789
« kdy: 24 Srpna 2019, 19:10:20 »
Stále dokola se jako provozovatel-zaměstnavatel dozvídám, jak mám působit na řidiče-zaměstnance. Z různých rozhodnutí a rozsudků vyplývá, že zaměstnanci musí konat přesně to, co jim zaměstnavatel nařídí, mj. nepáchat přestupky. Páchají-li, je vina provozovatele-zaměstnavatele jasná, neboť na ně dostatečně nepůsobil. Napadlo mne proto otočit vztah provozovatel-řidič do obráceného gardu:
Kdo se kdy alespoň okrajově zabýval pracovním právem, ví, že zaměstnanec je osoba v podstatě nesvéprávná, která se nedokáže sama ani rozhodnout, kdy zajít na lékařskou prohlídku, nebo co dělat, když hoří. O houpání na židli či útoku zbraněmi hromadného ničení ani nehovořím. Jako zaměstnanec je občan zcela vydán napospas zaměstnavateli, kterým je buď hodný stát, nebo zlý kapitalista.
Jeden takový odporný kapitalista (dále jen “OK”) si dal svůj luxusní, naleštěný, za peníze vykořisťovaných pořízený vůz do opravny. Co trh nechtěl, ozval se mu zákazník, že je připraven podepsat lukrativní smlouvu. OK byl toho názoru, že zákazník se nesmí nechat čekat. Zvedl se ze své pohodlné lenošky, přešel přes svoji luxusně vybavenou kancelář a vzal za pozlacenou kliku od dveří, jimiž se procházelo do kanceláří plebsu, aby některému z vykořisťovaných nařídil jej odvézt.
Jenže kanceláře zely prázdnotou, všichni zaměstnanci byli v terénu, kde se snažili vydělat pro OK peníze na novou luxusní jachtu. Náhle se otevřely dveře a jimi vešel jeden zcela závislý zaměstnanec (dále jen “ZZZ”). “Hej, ty!” křiknul OK na ZZZ. “Ano, pane řediteli?” reagoval úslužně ZZZ. “Půjčíš mi vůz, musím za zákazníkem. Hned.”, rozkázal OK. “Ale pane řediteli, služební vůz jste mi sebral před čtyřmi lety, když jsem jednou přišel do práce o 11 sekund pozdě,” odvětil ZZZ. “Jezdím teď naší rodinnou Oktávkou na cesťáky, nevzpomínáte si?”, doplnil ZZZ. “Je ftédéíčku?”, optal se lakonicky OK. “Ano,” odvětil stejně úsporně ZZZ. “Výborně, dej sem klíče,” rozkázal OK. Zmatený a překvapený ZZZ bez protestů vydal klíče a jakmile se trochu vzpamatoval, řekl: “Ale musíte mi jako provozovateli slíbit, že se cestou nedopustíte žádného skutku, který by vykazoval znaky přestupku podle zákona č. 361/2000 Sb.”. Na to OK, spěšně již vycházející z kanceláře, pouze prohodil přes rameno: “To se ví. Ty mně budeš říkat, jak mám řídit. A koukej jít raději něco dělat, v mém golfovém klubu zdražili členství.”
Cestou k zákazníkovi OK docela spěchal, což nezůstalo bez následků. Pozornému oku kamerového systému jeho bezohledná jízda (61 km/h ve městě, kde je obecnou právní úpravou stanovena maxlmální dovolená rychlost 50 km/h) neunikla. A tak po nějakém čase obdržel ZZZ výzvu provozovateli vozidla.
Jako řádný český občan ZZZ samozřejmě v úřadem stanovené lhůtě udal řidiče. Úřad po nějaké době vyzval OK, aby mu sdělil, kdo spáchal přestupek. Na to mu OK ve své nekonečné zpupnosti odepsal, že to mu sdělit nemůže, neboť označením osoby přestupce by se dopustil rozhodování o vině, ergo trestného činu přisvojení pravomoci úřadu. Paní úřednice, která jenom dělala svoji práci, opravila výzvu k podání vysvětlení, na kterou OK reagoval nejasným doznáním, jež doprovodil žádostí o zaslání kopie spisu, aby si (prý) mohl danou situaci připomenout. Když spis ani po měsíci neobdržel, poslal úřadu elaborát vysvětlující, proč není MP oprávněna oznamovat přestupky správnímu orgánu. I ten zůstal bez reakce. Po čtvrt roce pak obdržel ZZZ příkaz o uložení pokuty za přestupek provozovatele, neboť nezajistil, aby jeho vykořisťovatel dodržoval zákony naší vlasti (resp. státu).
ZZZ se teď ptá, jak přesně by měl jako provozovatel, který je osobou existenčně závislou na řidiči, působit na řidiče - vykořisťovatele, když úpěnlivá prosba, aby jezdil podle předpisů, nepomohla? OK samozřejmě odmítl uhradit pokutu za ZZZ, řka, že je to jeho problém. ZZZ má svou práci rád, nechce (a kvůli alimentům a hypotéce ani nemůže) o ni přijít, neboť OK mu platí o dost víc, než by nabídli jiní vykořisťovatelé, o státu nemluvě.
Celkem by mne zajímalo, jak by se k takovému případu postavil NSS, který neustále dokola blahosklonně vysvětluje provozovatelům, jak mají na řidiče působit.
