30kmhcz

Přestože by zařazení některých mobilních zařízení pod pojem ATP v závěru mohlo zjednodušit práci policistů a umožnit správním orgánům řešit i další případy překročení nejvyšší dovolené rychlosti v režimu přestupku provozovatele vozidla, lze je spíše chápat jako vybočení z hranic podmínky přiměřenosti. Jestliže je přestupek provozovatele vozidla koncipován jako subsidiární, musí být nejprve zjišťován pachatel přestupku. V posuzovaném případě by se však o takové zjištění žádný oprávněný subjekt ani nepokusil.

Za ATP by proto měly být považovány pouze rychloměry pevně zabudované, u kterých z jejich podstaty není možné (a není to ani jejich cílem) zastavení vozidla a identifikace řidiče, protože u měření rychlosti nejsou přítomny žádné osoby. Zatímco ostatní technické prostředky, na jejichž činnost dohlíží další osoby, bez ohledu na to, zda do samotného měření zasahují, by pod pojem automatizovaný technický prostředek používaný bez obsluhy spadat neměly, protože vždy je poblíž přítomna osoba, která tento prostředek obsluhovat může, ač to v danou chvíli nečiní. A to i přesto, že Nejvyšší správní soud považuje za dostatečné prokázání, že se jednalo o ATP to, když je v záznamu o přestupku uvedeno, že měření proběhlo v automatizovaném režimu měření.