30kmhcz

No, ohledně toho nepatrného překročení rychlosti pan Kraus měl zřejmě na myslí hodně fousatý rozsudek z roku 2009 pod č.j. 5 As 104/2008 – 45:
„Krajský soud přihlédl zejména k tomu, že žalobce překročil hranici nejvyšší povolené rychlosti pro motorová vozidla v obci toliko o 2 km/h, což vyhodnotil jako bagatelní překročení rychlosti, které je v běžném provozu řidičem jen stěží seznatelné a ohlídatelné. Navíc k překročení nejvyšší povolené rychlosti nedošlo podle krajského soudu přímo v městské aglomeraci, nikoliv v blízkosti škol, či přechodů, nýbrž na rovném a přehledném úseku komunikace v místech těsně před koncem obce Chomutov…
…Lze tedy obecně vycházet z toho, že jednání, jehož formální znaky jsou označeny zákonem za přestupek, naplňuje v běžně se vyskytujících případech materiální znak přestupku, neboť porušuje či ohrožuje určitý zájem společnosti. Z tohoto závěru však nelze dovodit, že by k naplnění materiálního znaku skutkové podstaty přestupku došlo vždy, když je naplněn formální znak přestupku zaviněným jednáním fyzické osoby. Pokud se k okolnostem jednání, jež naplní formální znaky skutkové podstaty přestupku, přidruží takové další významné okolnosti, které vylučují, aby takovým jednáním byl porušen nebo ohrožen právem chráněný zájem společnosti, nedojde k naplnění materiálního znaku přestupku a takové jednání potom nemůže být označeno za přestupek. Nelze tedy souhlasit s argumentem stěžovatele, že překročení nejvyšší povolené rychlosti, byť o jediný kilometr, naplňuje vždy a bez dalšího materiální znak přestupku…“

Takže pokud úřad nedoručil nic (zejména pokud nebylo nic řádně doručeno v souladu se Spr. Řádem § 19-26), dopustil se rozporu s odst. 2 §186 daňového řádu.
Pak je nutné na úřad, který exekuci vydal, podat žádost o zastavení exekuce dle § 181 Ďaňového Řádu.
Teprve pokud dotyčný úřad tuto žádost zamítne, je možné podat žalobu.
Toť zřejmě jediný správný a možný postup.

Takže ačkoliv soudržka úřednice na telefonu tvrdila, až se jí od huby prášilo, že údajně mi odesílali 4. dubna oznámení o zahájení exekuce, tak jsem včera na poště byl (neb jsem ve schránce nenašel ždnou výzvu) a na poště mi řekli, že nic takového mi nebylo z magorsrátu doručováno a že ani nic mi tam u nich neleží.
Takže nezbývá než soud a žádost o předběžné opatření…

Taky si myslím, že je zapotřebí to dát paralelně, to znamená soud (předběžné opatření ve smyslu okamžité zrušení exekuce a odblokování účtu) a k tomu návrh na zastavení exekuce.

Ne, před exekucí nebyla doručená žádná výzva (dokonce ani nedoporučeně). Nyní leží na poště doporučený dopis (sic) s oznámením o exekuci, která již byla zahájena obstavením účtu. Zítra vyzvednu a podám návrh na zastavení exekuce a zároveň budu muset asi napadnout exekuci soudně zároveň s žádostí o předběžné opatření, protože je mi jasné, že s návrhem na zastavení exekuce si paraziti vytřou své rectum…
Ano, součástí návrhu na zastavení exekuce může být dotaz dle §106 InfZ, podle jakého zákona konkrétně ráčí úřad doručovat.

Takové sekundové lepidlo na prstech dokáže zajímavé věci a že není vůbec obtížné se u lepení zapatlat. To pak s těmi otisky prstů je už trošku horší, no… 

Ano, i to udání musí být bezpodmínečně součástí spisu. Co není součástí spisu, neexistuje.

Ladislave, musíte oddělit dvě zásadní věci od sebe.
První věcí jest rovina principiální. A v této rovině s Vámi zcela souhlasím. Ano, je to tak jak píšete a o tom snad není sporu.
Ale druhou věcí je to, jak rozhodují správní orgány a jak jim to drží kraje, ministerstvo a soudy. A v této rovině hořké reality už bohužel pravdu nemáte.

Například v https://www.zakonyprolidi.cz/judikat/nsscr/10-as-173-2022-40 se řešilo, že autopůjčovna sice znala totožnost řidiče v okamžiku předání vozidla, ale neznala totožnost řidiče vozidla v okamžiku přestupku. „Pro úplnost (NSS) dodává, že provozovatel musí znát totožnost řidiče podezřelého ze spáchání přestupku. Totožnost osoby, které provozovatel vozidlo půjčil, ale která neřídila, není pro splnění povinnosti podstatná.“
Podrobněji NSS rozvádí:
[28] Na povinnost znát údaje potřebné k určení totožnosti osoby řidiče navazuje také povinnost sdělit tyto údaje policii nebo správním orgánům (§ 10 odst. 4 zákona o silničním provozu). Bez ní by byla povinnost znát totožnost řidiče jen samoúčelným shromažďováním informací o řidiči. Provozovatel vozidla je tedy povinen – na výzvu policie, krajského úřadu nebo obecního úřadu obce s rozšířenou působností – uvést údaje potřebné k určení totožnosti osoby řidiče. Pokud je neuvede, mohou nastat v zásadě tyto situace:

a) Provozovatel údaje neuvede, protože je nezná. Tím se dopustí přestupku podle § 125d odst. 1 písm. e). Pro naplnění skutkové podstaty přestupku je nepodstatné, zda provozovatel nezná totožnost řidiče od začátku, tj. od prvního dne svěření vozidla, nebo zda totožnost řidiče přestal znát až později. Neznalost provozovatele totiž vždy vyvolá nežádoucí stav, při kterém policie či jiné správní orgány nemohou ztotožnit řidiče podezřelého ze spáchání přestupku.

b) Provozovatel údaje neuvede, i když je zná, protože by tím způsobil sobě nebo osobám jemu blízkým nebezpečí postihu za přestupek či trestný čin, porušil by tím státní nebo služební tajemství anebo povinnost mlčenlivosti. V takovém případě provozovatel požadované údaje o řidiči sdělit nemusí (čl. 37 odst. 1 Listiny a § 55 odst. 4 správního řádu). Pokud ale provozovatel sdělí, že (už) neví, komu vozidlo svěřil, nemůže později věrohodně tvrdit, že tímto řidičem byla osoba jemu blízká (rozsudek NSS ze dne 30. 3. 2011, čj. 1 As 21/2011‑52, č. 2414/2011 Sb. NSS, bod 14).

c) Provozovatel údaje neuvede, i když je zná, a naopak se rozhodne je bezdůvodně zamlčet. V takovém případě nepůjde o přestupek podle zákona o silničním provozu, neboť žádná ze skutkových podstat na tuto situaci nedopadá.[2] Takový provozovatel – jde‑li o právnickou nebo podnikající fyzickou osobu – se však může dopustit přestupků podle § 2 odst. 3 písm. e) nebo písm. f) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, za které mu hrozí pokuta až 20 000 Kč. Případně mu lze uložit pořádkovou pokutu podle správního řádu (§ 62 nebo § 137 odst. 2).

Neméně „zajímavé“ je i rozhodnutí č. j. 44 A 40/2018-25 ve kterém NSS zamítl žalobu, kde se žalující domáhal nápravy, když byl uznán vinným, přestože sdělil, že vozidlo řídila jedna ze čtyř označených osob, jejichž údaje SO sdělil a ten nepřekvapivě nemeškal a překlopil chtivě a úspěšně na SPRDEL. A tak dále, těch podobných rozsudků je bohužel nemálo. 

Takže dokud tohle nerozbijete a nedotáhnete úspěšně k Ústavnímu soudu (a zde musíte zcela vyhrát, ovšem), tak bohužel bude stále platit ta druhá rovina hořké reality, která jde proti morálce a zdravému rozumu, nicméně je silově prosazována úřednicko-soudcovskou mafií v ČR!