30kmhcz

Jenyk +1

Když se škrtne hledání senzace, vypadá to jako tuctový případ, nic co by bylo vyhrazené pro "VIP". Podmíněné zastavení trestního stíhání, resp. podmíněné odložení návrhu na potrestání (což je totéž v procesní variantě, kde probíhalo zkrácené přípravené řízení) znamená při dodržení podmínky "čistý TR" (ve smyslu výpisu, co si může každý o sobě vyžádat) a především, že člověk není za nic soudem shledán vinným  (to je podstata všech tzv. odklonů). Ale jinak se ta informace do rejstříku posílá a eviduje se tam, primárně pro kontrolu dodržení podmínky, orgány oprávněné pořizovat opis to v něm uvidí už napořád. Body za to taky jsou - viz § 123b ZPPK, stejně tak se aktivuje pozbytí ŘO podle § 94a a tedy nutnost jej po uplynutí doby závazku zdržení se řízení získat zpět (včetně opičáren kolem doktorů, psychošarlatánů), při porušení hrozí mařena (za úmyslné vykonávání činnosti, ke které dotyčný pozbyl oprávnění) ...

Tj. ve výsledku se to moc neliší od plnotučného stíhání, akorát se peníze pošlou do jiné černé díry a neříká se tomu "pokuta" ani "trest", řídit se nesmí (neříká se tomu "zákaz", ale ve výsledku je to zákaz, se všemi atributy), jsou za to body, propíše se to do karty řidiče, a zároveň je člověk v podmínce (jen to opět není chápáno jako "trest" a hrozba přeměny na odnětí svobody, ale hrozba toho, že se to do plnotučného řízení překlopí  a bude za totéž člověk potrestaný znovu, možná přísněji). Jediným podstatným rozdílem je absence cejchu "odsouzeného" a různých "benefitů" s tím spojených (např. odběr otisků, DNA atp.).

Narazil jste - a nepochopil, jako ostatně všichni další diskutující v tomto vlákně.
Všem vám ušlo, že podle § 79 odst. 1 platí, že celý § 79 zákona je lex specialis. Vztahuje se pouze na ty přestupky, o nichž "tak stanoví jiný zákon".

Tímto "jiným zákonem" je nejspíše zákon č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích. Chcete-li tedy rozvíjet teorii o užití § 79 na přestupky podle zákona o provozu na pozemních komunikacích, museli byste, sokolíci, nalézt v zákoně výslovné ustanovení, které by jednoznačně určovalo, že na přestupky podle zákona č. 361/2000 Sb. dopadá § 79 zákona č. 250/2016 Sb.
Vzhledem k tomu, že v českém právním řádu nikde takovou právní normu nenajdete, činím závěr, že tato čistě teoretická diskuse je o právním stavu, který nemůže nikdy nastat.

Milý sokolíku, máte pravdu, že institut souhlasu přímo poškozené osoby s řízením o přestupku se (dle aktuálně platné úpravy) na nic v zákoně 361/2000 Sb. nevztahuje. Jinak ale v terminologii, kterou se tu ostatní snažíte mistrovat, plavete jako cihla v bazénu. Vztah mezi § 79 ZOP a ustanovením zvláštního zákona, které o konkrétním přestupku stanoví, že jej lze projednat jen se souhlasem poškozeného, rozhodně není vztah speciality. Také není pravda, že by "nikde v českém právním řádu" taková "norma" nebyla (srov. např. § 7 odst. 7 zák. č. 251/2016 Sb. a BTW, i to slovo "norma" máte špatně). A konečně, pokud se napříč právním řádem mezi zákony odkazuje na nějaké ustanovení, jen velmi zřídka se to dělá odkazem na konkrétní paragraf, obvyklé řešení a "best practice" (viz např. LPV) je pojmenování daného institutu - už proto, že je to čitelnější, a taky se to nerozbije a není třeba odkaz upravovat pokaždé, když se v odkazovaném předpisu něco přečísluje nebo celý předpis rekodifikuje. Odkaz na § může být v poznámce pod čarou, ale ty v tuzemském právním řádu nemají normativní povahu.

Pokud nezměníte svůj arogantní styl a nezačnete se zde chovat s elementárním respektem k ostatním diskutujícím, začnou vaše příspěvky, jejichž smyslem není diskutovat k věci, ale jen ponižovat ostatní a demonstrovat vaši domnělou intelektuální převahu, bez dalšího varování mizet.

Zhruba to asi sedí. Znalecký posudek na snížení ceny bytu by možná šel i levněji, výsledek sice vypadá jako velká věda, ale ve finále je to o dosazovaní bulharských konstant do připravené šablony. Podle oficiálních tabulek mají znalci mizernou hodinovku, a kdyby měli účtovat reálně strávený čas, dostali by almužnu, tak je tam nějaký prostor k jednání. I tak je asi jistější domluvit se na ceně a mít posudek k dispozici předem, než si nechat ustanovit znalce a vyžádat posudek soudem (bude trvat dlouho, netušíte, co v něm bude, ve finále možná ani nebude levnější, podle toho, jak moc znalec "nabrousí" tužku při tvorbě výkazu). Kdyby se znalecky zkoumalo i něco dalšího (s cílem objasnit, co se vlastně v bytě dělo), tak tam absolutně netuším - i když to by pravděpodobně nevyžadovalo formu znaleckého posudku, stačilo by odborné vyjádření nebo přizvat ty odborníky jako svědky.

U advokáta je to čistě na dohodě, základní modely jsou paušál, podle úkonů (buď dle advokátního tarifu, nebo vlastního sazebníku), v hodinovce dle skutečnosti, teoreticky lze i s podílem na výsledku (to by u kauzy tohoto typu pro klienta "z ulice" bylo velmi neobvyklé). 30k by to mohlo být za předpokladu, že vše půjde "hladce", např. podle AT by z hodnoty sporu 200k byla tarifní odměna za 1 úkon cca 11k s DPH, takže těch 30k by odpovídalo převzetí věci, sepsání žaloby a účasti na jednom jednání, kde se vše rozhodne. Problém podobných sporů je, že pokud se bude žalovaný bránit či dokonce aktivně obstruovat, může se taková věc vléct roky a počet stání u soudu a jednotlivých a dalších úkonů už ani nedovedete spočítat. Když vyhrajete, tak sice žalovanému bude uložena povinnost náklady nahradit (a při velkém počtu úkonů to může být pálka, klidně i převyšující jistinu sporu), ale pokud to z něj nepůjde vydolovat, tak stejně černého Petra držíte vy. Najít advokáta, který by vám slíbil zastoupení v takové věci za 30k bez ohledu na to, jak dlouho se věc povleče, nebude snadné.

Na poškození cizí věci bych moc nesázel, tam by bylo nutné jednoznačně prokázat úmysl. Ať už se tam dělo cokoliv, devastovat byt nejspíš nebylo primárním cílem, takže by připadal v úvahu pouze úmysl nepřímý, a přesně jak předvídáte, pokud se nájemník nebude s fízly bavit nebo začne vykládat pohádky (např. to házet na další osoby, co se tam vyskytovaly), patrně to nikam nepovede. I kdyby se to nějak chytlo, tedy že by ho fakt odstíhali, že tam prováděl cosi nezákonného a musel si být vědom, že byt ničí, pořád by to nejspíš skončilo odkazem na civilní řízení vzhledem ke komplikovanému vyčíslení škody. Takže byste si v podstatě nijak nepomohl.

[...] Problém je stav bytu, který je řekl bych až katastrofální. Je to 1kk, koupelna víceméně přežila, ale obytná místnost je na výměnu celá, jmenovitě: vestavná skříň, kuchyňská linka (vč. trouby, indukční dvouploténky a digestoře, možná i myčka). Podlaha taky KO, dveře tam dal jiné, ale místo dřevostřísky papírové a navíc jiný odstín. V bytě se kouřilo a zacházelo s agresivní chemií, takže zdi jsou minimálně na výmalbu, ne-li okopání omítky. Škoda řádově třeba 200 tisíc.

Těžko soudit takto od boku, ale kamenem úrazu bude prokázání a vyčíslení škody. Stav bytu řeší § 2293 o.z. - nepřihlíží se k běžnému opotřebení a k vadám, které by jinak v průběhu nájmu byl povinen řešit pronajímatel.

• "podlaha KO" - jde o to, jak moc je poškozená, a jak je patrný původní stav z fotek, co je/není běžné opotřebení může být věc názoru
• spotřebiče v kuchyni - obvykle nevyžadují žádnou běžnou údržbu (kterou by byl povinen provádět nájemce), takže pokud se při běžném užívání rozbijou, jde to za pronajímatelem - musel byste prokázat, že to zdemolovali úmyslně nebo nesprávným užíváním
• vestavná skříň - opět tenká hranice mezi tím, co je opotřebení, co je povinností pronajímatele udržovat předmět nájmu, a zda lze prokázat nějaký exces ze strany nájemce
• jiné dveře - řeší § 2293 - můžete žádat navrácení v původní stav, tj. aby si nové dveře vzal a vrátil tam původní, pokud původní už nejde vrátit, protože jsou zničené, neznámo kde atp., tak náhradu škody (ve výši obvyklé hodnoty těch dveří), nebo alternativně náhradu ve výši snížení hodnoty bytu provedením nepovolené úpravy (což asi nebude výhodné, protože ostín dveří ani detaily konstrukce těžko cenu ovlivní, pokud ty původní nebyly něco fakt extra)
• kouření a "agresivní chemie" - kouření nemůžete nájemci zakázat a že to tam smrdí je běžné opotřebení - mohli jste si ve smlouvě dohodnout, že po sobě vymaluje, jinak smůla, že tam byla nějaká varna či jiný provoz mimo rámec běžného užívání bytu musíte být schopen prokázat, jinak nemá smysl se tím trápit.

K oslovení znalce - může to pomoci k prokázání některých nároků, ale otázka je, na co přesně a z jakého oboru. Znalec v oboru ekonomika vám vyčíslí cenu zničených věcí, případně celkové snížení hodnoty bytu, ale ne to, jestli se indukční deska rozbila "sama" nebo při vaření perníku. Budete tak jako tak potřebovat právníka, už kvůli naformulování petitu (správně zachytit konkurující si nároky navrácení v původní stav resp. vydání věci a náhrady škody) a vytvoření nějaké obhajitelné konstrukce výše škody. Pokud odhadujete, že komplet rekonstrukce vyjde na 200, reálná škoda bude jen zlomek (i kdyby se povedlo vše prokázat) - ty věci nebyly původně nové, opotřebení jde za pronajímatelem. Takže se dostávate do pásma, kde se soudní spor nevyplatí (snad kdyby to bylo ložené a proti solventnímu žalovanému, což zde nejspíš ani jedno neplatí).

Můžu pak škodu rovnou vymáhat, tedy neopravovat byt do původního stavu? Do nájemního bytu po této zkušenosti rozhodně třeba nedám prémiové spotřebiče (o tom že tam budou jsem ještě nerozhodoval já).

Pak s výší škody asi předžalobní výzva. Lze tohle pak řešit zrychleně přes elektronický platební rozkaz? Můžu společně v jednom řízení řešit dlužné nájemné i škodu na bytě?

No měl byste to nejdřív konzultovat s advokátem, minimálně aby bylo jasno ohledně těch konkurujících si nároků - nemůžete po nájemci chtít uvedení v původní stav, když si to zároveň mezitím opravíte sám. Pokud budete požadovat náhradu škody, tak to nevylučuje, že si to mezitím opravíte, nebo klidně i neopravíte, prodáte, uvedete do jiného než původního stavu. Jen pozor, že výše žalovatelné škody je něco úplně jiného, než cena oprav/rekonstrukce (viz výše).

Předžalobní výzva ano, žalovat zároveň dluh na nájemném a náhradu škody lze (obecně můžete takto spojit libovolné nároky, pokud jsou oba splatné, proti stejné osobě a je příslušný to řešit stejný soud), zahájit řízení návrhem na vydání EPR lze (a je to i rozumné - už kvůli poplatku a vždy je šance, že to protistrana proignoruje a získáte pravomocný titul bez práce).

[...] Ten na poště ještě leží (odesláno 22.08.), aniž by byla ve schránce nějaká výzva. Opět v režimu - po ukončení úložní lhůty vrátit odesilateli. Před tím posílali jen Vyrozumění o nedoplatku, které je podle paní na úřadě nepovinné, proto je posílají jen z dobré vůle obyčejným dopisem. Taktéž nebylo nic doručeno. Příští týden jdu na poštu řešit doručování. Třeba z nich vyrazím nějaké potvrzení, že nedoručovali řádně.

Tedy shrnuto, aby se člověk dostal do exekuce, stačí aby úředník poslal jeden dopis s příkazem, který pošta zabordelí.

Zní to dost podezřele.

Nechme teď stranou vyloučení vhození do schránky po marném uplynutí lhůty k vyzvednutí. Pokud to úřad aplikuje plošně a excesivně, bez objektivního důvodu (typu že přístup ke schránce má i osoba s protichůdnými zájmy než adresát, že tam jsou nějaké extra citlivé údaje atp.), a vstupy ke správnímu uvážení o tom vyloučení ani nejsou patrné ze spisu, pak by se s tím možná dalo pracovat, ale bez dalšího to asi nelze brát za důvod, pro který by vůbec nedošlo k fikci doručení.

Zajímavé je to, jak vaší známé už 3 zásilky, resp. výzvy k jejich vyzvednutí, končí v černé díře. To je moc i na poměry Kocourkova a jeho státní pošty. Pokud by takhle pošta fungovala systematicky, tak v kombinaci s plošným vyloučením vhození do schránky by to znamenalo, že ten úřad v daném místě materiálně nedoručí vůbec nikomu nic (leda Hujerovi, který se půjde každý týden aktivně na poštu ptát, jestli jim tam něco neleží), a to by už i tomu úřadu mělo být divné, že ho adresáti ignorujou mnohem častěji, než je obvyklé. A hlavně by to s trochou snahy a 106kových dotazů šlo i prověřit.

Mnohem pravděpodobnější je nějaká velmi konkrétní a velmi lokální příčina (schránku vybírá víc lidí a nejsou úplně synchronizovaní stran toho, co tam našli a co s tím provedli, někam to zapadne, někdo to bere, schránka je blbě označená, nebo je tam další se zaměnitelným jménem, pošťačka to dělá schválně ...). Chtělo by to tu příčinu najít a odstranit, nebo alespoň obejít (zřízením DS, nastavením jiné adresy pro doručování). Jinak je to časovaná bomba a může přijít horší problém, než zapomenutá pokuta z časů Covid Games ...

A jsme doma. Nivi jsou provaření vymahači, na tomto fóru je k dohledání plno kazuistik z Itálie (že expandují za hranice je novinka, ale nic překvapivého).

Lze-li extrapolovat zkušenosti z Itálie, jsou zcela neškodní. Je úplně fuk, jestli ty dopisy člověk jen ignoruje, nebo si s nimi něco dopisuje, klíčové je nic nikam neplatit, dopisů přijde ještě několik, různá čím dál drsnější ultimáta a hrozby, a po dosažení určitého limitu zaslaných dopisů vás jejich systém vyhodnotí jako neperspektivního hejla, kde akorát prodělávají na poštovném, a vyřadí vás ze svého spamlistu.

Vzorek jejich dopisů (v té úplně nejvíc výhružné variantě) jsem nedávno uložil do časové kapsle v jedné rekonstruované historické stavbě ...

V tom případě úředník porušil zákon. Neexistuje nic, co by se nazývalo "předběžný přestupkový spis".

Existuje spis. Adjektiva "předběžný přestupkový" jsou popisná a zcela srozumitelná, i kdyby to nebyl zákonný pojem nebo dokonce ani všeobecně používané označení, tak to opravdu neznamená, že to neexistuje.

Spis samozřejmě existuje i ve fázi před zahájením (správního) řízení, může být i takový spis, kde žádné řízení neproběhlo (protože orgán z nějakého důvodu shromažďoval podklady, ale nakonec je vyhodnotil tak, že řízení ex offo zahajovat nebude), a je taky hafo úředních činností, kde se zakládá spis, ale správní, daňové ani jiné formalizované řízení se z podstaty věci nevede vůbec.

Lejstra která nejsou součástí řádně vedeného spisu pod spisovou značkou jsou neveřejná.

Nikoliv. Především by v zásadě neměly existovat dokumenty, které by se nějak týkaly činnosti úřadu, a neměly příslušné spisové zařazení, viz zákon 499/2004 Sb. Výjimky existují, ale nejsou podstatné. Dále to, jestli a jak je nějaký dokument z hlediska spisové služby označen, v podstatě nijak nesouvisí s tím, komu a za jakých podmínek může být zpřístupněn. A konečně je zcela irelevantní, zda je něco věřejné/neveřejné, diskuse vznikla ohledně práva nahlížet do spisu na základě jednak účastenství v probíhajícím řízení, jednak prokázání právního zájmu - to se pochopitelně týká spisů, které jinak (bez dalšího a v plném rozsahu) veřejně přístupné nejsou.