30kmhcz

Samozřejmě že tento názor na rozdíl mezi přestupky a trestnými činy je zcela mimo. Přestupky a trestné činy podléhají stejným principům dle Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nejsem odborník na slovenské právo, ale v rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (ve vazbě na předchozí rozhodnutí, zejména rozhodnutí Engel a jiní), tento soud vyslovil názor, že přestupky jsou "trestní obvinění" ve smyslu Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (rozhodnutí Kadbubec proti Slovensku ze dne 2.9.1998, č. stížnosti 5/1998/908/1120, bod 56 rozhodnutí - "In sum, the general character of the legal provision infringed by the applicant together with the deterrent and punitive purpose of the penalty imposed on him, suffice to show that the offence in question was, in terms of Article 6 of the Convention, criminal in nature"). Byl řešen přestupek dle přestupkového zákona a obvinění mají všechna práva dle č. 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Vnitrostátní judikaturu slovenských soudů neznám.

Přestupky v Rakousku jsem se několikrát prakticky zabýval. V zásadě Vám tam sdělují, že správnímu orgánu Policie sdělila, že hovoříte německy a tedy že proto vydali příkaz v němčině. Sděluji, že pokud se do 30.10.2015 nevyjádříte v úředním jazyce Rakouska, tj. německy, nabude příkaz právní moci.
Tento postup je jejich poměrně častá praxe, kdy se nechtěji zabývat s překlady. Odkaz na směrnici výše ve vláknu je sice OK, ale v preambuli v bodě 16 se dočtete, že směrnice se nevztahuje na projednávání přestupků před správními orgány, ale až na jednání před případným soudem (bod 16 preambule směrnice - V členských státech, jejichž právo umožňuje uložení sankce za méně závažné přestupky takovým orgánem, přičemž toto rozhodnutí lze napadnout u soudu s příslušností v trestních věcech, by se proto tato směrnice měla vztahovat pouze na taková řízení před uvedeným soudem.). Takže před správním orgánem s touto směrnicí argumentovat nelze.
Správná argumentace je čl. 6 odst. 3 písm. a) Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, které garantuje právo na to být informován o trestním obvinění ve srozumitelném jazyce, přičemž toto ustanovení se vztahuje i na přestupky.
Rovněž je třeba argumentovat Evropskou úmluvou o vzájemné pomoci ve věcech trestních mezi členskými státy EU, kterou je vázáno Rakousko i ČR. Dle této se musí do druhého státu doručovat v jazyce srozumitelném domnělému přestupci, pokud je důvodné přepokládat, že neumí druhý jazyk (článek 34, v ČR publikováno pod č. 55/2006 Sb. m.s., v Rakousku publikováno ve Sbírce zákonů BGBl III Nr 28/2008).
Nevýhoda je, že v češtině se prostě bavit odmítají a pak příkaz hodí do právní moci.

Řešení celé situace: podat proti Strafverfügung námitku -Einspruch a německy uvést, že to chcete podklady v češtině, protože německy nerozumíte (německy zcela jednoduše "Hiermit erhebe ich Einspruch gegen die gesamte Strafverfügung vom 10.9.2015, GZ BHMT-15.1-6471/2015, die von der Bezirkshauptmannschaft Murtal erlassen wurde. Bitte schicken Sie mir alle Unterlagen in Tschechischer Sprache. Ich kann nicht Deutsch sprechen.) Tím se příkaz zruší a oni budou vyžadovat, abyste uvedl okolnosti na svou obhajobu (budou zarytě používat němčinu a tvrdit, že umíte německy jako Goethe, takže je zbytečné to překládat do čj). Obvykle to (stejně jako u nás) rozhodnou stejně a vydají rozhodnutí (opět jen v němčině), které pošlou do ČR a připaří ještě náklady správního řízení ve výši 10% uložené pokuty. Proti tomuto rozhodnutí je možné ve lhůtě 4 týdnů od doručení podat stížnost k Zemskému soudu v Grazu (není třeba rakouský advokát), kam se napíše, že nebylo řádně doručeno v souladu s Evropskou úmluvou o spolupráci ve věcech trestních, protože chyběl překlad. Tyto případy většinou rakouské soudy řeší tak, že řeknou, že to rozhodnutí je naprosto vadné a nemá žádné právní účinky a nelze vést exekuci na uloženou pokutu (např. rozhodnutí Zemského správního soudu Štýrska ze dne 03. 02. 2015, LVwG 33.15-123,124,125/2015). Tento soud v Grazu by tuto věc rovněž řešil.
V případě potřeby pomoci jsem k dispozici.

Jenže v těch 60 dnech musí právě úřad pokračovat v řešení přestupku. Některé úřady si "pokračování v řešení přestupkuL" vykládají tak, že stačí 60 dnů nic nedělat a pak to překlopit. To jim ovšem lze s poměrně vysokou šancí na úspěch vyvrátit v řízení o správním deliktu, neboť ze spisu musí vyplývat, jak úřad v řešení přestupku pokračoval. Pokud neudělali nic, nepokračovali řádně v řešení přestupku a překlopit na sprdel nelze. Právě proto některé úřady po nezaplacení odpustku vyzvou provozovatele, aby udal řidiče - to je to pokračování v řešení přestupku.

Jenže v uvedeném případě byla skutková situace trochu jiná. Provozovatel uvedl, že řídila osoba A a osoba A uvedla správnímu orgánu, že řídila osoba blízká osobě A a její identitu při podání vysvětlení odmítla osoba A sdělit s odkazem na § 60 odst. 1 zákona o přestupcích. Takže tady nestálo tvrzení proti tvrzení. Právní věta z uvedeného rozsudku NSS zní: "Pokud šetření k osobě konkrétního pachatele přestupku podle § 125f odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, vede správní orgán k závěru, že by jím měla být blíže neurčená tzv. osoba blízká řidiče označeného provozovatelem vozidla, nezbavuje to provozovatele odpovědnosti za správní delikt podle § 125f odst. 1 zmíněného zákona."
Skutková situace, když provozovatel uvede osobu A a osoba A uvede, že vůbec o ničem neví a žádné auto uvedeného provozovatele nikdy neviděla, ještě Nejvyšším správním soudem řešena nebyla.
Domnívám se však, že s ohledem na dosavadní judikaturu NSS to dopadne stejně - tedy že NSS řekne, že orgán učinil vše nezbytné ke zjistění osoby pachatele, toho se nepovedlo zjistit a překlopení na sprdel tak bude možné.

V Rakousku je sice obecná prekluzivní lhůta na přestupky 3 roky, ale během jednoho roku od spáchání musí vůči Vám učinit úkon (např. doručit příkaz). Pokud rok od přestupku nic nepřijde, přestupek je prekludován a nelze uplatnit žádnou sankci. Pokud přijde, mají lhůtu 3 roky od spáchání na vyřešení přestupku, jinak prekluze a zánik odpovědnosti za přestupek.

Na každé přestupkové řízení se se vždy použije článek 6 odst. 3 písm. a) Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dle tohoto článku platí, že Každý, kdo je obviněn z trestného činu, má tato minimálnípráva: a. být neprodleně a v jazyce, jemuž rozumí, podrobně seznámen s povahou a důvodem obvinění proti němu. Dle rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku a Nejvyššího správního soudu ČR je pod pojmem "trestný čin" míněno i přestupek a/nebo správní delikt. Orgán tedy musí základní věci přeložit do jazyka domnělého viníka a duručovat mu v pro něj srozumitelném jazyce.

Komunikovat česky písemně s rakouskými orgány určitě nejde -např.  rozhodnutí Nejvyššího správního soudu Rakouska ze dne 14. 5. 2014, č. j. 2012/06/0226 - "dle § 39a správního řádu Rakouska existuje právní nárok na ustanovení tlumočníka a překladatele jen v ústním styku s úřadem, neexistuje však žádný nárok na použivání cizího jazyka v písemném styku s úřadem." Dle jejich práva se možnost komunikace s úřadem v češtině vztahuje pouze na ústní jednání.
Samozřejmě mohou dopis v češtině zohlednit, ale pokud to nezohlední, neporušují zákon. Nakolik je tato judikatura souladná s Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, je samozřejmě otázkou. O tom by však musel rozhodovat až Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku, protože tuto praxi mají posvěcenou svým Nejvyšším správním soudem.