jen potvrzují. Zatím to nebylo prolomeno, ale pokud se o prolomení aktivně pokusíte, pak všechna čest a sláva Vám budou přináležet. Pokud se ovšem zde tím pochlubíte a náležitě podložíte, aby se to pak dalo použít…

Haluz to sice myslel dobře, ale poněkud nepochopil signoflifeho lehkou ironii. Ona ta „ironie“ totiž není žádným mycím prostředkem na okna… 

Fogyn: napsal jsem pouze svůj názor na (v tomto threadu) popsanou událost. Nebyl jsem svědkem TČ, abych musel podávat TO. Napsal jsem jen šest poměrně jednoduchých vět, ze kterých to mohlo vyplynout a Vy jste z toho vyvodil hned že mám podat TO, když si myslím o Rakušanovi a celé té bandě to, co si myslím?
A doufám že je Vám jasné, jak by takové TO mělo krátký život-neživot…
Ach jo, pane kolego…

úředníci jsou nepostižitelní. A proto jsou často jak utržení z řetězu a klidně porušují zákon…

Myslím si, že se nepletu, jen jste to vzal přímo doslova a zcela zbytečně.  Ano, úředník rozhoduje jménem úřadu a úředník je zcela (prakticky vzato) nepostižitelný a on si to zatraceně dobře uvědomuje. A zcela souhlasím (jak snad z kontextu mých poznámek vyplynulo) s tím, že by musel být zcela padlý na hlavu (pro jistotu: ten úředník, samozřejmě), aby takovou předžalobní výzvu mohl vzít vážně. Ta předžalobní výzva by mu vzala maximálně tak 6 a půl minuty pracovní doby. Minutu si to bude číst, pět minut se tomu bude nadšeně chechtat a půl minuty než to zmačká a hodí do koše. Pak tu ještě je druhá možnost. A to, že by dopis s předžalobní výzvou vzal a šel s ním pobavit ostatní kolegy. Ale i tak to párminutové zdržení by za tu investici a námahu nejspíš nestálo. No a třetí možnost, s pravděpodobností limitně blížící se nule, že by se z toho potento strachy. 
Merito mé poznámky spočívalo především v tom, že nelze poslat na úředníka předžalobní výzvu, že ho budete žalovat jako občana za jeho práci v jeho pracovní době. Tedy poslat to lze (poslat mu to do práce by bylo takovou třešničkou na tom všem), ale je to nesmysl, u kterého lze s úspěchem předpokládat, že bude velmi daleko k naplnění i toho nejoptimističtějšího očekávání.

Ale oni povinnost do datové schránky nemají, to je v našem zákoně.