30kmhcz

Vím o několika případech z Rakouska, kdy se k tomu v ČR soudci (i z téhož soudu) postavili diametrálně odlišně (Rakušané ale nikdy nedostali nic vzhledem k osobě pachatele ).

Jede se podle zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2013-104. Doporučuji nastudovat zejména důvody pro neuznání (např. § 267 odst. 1 písm. f): Samosoudce neuzná rozhodnutí jiného členského státu, pokud uložený peněžitý trest nebo plnění je nižší než 70 EUR.)

Navážu do jisté míry na text a judikaturu citovanou výše.

Podle § 2 písm. cc) zákona o silničním provozu je obec definována jako „zastavěné území, jehož začátek a konec je na pozemní komunikaci označen příslušnými dopravními značkami“.

Bohužel se zde nehovoří o „souvisle zastavěném území“ jako např. v zákoně o pozemních komunikacích.

Klíčová otázka: jaká je definice zastavěného území, aby se jednalo o obec ve smyslu § 2 písm. cc)? Mám totiž za to, že pokud je např. pouze pár baráků po jedné straně silnice a z druhé strany ne (jsou tam louky, pole…), nejedná se o (souvisle) zastavěné území a tedy obec ve smyslu zákona. Existenci značek začátek a konec obce ponechme stranou, o to mi teď nejde.

Ukázkový případ: Dlouhá léta jsem jezdil po této silnici https://mapy.cz/zakladni?x=15.5434172&y=49.5896303&z=14&pano=1&pid=32538005&yaw=3.844&fov=1.570&pitch=0.157&source=ward&id=6578&q= v době, kdy vpravo nebyla žádná zástavba; ta byla pouze vlevo od silnice a nikdy tam nebyla značka obec (ani žádné omezení rychlosti). Značku obec tam dali, až když se postavily nějaké domy vpravo (a stala se tak z toho „uzavřená“ obec, resp. „souvisle zastavěné území“).

Měl by snad existovat i nějaký judikát NSS, který rovněž definoval obec jako souvisle zastavěné území a odmítl, že by obcí bylo pár domů stojících na jedné straně silnice, ale nic jsem k tomu nedohledal.

Zástavbou se zabývá např. mnohokrát citovaný rozsudek NSS č.j. 1 As 183/2012 – 50 http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2012/0183_1As__1200050A_prevedeno.pdf, ale ani ten zastavěnost území jako takovou nijak nedefinuje. Navíc se jednalo o typově odlišný případ, kde se o obecní zástavbu prokazatelně jednalo (žalobce „projel obcí po trase dlouhé přes 5 km, míjel hustou obecní zástavbu, zastávky městské hromadné dopravy, kruhový objezd atd.“). Šlo o Děčín, ne o nějakou prdel v polích.

Pak dále (krajský) soud vyslovil, že „stěžovatel je zkušeným řidičem, který s ohledem na charakter zástavby, značení podél cesty i bydliště musel vědět, že se nachází v obci“ – bohužel právě ten charakter zástavby nebyl nijak definován (v daném případě to bylo nadbytečné); jaký charakter zástavby už má v řidiči vyvolat domněnku, že se nachází v obci, a jaký ještě ne?

Pod bodem 39 pak NSS uvedl, že „Nad rámec lze poznamenat, že za určitých specifických okolností, kdy řidič přijede do obce po komunikaci, která v rozporu se zákonem není osazena značkou začátek obce, a kdy s ohledem na nízkou hustotu zástavby, ráz okolní krajiny nebo další okolnosti konkrétního případu nebude možné spravedlivě seznat, že se vozidlo již nachází v obci, bylo by možné závěr o absenci zavinění řidiče dovodit“, ale i to je nedostačující pro to, co hledám, tedy konkrétní definici zastavěného území.

Nejedná se mi o případy, kdy by někdo v centru Prahy chtěl tvrdit, že neví, že byl v obci, protože neminul žádnou značku začátek obce, ale o případy, kdy je skutečně sporné, jestli jde o zastavěné území (prostě stojí jen pár baráků podél jedné strany silnice jinak někde v polích) a podle čeho to posuzovat.

Neměl by k tomu někdo relevantní poznatky, nejlépe použitelný judikát, případně alespoň rozhodnutí úřadu?

To je tak, když někdo (alespoň v rámci svých možností) předává standardně včas veškerou dokumentaci a pokud udělá chybu, tak popíše, co se stalo a proč se to stalo - místo aby vždycky posílal jen rozhodnutí, někdy dokonce pravomocná, a ještě u toho arogantně držkoval

Což samozřejmě nic nemění na tom, že zmeškání lhůty je čistá nahrávka na smeč pro správní orgán a rozhodně je větší množství případů, kdy se to nepodaří zvrátit, než naopak.

K té mou zásluhou vyhrané věci měli všechny podklady. Přesto po zrušení rozhodnutí žádná aktivita u SO1.
Tak znova a snad už naposled: jestliže kraj rozhodnutí zruší a vrátí k novému projednání, přičemž SO1 ve věci neučiní žádný úkon, jaká by z naší strany měla následovat aktivita? (Poslední podání, které nám pan frajtag k věci předal, bylo zrušující rozhodnutí z kraje). Prosím o konkrétní odpověď, zatím se tady od vás nikdo žádné nedočkal

"Profíci" opět bez reakce.
Viz výše: další úkony si opět řešil sám a nejevil žádný zájem o jakoukoliv spolupráci, ani ji nepožadoval. Přesto mu na jednotlivé dotazy byly poskytnuty obsáhlé konzultace ohledně dalších možností a postupu.

Na to odpověď stručně, jste debil, žádné do budoucna nebude.
Sice s vaším sebehodnocením souhlasím, ale žádnou takovou odpověď jste nedostal.

Prosím profíka pana krause aby doložil, kde žádám o OKAMŽITÉ smazání.
E-mail z 3.8.2018 10:33 hod: „Požaduji smazání veškerých dat z mých případů a veškeré mé osobní údaje.“ Požádal jste – vyhověli jsme; a zase to je špatně? Nebo mi vysvětlíte, jak bychom mohli zachovat aktivní účet a zároveň smazat vaše osobní údaje? Důkaz: přiložený printscreen.

Ani ne. 3 litry v hajzlu. Dobrá zkušenost.
Poněkud mi uniká smysl, proč člověk, který tvrdí, že si ročně sám úspěšně řeší desítky případů (e-mail z 3.8.2018 11:23 hod. „Případů si ročně řeším několik desítek a úspěšně“ ha ha ha – to bych chtěl vidět ), si zaplatí službu tohoto typu, přitom předá 3 věci vždy až ve fázi rozhodnutí a nijak nespolupracuje. To má asi takovou logiku, jako kdybych si někde zaplatil celoroční servis auta, ale přitom všechny závady patlal v garáži a když to zkazím, tak se budu rozčilovat, že mi ten servis nepomohl.

Uvedu některé bláboly a lži pana freitaga na pravou míru.

Takto to ostatně bylo ve všech případech s kterými jsem chtěl poradit. Naprosto nulový zájem.
Jednu věc nám předal ve fázi podaného odvolání. Kraj rozhodnutí zrušil a vrátil k novému projednání. Samozřejmě jsme byli připraveni to dál řešit, ale SO1 to nechal vyšumět do prekluze. Neexistoval tedy jediný úkon, který bychom v dané věci mohli udělat.
Druhou věc nám předal ve fázi vydaného příkazu (20.1.2018 nám předal příkaz vydaný 20.11.2017), další úkony si opět řešil sám a nejevil žádný zájem o jakoukoliv spolupráci, ani ji nepožadoval. Přesto mu na jednotlivé dotazy byly poskytnuty obsáhlé konzultace.
No a o třetím případu jsme si už psali výše.

Služba je za ty prachy naprosto zbytečná, neudělají za vás nic víc než zvládnete sami, nebo se dočtete zde na fóru.
Zajímavé, že ostatní uživatelé takovou zkušenost nemají. Mimochodem, jak může posuzovat, co uděláme nebo ne, člověk, který po nás nikdy nic udělat nechtěl. Neuděláme nic víc, než zvládnete sami, tvrdí člověk, který nezvládl podat odpor, umírám smíchy

Všechny tři případy, kde jsem žádal jejich pomoc (spíše jen radu), byly dle nich ztracené.
Lež, nic takového nezaznělo krom toho třetího - a ten ztracený je.

Takovejch beznadějně ukončenejch případů už jsem měl několik a většinou to dobře dopadlo. Když se chce, vždycky jsou nějaké možnosti.
To jsou naprosto obecné a bezcenné bláboly. Pokud se zmešká úkon a neprokáže se objektivní překážka, která podateli bránila úkon učinit (a musí ji prokázat, ne pouze tvrdit), tak je šance nula. Na příkazu, který byl vydán naprosto v souladu se zákonem, není ani co přezkoumávat. Ostatně - jak jsme panu freitagovi marně vysvětlovali, za situace, kdy ignoroval výzvu k uhrazení určené částky a nesdělil řidiče, stejně neměl šanci na obhájení (81 na 50 automatizovaný radar) a i kdybychom nějakým zázrakem dosáhli pokračování řízení, tak by jediným výsledkem (kromě mrhání časem) bylo navýšení nákladů za správko o 1000,- Kč. Pan freitag bohužel neumí přijmout prohru, kterou si zavinil sám, a akceptovat aspoň minimalizaci škod.

Nicméně dle nezaplatim.cz je věc vyřešena a odpověděli pouze složenkou na další období, ačkoliv mám službu ještě měsíc zaplacenou.
Složenkou? My složenky fakt neposíláme Ano, pan freitag měl (už nemá - asi před 12 hodinami žádal o okamžité zrušení účtu a smazání všech údajů, s takovou amnézií se nedivím, že zapomněl i podat odpor ) předplatné do 22.8. (takže ne měsíc, ale 19 dní) a přišlo mu standardní upozornění jako komukoliv jinému, že 22.8. mu vyprší předplatné a pokud chce a má zájem o prodloužení, tak ať do tohoto termínu uhradí platbu. Když ne, tak ne, pak samozřejmě smlouva končí, žádný problém. Taková drzost, vyrozumět klienta o možnostech No, naštěstí tady už nic prodlužovat nebudeme.

Doufám, že se pan freitag už dostatečně vyplakal a nebude mě nutit tady dál vyvracet ty jeho lži a bludy.

Tam je perel jak zvratků na chodníku po Silvestru. Můj favorit je odstavec 58:

Slovo „zajistit“ ale může mít i jiný význam. Lze je totiž vykládat i jako pouhé vyjádření odpovědnosti provozovatele vozidla za případná porušení povinností řidiče nebo pravidel provozu na pozemních komunikacích, k nimž dojde při užití jeho vozidla."

Jinými slovy: V zákoně je sice výslovně napsáno, že provozovatel vozidla "zajistí“, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče, ale to znamená, že to nemusí zajistit, jen že za to odpovídá.

Zhovadilost, že někdo odpovídá za jednání někoho jiného, nacházejícího se na jiném místě, asi byla moc i na ně, tak k tomu vymysleli tenhle konstrukt. Prostě slovo, které má zcela jasný význam, může mít i úplně jiný význam a od toho tady máme jazykovědnou instituci ÚS, aby ho našel. Příště nám třeba ÚS vysvětlí, že slovo pondělí může mít i úplně jiný význam, např. že to znamená rybník

Kouzelné jsou i žvásty o tom, že provozovatel má "pečlivě uvážit, komu vozidlo svěří" (vyprávějte to firmám, autopůjčovnám apod., ostatně - jak má provozovatel předem vědět, že dotyčná osoba bude nebo nebude porušovat předpisy, tzn. na základě jakých konkrétních skutečností má provést to "uvážení"?) nebo o tom, že provozovatel má vymáhat pokutu po řidiči (na základě jakého právního titulu asi, jak by prokazoval, že dotyčný to auto v dané době řídil?)

Ale tak snad nikdo nečekal, že ÚS hodí vidle do miliardového byznysu. Jen to překrucování zákonů mě tak nějak principiálně sere.

http://www.mvcr.cz/soubor/belohlavek-pdf.aspx

V případě obou forem doručení uvedených v § 22 správního řádu je poměrně zásadní otázkou, zda je možné do zahraničí písemnost doručit též fikcí, resp. náhradním způsobem. Literatura to buď zcela vylučuje, anebo jen poukazuje na s tím spojené komplikace spočívající v tom, že zahraniční provozovatelé poštovních služeb ne vždy poskytují služby jako uložení písemnosti po dobu deseti dnů. Judikatura na tuto otázku však poskytuje poměrně jasnou odpověď. Jak vyplývá z rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu, doručení fikcí do zahraničí není vyloučeno, když i v zahraničí může být písemnost uložena podle § 23 odst. 1 správního řádu. Jelikož však v daném případě adresát nebyl poučen o následcích nevyzvednutí zásilky ve smyslu § 23 odst. 5 správního řádu, k náhradnímu doručení nedošlo, jelikož tato garance musí být účastníku řízení poskytnuta, ať už se jedná o doručování v tuzemsku, či do zahraničí.

Doručení písemnosti do zahraničí náhradním způsobem tedy možné je, avšak za splnění předpokladů stanovených v § 23 a § 24 správního řádu, tedy poučení adresáta o následcích nevyzvednutí zásilky a uložení písemnosti po dobu deseti dnů. Naplnění těchto předpokladů se rovněž prokazuje stejně jako v případě doručování fikcí v tuzemsku, tedy typicky vrácenou obálkou s nevyzvednutou písemností, a to včetně předtištěné doručenky, na níž je zaznamenáno a stvrzeno podpisem doručovatele, že byla tato zásilka určitého data uložena a že bylo v místě doručování zanecháno oznámení o tomto uložení a rovněž poučení o následcích nevyzvednutí zásilky.

Judikát citovaný Bělohlávkem:
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR č. j. 6 Ads 96/2011-64, ze 14. září 2011 (cit.): Při doručování do ciziny podle správního řádu může dojít k uložení písemnosti dle § 23 odst. 1 správního řádu a k jejímu doručení fikcí podle § 24 odst. 1 správního řádu. […] Správní řád v § 24 připouští doručení fikcí v případě, že nebyl adresát zastižen, pokud je poučen o právních důsledcích nevyzvednutí písemnosti a pokud je mu umožněno uloženou písemnost si ve lhůtě 10 dnů vyzvednout. Tato garance musí být účastníku řízení poskytnuta, ať už se jedná o doručování v tuzemsku či do zahraničí. […] V posuzovaném případě z obsahu soudního spisu vyplývá, že nebyly naplněny zákonné podmínky pro doručení písemnosti na základě fikce, neboť stěžovatel nebyl poučen o následcích nevyzvednutí zásilky. V takovémto případě tedy není možno vycházet z toho, že by napadená správní rozhodnutí byla doručena stěžovateli náhradním doručením podle správního řádu.

Samozřejmě to není nic neprůstřelného a není to všelék - v jiném kontextu bude NSS klidně judikovat opačně (a také to dělá), nicméně se závěrem "řidiči se podařilo doručit předvolání k podání vysvětlení a tudíž je možné vést řízení o přestupku proti určité osobě" se dá vhodně pracovat.

Bude to aplikovatelné zejména v případech, kdy se řidič (písemně) přizná, ale orgán zpochybňuje jeho existenci (což zejména u doporučených zásilek převzatých osobně už beztak plave na vodě, ale setkávám se s tím běžně), případně tam, kde řidič zásilku převezme a nereaguje (to zde NSS výslovně říká - už jen to, že mu byla výzva k podání vysvětlení doručena, stačí k vedení řízení o přestupku; je jedno, že řidič nereagoval).

Argument "bylo doručeno pouze fikcí" je samozřejmě humorný - buď bylo doručeno, nebo nebylo. Pokud bylo, tak je naprosto lhostejné, zda fikcí nebo ne. Správní řád nezná dvojí kvalitu či platnost doručení, "pouze fikcí" nebo osobním převzetím.