30kmhcz

Neboli podle mě je teď věc ve stavu odvolání u SO2 (rozhodnutí o zamítnutí odvolání bylo zrušeno právě tím rozsudkem NSS), takže neexistuje žádné rozhodnutí SO1 v právní moci, které mi uložilo zaplatit pokutu.
Takže podle mého SO1 nárok na pokutu nemá, tedy je možné po nich daňový přeplatek vymáhat.

Ano, neexistuje pravomocné rozhodnutí, je to zpátky v odvolacím řízení, takže vratitelný přeplatek vzniknul.

Vymáhání ale znamená ještě řadu formalit. Nelze jít rovnou za exekutorem nebo k soudu, jak výše padlo. Rozhodnutí NSS v tomto směru není vykonatelný titul (říká jen že ruší nějaké rozhodnutí, což se vykoná samo, ne že SO1 má něco někomu platit). Vykonatelné to bude asi jen ve vztahu k nákladům řízení (předpokládám, že nákladový výrok tam bude, když NSS sám rozhodl a nevracel to zpět k KS), ale ten bude směřovat na žalovaného, tj. SO2.

Nelze jít ani rovnou k soudu. K tomu civilnímu kvůli dělbě kompetencí, protože podle všeho nejde o soukromoprávní nárok z bezdůvodného obohacení či odpovědnosti za škodu, ale o veřejnoprávní poměr v režimu správy daní. Lze to dostat ke správnímu soudu, ale nejdřív je potřeba vygenerovat něco, do čeho by šlo dát žalobu. DŘ nabízí několik cest, ta asi nejpřímější a nejjednodušší je podat proti postupu správce daně námitku podle § 159 DŘ. V textu námitky se polopaticky popíše, v čem je problém, tedy primárně že správce daně v zákonné lhůtě přeplatek nevrátil, a pokud snad shledal nějaké důvody pro nevyhovění žádosti, žadatele o tom nevyrozuměl. O této námitce musí orgán už klasicky formálně rozhodnout a pokud by to bylo negativní, lze do toho podat správní žalobu proti rozhodnutí, pokud by i námitku ignoroval, lze žalovat na nečinnost (IIRC už není nutné uplatnit extra opatření proti nečinnosti, protože podle § 159 DŘ sama ta námitka může sloužit k odstranění nečinnosti, ale to by bylo třeba ověřit, není to můj běžný čálek kávy).

UPDATE: Ještě koukám do DŘ, a podle § 155(3) by teoreticky mohl úřad tu platbu zadržovat s tím, že je to platba na nepravomocné rozhodnutí. Ale to předbíháme, nejdřív je nutné prolomit to, že úřad vůbec nijak nereaguje, a k tomu je výše navrhovaná námitka ten správný nástroj.

Pokud to nevyplynulo z kontextu, byla to nadsázka. Když už tu filozofujeme, idealisti budou zklamaní, ale IMHO je to otázka míry, já si obecně taky myslím, že každý má v zásadě právo zrakvit se jak uzná za vhodné, třeba při nějakém adrenalinovém sportu, nebo konzumací kosteleckých uzenin. Na druhou stranu, že stát nastavuje nějaké pobídky, které v důsledku mají jeho poddané chránit před sebou samými, se ankapistům, libertariánům a dalším cvokům nemusí líbit, ale tak to zkrátka na světě chodí už hodně dlouho a ještě dlouho bude. Tedy z praktického hlediska to není otázka ano/ne, ale právě míry a formy. Existují explicitní zákazy (drogy, jedy), negativní ekonomické incentivy (daně z neřestí), asi by se našly i nějaké pozitivní. A třeba to tzv. zdravotní pojištění, kdyby bylo opravdu pojištěním a ne daní, by teoreticky mohlo zahrnovat nejen malus za ježdění bez pásů či držbu ŘO skupiny A, ale třeba by časem každý mohl mít biologický pas jako vrcholoví sportovci, ze kterého by se pak vypočítávalo pojistné. Nebo tu je reálný příklad z nedávného covidového šílenství, kde vláda dostala nápad zakázat provoz lyžařských areálů, aby ty zlomené hnáty a otřesy mozků neubíraly kapacitu kovidáriím.

V tomto kontextu mi povinné pásy, helmy atp. přijdou docela v pohodě ...

Ke konkrétnímu dotazu, záleží, o co přesně jde. Pokud je to něco, kde se vyžaduje úředně ověřený podpis či vyšší forma, skutečně nemusí stačit zaslání DS a/nebo s uznávaným el. podpisem. Vzhledem k indiciím (notář, plná moc) hádám, že by se mohlo jednat o § 441 odst. 2 o. z., tedy že u notáře se pořizuje nějaká veřejná listina a má-li vás u toho někdo zastoupit, potřebuje PM s ověřeným podpisem.

Obecně. El. podpis je v zásadě rovnocenný prostému vlastnoručnímu podpisu (čl. 25 nařízení eIDAS, §§ 5-7 zák. 297/2016 Sb.). Pokud právní předpis vyžaduje vyšší standard (úřední ověření, veřejnou listinu, nějakou formu dosvědčení ve zvláštních případech typu pořízení závěti atp.), bez dalšího elektronický podpis nestačí. Nějaké průlomy do toho byly, tuším např. u žádostí o vydání voličského průkazu, ale nic, co by mělo potenciál ke zobecnění, že by uznávaný el. podpis byl univerzálně rovnocenný úředně ověřenému podpisu. Ono tedy upřímně, kdybych byl osvícený diktátor a zákonodárce, asi bych revidoval situace, kde se úřední ověření vyžaduje, v řadě případů, zejména jedná-li se o úkony vůči veřejné správě, by se určitě našlo elegantnější řešení, ale úplně narovnat el. podpis s úředním ověřením mi nepřijde vůbec rozumné. El. podpis má sice některé garance na podstatně vyšší úrovni, než ten vlastnoruční (bez přístupu k prostředku obsahujícímu klíč prakticky nelze zfalšovat, nelze dodatečně modifikovat podepsaný dokument), ale taky svá rizika, zejména že může být snadné, aby se toho klíče/prostředku někdo zmocnil, případně podstrčil k podpisu něco jiného, než se podepisující domnívá, že podepisuje.

U DS je zase problém v tom, že se rozlišuje jednání vůči OVM a tzv. poštovní datové zprávy, tj. zprávy posílané "horizontálně" mezi osobami v soukromoprávním styku. Tzv. fikce podpisu platí jen pro úkony vůči OVM, toho se týká i to stanovisko ombudsmana. Aby to nebylo tak jednoduché, zrovna notář je zvláštní případ, který může fungovat v obou režimech, takže bez znalosti detailů opravdu těžko říct. Obecně je fikce podpisu v DS paskvil, má-li někdo uznávaný el. podpis, tak vyjma situací, kdy jde o cílenou procesní taktiku, bych všechno posílané přes DS podepisoval. Sice bude v řadě případů ten podpis redundantní, ale není třeba pokaždé přemýšlet nad povahou úkonu, typem schránky příjemce, způsobech jednání u PO ...

Podle nejnovější judikatury čmáranice na obálce ani faktická doba uložení nejsou relevantní. Okamžik fikce se počítá podle oznámení/poučení, co bylo vhozeno při nezastižení. Tam musí být datum, od kdy je/bude na poště uloženo, plus 10 plus víkendové pravidlo rovná se okamžik doručení. Ve vašem případě tedy nejspíš skutečně toho 4. 12. Koukněte ještě na sledování zásilky na webu pošty.

Moc možností nemáte. Teoreticky šlo žádat o určení pozdějšího termínu doručení (§ 24 odst. 2 správního řádu) nebo o navrácení v předešlý stav (§ 41 správního řádu), ale tady máte 15 dní od pominutí překážky. Tahle lhůta je dávno fuč. Můžete zkusit nějaké výstřely naslepo, např. ty žádosti i tak podat a tvrdit, že překážkou byl váš omyl (podpořený i poznámkou pošty na obálce) a opadla až teď, když vám přišlo vyrozumění, případně rekurzivně požádat i o prominutí zmeškání lhůty k podání žádosti o prominutí zmeškání lhůty atp., ale "uchytilo" by se to jen náhodou, zákonným předpokladům to neodpovídá a těžko to nějak ohnout (i kdybyste získal potvrzení, jste celou dobu někde ležel v komatu, problém je samotný podaný opožděný odpor, z čehož plyne, že nejpozději 15.12. jste o příkazu věděl a nic vám nebránilo činit úkony v řízení, takže neukecáte tu lhůtu k žádosti dle § 41).

Další teoretickou možností je podat podnět k přezkumnému řízení. Ale k tomu by to chtělo najít nějakou zjevnou nezákonnost v příkazu, jinak se tím nikdo nebude vůbec zabývat (což nejspíš nebude ani tak, provedení přezkumu je v zásadě na libovůli SO).

Ohledně placení není moc co řešit. Ono by to asi chvíli vydrželo (před exekucí by učitě přišla nějaká výzva/upomínka), ale pokud nejste ve stavu ekonomické mrtvoly, kterou existence dluhu netrápí, je jednodušší to zaplatit. Kdyby se náhodou přecijen povedlo věc ještě zvrátit, požádat o vratku je snadné.

Citace: hh  29 Února 2024, 09:35:38

V podstatě tvrdíte, že toto ustanovení je tzv. imperfektní normou, protože jakmile se usnášeníschopné shromáždění řádně sejde, mohou si tam schválit cokoliv a na obsahu pozvánky nezáleží.

Ne, nic takového netvrdím ! Je třeba číst co jsem napsal.

Děkuji velmi za péči, četli jsme pozorně.

(2) Pokud se konalo zasedání shromáždění a rozhodnutí bylo řádně přijato, pak je již  bezvýznamné zda existovaly nějaké podklady, zda byly zmíněny v pozvánce, nebo přiloženy k pozvánce. Je totiž zřejmé, že vlastníci jednotek ke svému rozhodování nepotřebovali žádné podklady.

Nikoliv, takto černobílé to není. Právo seznámit se s dostatečným předstihem s podklady k navrženému pořadu zasedání je jasně upraveno právě v již odkazovaném § 1207 o. z. Zákon neupřesňuje, jaké přesně podklady to mají být, není ani sporu o tom, že pro většinu usnesení, o kterých shromáždění rozhoduje, žádné podklady potřeba nejsou, taktéž není sporu o tom, že nemusí být nutně vše přiloženo k pozvánce, právo na seznámení se s podklady mohou členové SVJ realizovat jinak. Materiální funkcí pozvánky i práva na seznámení s podklady ale jednoznačně je, aby vlastníci byli předem dostatečně informováni o tom, o čem se bude rozhodovat, a narušení tohoto práva může být základem pro zrušení rozhodnutí shromáždění v řízení dle § 1209 o. z.

V konkrétním případě je hafo neznámých. Pokud jsem nepřehlédnul, pozvánka tu ukázána nebyla, nestudoval jsem ani stanovy, jak přesně svolání shromáždění upravují, mohla nastat řada dalších právně významných událostí, o kterých se tazatel nezmínil (třeba o nich ani neví), pořádně ani nevíme jestli nějaké usnesení bylo vůbec přijato a co je jeho obsahem. Jisté ale je, že pro rozhodnutí o zateplení/rekonstrukci domu s investicí v řádu 1/2 mega na jednotku zkrátka nějaké podrobnější podklady potřeba jsou, tedy minimálně tvrzení, že "je bezvýznamné zda existovaly nějaké podklady" je kravina, pokud by skutečně žádné podklady vůbec neexistovaly, navrhovatel si tu částku vycucal z prstu, a shromáždění přesto odhlasovalo, že se bude investovat 8 mega, je to samo osobě víc než dostatečný důvod pro zrušení takového usnesení (samozřejmě pokud to někdo navrhne a budou splněny další procesní a věcné podmínky). Pokud podklady existují, ale výbor k nim obstruuje přístup, např. už tím, že je vůbec nezmíní v pozvánce, předloží neúplné atp., a bude spoléhat na to, že u případného soudu vše hladce ustojí s odkazem na to, že si vlastníci mohli individuálně přístup k podkladům vyžádat (čehož ale reálně nikdo nevyužil), může se taky dost divit. Je zde nepochybně velký prostor pro uvážení soudu a ve finále by se patrně na miskách vah posuzovalo každé slovo té pozvánky, ale tvrdit, že je to bez dalšího slepá ulička, je nesmysl.

Zmínka o § 1207 je slepou uličkou, která tazatele nikam nezavede. [...]

V podstatě tvrdíte, že toto ustanovení je tzv. imperfektní normou, protože jakmile se usnášeníschopné shromáždění řádně sejde, mohou si tam schválit cokoliv a na obsahu pozvánky nezáleží. S tím si dovolím nesouhlasit, a podobně to vidí i Vrchní soud v Olomouci, srov. např. usnesení 5 Cmo 116/2018 ze dne 23. 10. 2018. Faktem je, že pozvánka jako taková, resp. porušení povinností stanovených § 1207 o. z., nelze napadnout samostatně, ale podstatná odchylka mezi tím, co shromáždění schválilo, a co bylo navrženo v pozvánce, může zakládat tzv. důležitý důvod při přezkumu podle § 1209 o. z.

Je třeba pozorně přečíst, zda je to opravdu za totéž, tj. celý výrok - popis skutku, právní kvalifikaci atp. Nebudete-li si jist, dejte anonymizované sem. V trestním příkazu i v tom novém příkazu od úřadu.

Pokud jde o samotné řízení po vybodování, tam skutečně mělo jít o tzv. faktickou konzumpci, tedy že trestný čin maření úředního rozhodnutí zahrnuje i odpovídající delikty postihnutelné přestupkově. Ale možné je lecos, možná úřad o soudním postihu neví (nebo třeba i ví v tom smyslu, že ta informace do jeho sféry doputovala, ale v rámci pásové výroby příkazů se jejím vyhodnocením nikdo nezabýval). V horším případě o tom vědí, ale pod nějakou záminkou stejně chtějí uložit vlastní sankci - v takovém případě by to mělo být vysvětleno v odůvodnění.

Tak jako tak, podat odpor je jediný logický krok. I kdyby to nemělo dopadnout pro vás příznivě, nejhorší možný scénář je to, co už stojí v příkazu, plus 1000 Kč jako náklady řízení, což je vedle těch pokut zanedbatelné. Vzhledem ke krátké lhůtě a obecné neochotě úřadů připustit chybu by nějaké neformální sondování bylo jen ztrátou času (a zaručeným receptem, jak prošvihnout lhůtu).

Pak je tu ale jiné možnost, že ta pokuta od úřadu je ve skutečnosti za nějaký jiný skutek. Nabízí se třeba to řízení auta v pochybném technickém stavu. I tak ale platí, že odporem v zásadě není co zkazit.