30kmhcz

Prosíme přihlašte se nebo zaregistrujte.

Přihlašte se svým uživatelským jménem a heslem.
Pokročilé vyhledávání  

Novinky:

>>DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ: ČTOU TO TADY JAK ÚŘEDNÍCI, TAK POLICIE. Neuvádějte nic, podle čeho by protistrana mohla dovodit, o jaký případ se jedná. Jak na to? Pojďte >>sem<<.

Zobrazit příspěvky

Tato sekce Vám umožňuje zobrazit všechny příspěvky tohoto uživatele. Prosím uvědomte si, že můžete vidět příspěvky pouze z oblastí Vám přístupných.

Příspěvky - kdo

Stran: 1 [2] 3 4 ... 125
16
Nedopravní tématika / Re:Logicall a Vodafone
« kdy: 05 Srpna 2022, 23:04:51 »
Logicall je banda podvodníků. V minulosti jsem se s nimi krátce utkal stran vymáhání “pohledávky” za použití obrázků (na webu) z původně bezplatné internetové databáze, která byla následně zpoplatněna. Vyhrožovali soudem, neudělali samozřejmě nic. V posledních letech vymáhají mj. pokuty za italské úřady. Pokud je mi známo, zcela bezúspěšně v případech lidí, kteří si to nenechají líbit.

17
... a pokud byste to chtěl okořenit judikaturou:

Nejvyšší správní soud (dále též jen „NSS“) v praxi vymezil určité případy, v nichž „pátrací“ povinnost správních orgánů, tedy povinnost pokusit se primárně zjistit skutečného řidiče, neplatí, resp. je oslabena. Byly jimi případy, ve kterých provozovatel vozidla označil osobu údajného řidiče z důvodu učinění pouhé procesní obstrukce bez reálného obsahu, konkrétně když neuvedl dostatečné množství osobních údajů konkrétní osoby, aby ji bylo možné identifikovat a kontaktovat, popřípadě uvedl údaje smyšlené či falešné, nebo šlo o provozovatele, respektive jejich zástupce, kteří opakovaně jednali v podobných věcech obstrukčním způsobem (srov. rozsudek NSS č. j. 2 As 346/2018 – 22 ze dne 9. 10. 2019). Ve věcech, v nichž se jedná o odpovědnost provozovatele vozidla za správní delikt, resp. přestupek provozovatele podle § 125f ZPPK, je třeba výše uvedené obecné závěry judikatury aplikovat individuálně podle konkrétních skutkových okolností. V případě odvolatele není splněn žádný z důvodů, jež by měly správní orgán prvního stupně zprostit „pátrací“ povinnosti. Odvolatel uvedl dostatečné množství osobních údajů konkrétní osoby, aby ji bylo možné identifikovat a kontaktovat, neuvedl žádné údaje smyšlené či falešné, ani není provozovatelem, který opakovaně jedná v podobných věcech obstrukčním způsobem.

Jak uvádí NSS v rozsudku č. j. 9 As 311/2018 ze dne 25. 3. 2020: „Žalobkyně jednoznačně identifikovala řidiče vozidla jménem, datem narození a bydlištěm a současně doložila nájemní smlouvu, která prokazuje s vysokou měrou pravděpodobnosti, že v okamžiku spáchání přestupku vozidlo řídil právě M. P. Tyto skutečnosti jsou nesporné, ostatně na jejich základě prvostupňový správní orgán odmítl výslech navržené svědkyně V. S ohledem na uvedené i na skutečnost, že si M. P. písemnost převzal, nebylo na místě ihned po té, kdy na výzvu nereagoval, zanechat všech dalších kroků a bez dalšího přistoupit k odložení věci a zahájit řízení s provozovatelem vozidla. Žalobkyně poskytla dostatečné množství věrohodných údajů k identifikaci přestupce, přičemž obtíže pramenící z jeho pasivity jí nelze bez dalšího přičítat.

Tento názor je plně v souladu s aktuální judikaturou NSS. V rozsudku č. j. 9 As 260/2018-21 ze dne 13. 1. 2020 NSS konstatoval, že: "Jestliže provozovatel vozidla označí za řidiče osobu, k níž sdělí dostatečné údaje, a věrohodně tvrdí, že dané vozidlo mohla tato osoba řídit, bude mít správní orgán zpravidla dostatek indicií k tomu, aby se pokusil nalézt pachatele přestupku. Není naplněním nezbytných kroků ke zjištění pachatele přestupku ve smyslu § 125f odst. 4 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (ve znění účinném do 30. 6. 2017), pouze jediné doručení předvolání k podání vysvětlení, na něž označená osoba nereaguje, ale správní orgán musí učinit další smysluplný úkon směřující ke zjištění pachatele (např. předvedení dotčené osoby či ověření její aktuální adresy v příslušných registrech)."

18
Tento druh případů lze ještě stále vyhrát na materiální aspekt.

Za jak dlouho po udělení pokuty manželce jste byl s vozidlem na STK? Pokud v řádu jednotek dnů (a ideálně bez jakýchkoli závad), pak i v kontextu nedávného covidového odkládání kontrol by se to snad dalo uhrát.

19
Samozřejmě b). Tím pádem se ode dne D+10 bude na podání odeslané v den D+4 pohlížet jako na nepotvrzené, potvrzeno naopak bude podání ze dne D+8.

20
foobar: Dostal jste skutečně přípis označený jako “vyrozumění o možném spáchání přestupku”, nebo úplně obyčejnou výzvu k úhradě určené částky?

21
Jiné / Re:Výfuk Kasacni Stiznosť
« kdy: 17 Července 2022, 19:14:07 »
Pravděpodobně by se dalo jedno kolo vyhrát na výměně soudce, pokud jste se o ní dozvěděl až z rozsudku. Věcně ani procesně to na úspěšnou kasační stížnost v dalším kole ale nevidím.

22
Jiné / Re:Společné řízení a zásada absorpce
« kdy: 17 Července 2022, 11:56:57 »
Do závěru jsem dal jako samostatný bod:

Stěžovatel je přesvědčen, že projednání jeho kasační stížnosti dalece překračuje jeho osobní zájmy, a to hned ze tří důvodů:

1) K novému přestupkovému zákonu doposud neexistuje komplexní judikatura, potažmo je judikatura vzniklá před účinností nového přestupkového zákona dokonce se zněním tohoto zákona, co se povinností správních orgánů týče, v potenciálním rozporu.

2) Stěžovateli je známo, že není jediným účastníkem řízení, který byl podobnou praxí žalovaného poškozen; např. ve věci vedené Městským soudem v Praze pod č. j. 20 A 16/2021-13 je naříkán velice podobný postup žalovaného. Vedle toho je nezákonný postup žalovaného zjevně kopírován i dalšími správními orgány, o čemž svědčí mj. žaloby ve věcech vedených Krajským soudem v Brně pod č. j. 33 A 13/2021 či č. j. 33 A 34/2022.

3) Postup obou správních orgánů i prvostupňového soudu je dle názoru stěžovatele v rozporu s principem předvídatelnosti práva do takové míry, že není možno jej v demokratickém právním státě ignorovat a upřít stěžovateli možnost uplatnění řádného opravného prostředku, jímž je v dané procesní situaci již pouze tato kasační stížnost. 

23
S Benešovem už jsem neměl dlouho nic společného. Stejně jako u většiny středočeských SO u něj nicméně platilo, že v podstatě jakákoli obrana vedla ke ztrátě zájmu úřednictva dotáhnout věc do konce. Můj poslední kontakt s nimi proběhl takto:

24.10.2019 spáchán přestupek (překročení rychlosti na D1 o 17 km/h)
27.1.2020 doručena výzva f3-f4
11.2.2020 udán řidič

... a od té doby jsem o nich neslyšel ani já, ani udaný řidič.

24
Jiné / Re:Společné řízení a zásada absorpce
« kdy: 15 Července 2022, 15:00:32 »
Děkuji za připomínky. Ten bod IV. je v originálu žaloby stejný jako ten, který byl zveřejněn ve vlákně. Opravil jsem.

Co se týče potenciálního odmítnutí stížnosti, napadly mne jen dva okruhy argumentace:
1) nový PřesZ + neexistující judikatura (vč. poukazu na to, že nový PřesZ je v rozporu se starou judikaturou);
2) existence obdobných případů (vím bohužel jen o jednom, ale věřím, že někdo z fóra případně dodá další).

Uvítám jakýkoli nápad, jak tyto body rozvést, případně návrh dalších argumentů, proč by NSS měl stížnost projednat.

25
Jiné / Re:Společné řízení a zásada absorpce
« kdy: 15 Července 2022, 13:36:43 »
Připravil jsem draft kasační stížnosti. Ještě jsem jej po sobě pořádně nečetl, takže budu rád i za připomínky k překlepům.


Stěžovatel podal ke zdejšímu soudu dne XXXXXX kasační stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. XXXXXX ze dne XXXXXX prostřednictvím elektronické podatelny zdejšího soudu.

Jak stěžovatel avizoval v předmětné kasační stížnosti, doplňuje ji tímto podáním o odůvodnění (a další náležitosti) v souladu s ust. § 106 odst. 3 soudního řádu správního tak, jak je uvedeno níže.

Stěžovatel má za to, že je rozsudek soudu prvního stupně napadený kasační stížností nezákonným z důvodu nesprávného posouzení rozhodných právních otázek, závěry soudu nemají oporu ve spisech a zákoně a rovněž z důvodu nepřezkoumatelnosti tohoto rozsudku pro nedostatek důvodů, nesrozumitelnost a vnitřní rozpornost v rozsahu, v němž tyto mají za následek nezákonnost rozsudku jako celku. Podrobné odůvodnění kasační stížnosti připojuje stěžovatel níže.

Stěžovatel má za to, že je tato kasační stížnost přípustná, neboť:
-   je podávána proti pravomocnému rozhodnutí Městského soudu v Praze jakožto krajského soudu ve správním soudnictví, přičemž se jí žalobkyně domáhá zrušení tohoto soudního rozhodnutí (viz dále);
-   je podávána z důvodů sub § 103 odst. 1 písm. a) až d) soudního řádu správního;
-   v předmětné věci se neuplatní kterákoli z výluk dle § 104 soudního řádu správního či důvod nepřijatelnosti kasační stížnosti dle § 104a soudního řádu správního;
-   žalobkyně je v tomto řízení, a to již od okamžiku podání kasační stížnosti, zastoupena advokátem v souladu s § 105 odst. 2 soudního řádu správního;
-   obsahuje náležitosti dle § 106 odst. 1 soudního řádu správního;
-   byla v souladu s § 106 odst. 2 soudního řádu správního podána ve lhůtě 2 týdnů ode dne doručení napadeného rozhodnutí, resp. ode dne, k němuž je toto rozhodnutí považováno za doručené.

V bodě 17 napadeného rozsudku, který je stěžejní součástí názoru prvostupňového správního soudu, tento soud zcela nekriticky akceptuje argumentaci žalovaného a uvádí: „V daném případě nebylo možné vést o případech společné řízení, neboť tyto se nacházely v jiných fázích řízení, kdy v jednom případě bylo řízení ve věci provozovatele vozidla zahájeno dne XXXXXX a v posuzovaném případě tomu bylo až dne XXXXXX. Řízení vedená s žalobcem se tedy nacházela ve zcela odlišných fázích řízení a jejich společné projednání by tak nebylo rychlé a hospodárné.

Toto tvrzení je ovšem irelevantní. V první řadě je zcela zjevné, že správní orgán prvního stupně i žalovaný porušili zásadu enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí, když oba tyto správní orgány zcela ignorovaly existenci ustanovení § 88 odst. 1 zák. č. 250/2016 Sb., jenž správním orgánům přikazuje: „Pokud se podezřelý dopustil více přestupků, jejichž skutková podstata se týká porušení právních povinností vyskytujících se ve stejné oblasti veřejné správy, a k jejich projednání je příslušný týž správní orgán, projednají se ve společném řízení.

Prvostupňový správní soud zjevně přehlédl, že jím citovaný rozsudek NSS ze dne 5. 12. 2019 č. j. 9 As 164/2018 - 36, č. 3963/2020 Sb. výslovně (dokonce i v právní větě) odkazuje na znění zákona účinné do 30. 6. 2017, přičemž rozsudek samotný se vztahuje ke správním deliktům spáchaným v roce 2015, a tedy před účinností zák. č. 250/2016 Sb., zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále též „nový přestupkový zákon“). Zákonná úprava přestupkového práva se však zásadně změnila ke dni 1. 7. 2017, kdy vešel v účinnost nový přestupkový zákon. Jelikož se oba skutky, jež byly stěžovateli kladeny za vinu, staly v r. 2019, a tedy již za účinnosti nového přestupkového zákona, není možno posuzovat průběh správních řízení o nich vedených ve světle judikatury, jež nový přestupkový zákon nemohla aplikovat.

Nový přestupkový zákon žádnou výjimku stran odlišných fází řízení nezná. Nadto došlo ve věci stěžovatele zcela bezdůvodně k rozdílným průběhům obou správních řízení výlučně z důvodů na straně správního orgánu prvního stupně, který v případě prvního přestupku ze dne XXXXXX doručil výzvu k uhrazení určené částky dne XXXXXX, zatímco u přestupku druhého, jenž měl být spáchán dne XXXXXX (a tedy o 28 dní později), byla výzva k uhrazení určené částky doručena již XXXXXX (a tedy o 158 dní dříve než v případě prvního přestupku). Oba přestupky se tak společně nacházely nejméně v období od XXXXXX do XXXXXX, a tedy po dobu více než čtyř měsíců společně ve stejné předprocesní fázi, po níž správní orgán prvního stupně zcela nepochopitelně a svévolně zahájil o pět měsíců dříve správní řízení o přestupku spáchaném o měsíc později.
Správní řízení proti stěžovateli bylo ve věci prvního přestupku zahájeno doručením příkazu dne XXXXXX a rozhodnutí vyhotoveno dne XXXXXX, přičemž správní řízení o přestupku druhém bylo zahájeno doručením příkazu dne XXXXXX, a tedy před datem vyhotovení rozhodnutí ve věci prvního přestupku. Dle právního názoru stěžovatele nelze než konstatovat, že obě řízení přinejmenším v období mezi XXXXXX a XXXXXX byla opět z pohledu procesního ve zcela stejné fázi, ergo bylo povinností správního orgánu prvního stupně projednat oba skutky ve společném řízení. Pokud společné řízení nebylo možné, jak žalovaný tvrdí, měl správní orgán prvního stupně možnost dle ust. § 88 odst. 5 zák. č. 250/2016 Sb. přezkoumatelným usnesením jeden ze skutků vyloučit a vést o něm samostatné řízení. To však neučinil, překročil svoji diskreční pravomoc, a postupoval tak zcela nesporně nezákonně, přičemž tento nezákonný postup byl přičten k tíži stěžovateli v tom, že mu byla udělena povinnost uhradit dvě pokuty a dvakrát náklady řízení, což by se nestalo, pokud by správní orgán prvního stupně postupoval v souladu se zákonem.
 
Nelze než konstatovat, že obě řízení se nacházela převážně v podobných fázích a pokud by správní orgán prvního stupně postupoval v obou řízeních obdobně, muselo by k jejich sloučení do společného řízení dojít.

Především ale správní orgán prvního stupně ani žalovaný v průběhu správního řízení o prvním přestupku ze dne XXXXXX nepřihlédli k sankci uložené dříve za sbíhající se přestupek. Ve věci prvního přestupku, o němž bylo rozhodnuto později než o přestupku druhém, není v rozhodnutí správního orgánu prvního stupně č. j. XXXXXX ze dne XXXXXX jakkoli zmíněno uplatnění absorpční zásady vzhledem k dříve vydanému rozhodnutí č. j. XXXXXX ze dne XXXXXX.

Dle prvostupňového správního soudu „žalobce v žalobě netvrdil porušení shora popsané absorpční zásady, pouze trval na vedení společného řízení“. Stěžovatel je právním laikem, jemuž nebyl zřetelné znám rozdíl mezi aplikací společného řízení a aplikací zásady absorpce. V duchu nového přestupkového zákona je navíc tento rozdíl značně oslaben, ne-li smazán. Stěžovatel konstatuje, že ve správní žalobě uvedl neaplikování absorpční zásady jako jeden ze žalobních bodů, a to pod číslem IV. Pokud by správní orgán prvního stupně dostál své zákonné povinnosti obě řízení sloučit do společného řízení, nebylo by nutno dodržení absorpční zásady žalovat či projednávat. A dlužno dodat, že většina obsahu stěžovatelovy repliky k vyjádření žalovaného se týká výlučně neaplikování zásady absorpce ze strany správních orgánů.

Stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil, neboť úvahy prvoinstančního soudu jsou ve zjevném rozporu s obsahem soudního spisu i s novým přestupkovým zákonem.

Stěžovatel je přesvědčen, že projednání jeho kasační stížnosti dalece překračuje jeho osobní zájmy, jelikož k novému přestupkovému zákonu zatím neexistuje judikatura, potažmo je judikatura vzniklá před účinností nového přestupkového zákona s tímto zákonem v potenciálním rozporu. Nadto je stěžovateli známo, že není jediným účastníkem řízení, který byl podobnou praxí žalovaného poškozen; např. ve věci vedené Městským soudem v Praze pod č. j. 20 A 16/2021-13 je naříkán velice podobný postup žalovaného.

26
Jiné / Re:Společné řízení a zásada absorpce
« kdy: 11 Července 2022, 18:14:50 »
Právě jsem dočetl obě rozhodnutí SO1. Ani jedno z nich se o druhém přestupku vůbec nezmiňuje.

27
Pokud nesedí číslo výzvy 12045/2022 s datem 5.2.2022 na ní uvedeným, pak měl nesporně SO vyzvat k odstranění vad, jelikož jde o zjevný překlep. Srov. rozhodnutí NS č. j. 25 Cdo 2224/98 ze 23. 2. 2000: "Chybami v psaní a počtech vylučujícími neplatnost právního úkonu pro neurčitost a nesrozumitelnost v případě, že obsah právního úkonu je nepochybný, jsou jen takové vady, které snižují vyjadřovací kvality projevu vůle zjevnými a smyslu ujednání jinak neodporujícími chybami vzniklými v procesu vytváření textu či při výpočtech (např. překlepy, jiné technické nedostatky v psaní, matematické chyby apod.)."

28
Však ani dnes v případě zastoupení advokátem v SŘ není v případě výhry náhrada, nebo se pletu?
Moc by se nezměnilo.

Pletete se (příklad viz příloha - šlo konkrétně o jinak nezajímavou kauzu nesprávného odložení věci s následným nezákonným obviněním provozovatele).

Na druhou stranu aktuálně MD argumentuje v jiné kauze, v níž z důvodu úmyslné liknavosti SO (nechtělo se jim uznat, že opičáci měří v rozporu s § 79a ZPPK) došlo k prekluzi: "Z obsahu spisové dokumentace nelze shledat, že by se správní orgán dopustil pochybení v takové intenzitě, která by způsobovala nezákonnost celého přestupkového řízení, která by zakládala nárok žadatele na náhradu nákladů vynaložených v přestupkovém řízení. Skutečnost, že přestupkové řízení vedené proti žadateli bylo nakonec zastaveno pro zánik odpovědnosti žadatele za přestupek z důvodu běhu promlčecí doby, tyto nároky sama o sobě nezakládá."

29
Ovšem tohle by se dalo tesat: "...nemá ukončené právní vzdělání ani na jedné z fakult v České republice, přesto se prezentuje jako specialista na správní právo, zejména na právo přestupkové na úseku dopravy." A když se to tesat nebude, budu to alespoň používat jako komentář k výkonům různých oprávněných úředních osob.

30
Dnes jsem byl nucen po velmi dlouhé době navštívit pobočku České pošty za účelem odeslání doporučeného dopisu. Jsem ze staré školy, takže jsem do levého dolního rohu napsal adresu adresáta a do pravého horního rohu adresu odesílatele, již jsem úhledně přeškrtnul. Poštovní úřednice mne jemně vyplísnila, neboť "ta adresa odesílatele už se dávno neškrtá".

To znamená, že na obálce mají být uvedeny dvě nepřeškrtnuté adresy, z čehož v kontextu skutečnosti, že pošťačka vůbec nekontrolovala údaje na podacím lístku, vyplývá, že pokud bych správně vypsal podací lístek, ale adresy na obálce "omylem" prohodil, přišel by dopis mně, a nikoliv zamýšlenému adresátovi. Já bych ale přesto disponoval podacím lístkem prokazujícím, že k odeslání dopisu došlo.

Co by pošta s takovým doporučeným dopisem dělala dál, pokud bych si pro něj nepřišel?




Stran: 1 [2] 3 4 ... 125