30kmhcz

Nejvyšší správní soud v praxi vymezil určité případy, v nichž „pátrací“ povinnost správních orgánů, tedy povinnost pokusit se primárně zjistit skutečného řidiče, neplatí, resp. je oslabena. Byly jimi případy, ve kterých provozovatel vozidla označil osobu údajného řidiče z důvodu učinění pouhé procesní obstrukce bez reálného obsahu, konkrétně když neuvedl dostatečné množství osobních údajů konkrétní osoby, aby ji bylo možné identifikovat a kontaktovat, popřípadě uvedl údaje smyšlené či falešné, nebo šlo o provozovatele, respektive jejich zástupce, kteří opakovaně jednali v podobných věcech obstrukčním způsobem (srov. rozsudek NSS č.j. 2 As 346/2018 – 22 ze dne 9. 10. 2019). Ve věcech, v nichž se jedná o odpovědnost provozovatele vozidla za správní delikt podle § 125f ZPPK, je třeba výše uvedené obecné závěry judikatury aplikovat individuálně podle konkrétních skutkových okolností.

Jak uvádí NSS v rozsudku č.j. 9 As 311/2018 ze dne 25. 3. 2020: „Žalobkyně jednoznačně identifikovala řidiče vozidla jménem, datem narození a bydlištěm a současně doložila nájemní smlouvu, která prokazuje s vysokou měrou pravděpodobnosti, že v okamžiku spáchání přestupku vozidlo řídil právě M. P. Tyto skutečnosti jsou nesporné, ostatně na jejich základě prvostupňový správní orgán odmítl výslech navržené svědkyně V. S ohledem na uvedené i na skutečnost, že si M. P. písemnost převzal, nebylo na místě ihned po té, kdy na výzvu nereagoval, zanechat všech dalších kroků a bez dalšího přistoupit k odložení věci a zahájit řízení s provozovatelem vozidla. Žalobkyně poskytla dostatečné množství věrohodných údajů k identifikaci přestupce, přičemž obtíže pramenící z jeho pasivity jí nelze bez dalšího přičítat.“

Tento názor je plně v souladu s aktuální judikaturou NSS. V rozsudku č. j. 9 As 260/2018-21 ze dne 13. 1. 2020 NSS konstatoval, že: "Jestliže provozovatel vozidla označí za řidiče osobu, k níž sdělí dostatečné údaje, a věrohodně tvrdí, že dané vozidlo mohla tato osoba řídit, bude mít správní orgán zpravidla dostatek indicií k tomu, aby se pokusil nalézt pachatele přestupku. Není naplněním nezbytných kroků ke zjištění pachatele přestupku ve smyslu § 125f odst. 4 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (ve znění účinném do 30. 6. 2017), pouze jediné doručení předvolání k podání vysvětlení, na něž označená osoba nereaguje, ale správní orgán musí učinit další smysluplný úkon směřující ke zjištění pachatele (např. předvedení dotčené osoby či ověření její aktuální adresy v příslušných registrech)."

Nějak se mi nechce věřit, že by poslal nějaký úřad výzvu provozovateli na 1.900, - Kč. Můžete prosím anonymizovat a nahrát sem, co vám přišlo?

Mám výzvu z Říčan na 1.000 Kč za 147 km/h na okruhu, kde je dovolena max. rychlost 130 km/h (což je “přestupek” srovnatelný s překročením povolené rychlosti 50 km/h o 6 km/h, čili věc naprosto bagatelní). Za totéž chtějí Černošice 600 Kč. Říčany začínají být příliš chamtivé, to se zpravidla nevyplácí...

Jaký měla tato věc další průběh?

Zmocněnec a obviněný jedno jsou...

Návrh stížnosti na nesprávný úřední postup:

Tímto v souladu s ust. § 175 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, podávám

STÍŽNOST

proti postupu Úřadu městské části Praha 10 (dále jen „správní orgán“) ve věci správního řízení o přestupku vedeného proti mé osobě. Konstatuji, že správní orgán postupuje vůči mé osobě v rozporu s platnými zákony, což níže odůvodním.

Rekapitulace
Dne XXXXXX vydal správní orgán objektivně nezákonný příkaz o uložení pokuty č. j. XXXXXX. Nezákonnost tohoto příkazu je zcela zjevná, neboť skutečnost, že jsem se měl dopustit přestupku, správní orgán dovozuje pouze ze skutečnosti, že jsem provozovatelem vozidla, které jsem já měl dle názoru správního orgánu zaparkovat tak, že jsem se dopustil přestupku proti veřejnému pořádku. Konstatuji, že správní orgán jednal ultra vires, když příkaz vydal, aniž by dostatečně zjistil skutkové okolnosti údajného přestupku, jak mu ukládá správní řád.
Tvrzení správního orgánu o mé „objektivní odpovědnosti“ coby provozovatele vozidla je zcela nesmyslné, neboť jím definovaný skutek není podřaditelný pod tzv. objektivní odpovědnost provozovatele, neboť není splněna podmínka dle ust. § 125f odst. 2 písm. b) zák. č. 361/2000 Sb., zákon o provozu na pozemních komunikacích. Odpovědným za zábor veřejného prostranství je pouze a výhradně řidič vozidla, který na daném místě zaparkoval – a já jím nejsem. Tento správní příkaz byl zrušen odporem.
Dne XXXXXX  vypravil správní orgán předvolání k ústnímu jednání č. j. XXXXXX, aniž by se po celou dobu obtěžoval se mne jako provozovatele dotázat, kdo vozidlo řídil. V předvolání správní orgán v rozporu se zásadou nemo tenetur se ipsum accusare vyhrožuje udělením pořádkové pokuty, pakliže se k ústnímu jednání nedostavím. Sděluji tímto správnímu orgánu, že s odkazem na čl. 37 a čl. 40 odst. 4 LZPS podání vysvětlení odpírám.
Správní řád mi samozřejmě poskytuje jiné prostředky ochrany proti případnému nepříznivému meritornímu rozhodnutí (přinejmenším odvolání), neposkytuje mi ale žádný prostředek ochrany proti soustavnému nezákonnému postupu správního orgánu, jenž na mé straně vyvolává zbytečné a neúměrné náklady. Žádám proto, aby správní orgán zanechal svého nezákonného jednání, řízení proti mé osobě zastavil a osoba či osoby, která či které se shora uvedených pochybení dopustila či dopustily, byla či byly potrestány. O způsobu vyřízení stížnosti si přeji být informována.

Chcete-li to rychle ukončit, MHMP mi zatím jako SO2 připadá celkem při smyslech, viz tento post.

Zbožňuji moment, kdy v ryze formalistickém řízení o přestupku provozovatele začnou správní orgány argumentovat formalismem ze strany účastníka. Sdělení, že se formální řízení pokusil SO vyřešit bez zbytečných formalit, to je ale ještě nový level.

Ze zjevného informačního propojení s MÚ Břeclav dovozuji, že by se mohlo jednat o nějakou neslavně proslulou jihomoravskou obec. Ve Šlapanicích a Židlochovicích, jimž by inovativní přístup k právu odpovídal nejvíc, ani v Kyjově, Mikulově či dokonce Pohořelicích a Brně by ale úředníci nedali dohromady takové dlouhé souvětí. Čili to budou nejspíše Hustopeče nebo Rosice. Podle stylu tipuji, že autorem blábolu je tetka Prajková z Hustopečí.

EDIT: Kdo je nadřízený správce daně pro úřad MČ P10?

Téměř jistě MHMP, ale v daném případě je to jedno. Zpravidla je vhodnější žádost o uplatnění opatření k odstranění nečinnosti adresovat nečinnému orgánu s tím, že pokud ji nevyřídí do X dnů sám, nechť ji předá nadřízenému orgánu. Výjimku samozřejmě tvoří případy, kde není primárním cílem odstranění nečinnosti, ale podání nečinnostní žaloby.

Podle § 4(3) SprŘ správní orgán "s dostatečným předstihem uvědomí dotčené osoby o úkonu, který učiní, je-li to potřebné k hájení jejich práv a neohrozí-li to účel úkonu."

Případ č. 1: Obviněný se dostavil řádně a včas k nařízenému ÚJ. Po ověření totožnosti a zaprotokolování vyjádření k přestupku bylo obviněnému sděleno, že jsou předvoláni svědci (policisté) a že má právo zúčastnit se jejich výslechu. Obviněný odmítl, odmítnutí nechal zaprotokolovat a odešel.

Případ č. 2: Obviněný se dostavil řádně a včas k nařízenému ÚJ. Po ověření totožnosti a zaprotokolování vyjádření k přestupku bylo obviněnému sděleno, že jsou předvoláni svědci (policisté) a že má právo zúčastnit se jejich výslechu. Obviněný oznámil správnímu orgánu, že o této skutečnosti nebyl předem zpraven v souladu s § 4(3) a požádal o stanovení nového termínu svědeckých výpovědí s tím, že v rámci již probíhajícího ÚJ se výslechů účastnit odmítá.

V obou případech nyní v řízení obvinění argumentují omezením práva na obhajobu zaručeného čl. 40 LZPS s tím, že pokud by o výslechu svědků byli zpraveni s dostatečným předstihem, mohli by si připravit otázky, případně přizvat advokáta. Bude tato argumentace stačit k prohlášení nezákonnosti řízení?