30kmhcz

Vyzváni jsme byli pouze k uhrazení určené částky. Stran totožnosti řidiče obsahuje výzva tento text:

Věcně i místně příslušný správní orgán s rozšířenou působností po zjištění nebo oznámení přestupku vyzve provozovatele motorového vozidla, s nímž došlo k uvedenému spáchání přestupku, k uhrazení určené částky, a to za předpokladu, že porušení je možné projednat uložením pokuty příkazem na místě nebo totožnost řidiče vozidla není známa nebo není zřejmá z podkladu pro zahájení řízení o přestupku.
Z toho plyne, že provozovatel vozidla má ve fázi výzvy zákonnou možnost pro vyřešení přestupku, uhrazení určené částky, a tak zamezit zahájení přestupkového řízení a stíhání řidiče, popř. zahájit řízení o přestupku a stíhat provozovatele motorového vozidla podle ustanovení § 125f zákona o silničním provozu. Na výše zadokumentovaný přestupek se nevztahuje bodové hodnocení se zápisem do registru řidičů.
Pokud provozovatel motorového vozidla neuhradí v zákonné lhůtě, tj. nejpozději 15. den ode dne doručení výzvy, určenou částku a písemně sdělí přesné údaje o totožnosti řidiče motorového vozidla v době spáchání přestupku, bude věcně i místně příslušný správní orgán s rozšířenou působností toto sdělení považovat ve smyslu ustanovení § 125h odst. 6 zákona o silničním provozu za podání vysvětlení a zahájí přestupkové řízení s řidičem, který byl sdělen provozovatelem motorového vozidla.
Nebude-li provozovatelem motorového vozidla uhrazena určená částka ve stanovené lhůtě, popř. nesdělí-li údaje o totožnosti řidiče motorového vozidla, bude věcně a místně příslušný správní orgán s rozšířenou působností pokračovat v řízení o přestupku. Nepodaří-li se správnímu orgánu zjistit do 60 dnů ode dne, kdy se o přestupku dozvěděl, skutečnosti odůvodňující zahájení řízení o přestupku proti konkrétní osobě, uvedené řízení v dané věci odloží podle ustanovení § 76 přestupkového zákona. Současně ale zahájí řízení o přestupku s provozovatelem motorového vozidla podle ustanovení § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu, a to na základě ustanovení § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu, kdy „provozovatel vozidla zajistí, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodrženy povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovené tímo zákonem.“

Předpokládám správně, že Vaše poznámka je pouze sofistikou k rozsudku NSS č. j. 2 As 26/2016 "...správní orgán nemá povinnost opakovaně vyzývat...", nebo máte nějakým rozsudkem podložený důvod domnívat se, že absence spojení slova "výzva" a sousloví "totožnost řidiče" činí užití turbo modelu protiprávním?

A kde je výzva k uhrazení určené částky? Ta neproběhla?

Přihodil bych nastavení citlivosti na 60m, které pravděpodobnost nežádoucích reflexí ještě dále zvyšuje.

Podle částky jde zjevně o příkaz o uložení pokuty, proti němuž nebyl podán odpor. Pokud s tím chcete něco dělat, měl byste si zajistit spis, z nějž bude patrno, co se vlastně stalo.

Bylo to v obci, ale dovolená rychlost zvýšena na 70 km/hod.

EDIT: Přikládám výzvu.

Úplně jednoduše bych se zašel seznámit s podklady rozhodnutí, navrhl 1-2 důkazy k doplnění a požádal o lhůtu k písemnému vyjádření. Teprve s písemným vyjádřením bych namítal podjatost. To by na těch pár dnů mělo stačit...

Co ještě stihnout založit datovou schránku?

To by bylo nejspíše k ničemu. SO už se celkem naučily ověřovat pyráty v registrech, navíc podstatné pro restart lhůty je vydání (nikoliv doručení) rozhodnutí. SO1 by tak měl další rok na to, aby (např. v průběhu vymáhání pokuty) zjistil vadu doručování. Vypraveno by ale měl i tehdy, kdyby z rozhodnutí poskládal parníček, poslal ho obviněnému po vodě a učinil o tom zápis do spisu. Analogicky platí i pro vlaštovku.

Odůvodnění stojí na vodě. Uchazečka v první řadě uvedla, že pracovní zařazení je mimo obor. V řadě druhé argumentovala přechodným bydlištěm, které dříve neuvedla prostě proto, že se úředník neptal (ač mohl a měl).

Klasická situace: provozovatel obdržel výzvu k úhradě určené částky (3 měsíce před zánikem odpovědnosti), udal tedy existujícího českého řidiče. Úřad si řidiče předvolal k "podání nezbytného vysvětlení k prověření došlého oznámení o přestupku". Toto se děje zcela běžně. Má ale SO1 právo takové podání vysvětlení (jako nezbytné) požadovat?

Našel jsem např. rozsudek NSS č. j. 9 As 277/2016-51 z 5.12.2017, kde je v bodě [23] k (zbytečnému) předvolání podezřelého k podání vysvětlení uvedeno:

Postup, který zvolil prvostupňový správní orgán, a který žalovaný potvrdil, je v rozporu se základními zásadami správního řízení – zásadou zákazu zneužití pravomoci, resp. zneužití správního uvážení (§ 2 odst. 2 spr. ř.), zásadou proporcionality (přiměřenosti) zásahů správních orgánů (§ 2 odst. 3 spr. ř. a § 6 odst. 2 věta první spr. ř.) a již zmíněnou zásadou zákazu sebeobviňování (čl. 37 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).

Pokud teď řidič napíše SO1, že se k žádnému podání vysvětlení dostavovat nebude, protože to má daleko, nemá čas a SO1 už vysvětlení obdržel od provozovatele (ergo ví, koho má obvinit), takže podání vysvětlení ze strany podezřelého není nezbytné (jinak řečeno: obviňte mě, pak se budeme bavit), SO1 sice velice pravděpodobně zahájí řízení o přestupku provozovatele. V rozsudku NSS č. j. 7 As 135/2016 ze dne 17. 8. 2016 je ale uvedeno:

Po provozovateli vozidla proto lze legitimně požadovat, aby již od počátku nesl odpovědnost za správnost a aktuálnost údajů, které o řidiči vozidla poskytuje. Pokud provozovatel vozidla tyto údaje sdělí, nemohou správní orgány rezignovat na svou
povinnost učinit nezbytné kroky ke zjištění pachatele přestupku.

Z toho mi vychází, že pokud má SO1 k disposici existujícího kontaktního českého řidiče, překlopit věc na přestupek provozovatele nemůže, aniž by zahájil řízení s řidičem, který spáchání přestupku výslovně nepopřel. Je tato úvaha správná?