30kmhcz

Je to fuk. Formálně, pokud v souvislosti se ZPPK úřad zajímá řidič, tak jde vždy jen o identitu, informace o IČO či podnikatelském stavu není relevantní, řidič v souvislosti s řízením vozidla má pořád stejná práva a povinnosti ať už je to uhlobaron či popelář (pozor, o provozovateli to samé neplatí). Pokud ale provozovatel půjčeného auta označí řidiče tak, že uvede jméno a IČO podnikající FO, není to nic proti ničemu, osobu to jednoznačně identifikuje, jestli máte pocit, že to zvýší vaše šance na množstevní slevu, klidně do toho.

Pokud jde o společné řízení, pokud to spadá pod stejný úřad, bude to vedeno proti stejné osobě (bez ohledu na to, zda v dílčím řízení hraje či nehraje roli podnikatelský status) a obojí je přestupek podle ZPPK, mělo by být sloučení možné. Zákonnou podmínkou vedení společného řízení o přestupku (§ 88 PřesZ) je "porušení právních povinností vyskytujících se ve stejné oblasti veřejné správy", kam se IMHO úplně v pohodě vejde i to, že v části dílčích přestupků bude obviněný stíhán jako řidič a v části jako provozovatel (to je patrně to, kam míříte s tím vlastním autem). Sloučit nejdou jen odpustky.

Soused má byt v osobním vlastnictví a pojištěn u Generali ČP. Jestli má SVJ pojistku, tak se nejspíš bude vztahovat jen na havárie ve společných prostorech.

Nejspíš to s tou pojistkou SVJ bude, jak píšete, ale v rámci chytání stébla bych to ověřil, měli jsme u SVJ donedávna historickou pojistku, kde se ukázalo, že kryje odpovědnost za škodu způsobenou věcí, která je součástí nemovitosti, nezávisle na tom, jestli jde o společnou část nebo součást některé jednotky. Přišli jsme na to náhodou při prověřování identické situace, jako ta vaše, a bylo to vcelku překvapení jak pro pojistníka, tak pojistitele, ale nakonec bylo bez problémů plněno.

Jako na potvoru praskla hadička k baterii v noci, takže to soused zjistil dřív než já a vzbudil mě. Osobně viděl jak to teče z mého bytu a v rámci dobrých sousedských vztahů bych to teď nerad sváděl na někoho jiného.

O dobré vztahy nemusíte mít starost, z popisu plyne, že soused má škodu krytou plněním ze svého škodového pojištění (maximálně po vás může chtít napřímo refungovat, co měl ve své pojistce jako spoluúčast, což bych mu v rámci dobrých sousedských vztahů dal bez keců) a o Černého Petra se hraje mezi vámi a sousedovou pojišťovnou, přičemž to vypadá, že nejspíš zůstane vám.

Pokud škodu způsobila vadná hadička od baterie, půjde nejspíš o škodu způsobenou věcí, za kterou podle § 2937 o. z. odpovídá objektivně její vlastník. Utíká se z toho blbě, ale nějaké skuliny tam teoreticky jsou. Jedna možnost je tvrdit, že to nezpůsobila "věc sama od sebe", např. proto, že je v systému běžně vyšší tlak, než by měl být, nebo že nejsou osazeny nebo nefungují správně redukční ventily, které by tam (podle lokálních podmínek a stáří domu) měly být. Druhá možnost je liberace, příslušná skutková podstata obsahuje objektivní, ale ne absolutní odpovědnost, zprostit se může ten, kdo prokáže, že nezanedbal náležitý dohled. Sice netuším, jak má vypadat takový dohled nad hadičkou, ale pokud byla nová a instaloval ji odborník (obojí by nemělo být až takový problém prokázat i zpětně, nějakou účtenku z hobby marketu seženete, i když samotnou hadičku už nejde prozkoumat, neb je dávno vyhozená), tak by to klapnout mohlo, zejména když odpověd pojišťovně napíše advokát a pojišťovna zavětří, že u soudu by to sice možná vyhrála, ale bylo by to komplikované a zdaleka ne jisté.

No pokud to fakt někdo za poštu podepsal a dokonce vám to poslali do DS, a na té samé listině jsou viditelně provedené vaše úpravy předcházející podpisu ze strany ČP, tak už asi není moc co řešit. Snad jen, že pro hypotetický spor u soudu by bylo určitě lepší mít originál nebo autorizovanou konverzi, ne pouze prostou kopii dané listiny.

Já to myslel tak, že to lejstro za ČP ani nikdo podepisovat nemusel. Pokud je to PM a související smlouva v jednom, tak na to, aby se celnímu orgánu prokázali plnou mocí, stačí váš podpis. A naopak, to že by to nikdo za ČP fyzicky nepodepsal, nemusí znamenat, že smlouva nevznikla. Písemná forma zde není povinná, tím spíše není nutné ani to, aby relevantní projevy vůle byly na stejné listině. Bohatě by stačilo cokoliv, z čeho jde jejich souhlas s vaším protinávrhem dovodit, např. kdyby vám na zaslání podepsaného upraveného návrhu zareagovali mailem, že souhlasí, potvrzují uzavření smlouvy nebo cokoliv v tom smyslu.

Srovnáváte jablka a hrušky. Platební rozkaz nevydává správní orgán, ale soud. Pokud tvrdíte, že v nějaké věci "dal orgán platební rozkaz skrz soud", tak patrně ten orgán (resp. spíš jeho zastřešující subjekt, tj. město Ostrava) podal pouze návrh na vydání platebního rozkazu, tj. civilní žalobu, a v tom řízení neměl žádné speciální postavení, řešilo se to stejně, jako kdyby vás žaloval kdokoliv jiný. Tento soud ale nemohl rozhodovat o přestupku, protože to zkrátka tuzemským soudům nepřísluší.

Dále srovnáváte nalézací s vykonávacím řízením. Pokud jste se úspěšně ubránil proti platebnímu rozkazu, tj. podal jste odpor a žalobce to buď vzdal nebo jste soud přesvědčil o tom, že na to, co po vás požaduje, právo nemá, tak jste to vyřešil ještě ve fázi, kde se rozhodovalo o samotné věci. Zatímco teď se rozčilujete, že máte málo možností obrany proti exekuci, tedy jiné fázi řízení, kdy už se podkladový titul z principu nepřezkoumává. Kdybyste proti platebnímu rozkazu nepodal odpor nebo soud prohrál, ale následně dobrovolně nezaplatil, následovala by soudně-exekutorská exekuce, a tam by to taky s obranou nebylo moc slavné (exekutorem vedená exekuce je v řadě ohledů pro povinného o dost invazivnější než ta správní/daňová).

Píšete odpor-odvolání-exekuce. Takže hádám, že o tom přestupku byl prvotně vydán příkaz (to je podobné, jako ten platební rozkaz od soudu). Proti tomu jste podal odpor (to je taky podobné, dokonce se ten opravný prostředek stejně jmenuje). Pak proběhlo nějaké řízení, které patrně skončilo vydáním rozhodnutí o vině. Tady už se to liší, protože o té civilní věci tvrdíte, že "to soud vzdy uznal, ze proste krive obvinuji, porusuji zakony cr", takže tu jste hádám vyhrál už v této fázi. Pak jste podával odvolání, o tom opět někdo musel rozhodnout, patrně krajský úřad, pokud šlo o přestupkové řízení a v prvním stupni to projednávala Ostrava. O tom už nepíšete. Proti tomuto rozhodnutí se šlo ještě bránit správní žalobou, kterou jste patrně nepodal (a ne, advokáta na to nutně nepotřebujete).

Chcete-li rozhodnutí o přestupku zpochybnit až ve fázi exekuce, je to zkrátka pozdě. Uznávám, že nemusí na každého působit dobře systém, ve kterém ten stejný úřad dělá v podstatě žalobce, soudce i kata, tedy nejdřív o přestupku v řízení ovládaném tzv. inkvizičním principem rozhodne, a pak si to rozhodnutí i sám vykoná, ale není ani pravda, že byste neměl možnost se bránit. Máte tam minimálně jeden řádný opravný prostředek s tzv. devolutivním účinkem, tedy odvolání.

Jak sam pises [...] Skoda, ze nevidis [...]

Chcete-li pokračovat v diskusi, prosím netykejte mi.

Pokud jste si sem nepřišel pouze ulevit, chtělo by to více faktů.

Především, ta linie odpor-odvolání-exekuce asi bude ve skutečnosti složitější. Taky mícháte jabka a hrušky, platební rozkaz je procesní institut v civilním soudnictví, takto pojmenované úkony nevydává veřejná správa. Píšete-li zároveň o "přestupku", "soudu" a "platebním rozkazu", tak to zkrátka nejde dohromady a něco bude jinak.

Nicméně zcela obecně. Každá exekuce, ať už ta správní/daňová dle § 178 DŘ, nebo soudně-exekutorská, musí především mít tzv. titul, tedy zpravidla pravomocné rozhodnutí o nějaké povinnost. A to si nikdo, dokonce ani Ostrava, nemůže vygenerovat svévolně. Je-li ve vaší lince odvolání a pak exekuce, tak odvolání bylo patrně podáváno proti nějakému rozhodnutí. A máte mnoho možností, odvolání mohlo být opožděné, nepřípustné nebo jinak vadné, tedy pravomocným titulem se stalo napadené rozhodnutí. Nebo bylo projednáno a nějak rozhodnuto, a jen o tom "díky" fikci doručení nevíte.

Jinak proti exekučnímu příkazu samotnému v daňové exekuci sice skutečně nelze podat opravné prostředky, ale to neznamená, že by se té exekuci jako celku nedalo bránit. Do 30 dnů můžete podat námitky podle § 159 DŘ (a tvrdit třeba neexistenci titulu či absenci právní moci, např. v souvislosti s nějakými vadami v doručování či obecně v řízení, ze kterého ten titul vzešel). Kdykoliv v průběhu můžete navrhovat zastavení či odklad. Proti příkazu, rozhodnuti o námitkách i návrhu na zastavení lze následně podat správní žalobu ...

Jak jste si sám našel, ČP je povinným subjektem ve smyslu infozákona, ale páčit z nich tímto způsobem dokumenty k vašemu soukromoprávnímu vztahu mi přijde divné a neefektivní. Teoreticky to jde, ale dostal byste to anonymizované, a kdyby protistrana chtěla bojovat, asi by si ve finále obhájila odmítnutí s odkazem na to, že tahle informace nespadá do jejich působnosti jako veřejné instituce.

Pokud jde o samotná lejstra, je třeba rozlišovat samotnou PM, a nějaký kontrakt, který je obvykle za tím (typově většinou mandátní smlouva, ale může být i něco komplexnějšího se vzájemnými závazky). PM jako taková je jednostranný úkon a je potřeba jenom podpis zmocnitele. Někdy si tam zmocněnec dopisuje a podepisuje, že zmocnění přijímá, ale to jednak není nutné, a jde taky jen o jednostranný úkon pro změnu zmocněnce - není to smlouva, která by platila až po projevení vůle obou stran.

Tedy domáhat se podpisu na PM jako takové je blbost. Pokud je za tím ale nějaký standardní závazek, jako že oni něco budou dělat a vy budete platit, tak tam by dávalo smysl, aby někdo oprávněný v této věci za ČP jednat (což nejspíš v tuctovém zastupování v celním řízení může být asi i řadový zaměstnanec daného útvaru) na to hodil podpis a nedělal z toho kauzu. Na druhou stranu, povinnost to není. Jak už napsal sennheiser, především ČP nic nenutí s vámi nějakou smlouvu uzavírat. Ale ani obecně, strany soukromoprávního poměru si nejsou navzájem povinni vydávat nějaké dokumenty či si mezi sebou na požádání nějak osvědčovat povahu a aktuální stav vzájemného smluvního vztahu. Existuje pouze obecná povinnost vydat kvitanci k poskytnutému plnění, ne k existenci smlouvy/dluhu/závazku. Nad rámec obecného režimu má jednostranně nějaké informační povinnosti podnikatel vůči spotřebiteli, včetně toho hodit mu obsah smlouvy do srozumitelné písemné podoby. Ale to nezahrnuje povinnost cokoliv podepisovat.

Samotná smlouva patrně nemá zákonem vyžadovanou písemnou či dokonce vyšší formu, takže ke vzniku kontraktu nepotřebujete nikoho, kdo umí psát. Smlouva vzniká shodným projevem vůle, ke kterému se obvykle dojde tak, že jedna strana dá závaznou nabídku, a druhá ji akceptuje. K tomu patrně došlo, pokud je vaše akceptace stvrzena jednostranným podpisem nějakého lejstra, není to nic neobvyklého.

Budu kontaktovat kupujícího, že by to šlo tímto nenásilným způsobem, pokud mi zaplatí veškeré výlohy.
Akorát už po určitých zkušenostech odmítám nějaké dohody jen na hubu. Takže by to chtělo ošetřit nějak na papíře, že mi to pak uhradí (ale jak?)

Nejlepší "papír", kterým se něco takového dá ošetřit, je bankovka v hodnotě odpovídající nebo mírně převyšující očekávané náklady. Druhý nejlepší papír je směnka. Třetí nejlepší je uznání dluhu. Mimo stupně vítězů stojí jakákoliv obligace, včetně toho, co navrhujete, a v kategorii DNF jsou nápady zkoušet to žalovat z mimosmluvních titulů, tj. jako odpovědnost za porušení zákona, případně nějak oklikou přes nepřikázané jednatelství, vlastnické žaloby atp.

Pokud na to nepřistoupí, tak podám normální žalobu na určení vlastnictví. Papíry připadnou jemu [...]

Tohle je taky DNF. Nebude to triviální spor. U určovací žaloby je zásadní překážka a to test naléhavého právního zájmu (§ 80 OSŘ). Pokud ve skutečnosti nemáte mezi sebou spor o to, čí je auto, ale pouze o nějaké dílčí plnění z kupní smlouvy (předat potřebné doklady, poskytnout součinnost, splnit regulativní povinnost), lze se zřejmě nápravy domoci žalobou na plnění a to určovací žalobu vylučuje. V reálu je to na prvním stupni dost loterie, ale jelikož jen blbý SOP je zhruba ve výši celkových očekávaných nákladů na řešení No.4, nedává to žádný smysl.

Samozřejmě, lhůta v poučení být musí, pro náležitosti usnesení doručovaného účastníkům v zásadě platí analogicky § 68 SprŘ.

SpŘ explicitně lhůtu na odvolání proti usnesení (par. 76 odst. 5) neřeší. [...]

Jo, akorát, že celý § 76 nepředstavuje komplexní úpravu usnesení jako formy úkonu, ale jen odchylky od rozhodnutí. Ano, není to tam napsané explicitně, a ano, je to minimálně nekompetence autora paragrafového znění, ne-li přímo chyba, ale celý ten zmetek je tu s námi už skoro 20 let a praxe a judikatura lecos vyřešila.