30kmhcz

Mimochodem, měření rychlosti je vždy záležitost ujeté vzdálenosti za čas. Takže okamžitá rychlost je vlastně nesmysl, pokud bereme okamžik jako bod v čase a ne jako interval.

Dobrý den, pane řidiči, změřili jsme vám čas a podle toho jste přes most, kde je povoleno 50, jel více než stovkou. Dobrý den, pane praporčíku, takže jste mi změřili průměrnou rychlost, o které se v zákoně nic nepíše, na shledanou. Ještě počkejte, věděl jste, že z Lagrangeovy věty o střední hodnotě plyne, že v alespoň jednom bodě měřeného úseku se vaše okamžitá rychlost rovnala té průměrné?!

Že je koncept okamžité rychlosti nesmysl tvrdil jakýsi Zénón z Eleje, ale od té doby fyzika i matematika udělala přecijen trochu pokrok ...

Kód je na https://github.com/tompecina/legal pod GPL3, nevidím důvod, proč by to nemohlo pokračovat. Škoda historických dat (vypadá to, že s Tomášem náš svět opustila i instance, co ji provozoval Юрий Идиотович), a jestli měl nějakou novou verzi, tak ji nestihnul pushnout na GitHub, ale to jsou v kontextu celé té smutné zprávy jen nepodstatné detaily.

[...] Protože se zároveň jedná o servis, který se o moje auto stará již 14 let a jsem s ním spokojen.

FOMP +1

Začal bych kontrolou toho, co přišlo od úřadu - se zaměřením na triviality, jako jestli jde skutečně o vozidlo, které jste měl půjčené (a ne nějaké jiné z jejich flotily), jestli datum a čas skutku je v době vaší výpůjčky, pokud tam je foto či jiný podklad, jestli to, co je v něm zachyceno, sedí na popis skutku ve výzvě. Může to být nějaký bordel (administrativní chyba) jak od servisu, tak od úřadu (nebylo by to poprvé, co se robotovi něco pomotalo a posílal odpustky na náhodné provozovatele).

Jinak právní analýza bude nejspíš poměrně jednoduchá. Pokud servis jako provozovatel obdržel odpustek a zaplatil ho, je to tím mezi nimi a státem vyřešené, ať už se skutek stal či nestal a šlo či nešlo o přestupek. Možnosti, jak to znovu otevřít, jsou spíš jen hypotetické, a možnosti čistě vaše, bez součinnosti provozovatele, prakticky nulové. Takže se věc redukuje na soukromoprávní vztah mezi vámi a servisem, který se primárně řídí smlouvou, a není raketová věda tam ten regres napsat způsobem, že bude vypůjčitel/nájemce tahat za kratší konec provazu.

Tj. buď je to nějaký omyl/kiks, který se vysvětlí (Hanlonova břitva tvrdí, že zlý úmysl je ta méně pravděpodobná možnost), a nebo skutečně auto v době, kdy bylo ve vaší dispozici, nějaký ten nízký průlet křižovatkou provedlo, pak je asi pragmatické to zaplatit, zejména pokud servis nechce významně víc, než co sám platil. I kdyby to byl případ, který by šel u vlastního auta vyhrát, bude nejspíš odpustek menší zlo, než si rozházet vztahy s dobrým servisem.

A samozřejmě, pokud i po prověrce podkladů bude trvat rozpor mezi vaší pamětí a objektivně zachycenou realitou, nebyla by od věci konzultace u vašeho dodavatele matroše stran vlivu na dlouhodobou paměť ...

Pane Behemote, dlouho vás tu nikdo nenapomenul, tak abychom neotevírali Overtonovo okno - vemte prosím na vědomí, že slovní průjem expresivní vyjadřování v míře, kterou zde praktikujete, je mimo zdejší normu. Zkuste se prosím trochu krotit.

Pokud jde o přístup k AI - kdybych si měl vybrat, jestli je (vašimi slovy) větší idiot ten, kdo je schopný napsat "Má informace byla správná, protože to řekl Chat GPT", nebo ten, kdo "je na tydle dementní neuronky alergickej", nejspíš by to byla plichta. LLM a jiné "AI" vymoženosti jsou jen nástroj, a jako většina nástrojů se dají použít blbě.

Jestli to začalo před rokem, má Marack velmi pravděpodobně smolíka. Zprávy starší 90 dnů od doručení se z toho Zajíčkova výblitku mažou.

Těch 90 dní je AFAIK od přihlášení do DS (tedy faktického doručení, ne od fiktivního doručení po 10 dnech od dodání). Tedy při obvyklém scénáři, že někdo delší dobu ignoruje svoji DS, by se nemělo stát, že má formálně doručeno a ani se zpětně nedozví co. Nicméně účinky doručení (a tím i start té 90denní lhůty) vyvolá řada operací, při kterých v ten moment doručené zprávy přímo nevyskočí uživateli pod nos (např. když použije přihlášení do DS kvůli odeslání nějakého podání nebo jako metoda prokázání totožnosti), takže pokud někdo záměrně nechává DS delší dobu ležet ladem, měl by být o to pozornější ve chvíli, kdy na ní pak jakýmkoliv způsobem sáhne.

[...] Mě šlo o to, že v téměř osmačtyřiceti [...] S ohledem na vlastnictví ZP si hold příště nechám nasrat na hlavu [...]

Podle původního popisu a projevu jsem nabyl dojmu, že jste nevybouřené mládě a není co komentovat, protože o "damage control" probíhajícího řízení zjevně nestojíte a rozum dostanete časem. Ale když už jste ten coming-out doplnil o věk a status držitele ZP, tak se na mě nezlobte, ale někdo, kdo chce mezi lidmi nosit zbraně, nemusí vůbec být "celkem milej kluk", ale v každém případě by měl mít aspoň špetku soudnosti. A tu vy zjevně nemáte, což jste prokázal hned 3x - tou hysterickou scénou ve fastfoodu, tím, že se svým zjevným selháním veřejně chlubíte a dál to lejno, do kterého jste šlápnul, po sobě rozpatláváte, a v neposlední řadě tím, že místo péče o své duševní zdraví či řešení ohroženého ZP největší problém vidíte v tom, co nějaký pitomec na úřadě sepsal do odůvodnění rozhodnutí o přestupku a nedovedete se přes to v téměř 50 letech přenést ...

S tím "trest už vypršel" opatrně, § 337 TZ prošel řadou updatů, aktuálně relevantní část zní takto: Kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že a) vykonává činnost, která mu byla takovým rozhodnutím zakázána nebo pro kterou mu bylo odňato příslušné oprávnění podle jiného právního předpisu nebo pro kterou takové oprávnění pozbyl ... Tj. formálně je to maření při řízení bez platného ŘO v podstatě vždy kromě situace, že dotyčný potřebné oprávnění nikdy v minulosti neměl (tedy mu nemohlo být ani odňato, ani ho pozbýt) a nedostal explicitní zákaz. V reálu předpokládám, že zdaleka ne vše, co se do té formální definice vejde, je jako mařena i žalováno (schovat se lze za zásadu subsidiarity, případně za subjektivní stránku), ale detaily z terénu neznám (předpokládám, že na každém SZ budou mít nějak sladěné noty s místní buňkou PČR, která typicky bude u prvotního záchytu, a v rámci toho ví, co routovat SZ a co úřadu, ale může se to regionálně dost lišit).

Nechci nikomu brát vítr z plachet (a už vůbec ne hájit nějaké konkrétní postupy ČKP či stávající regulatorní rámec) - ale snaha přesvědčit soud či jinou veřejnou instituci, že ČKP je orgánem veřejné moci s nějakými důsledky pro to, jak doručuje a přijímá písemnosti, či obecně jak vystupuje v právních poměrech, je plýtváním času a energie.

Nebudu zabředávat do akademických úvah ohledně toho, jak se od sebe pozná, co je "soukromoprávní" a co "veřejnoprávní" (či která konkrétní teorie této dichotomie je ta pravá, osobně považuji všechno toto rozlišování za pomýlený koncept). Podstatné je, že ČKP je sice zřízena zákonem, ale tím končí nutné znaky, které by musely být splněny, aby se dalo konstatovat, že vykonává nějakou pravomoc ve smyslu výkonu veřejné moci. V tom zákoně 30/2024 Sb. není žádný oddíl jako "státní správa", není tam nic, z čeho by plynulo, že v nějakých záležitostech ČKP autoritativně rozhoduje o cizích právech a povinnostech, a to ani deklaratorně a nepřímo. Jsou tam sice nějaké zákonné fikce a domněnky, které činí právní poměry mezi ČKP, provozovateli, poškozenými a dalšími subjekty lehce asymetrické, ale to platí v podobné míře pro rámec většiny obdobných vztahů (s bankami, pojišťovnami atp.).

K příčině sporu. Nemám rád argumenty kdo nic neporušuje, nemá se čeho bát, ale tady se to trochu nabízí. Vzpouzet se nějak principu POV jako takovému nemá smysl (a jsem si jist, že vetšina salónních libertariánů by z toho velmi rychle vystřízlivěla při první nehodě). Jinak stačí nemít ve svých věcech bordel. Pokud jde o "zločin bez oběti" spočívající v provozování nepojištěného vozidla, které ale fakticky nikde po veřejných komunikacích nejezdí ani nestojí, tak zkrátka aktuálně je povinnost vázána na stav v registru (a možnost řešit to značkami v depozitu), faktický stav nerozhoduje. Není to jediné možné řešení, ale rozhodně není nijak neobvyklé a má svou logiku. Nejaké zjednodušení pro sběratele vraků by jistě bylo možné, ale čekat vstřícnost pro takto úzkou minoritu, v systému obecně nepřívětivém k řidičům a provozovatelům jako celku, by bylo dost naivní.