13
« kdy: 14 Června 2023, 11:43:50 »
Helmutice se statečně přiznala a kraj to stejně neakceptoval. Odvolací správní orgán k námitkám účastníka řízení uvádí, že správní orgán učinil nezbytné kroky ke zjištění pachatele přestupku. V řízení správní orgán ověřoval údaje o sdělené osobě řidiče a založil do spisu kopii obálky výzvy ze spisu S-xxxxxxKU, ze které vyplývá že sdělená osoba Zhenya Mitkova Doykova je nedostupná na uvedené adrese hotelu Ternopil. Správní orgán I. stupně se pokusil sdělenou osobu v tomto řízení kontaktovat avšak písemnost se vrátila správnímu orgánu I. stupně zpět. Vzhledem k tomu, že sdělená osoba byla cizinec kterému se nepodařila výzva k podání vysvětlení doručit, tak správního orgánu I. stupně nepochybil, pokud zahájil řízení o přestupku s provozovatelem vozidla podle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu. „S touto judikaturou Nejvyššího správního soudu, z níž v nyní projednávané věci vycházel též krajský soud, se lze ztotožnit, a to včetně mírnějších požadavků pro pátrání po pachatelích přestupků zdržujících se v zahraničí. Možnosti, kterých správní orgán může při vyhledávání osob v cizině a případném následném správním řízení využít, jsou totiž značně omezené. Vzhledem k nutnosti respektovat suverenitu cizího státu totiž nepřichází v úvahu hrozba předvedení, natož jeho faktická realizace. I stěžovatelkou navrhované využití rumunských správních orgánů k doručení příslušné písemnosti představuje spíše jen teoretickou možnost, než reálně použitelný nástroj. Správní orgány proto musí pečlivě vážit, s jakými věcmi se obrátí na své partnery v zahraničí. Závěr o tom, že správní orgány nejsou povinny provádět rozsáhlé pátrání po pachatelích přestupků za plného využití všech dostupných nástrojů, je podporován i smyslem ustanovení o odpovědnosti provozovatele vozidla. Toto ustanovení bylo do českého právního řádu zavedeno jako reakce na velmi nízkou objasněnost přestupků v dopravě zejména s ohledem na tehdejší častá tvrzení provozovatelů vozidla o spáchání přestupku osobou blízkou. Předmětné ustanovení bylo přezkoumáno i Ústavním soudem, který jej shledal ústavně konformním a mimo jiné uvedl, že „stanovená objektivní odpovědnost představuje součást povinností spojených s postavením provozovatele vozidla“ (srov. nález ze dne 16. 5. 2018, sp. zn. Pl. ÚS 15/16). S přihlédnutím ke skutečnosti, že provozovatele lze takto postihovat jen subsidiárně (v případě, že skutečný pachatel zůstane neodhalen), a to relativně nízkou sankcí (pokutou do maximální výše 10.000 Kč), považoval Ústavní soud tuto formu objektivní odpovědnosti provozovatele vozidla za přiměřenou. … To sice neznamená, že k jeho usvědčení je nutné jeho doznání,
avšak nedostupnost označené osoby žijící v cizině výrazným způsobem ztěžuje možnost obstarávání přesvědčivých důkazů..„ (Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 05.06.2020, sp. zn. 4 As 450/2019 – 36
