30kmhcz

Prosíme přihlašte se nebo zaregistrujte.

Přihlašte se svým uživatelským jménem a heslem.
Pokročilé vyhledávání  

Novinky:

>>DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ: ČTOU TO TADY JAK ÚŘEDNÍCI, TAK POLICIE. Neuvádějte nic, podle čeho by protistrana mohla dovodit, o jaký případ se jedná. Jak na to? Pojďte >>sem<<.

Zobrazit příspěvky

Tato sekce Vám umožňuje zobrazit všechny příspěvky tohoto uživatele. Prosím uvědomte si, že můžete vidět příspěvky pouze z oblastí Vám přístupných.

Příspěvky - D-FENS

Stran: [1]
1
1. Rozsudek NSS č.j. 8 As 82/2010-55

http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2010/0082_8As__100_20110310043120_prevedeno.pdf

Výše uvedený rozsudek NSS obsahuje následující právní větu:

Správní orgán je při rozhodování o výši sankce (ve smyslu § 12 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích) za přestupek (zde za přestupek proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích) povinen hodnotit, zda není při přihlédnutí k pachateli dříve uloženým trestům možné využít analogicky institut trestního práva zahlazení odsouzení.


Rozhodnutí se týkalo případu, kdy se spávní orgán pokoušel v roce 2010 připsat řidiči k tíži přestupky, kterých se dopustil v letech 1994 a 1997 a zohlednit je ve výši sankce. Správní orgány při rozhodování o výši sankce hodnotily osobu pachatele jako jedno z kritérií správního uvážení ve smyslu § 12 odst. 1 zákona o přestupcích a vyšly mj. z toho, že stěžovateli byl v minulosti opakovaně uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel.

NSS opakovaně připustil uplatnění analogie trestního a přestupkového práva např. v oblasti správního trestání při posuzování viny a trestu, pokud relevantní normy správního práva určitou otázku vůbec neřešily a výklad nevedl k újmě účastníka řízení ani k újmě na ochraně hodnot, na jejichž vytváření a ochraně je veřejný zájem (srov. rozsudky NSS ze dne 16.4.2008, čj. 1 As 27/2008-67, nebo ze dne 13. 6. 2008, čj. 2 As 9/2008-77, č. 1684/2008 Sb. NSS).

2. Rozsudek  Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 5. 2013, sp. zn. 60 A 1/2013-49


Institut zahlazení odsouzení dle trestního zákoníku z roku 2009, resp. zákonnou fikci, že se na dotyčného hledí jako by nebyl odsouzen, je nutno analogicky aplikovat ve prospěch obviněného i při ukládání sankcí v přestupkovém řízení [§ 12 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích], neboť opačný postup by vedl k přísnějšímu přístupu k obviněnému v rámci přestupkového řízení než k obviněnému v řízení trestním.

Pokud byla žalobci za obdobný přestupek rozhodnutím magistrátu, jež nabylo právní moci dne 15.6.2009, uložena pokuta 20 000 Kč a žalobce vedl po dobu 1 roku po výkonu této sankce řádný život (spisem není doloženo, že by nevedl) a zároveň mu byl uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, jež byl vykonán, pak je třeba na žalobce při aplikaci zásad pro zahlazení odsouzení [analogicky dle § 74 odst. 1 a § 105 odst. 1 písm. e) trestního zákoníku z roku 2009) hledět jako by nebyl "odsouzen", tj. pravomocně shledán za předchozí přestupek vinným a potrestán, a spáchání přestupků nelze hodnotit jako přitěžující okolnost ve smyslu "recidivy" způsobem, jakým učinil magistrát. Totéž je třeba uvést k uložení zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel a pokuty 6 500 Kč rozhodnutím magistrátu, jež nabylo právní moci dne 24. 3- 2004. Dle přesvědčení soudu je třeba institut zahlazení odsouzení dle trestního zákoníku z roku 2009, resp. zákonnou fikci, že se na dotyčného hledí jako by nebyl odsouzen, analogicky aplikovat ve prospěch žalobce i při ukládání sankcí v přestupkovém řízení, neboť opačný postup by vedl k přísnějšímu přístupu k obviněnému v rámci přestupkového řízení než k obviněnému v řízení trestním.


Co se tím chce říci?

Trestní zákoník zná pojem zahlazení. Po uplynutí určité doby odstupňované podle délky nepodmíněného trestu se na odsouzeného hledí, jako by trestán nebyl. U nejlehčí kategorie trestných činů, za které hrozí pěněžní trest, je tato lhůta 1 rok.

Správní orgány jsou navyklé při přihlížení k výši sankce za přestupek přihlédnout k minulým přestupkům jako k přitěžující okolnosti. To je možné jim v odvolání výše popsanou argumentací vyvrátit.

Také lze v argumentaci pokračovat a namítat, že přestupek je speciálním druhem trestného činu, jehož závažnost je velmi malá. Lhůta na "zahlazení" by tak měla být proporcionálně kratší. To by prakticky znemožnilo správním orgánům navyšovat pokuty v závislosti na minulých přestupkách.

Správním orgánům se nabízí jedna možnost, jak to celé obejít. Budou konstruovat, že minulé přestupky nejsou přitěžující okolností, ale kritériem souvisejícím s osobou pachatele. To má však šanci na úspěch jen v případě, že by např. někdo páchal neustále stejný druh přestupku. Odůvodňování takového závěru je také podstatně pracnější a tvrdím, že mimo schopnosti některých úředníků.

2
Popsané téma prochází zjevně historickým vývojem. Média, ministra Chovance a další instituce vzrušila kauza, kdy jde o to samé v trestní věci. Soud nejen že nepřipustil důkaz ve formě policejního záznamu o podání vysvětlení, ale také odmítl výpovědi policistů v roli svědků.

Mediální verze:
http://www.novinky.cz/domaci/326304-nejvyssi-soud-zkomplikoval-usvedceni-zlocincu.html
Inspirující rozsudek:
http://kraken.slv.cz/7Tdo1116/2012
Reakce odpovědných míst:
http://www.novinky.cz/domaci/326392-ministry-verdikt-nejvyssiho-soudu-vydesil.html

3
Vážení přátelé,

v rámci potírání SPRDELe jsem v roce 2013 provedl následující aktivity:

1. Několik přestupků spáchaných mým autem - ani jednou nedošlo k obeslání.
2. Shromáždil 9 SPRDELkompatibilních přestupků splňující následující kritéria:

    řidič nebyl současně provozovatel a bylo to evidnentní
    nebylo to firemní auto

3. Ve všech 9 případech řidiči neuhradili poplatek. Ve 3 případech poslali částku v řádu desetikorun. V 1 případě jsme aplikovali "osobu vlastní". V 8 případech se jednalo o MHMP, v jednom případě o MÚ Turnov.
4. To byly případy ze skupiny "A". Dále jsem shromáždil 4 případy, kdy řidiči dostali výzvu a nějak reagovali, tzn. napráskali osobu vzdálenou (3) nebo na papír namalovali píču (1). Dále skupina "B".

Výsledky:

Další fází by mělo být, že se úřad pokusí identifikovat řidiče (formálně) a když se mu to v zákonné lhůtě nepodaří, měl by pokračovat do úrovně SPRDELe. Prvním krokem by mohl být příkaz, protože úřad může mít za prokázané, že se správní delikt stal. Pokud by obviněný podal odpor, pokračovalo by se klasickým správním řízením.

Ze skupiny "A", tedy zcela pasivních, ani jeden nepostoupil o krok dále.
Ze skupiny "B" dva případy postoupily do stádia SPRDELe, ten s píčou a ještě jeden zatím ani to ne. Po podání odporu nenásledovala dosud žádná akce.

Závěr je tedy takový, že úřady nereagují na zcela pasivní přístup a když někdo výzvu ignoruje, prostě dál nepokračují a soustředí se jen na ty, kteří "dělají vlny".

Napíšu další FSM s tím, že jednoznačně doporučím výzvu ignorovat. Popíšu samozřejmě rizika, která z toho plynou. Tím se střednědobě sníží přísun financí a vznikne tlak na to, aby úřady musely zpracovávat i případy, kde byl řidič pasivní, což je vmanévruje do toho, že budou muset zpracovávat i ty případy, kdy byl řidič pasivní a to spotřebuje značnou část jejich kapacit.

Chce někdo tento postup o něco doplnit?

4
1. Podobné případy se těžko hájí.
2. Každopádně nechat dojít do správního a začít hrát o čas. Bohužel lze předpokládat, že "velkou rybu" si úřad ujít nenechá a bude důsledný, pokud jde o lhůty.
3. Ohledně výpovědi na místě, ta to komplikuje, ale dá se to překonat. Předpokládám, že to mělo sloužit jako odrazová rampa ke krajní nouzi, použitelná je v případě, že na záznamu bude něco podobného vidět nebo bude záznam takový, že nelze vyloučit, že se tam něco takového stalo. Pak bych na tom trval, klidně bych hodil do placu, že auto mělo modré majáky.
4. Konečně je šance, že policajti posrali ten záznam, nebo si ho omylem smažou při kopírování, nebo nebude na záznamu vůbec nic poznat, nebo tam bude nějaká jiná chyba, která poskytne lepší odrazový můstek nežli bod 3
5. V první fázi tedy vyčkat předvolání, příp. si založit datovou schránku za účelem doručovací obstrukce, dostavit se na předvolání a prohlásit, že si nejprve chcete prostudovat spis a požadujete na to přiměřenou lhůtu. Omluvenky bych na samém začátku neaplikoval, na to bude čas během řízení. 
Informujte nás o dalším vývoji.

5
Stranou veřejného zájmu živoří rozsudek NSS č. 1 As 34/2010 - 73, platné znění na www.nssoud.cz

http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2010/0034_1As__1000073A_prevedeno.pdf

řeší mnoho zajímavých otázek, jako například použití policejního záznamu o podání vysvětlení ve správním řízení nebo problematiku krajní nouze. Teď nás bude zajímat to první.

V daném případě šlo o strkanici mezi cestujícím a revizorem. Jak cestující, tak revizor se dostavili na pendrekárnu a vypovídali. Správní orgán následně zužitkoval záznam z podání vysvětlení tak, že jej (se souhlasem obou pánů) přenesl do spisu jako jejich výpověď. Tento způsob shledal NSS jako závadný a ukázal tak cestu z temnoty těm pošetilcům, kteří byli tak naivní a bavili se s policajtama.

Svědci N. a K. podali nejprve vysvětlení Policii České republiky, při němž popsali průběh daného incidentu. Později proběhlo ústní jednání jako součást řízení o přestupku, při němž byl proveden výslech svědků. Pánové N. a K. se odvolali na svá vysvětlení podaná policii. Správní orgán následně přečetl úřední záznamy o podaném vysvětlení, oba svědci stvrdili, že souhlasí se svojí výpovědí.
 
Úřední záznam o podaném vysvětlení nelze, pokud zákon nestanoví jinak, použít jako důkaz v TRESTNÍM ŘÍZENÍ před soudem. Je--li ten, kdo podal vysvětlení, posléze vyslýchán jako svědek nebo obviněný, nemůže mu být záznam přečten, nebo jinak konstatován jeho obsah. Svědkovi, který vypovídá před soudem, nelze ani předestřít obsah vysvětlení, které předtím podal. Je-li přesto svědkovi při jeho výpovědi v hlavním líčení takový úřední záznam předestřen, jde o vadu, která zpravidla způsobí, že tato výpověď je v části, v níž svědek reaguje na předestřené skutečnosti, důkazem neúčinným. V případě úředních záznamů jde pouze o zdroj (pramen) důkazu, podnět k tomu, aby byl určitý důkaz proveden.
 
Přípustností použití záznamu o podaném vysvětlení v přestupkovém řízení se přestupkový zákon nezabývá. Přestupkový zákon neobsahuje zvláštní normy týkající se důkazních prostředků a dokazování, a proto je třeba subsidiárně aplikovat správní řád, který v § 137 odst. 4 stanoví, že záznam o podání vysvětlení nelze použít jako důkazní prostředek.
 
Význam úředního záznamu o podaném vysvětlení dle § 61 zákona o Policii České republiky spočívá v přestupkovém řízení v tom, že na jeho základě si může správní orgán předběžně vyhodnotit význam případné svědecké výpovědi dané osoby z hlediska skutečností, které je třeba v konkrétním řízení o přestupku prokazovat. Při samotném výslechu svědka (obviněného) však nesmí být úřední záznam o podaném vysvětlení čten namísto výpovědi svědka (obviněného), slouží pouze jako informační zdroj pro formulaci otázek kladených správním orgánem svědkovi směřujících k podrobnému objasnění skutečností obsažených v úředním záznamu. Na podkladě odpovědí na tyto otázky pak může být posouzena věrohodnost jeho výpovědi. V případě rozporů mezi výpovědí a obsahem úředního záznamu však na to může být daná osoba výslovně dotázána.
 
Dle § 74 odst. 1 zákona o přestupcích je třeba k projednání přestupku vždy nařídit ústní jednání. Zásada ústnosti znamená, že správní orgán rozhoduje na základě ústně provedených důkazů, řídí jednání ústně, ústně vyhlašuje rozhodnutí, sám vyslýchá účastníky řízení, svědky. O provádění dokazování mimo ústní jednání musí být účastník řízení správním orgánem předem vyrozuměn. Lze tedy dovodit, že správní orgán rozhoduje v přestupkovém řízení pouze na základě důkazů, které byly před ním provedeny procesně řádným postupem, což obsahově odpovídá zásadě bezprostřednosti. Zásada bezprostřednosti tak ovládá i přestupkové řízení, což výrazně zvyšuje relevanci argumentace trestněprávní úpravou institutu podání vysvětlení a jeho použití v řízení před soudem. O existenci této zásady v přestupkovém řízení svědčí např. úprava provádění důkazu listinou, který je potřeba v případě přítomnosti účastníků provést jejím přečtením či sdělením jejího obsahu, nikoliv pouze učiněním záznamu do spisu o provedení tohoto důkazu.
 
Důkazem může být jen ten prostředek, jímž lze zjistit a objasnit skutečný stav věci, jenž je předvídán příslušným procesním řádem a jenž je dle tohoto řádu proveden.
 
Správní orgán pochybil i v tom, že načetl úřední záznam PČR a vyžádal si souhlas obou svědků. Měl trvat na tom, aby svědci souvisle a samostatně vylíčili průběh události, k níž byli vyslýcháni.
 
Co z toho všeho plyne?
 
- Správní orgán nemůže úřední záznam pořízený PČR použít jako důkaz přímo.
- Může jej však „zprocesnit“ tím, že jej použije jako podklad k tomu, na co se bude během řízení dotazovat. Může se také, narozdíl od řízení trestního, dotazovat na rozpory mezi úředním záznamem a výpovědí a hodnotit, jak byly tyto rozpory vysvětleny.
- Uvedené dle mého názoru dopadá úplně stejně na záznam o přestupku (ten papírek, co jej policie sepisuje na místě). I v tomto případě se jedná o důkaz opatřený mimo řízení, mimo správní řád a má pouze informativní význam. Navíc v tomto případě se jedná o pracovní dokument policie, jeho sepsání je jednostranným aktem PČR.
http://www.nssoud.cz/main2col.aspx?cls=EvidencniListVety&evl_id=11705&menu=266
- Nic na tom nemění ani to, že jej řidič podepsal.
 


6
Blacklist, whitelist / Re:Nechcipokutu.cz - ZMRDI
« kdy: 07 Listopadu 2013, 20:51:41 »
Dodávám pouze, že negativních referencí na tuto firmu mám více. Například požadují po svých klientech zcela nesmyslné věci.

7
Rozsudky NSS a ÚS / Tzv. "blanketní" odvolání - 1 As 4/2009 - 53
« kdy: 07 Listopadu 2013, 20:35:36 »
Kdo preferuje aktivní přístup k délce řízení, jistě mu přijde vhod rozsudek NSS publikovaný pod číslem 1 As 4/2009 - 53.

Odehrálo se tam následující: Obviněný z přestupku podal odvolání, ze kterého bylo patrno, kdo je činí a jaké věci se týká. Chyběly tam odvolací důvody, tedy nenapsal, co se mu na rozhodnutí prvního stupně nelíbí, ale uvedl, že odůvodnění odvolání předloží do čtrnácti dnů (což však patrně neučinil). Krajský úřad odvolání neakceptoval. Řidič se obrátil na krajský soud, který rozhodnutí KÚ zrušil. KÚ se odvolal a oháněl se přitom veřejným zájmem. U NSS KÚ neuspěl. Z argumentace NSS:

- Podle § 82 odst. 2 správního řádu musí mít odvolání náležitosti uvedené v § 37 odst. 2 správního řádu a musí obsahovat údaje o tom, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu ho napadá a v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo. Dále musí obsahovat i specifikaci rozhodnutí, proti kterému směřuje, dále rozsah, v němž jej napadá, tj. uvedení výroků, které jsou napadány, a dále konkrétní skutečnosti, z nichž se dovozuje nesprávnost právního či skutkového posouzení věci nebo vady řízení (odvolací důvody).

- Podle § 89 odst. 2 správního řádu totiž odvolací orgán přezkoumá soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy, správnost napadeného
rozhodnutí však přezkoumává jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání, nevyžaduje-li veřejný zájem jinak.

- Vzhledem k tomu, že odvolání je podáním ve smyslu § 37 správního řádu, a s ohledem na § 93 odst. 1 správního řádu, podle nějž se pro řízení o odvolání použijí obdobně ustanovení
hlav I až IV, VI a VII druhé části správního řádu, je nutno uzavřít, že nemá-li odvolání některou z náležitostí vyplývajících z § 37 odst. 2 a z § 82 odst. 2 správního řádu, je správní orgán povinen postupovat podle § 37 odst. 3 správního řádu tak, že pomůže odvolateli nedostatky odstranit nebo jej k jejich odstranění vyzve a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu

- soud dále uvedl, že obavy správních orgánů z prodlužování řízení jsou liché, protože sám správní orgán má možnost stanovit tuto lhůtu tak, aby celkovou délku řízení výrazně eovlivnila.

- Žalovaný tedy rozhodoval o odvolání, aniž by znal konkrétní námitky, které hodlal žalobce v doplnění svého odvolání uplatnit. Takový postup žalovaného považuje soud za zcela nepřípustný a naprosto v rozporu s procesními pravidly, která jsou zakotvena v citovaných ustanoveních správního řádu, a vyplývají z ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces.

Praktická aplikace může vypadat např. takto:

- v zákonné lhůtě podá řidič odvolání, ze kterého bude zřejmé, kdo jej podal (jméno řidiče nebo zmocněnce),  a číslo jednací. Dále bude obsahovat informaci, že se odvolává proti celému rozhodnutí a že odvolací důvody sdělí na požádání ve lhůtě, kterou správní orgán v souladu se správním řádem stanoví.

- tato komunikace se může odehrát písemně, čímž je třeba k lhůtě stanovené výše připočítat doručování.

- úředníky to zaměstná a celé řízení to protáhne o zhruba tři týdny.

Postup má jedno úskalí. Nelze jej aplikovat na případy, kdy jde o papíry. Pokud by se správní orgán neřídil zásadou předvídatelnosti a nehodlal se zachovat podle popsané praxe, může se stát, že odvolání bude posuzovat přesně tak, jak NSS výše kritizuje (tzn. bude přezkoumávat rozhodnutí na bez znalosti odvolacích důvodů, tedy formálně a naslepo) a rozhodne v neprospěch řidiče. Tím dojde k vyčerpání řádných opravných prostředků a soud, který by tento postup napravil, neproběhne dříve než za nějakých 6 měsíců.

8
Mezitím jsem v tomto tématu poněkud pokročil.

1. Legislativa umožňuje obcím, aby užívání veřejného prostranství upravily vyhláškou. Tyto vyhlášky se místně velmi liší. Je třeba proto vycházet z platného znění vyhlášky v té které obci či městě. Mnou shora citovaný případ se týká úpravy v Č. Budějovicích.

2. Jediné co funguje univerzálně, je problematika zvláštního a obecného užití. Veřejné prostranství lze užívat bez poplatku a nepodléhá povolení, pokud se jedná o užití obecné - tedy např. chodník k chůzi, veřejnou komunikaci k jízdě či odstavení auta apod.

3. V případě neoprávněného záboru veřejného prostranství nelze použít konstrukt správního deliktu, odepřít podání vysvětlení lze bez poplatku.

4. Správně dí ten diskutující, že strážník, policista nebo správní orgán by měl být schopen srozumitelně vysvětlit, na čem svá obvinění staví.

9
Parkování, zastavení, stání / [WIN] Silniční vegetace?
« kdy: 09 Dubna 2013, 22:24:23 »
Nějaký problém s parkováním na silniční vegetaci?

Z rozhodnutí odvolacího orgánu:

„Nelze automaticky dovozovat, že každý strom (či jiná vegetace) nacházející se v blízkosti komunikace, je silniční vegetace. Zda se bude či nebude jednat o silniční vegetaci záleží na tom, na jakém pozemku se daná vegetace nachází. (…) Dle uvedeného výčtu součástí silnic a místních komunikací je zcela zřejmé, že předmětná plocha, na níž obviněný zaparkoval vozidlo, není součástí komunikace, proto ani vegetace rostoucí na ní nemůže být silniční vegetace. (…) S ohledem na výše uvedené odvolací orgán napadené prvoinstanční rozhodnutí zrušil a řízení zastavil.“

10
V souvislosti s jedním právě řešeným přestupkem jsem dohledal tenhle kousek, který přináší rozbor zavinění v situaci, kdy řidič najede do překážky, např. neosvětlené. Policie za takové situace s gustem pokutuje řidiče, který do překážky najel a samozřejmě že i řidiče, který ji způsobil. Přinejmenším u toho prvního je to diskutabilní a zdá se, že je tady východisko.

http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2008/0086_1As__0800063A_prevedeno.pdf

§ 18 odst. 1 zákona ukládá řidiči povinnost, že "smí jet jen takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na
vzdálenost, na kterou má rozhled."

Rozsudek konstatuje:

Přestupkem je podle definice § 2 odst. 1 zákona o přestupcích zaviněné jednání, které
porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno zákonem.
Ke spáchání přestupku (ostatně jako ke spáchání každého jiného deliktu) je třeba jednak jednání
deliktně způsobilého subjektu, jímž dochází k porušení povinnosti (objektivní stránka deliktu),
jednak jeho zavinění (subjektivní stránka deliktu). Jednáním může být jak konání, tak opomenutí
tam, kde byla dána povinnost konat; zavinění musí být přítomno buď ve formě úmyslu přímého
či nepřímého, nebo ve formě nedbalosti vědomé či nevědomé.

Objektivní stránka přestupku je v této věci prokázána, a žalobce to nijak nepopírá.
Ve správním spisu je spolehlivě doloženo, že žalobce dne 22. 1. 2004 v 19,20 řídil svůj nákladní
automobil po silnici I. třídy č. 13 určitou - podle všeho povolenou – rychlostí ve směru
od Klášterce nad Ohří směrem na Chomutov. Na 35. kilometru silnice narazil do překážky -
odstaveného vozidla Škoda Octavia stojícího kolmo ke směru jízdy v pravém jízdním pruhu -
a tím způsobil dopravní nehodu ve smyslu § 22 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích.

Jinou věcí je však subjektivní stránka přestupku, tedy zavinění. Správní orgány se v této
věci výslovně nezabývaly formou zavinění, jakou u žalobce spatřovaly; z povahy věci je tu však
úmysl vyloučen
. Z žalobcova popisu přestupku, jemuž správní orgány uvěřily a z nějž vycházely,
je patrné, že tu nemůže jít ani o nedbalost vědomou: na daném úseku silnice totiž nebylo
z dostatečné vzdálenosti patrné, že tu stojí překážka (vozidlo Škoda Octavia bylo tmavé barvy,
neosvětlené a neoznačené výstražným trojúhelníkem), a žalobce tak nevěděl, že svým jednáním -
tedy jízdou v povolené rychlosti - může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem. V úvahu
tak přichází pouze nedbalost nevědomá
[§ 4 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích]. Správní
orgány ohledně žalobce připouštějí, že nevěděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit
zájem chráněný zákonem; jelikož mu však nehodu kladou za vinu, nutně (ač mlčky) vycházejí
z toho, že to vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům vědět měl a mohl.

Správní orgán tedy měl dokázat, že řidič o překážce v podobě odstaveného automobilu vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům vědět měl a mohl, což neudělal. Podle soudu připadal v úvahu znalecký posudek nebo prověrka na místě.

Soud však jde ještě dál.

Při vytváření právních závěrů na základě doplněného skutkového stavu je pak nutné vzít
v úvahu tzv. princip omezené důvěry, podle nějž se řidič v silničním provozu může spoléhat
na to, že ostatní účastníci silničního provozu budou dodržovat pravidla provozu na pozemních
komunikacích
.


Řidič nákladního vozidla podle soudu tedy nebyl povinen předvídat porušení zákona ze strany jiného řidiče, tentokrát řidiče odstaveného vozidla.

Pokud to mám shrnout, § 18 odst. (1) platí, ale aby se jeho porušení stalo přestupkem, musí se policie nebo správní orgán vypořádat s otázkou zavinění. Pokud se jedná o nevědomou nedbalost (nevěděl, ačkoli vzhledem k okolnostem vědět měl a mohl), musí správní orgán stejně řešit to "měl a mohl", zda měl možnost překážku z dostatečné vzdálenosti, s ohledem na svoji rychlost jízdy, případně zda existovaly nějaké jiné skutečnosti, které by na překážku upozorňovaly. Jinak smolík pacholík.

11
Komerční služby, advokáti / StopCKP.cz
« kdy: 16 Února 2013, 20:32:39 »
http://www.stopckp.cz/

V souvislosti se zahájením činnosti formulovala firma tuto zprávu:

Česká kancelář pojistitelů neměří všem stejným metrem
Každý rok obdrží kolem 400 tis. motoristů nepříjemný dopis - výzvu k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných. Česká kancelář tak vymáhá sankce po všech, kteří z jakéhokoliv důvodu neuhradili zákonné pojištění. Mnohdy však zcela neoprávněně. Často tak jsou upomínáni vlastníci vozidel, kteří svůj vůz již prodali, nebo jej stále vlastní, ale z jakéhokoliv důvodu neprovozují.

Bohužel naprostou většinu námitek od dotčených vlastníků, kteří se proti praktikám České kanceláře pojistitelů rozhodli bránit, tato organizace obratem zamítá. A to i ve zcela jednoznačných případech, kdy bylo vozidlo prokazatelně mimo pozemní komunikace. Kancelář tak mnohdy požaduje úhradu pojistky za vozidla sešrotovaná, nebo dlouhodobě odstavená v servisech. Pohledávky se tak rychle dostávají k inkasním agenturám.

Zatímco individuální stížnosti jednotlivců jsou zamítány, tak námitky specializované firmy Česká kancelář pojistitelů zpravidla akceptuje. Neměří tak všem stejným metrem.

Tomáš Angreška z Českého konzultačního portálu (www.stopckp.cz) dodává: „Kancelář pojistitelů si dobře uvědomuje, že máme oporu v zákonech a spolupracujeme se silnou advokátní kanceláří. Drtivou většinu případů, kdy jsme jednali v zastoupení našich klientů, se podařilo obratem uzavřít.“

Příloha: Ukázkový případ. Mezi klientem a českou kanceláří pojistitelů proběhlo několik námitek a následných zamítnutí. V okamžiku, kdy stejný případ začala řešit specializovaná firma, byl případ obratem uzavřen.

Více informací poskytne Jiří Ptáček, 777 910 550, posta@jiriptacek.com

12
Rozsudek NSS č.  8 As 94/2011 se zabývá problematikou řetězení plných mocí a obsahuje následující důležitou věc.

http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2011/0094_8As__110_20120227032324_prevedeno.pdf

Ve sporu šlo o to, jak se vypořádat se zánikem plné moci. Městský soud Pha vyslovil, že že správní řád upravuje pouze vznik zastoupení na základě plné moci (§ 33), nikoliv jeho zánik. Zánik plné moci je proto třeba posuzovat podle předpisu, který je správnímu řádu nejbližší. Tím je podle městského soudu občanský soudní řád. Městský soud vyšel z § 28 o. s. ř., podle něhož účastník řízení vypoví plnou moc také tím, že si zvolí jiného zástupce.

Stěžovatel (proti kterému bylo vedeno přestupkové řízení) namítl, že takový postup je nepřezkoumatelný, protože není z rozhodnutí jasné, na základě čeho určil soud "nejbližší" předpis.

NSS konstatoval, že důvody, pro které se Městský soud rozhodl zvolit jako nejbližší předpis o. s. ř., jsou z rozhodnutí dostatečně patrné. Dále se zabýval problematikou zastupování.

- Podle § 28 odst. 3 o. s. ř. je možné plnou moc vypovědět dosavadnímu zástupci tím, že si účastník řízení zvolí jiného zástupce.

- Správní řád omezuje účastníka řízení při volbě zmocněnce tím, že podle jeho § 33 odst. 1 účastník může mít v téže věci pouze jednoho zmocněnce. To ovšem neznamená, že by účastník řízení musel mít po celou dobu správního řízení téhož zmocněnce a nemohl jej změnit.

- účel uvedeného omezení spočívá v tom, aby se oprávnění jednotlivých zmocněnců nepřekrývala, a aby správní orgán nebyl uveden v nejistotu, kdo a jakým způsobem za účastníka řízení jedná. Otázku zániku plné moci udělené zmocněnci však správní řád výslovně neřeší.

=> plné moci lze řadit pouze sériově.

13
Rozsudky NSS a ÚS / Materiální stránka přestupku
« kdy: 09 Února 2013, 13:21:37 »
Nejprve krátce projdeme rozsudek NSS č. 5 As 104/2008 - 45 z roku 2008.

http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2010/0028_4As__1000_20101208105543_prevedeno.pdf

Krajský úřad napadl předchozí rozhodnutí u NSS, protože se mu nelíbil předchozí rozsudek krajského soudu. Šlo o to, že řidič překročil maximální dovolenou rychlost v obci o 2 km/h. Za to mu byla uložena pokuta 1500 Kč a náhrada nákladů řízení. Měření provedla Městská policie Chomutov a to několik desítek metrů před značkou "Konec obce". Krajský soud rozhodnutí Krajského úřadu zvrátil, protože podle něj a) chyběla jakákoli úvaha týkající se materiální stránky přestupku b) soud dokonce konstatoval, že za této situace nemuselo k naplnění materiálního znaku přestupku dojít.

Rozsudek konstatuje následující:

- obecně lze vycházet z toho, že jednání, jehož formální znaky jsou označeny zákonem za přestupek, naplňuje v běžně se vyskytujících případech materiální znak přestupku, neboť porušuje či ohrožuje určitý zájem společnosti. Z tohoto závěru však nelze dovodit, že by k naplnění materiálního znaku skutkové podstaty přestupku došlo vždy, když je naplněn formální znak přestupku zaviněným jednáním fyzické osoby.

- pokud se k okolnostem jednání, jež naplní formální znaky skutkové podstaty přestupku, přidruží takové další významné okolnosti, které vylučují, aby takovým jednáním byl porušen nebo ohrožen právem chráněný zájem společnosti, nedojde k naplnění materiálního znaku přestupku a takové jednání potom nemůže být označeno za přestupek. Okolnostmi, jež snižují nebezpečnost jednání pro chráněný zájem společnosti pod míru, která je typická pro běžně se vyskytující případy přestupků, mohou být zejména, avšak nikoliv výlučně, význam právem chráněného zájmu, který byl přestupkovým jednáním dotčen, způsob jeho provedení a jeho následky, okolnosti, za kterých byl přestupek spáchán, osoba pachatele, míra jeho zavinění a jeho pohnutka.

- Správní orgány jsou povinny zkoumat vždy, když rozhodují, zda určité jednání je přestupkem či nikoliv, také otázku, jestli došlo k naplnění obou znaků přestupku, tj. znaku formálního i znaku materiálního. Okolnosti, jež vylučují porušení nebo ohrožení zájmu společnosti, musí být ovšem posuzovány
vždy v každém konkrétním případě.

- Teprve poté, co je zjištěno naplnění materiálního znaku přestupku, může správní orgán dojít k závěru, že konkrétním jednáním obviněného byl spáchán přestupek. Správní orgán je povinen (i bez návrhu) si v přestupkovém řízení opatřit takové důkazy, které mu umožní rozhodnout o tom, zda byl přestupek spáchán či nikoliv, tedy i o tom, zda byl posuzovaným jednáním porušen nebo alespoň ohrožen zájem společnosti ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o přestupcích.

NSS tedy řešil výhradně to, že se správní orgán vůbec nezabýval otázkou skodlivosti přestupku, a otázku, zda jízda rychlostí o 2 km/h vyšší než je stanoveno může být nebezpečná, ponechal stranou. Toto rozhodnutí zcela přináleží správnímu orgánu.

Uvedený rozsudek není v ničem přelomový, jak se někdy tvrdí. Jedná se o aplikaci zásad, které byly v přestupkovém právu přítomny už dlouho a ustáleným způsobem vykládány mimo dopravní oblast.

Příkladem je rozsudek 7 As 18/2004 - 48, který se týká přestupku na úseku stavebním. Zde se jednalo o případ, kdy majitel bytu užíval nezkolaudovanou koupelnu. Soud opět konstatuje:

Kategorie přestupků je kategorií trestního práva v širším slova smyslu a judikatura Evropského soudu pro lidská práva k výkladu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod přestupky řadí mezi "trestní obvinění". Proto je třeba každý konkrétní přestupek posuzovat nejen z toho hlediska, zda po formální stránce naplňuje skutkovou podstatu, ale i z hlediska materiálního korektivu. Zákon o přestupcích materiální korektiv vyjadřuje v § 2 odst. 1 slovy "(zaviněné) jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti", např. trestní zákon užívá materiálního korektivu stupně nebezpečnosti činu pro společnost.

Protože v rozhodnutí správního orgánu opět chybělo zhodnocení, jak užívání nezkolaudované koupelny (v uzavřeném bytě) porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti, soud shledal rozhodnutí právně vadným. Ani v tomto rozhodnutí soud nepřezkoumával, zda daným jednáním došlo k ohrožení nebo porušení zájmu společnosti.

Zjednodušeně řečeno: Pokud má být někomu prokázáno, že udělal přestupek, nestačí k tomu jen to, že porušil nějakou povinnost. Je třeba prokázat, jak a komu to uškodilo a zda náhodou není míra škodlivosti zcela bezvýznamná. Povinnost prokázat to má úřad, který rozhoduje o přestupku, a také například policisté a strážníci, pokud chtějí řešit přestupek v blokovém řízení. Pokud nelze prokázat škodlivost, přestupek nenastal.

V praxi se uvedené výroky dají uplatnit následujícím způsobem:

A. Správní orgán rozhodne, aniž by materiální stránku skutku zkoumal. V rozhodnutí nejsou přítomné žádné úvahy, které se zabývají škodlivostí skutku. To se může stát např. proto, že na to úředníci zapomněli, nebo proto, že v daném případě by se škodlivost zkoumala těžko, s obtížemi, dlouho by trvalo a ve finále by se možná ukázalo, že nastal právě ten případ, o kterém se píše výše - ačkoli formální znaky přestupku naplněny byly, vyskytly se takové okolnosti, které v daném případě dokonce vylučují, aby jednání bylo škodlivé (např. porušení povinnosti plynoucí z dopravní značky "dej přednost v jízdě" v místě, kde není žádná křižovatka). V takových případech prostě správní orgán vydá rozhodnutí a čeká, zda si toho obviněný povšimne a odvolá se, nebo zda to nechá být a rozhodnutí nabyde právní moci, ačkoli je neúplné. Proti takovém rozhodnutí je zapotřebí se odvolat s odkazem na výše uvedené judikáty a poukázat na skutečnost, že zásada předvídatelnosti je jedním ze základních znaků činnosti správních orgánů v právním státě.

Správní orgány mívají také někdy problém identifikovat,  jaký právní statek byl skutkem vlastně ohrožen. Například v případě rychlostního omezení kvůli hluku je nesmyslná argumentace bezpečností silničního provozu.

B. Správní orgán se sice materiální stránkou skutku zabývá, ale posoudí jí nesprávně, samozřejmě v neprospěch řidiče. V tom případě je zapotřebí v odvolání napadnout zdůvodnění vhodnými argumenty. Těmi může například být:

- pokud se jedná o porušení povinnosti dané dopravní značkou, důvod, proč byla ta značka instalována. K tomu je třeba vyžádat tzv. stanovení místní úpravy od příslušného silničního správního orgánu, kde jsou obsaženy příslušné důvody provedení místní úpravy. Pokud je tedy někde rychlost snížena značkou na 30 km/h s tím, že je tam v blízkosti škola, pak bude zatěžko argumentovat tímtéž k prokázání škodlivosti přestupku, který se měl stát v sobotu v noci. Rozhodnutí o stanovení místní úpravy lze získat na základě žádosti o poskytnutí informace na základě zákona č. 106/1999 Sb., v případě, že by hrozila kolize (správní orgán vydá fiktivní rozhodnutí, protože ví, že současně proti vám probíhá přestupkové řízení), je třeba aby žádost podal někdo jiný nebo požádat např. OSBID.

- pokud správní orgán argumentuje zvýšenou nehodovostí v daném místě, lze použít data z online mapy dopravních nehod,

www.jdvm.cz/pcr

- někdy lze s výhodou použít analogii nebo data z minulosti, např. nulovou nehodovost před instalací nějaké značky

- také je třeba mít na paměti, že mezi skutkem a jeho škodlivostí musí být příčinná souvislost (přestupek je ... jednání, které porušuje nebo ohrožuje...), je tedy třeba, aby mezi domnělým přestupkem a škodlivostí byl nějaký vztah. Nelze tedy připustit agrumentaci, že se v blízkosti daného místa nachází například nákupní centrum, které způsobuje zvýšený pohyb chodců. Je třeba, aby správní orgán prokázal, že v dané době a místě k zvýšenému pohybu chodců docházelo a že daným jednáním byly porušeny nebo ohroženy jejich zákonné zájmy, což například v noci bude docela problém.

- správní orgány také někdy vykazují tendenci nacházet argumentaci k tomu, aby vůbec nemusely k materiálnímu aspektu přestupku přihlížet. Jedním z takových případů je postup Krajského úřadu Olomouckého kraje popsaný v rozsudku 7 As 137/2011-52 ("Krajský úřad vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že materiální stránka přestupku se již neposuzuje, protože trestní zákoník již není založen na tzv. materiálně-formálním pojetí trestného činu, nýbrž na pojetí formálním, z čehož logicky vyplývá, že toto platí i pro řízení o přestupcích."). NSS tuto argumentaci jednoznačně odmítl.


Nejčastější chyby při aplikaci materiální stránky při obhajobě ve správním řízení

- excesivní užití. Argumentace materiální stránku není všelék a není ani správná představa, že pomocí argumentace materiální stránkou lze stíhání pro přestupek umrtvit provždy, protože úřad nebude moci prokázat, že uvedené jednání někomu škodilo. Jako příklad uvádím rozsudek 1 As 118/2012-23, kde řidič vystavěl svoji obhajobu na absenci materiálního aspektu, přičemž překročil maximální dovolenou rychlost o 20 km/h.

http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2011/0106_5As__110_20120119030009_prevedeno.pdf
a co na to p. Beran:
http://www.autoweb.cz/beran-materialni-aspekt-prestupku-takhle-ne/

- absence "polehčujících" okolností. Při používání argumentace materiální stránkou platí, že musejí existovat okolnosti, které reálně nebezpečnost skutku snižují (význam právem chráněného zájmu, který byl přestupkovým jednáním dotčen, způsob jeho provedení a jeho následky, okolnosti, za kterých byl přestupek spáchán, osoba pachatele, míra jeho zavinění a jeho pohnutka). Příklad: 5 As 106/2011-77.

Příklad:
http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2011/0056_9As__110_20111114101603_prevedeno.pdf

- copy paste: Právě existence nebo neexistence "polehčujících" okolností může mít za následek, že nelze rozhodnutí z jednoho případu přenášet na druhý, protože jsou specifické právě k jednomu případu. Rozhodnutí soudu není právně závazné a správní orgány rozhodují o každém případu vždy znovu, přičemž na druhé straně jejich rozhodnutí musejí být předvídatelná, takže mezi  jednotlivými rozhodnutími za stejných okolností nesmějí vznikat nedůvodné rozdíly.




14
Budiž každému varováním. Strážníci lžou, jak když tiskne a nevěřte jim ani nos mezi očima.

Začalo to velmi nenápadně. Do naší firmy byl přivolán servisní technik p. Dlouhý, aby provedl neodkladnou opravu. Ten souhlasil, ačkoli ležel doma s chřipkou. Když dorazil do firmy, měl teplotu a vypadal bídně. Svoje auto zaparkoval na místě, které sice nebylo parkovištěm, ale neleželo na veřejné komunikaci a jeho auto tam nikomu nepřekáželo. Uvědomělý místní občan zavolal MP a ta nasadila na vozidlo botičku, kterou p. Dlouhý po svém návratu našel.

Šel jsem náhodou okolo a rozhodl jsem se to vyřešit. Bohužel, v situaci jsem nebyl svým pánem, veškerá rozhodnutí přináležela p. Dlouhému, neboť šlo o jeho auto, jeho delikt a v neposlední řadě jeho peníze, pokud by dostal pokutu.

Argumentace dostavivších se strážníků nedalekou dopravní značkou "zákaz zastavení" vzala záhy za své, jelikož vozidlo stálo mimo komunikaci. Nicméně městapo se nevzdalo a přišlo pohotově s dalším argumentem, totiž že vozidlo neoprávněně zabírá veřejné prostranství. Požadoval jsem po městapákách, aby doložili výpisem z katastru nemovitostí, že se skutečně jedná o veřejné prostranství a je v majetku města, což nebyli schopni a argumentovali tím, že tam již rozdali mnoho pokut a že to je jistě nějak podchycené.

Nicméně pan Dlouhý to chtěl mít za sebou a zacvakal 200 Kč cash.

Kdyby pan Dlouhý setrval a poslal to do správního řízení, zjistilo by se, že dané místo není veřejným prostranstvím. Městapáci lhali, jako když tiskne. Místo, kde stálo auto pana Dlouhého, totiž má majitele - právnickou osobu. Majitel přístup osob a vjezd aut na svůj pozemek nijak neomezil, nadto tam platí zákon č. 361/2000 Sb. jako kdekoli jinde. Z toho vyplývá:

1. Majitel pozemku, pokud na něm strpí provoz cizích vozidel, může jejich provoz usměrnit dopravními značkami, samozřejmě za předpokladu dodržení všech právních předpisů týkajících se místní úpravy silničního provozu. Tedy, pokud by si parkování na svém pozemku nepřál, např. osadit značky.

2. Protože značky nebyly osazeny, platí obecná ustanovení zákona č. 361/2000 Sb. týkající se zastavení a stání. Pan Dlouhý by porušil tento zákon, kdyby např. parkoval na veřejné zeleni, parkoval před výjezdem, stál na silniční vegetaci, jeho vozidlo bylo překážkou silničního provozu apod. Nic z toho nenastalo.

3. Neoprávněný zábor veřejného prostranství, i kdyby k němu došlo, není přestupkem v režimu zákona č. 361/2000 Sb. a nelze na něj podle mého názoru aplikovat ustanovení o správním deliktu fyzické osoby, takže lze neomezeně využít práva nevypovídat a nechat městapo, aby bezpochyby dokázalo, kdo vozidlo na místo postavil.

4. Veřejné prostranství je veřejným bez ohledu na vlastnictví, nicméně místní vyhláška omezuje pouze užívání veřejného prostranství v majetku města. Zábor veřejného prostranství tedy nastal, ale nebyl neoprávněný

Jak tedy z výše uvedeného plyne, kdyby p. Dlouhý s pokutou nesouhlasil, tak by jí ani nedostal. Tento případ se tak stane jedním z těch 60% přestupků, za které je udělen postih v rozporu s právem.

15
Úvodem této stati předesílám, že neberu ohled na různé stížnosti týkající se možného zneužití následujícího textu k obhajobě osob, které usedají za volant pod vlivem alkoholu. Jednak z použité argumentace plyne, že nebude použitelná pro případy skutečného alkoholismu za volantem, ale pouze na případy chudáků, kteří doplatili na nesmyslný politický konstrukt tzv. absolutní nuly. Dále je prvořadou povinností státních orgánů zajistit dostatečný důkazní materiál k tomu, aby domnělý viník byl potrestán, pokud toho nejsou schopny, je to především jejich problém a pokud má někdo dojem, že jakýsi viník zůstal nepotrestán, nechť si stěžuje u nich.

Pan C. byl zastaven hlídkou PČR v 7:00 poblíž svého zaměstnání. Byla provedena dechová zkouška analyzátorem Dräger 7410 s výsledkem 0,28 promile. Byla provedena dvě měření s časovým odstupem asi 2 minut, které vykazovaly výsledky 0,29 a 0,28 promile. Pan C. dále policejní hlídce popravdě vypověděl, že předchozího dne večer popíjel v restauraci alkohol, dokonce řekl i jaký a dodal i některé další zajímavé informace ke svému životnímu stylu, které policejní hlídka pečlivě zaprotokolovala. Na krevní zkoušce netrval.

Zde spatřujme dvě základní chyby pana C. Bavil se s policajty (!) a poskytl výpověď proti sobě (!!). Netrval na krevním testu, ačkoli je známo, že detektory Dräger nejsou vhodným měřidlem a podle specifikace jejich výrobce jsou vhodné maximálně na orientační zkoušku, zatímco průkazné měřidlo musí podle vyjádření samotného výrobce splňovat úplně jiná kritéria. Pan C. však tento výsledek akceptoval a jeho případ byl předán do správního řízení, kde mu hrozila pokuta do 20.000 Kč a zákaz řízení.

Po nějaké době se to panu C. rozleželo a protože papíry potřeboval, začal hledat pomoc.

Pan C. svým postupem částečně efektivně znemožnil svoji obhajobu. Nepřicházelo v úvahu napadnout měření (kromě malé výjimky popsané dále), protože krevní zkoušku nepožadoval a nebylo možné ani volit pasivní postup, kdy by pan C. před správním orgánem prohlásil, že žádný alkohol nepil, evtl. jmenoval svědky a nechť správní orgán prokáže, že skutečně před jízdou konzumoval alkohol, což by správní orgán přivedlo do stavu důkazní nouze.

Jako základ argumentace jsem použil rozsudek NSS 7 As 105/2010-96, přičemž jsem tam popsanou argumentaci v některých ohledech vylepšil.

http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2010/0105_7As__100_20110608101852_prevedeno.pdf

NSS v tomto rozsudku vyslovil tuto větu:

Měl-li se obviněný z přestupku podle § 22 odst. 1 písm. b) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění účinném do 31. 7. 2011 přiměřené důvody se domnívat, že v době, kdy řídil vozidlo, již nemohl být alkohol v jeho krvi v míře přesahující fyziologickou hladinu přítomen, nejednal zaviněně. Odpovědnost za tento přestupek by pak u něho nepřicházela v úvahu.

Rozhodnutí soudu je vystavěno na rozboru pojmu "vědomá nedbalost". Přestupek lze spáchat úmyslně (před jízdou pil a přesto řídil; připadá v úvahu v případech, kdy řidič sedl za volant v podstatě přímo z hospody), nebo z nevědomosti. Ta může být vědomá (věděl, že může mít alkohol v krvi, ale bez přiměřeného důvodu se domníval, že ho nemá) nebo nevědomá (nevěděl, že má v krvi alkohol, ačkoli vědět měl a mohl, že ho tam bude mít - v tomto případě prakticky těžko použitelné).

Útok na správní orgán byl veden současně třemi směry:

1. Útok na samotný pojem přestupku: Ano, vypověděl pan C., pil jsem předchozího dne alkohol a nečiním to sporným. Ano, piju alkohol večer běžně. Ano, každý večer piju alkohol přibližně ve stejném množství. Ano, jezdím poté ráno do práce. Disponuji orientačním komerčně dostupným detektorem alkoholu a vím, kolik alkoholu mohu maximálně vypít, abych v šest ráno byl na nule, a to s přiměřenou rezervou, a tuto praxi jsem postupně odladil tak, abych byl ráno vždy "čistý". Musím tak činit mimojiné proto, jelikož v práci obsluhuji stroje a zaměstnavatel provádí namátkové kontroly alkoholu v dechu. Nedovedu si vysvětlit, proč toho dne probíhalo odbourání alkoholu pomaleji. Neužíval jsem v té době žádné léky a byl jsem zdravý. Mohu uvést svědky, kteří množství mnou zkonzumovaného alkoholu potvrdí. Ano, byly zjištěny některé znaky přestupku, přestupek se však nestal, neboť chybí zavinění, protože jsem měl přiměřený důvod se domnívat, že pod vlivem alkoholu nebudu. Pokud je správní orgán přesvědčen o opaku, nechť to prokáže. Uvedl dokonce na dotaz, jaký alkohol a v jakém pořadí toho večera pil. Toto bylo nutno předem odladit tak, aby to odpovídalo jeho předchozí výpovědi, k čemuž jsme využili program Alkulacka.

2. Zaútočili jsme také na detektor Dräger a jeho použití, zejména pak na to, že jeho dokumentace uvádí provozní parametry (teplota prostředí, vlhkost prostředí, blízkost vysílačů a telefonních přístrojů), které policie nezdokumentovala. V souvislosti s tím byl správní orgán požádán, aby postavil najisto, že detekční přístroj byl za takových parametrů prostředí používán a pokud ne, jaký vliv to mělo na výsledek.

3. Také mi poněkud vadilo, že správní orgán nebral na vědomí zásadu "in dubio pro reo" a podle stále platné metodiky k používání detektorů alkoholu v dechu neodečetl jejich nejistotu měření 0,24 promile od naměřené hodnoty.

http://www.osbid.org/index.php?t=article&n=clanek-metodika-mdcr-k-mereni-alkoholu-v-dechu-162

Správní orgán kapituloval v prvním kole vydáním rozhodnutí, kterým se případ odkládá. Sice v rozhodnutí poněkud drze vyjádřil svůj názor, že celá obhajoba je napasovaná na výše uvedený judikát a že je to od nás ošklivé, ale výsledek se počítá.

Také pomocí nejrůznějších kalkulátorů na internetu správní orgán zjišťoval, zda skutečně lze jednoho panáka a dvě plzně odbourat během 7 hodin, což se při odhadované hmotnosti a stáří pana C. ukázalo možným. Je to samozřejmě naprosto nesmyslný a nepřezkoumatelný postup, protože správní orgán by v případě jak pozitivního, tak negativního výsledku nemohl doložit, jaký výpočet Osobně se domnívám, že k výsledku přispěl i bod 2., kterým správnímu orgánu reálně hrozilo, že se bude muset hloubkově zabývat technickými záležitostmi kolem detektorů.

Chtěl jsem se proti rozhodnutí odvolat, protože mi věta o napasování obhajoby na judikát vadila a podle mně na takové úvahy nemá bez řádného zdůvodnění správní orgán nárok, ale pan C. byl proti s tím, že je rád, že to má z krku. Jako dárek za poskytnuté služby mi donesl láhev alkoholu.


Stran: [1]