30kmhcz

A jsme doma. Nivi jsou provaření vymahači, na tomto fóru je k dohledání plno kazuistik z Itálie (že expandují za hranice je novinka, ale nic překvapivého).

Lze-li extrapolovat zkušenosti z Itálie, jsou zcela neškodní. Je úplně fuk, jestli ty dopisy člověk jen ignoruje, nebo si s nimi něco dopisuje, klíčové je nic nikam neplatit, dopisů přijde ještě několik, různá čím dál drsnější ultimáta a hrozby, a po dosažení určitého limitu zaslaných dopisů vás jejich systém vyhodnotí jako neperspektivního hejla, kde akorát prodělávají na poštovném, a vyřadí vás ze svého spamlistu.

Vzorek jejich dopisů (v té úplně nejvíc výhružné variantě) jsem nedávno uložil do časové kapsle v jedné rekonstruované historické stavbě ...

V tom případě úředník porušil zákon. Neexistuje nic, co by se nazývalo "předběžný přestupkový spis".

Existuje spis. Adjektiva "předběžný přestupkový" jsou popisná a zcela srozumitelná, i kdyby to nebyl zákonný pojem nebo dokonce ani všeobecně používané označení, tak to opravdu neznamená, že to neexistuje.

Spis samozřejmě existuje i ve fázi před zahájením (správního) řízení, může být i takový spis, kde žádné řízení neproběhlo (protože orgán z nějakého důvodu shromažďoval podklady, ale nakonec je vyhodnotil tak, že řízení ex offo zahajovat nebude), a je taky hafo úředních činností, kde se zakládá spis, ale správní, daňové ani jiné formalizované řízení se z podstaty věci nevede vůbec.

Lejstra která nejsou součástí řádně vedeného spisu pod spisovou značkou jsou neveřejná.

Nikoliv. Především by v zásadě neměly existovat dokumenty, které by se nějak týkaly činnosti úřadu, a neměly příslušné spisové zařazení, viz zákon 499/2004 Sb. Výjimky existují, ale nejsou podstatné. Dále to, jestli a jak je nějaký dokument z hlediska spisové služby označen, v podstatě nijak nesouvisí s tím, komu a za jakých podmínek může být zpřístupněn. A konečně je zcela irelevantní, zda je něco věřejné/neveřejné, diskuse vznikla ohledně práva nahlížet do spisu na základě jednak účastenství v probíhajícím řízení, jednak prokázání právního zájmu - to se pochopitelně týká spisů, které jinak (bez dalšího a v plném rozsahu) veřejně přístupné nejsou.

Tak je to jednoduché. Pan Fogyn zde poznamenal: "Raději budu hulvátem, než špatně radícím debilem...." Nakonec zvládl být obojí.

Pane lake, poslední varování. Prosím zdržte se těchto ad hominem útoků. Pokud někdo má jiný názor než vy, byť třeba úplně chybný/hloupý/nesmyslný, bohatě stačí to jednou, maximálně 2x (v reakci na případnou protiargumentaci) napsat a jít dál, není zároveň nutné oponenta setřít, urazit a neúnavně diskutovat až do okamžiku, kdy úplně všichni uznají, že jen a jen vy jste pozřel Šalamounovo lejno a vše víte správně.

Nebudete-li to respektovat, začnou příspěvky, které nepřinášejí nic nového, bez varování mizet, pokud jejich počet přesáhne kritickou mez, obdržíte k profilu nálepku. Styl, kterým se projevujete na jiných fórech, vám zde nebudeme tolerovat. Pokud se vám to nelíbí, nikdo vás nenutí sem psát.

-- HH

Prasárna je především motorku koupit a nepřepsat. První volbou by mělo být řešení 1, není nutné se osobně potkávat ani nemusí původní majitel nic dělat, v podstatě by stačilo, aby vzal na vědomí, že provedete řešení 2. Netuším, co je na tom tak komplikované, jestli dotyčný zmizel někde v amazonské džungli či něco na ten způsob, ale pokud je skutečně nedostupný/nekontaktní, řešení 2 sice není nic, co by měl civilizovaný gentleman běžně provádět, ale v daném kontextu to je morálně v pořádku, nikomu nevzniká žádná újma, a dokonce i kdyby se na to přišlo, nic moc nehrozí (soukromoprávní PM není veřejnou listinou, ani když je opatřena vidimovanými podpisy, úřad, kterému bude prezentována, pojmově nelze uvést v omyl tak, aby to zakládalo odpovědnost za podvod a podobné delikty, kde je uvedení v omyl definičním znakem, a vůči zmocniteli se nedopouštíte ničeho, co by ho poškodilo, naopak zjevně je v souladu s jeho vůlí, aby k přepisu došlo, tedy i případné překročení zástupčího oprávnění není problém).

Správní organi prvního stupně - vinen.
SO2 - potvrdil.
Podané obratem 01/2024 návrh na přezkumne řízení.
To bylo 27.04.2024 zamítnuto.
Existuje ještě nějaký opravný prostředek nebo je to definitivně konec hry ?

Pokud máte zhruba v lednu 2024 řádně doručené a pravomocné rozhodnutí a nepodal jste správní žalobu, máte nejspíš smůlu. Přihodím pár obecných/teoretických informací, ale vytýkám před závorku, že je to v daném případě nejspíš jen chytání se stébla tonoucím.

- Záleží, jak přesně podnět k přezkumu byl "zamítnut". Pravděpodobnější varianta je, že vůbec přezkum nezahajovali a jen vás o tom vyrozuměli. Pokud by náhodou přezkumné řízení bylo zahájeno ale následně zastaveno s tím, že k porušení zákona nedošlo, lze proti zastavení podat řádné odvolání/rozklad, což by mělo být uvedeno i v poučení (pozor na lhůtu!).

- Přezkum standardně provádí nadřízený SO orgánu, který rozhodoval v posledním stupni. Pokud SO1 je obec, SO2 kraj, vychází to na nějaké ministerstvo či jiný ústřední SO (v dopravních věcech typicky MD). Za určitých podmínek může přezkum provést i SO2. Je tedy otázka, kam jste ten podnět podat a jestli si udělal kolečko přes oba úřady, v jejichž pravomoci by bylo předmětné rozhodnutí zrušit. Podnět lze podat znovu, s vylepšenou argumentací (reagující na dosavadní stanovisko SO),  případně ho cílit na druhý z obou příslušných orgánů než ten první, může předcházet i nějaká "dělostřelecká příprava", viz dále.

- Kromě přezkumu lze podat i žádost o obnovu řízení (případně podnět k tomu, aby obnova byla provedena ex offo ve veřejném zájmu). Dost pravděpodobně narazíte na prošvihnuté subjektivní lhůty a další formální překážky, ale nic to nestojí, zkusit se to dá.

- Pokud SO i tak odmítne některý z mimořádných opravných prostředků aktivovat, jediná možnost, jak to ještě posunout k soudu, je tzv. žaloba ve veřejném zájmu, ke které je aktivně legitimován jednak VOP (ombudsman), jednak nejvyšší státní zástupce. Posunutím k VOP v zásadě není co zkazit tak jako tak, nejsou-li vaše námitky úplně jalové, často už samotný zájem o věc z kanceláře VOP může zafungovat jako motivace pro SO, aby se věcí seriózně zabýval a přestal to válcovat na sílu. Prudit NSZ je z hlediska efektivity asi ztráta času, ale máte-li to jako formu zábavy nebo zkrátka neřešíte cenu vlastního času a nevadí vám, že budete za exota, opět platí, že učiněním příslušného podnětu není co zkazit.

Rozkladné řízení vůbec nezajímalo, že SO1a2 posuzovali protisměrný úsek ani to, že provozovatel vozidla de juře neučinil ve věci žádné podání a to až do vydání rozhodnutí SO1.
Dekuji

Jaké "rozkladné řízení"? To jste si vymyslel, nebo tahle slova jsou skutečně v nějakém úředním úkonu souvisejícím s danou věcí? Pokud se ptáte obecně a neukazujete konkrétní dokumenty, je dost podstatné popsat procesní situaci naprosto přesně, nepojmenovávat nic vlastními slovy, neparafrázovat ... jinak nelze relevantně reagovat.

[...] matka uvažuje následovně: Dům s pozemkem dá synovi, přilehlé polnosti dceři a sama půjde někam pryč. Otázka zní, jak syn potom může dceru nejrychleji dostat z domu? Předpokládám, že vystěhovat věci do garáže a vyměnit zámky asi není to pravé.

Jde o povahu aktuálně řešených problémů. Pokud teď vlastní dům matka, převod vlastnictví na syna v zásadě neřeší nic ohledně toho, kdo a jak ten dům aktuálně užívá, jen to řešení přehazuje na syna.

Zcela konkrétně, pokud bude vlastnictví převedeno na syna a dcera bude nadále užívat dům bez titulu, standardním řešením je žaloba na vyklizení. Tím, co obvykle brání vykopat (bývalého) nájemníka svépomocí, je trestněprávní ochrana domovní svobody, což by v tomto případě společně užívaného domu v rámci rodiny nemuselo být až tak žhavé (když nic jiného, mohly by orgány zůstat v důkazní nouzi ohledně toho, kdo konkrétně její věci do garáže odnesl). Každopádně žaloby rodičů na vystěhování z mama-hotelu dospělých dětí, ke kterým už nemají vyživovací povinnost, nejsou nic neobvyklého.

Mohu-li si dovolit pár obecných rad, pokud to jen trochu jde, je lepší to vyřešit v rámci rodiny nějak civilizovaně. Také pokud je ve hře dělení majetku, je rozhodně lepší, aby si to vyřešila matka, resp. ten, kdo relevantní majetek zatím drží, a aby to bylo použito jako páka k tomu, aby se všichni podvolili domluvenému řešení, protože by jinak taky nemuseli dostat nic ... Nechat to na dětech, ať si to vyřeší mezi sebou, je trochu útěk od zodpovědnosti, ale pokud vzhledem k okolnostem není jiná cesta, tak je asi nejlepší hodit to na toho nejrozumějšího, ale dát mu zároveň do ruky všechny trumfy. Tedy zde např. na syna přepsat i to, co má ve finále získat nebo z toho nějak profitovat dcera, pak to hledání dohody půjde rozhodně snáz.

Neboli podle mě je teď věc ve stavu odvolání u SO2 (rozhodnutí o zamítnutí odvolání bylo zrušeno právě tím rozsudkem NSS), takže neexistuje žádné rozhodnutí SO1 v právní moci, které mi uložilo zaplatit pokutu.
Takže podle mého SO1 nárok na pokutu nemá, tedy je možné po nich daňový přeplatek vymáhat.

Ano, neexistuje pravomocné rozhodnutí, je to zpátky v odvolacím řízení, takže vratitelný přeplatek vzniknul.

Vymáhání ale znamená ještě řadu formalit. Nelze jít rovnou za exekutorem nebo k soudu, jak výše padlo. Rozhodnutí NSS v tomto směru není vykonatelný titul (říká jen že ruší nějaké rozhodnutí, což se vykoná samo, ne že SO1 má něco někomu platit). Vykonatelné to bude asi jen ve vztahu k nákladům řízení (předpokládám, že nákladový výrok tam bude, když NSS sám rozhodl a nevracel to zpět k KS), ale ten bude směřovat na žalovaného, tj. SO2.

Nelze jít ani rovnou k soudu. K tomu civilnímu kvůli dělbě kompetencí, protože podle všeho nejde o soukromoprávní nárok z bezdůvodného obohacení či odpovědnosti za škodu, ale o veřejnoprávní poměr v režimu správy daní. Lze to dostat ke správnímu soudu, ale nejdřív je potřeba vygenerovat něco, do čeho by šlo dát žalobu. DŘ nabízí několik cest, ta asi nejpřímější a nejjednodušší je podat proti postupu správce daně námitku podle § 159 DŘ. V textu námitky se polopaticky popíše, v čem je problém, tedy primárně že správce daně v zákonné lhůtě přeplatek nevrátil, a pokud snad shledal nějaké důvody pro nevyhovění žádosti, žadatele o tom nevyrozuměl. O této námitce musí orgán už klasicky formálně rozhodnout a pokud by to bylo negativní, lze do toho podat správní žalobu proti rozhodnutí, pokud by i námitku ignoroval, lze žalovat na nečinnost (IIRC už není nutné uplatnit extra opatření proti nečinnosti, protože podle § 159 DŘ sama ta námitka může sloužit k odstranění nečinnosti, ale to by bylo třeba ověřit, není to můj běžný čálek kávy).

UPDATE: Ještě koukám do DŘ, a podle § 155(3) by teoreticky mohl úřad tu platbu zadržovat s tím, že je to platba na nepravomocné rozhodnutí. Ale to předbíháme, nejdřív je nutné prolomit to, že úřad vůbec nijak nereaguje, a k tomu je výše navrhovaná námitka ten správný nástroj.