6
« kdy: 08 Března 2021, 15:42:28 »
Dobrý den,
nevím , jak je to v Holandsku, ale od pátku vím, jak je to u nás. Ještě na úvod - jistě nejsem sám, kdo zaregistroval stále se zvyšující suverenitu cyklistů při často velmi rychlé jízdě po chodnících. Kolikrát jsem si říkal, že vyjit někdo těsně před ním z domu, nedopadne to dobře. No, v pátek jsem to zažil. Jsem OSVČ a svoji činnost konstruktéra vykonávám v pronajaté kanceláři. Koncem loňského roku jsem ve stávajících prostorách dostal výpověď a od prosince jsem na novém místě. Avšak kolem mé bývalé kanceláře chodím každý den z práce a do práce, takže mě v pátek při cestě z práce napadlo podívat se jestli už na zvonku je nějaká jiná firma. Tento dům má malou předzahrádku, kde v normálních časech bývala hospoda. Po zkontrolování zvonku (je tam pořád moje jméno), jsem vyšel z předzahrádky na chodník a udělal snad dva kroky a najednou jsem ležel na zemi. Možná jsem byl na chvilku mimo, to nevím, ale najednou jsem ležel na zemi na břiše a nevěděl, co se stalo. Nejdřív jsem myslel, že jsem prostě upadl, jak se starším lidem někdy stává - za pár dní mi bude 68 let - a když jsem se opatrně párkrát pohnul, abych zjistil, jestli mám něco zlomeného, řekl jsem si, že bych tedy mohl vstát. Ale moje levá noha nějak nechtěla spolupracovat, tak jsem se ohlédl a zjistil, že špička mojí nohy je zaseknutá do drátů předního kola nějakýho cyklisty. Bylo na něm vidět, že ani pro něj to není běžná situace, byl vyděšený a ptal se ,jestli mi něco není. Odpověděl jsem, že to ještě nevím a konečně se mi podařilo vyprostit nohu z jeho kola a postavit se. Takže věc byla jasná - na chodníku mě zezadu srazil cyklista. Nevím, jak rychle jel, vůbec jsem ho neviděl. Když bylo zřejmé, že se mi nic vážného nestalo, mám jen obě ruce odřené a naražené, začal cyklista, který se do této chvíle jen pořád omlouval, trochu měnit taktiku. Že nemohl vědět, že odtamtud někdo vyjde, a že tedy za to nemůže. Po počátečním otřesu jsem byl tedy značně nasrán a měl jsem kratší proslov, kde jsem vícekrát použil výrazy jako hovado a debil. A přemýšlel jsem, jestli to mám nechat být a jít domů nebo situaci nějak vyhrotit. Je mi jasné, že řada z Vás řekne, že jsem mu měl rozbít tlamu, ale to pro mě není moc reálné - v mém věku proti namakanýmu chlapovi cca 35-40 let. Další možnost je volat policajty, ale to se mi ze zásady příčí a kromě toho je mi jasný , že by mě nutili jet do nemocnice, kde bych možná něco chytil, a další čas bych strávil na fízlárně. Děkuji, nechci. Sice by to ten cyklista asi docela slušně odsral, ale sobě bych taky nepomohl. Doma jsem ještě zjisti, že mám roztrženou bundu. Pro mě z toho plyne poznatek, že cyklisti prostě jezdí a budou jezdit všude a většina si asi vůbec nepřipouští nebo neví, že po chodníku se jezdit (alespoň v ČR) nesmí. Takže je asi jen otázka času, kdy tento nebo jiný sportovec zabije nebo zmrzačí nějaké dítě.
Tak jsem se z toho trochu vykecal, a zajímalo by mě, jaký je Váš názor na to, že jsem věc nijak neřešil.
