30kmhcz

Milý sokolíku, máte pravdu, že institut souhlasu přímo poškozené osoby s řízením o přestupku se (dle aktuálně platné úpravy) na nic v zákoně 361/2000 Sb. nevztahuje.

Jsem rád, že se v tom hlavním naprosto shodujeme. To jediné je důležité pro obsah této diskuse.

Jinak ale v terminologii, kterou se tu ostatní snažíte mistrovat, plavete Pokud nezměníte svůj arogantní styl a nezačnete se zde chovat s elementárním respektem k ostatním diskutujícím, začnou vaše příspěvky, jejichž smyslem není diskutovat k věci, ale jen ponižovat ostatní a demonstrovat vaši domnělou intelektuální převahu, bez dalšího varování mizet.

Pane hh, neuvádíte žádný validní argument, pouze jste předvedl osobní útok. Pravdu mám v tom, že ustanovení § 79 je ustanovením speciálním, neboť z celé množiny přestupků, upravených v různých zákonech, vyjímá jen malou část, která se při projednávání řídí obsahem speciálního ustanovení § 79 zákona č. 250/2016 Sb.. Jde tedy o typický lex specialis.

Vaše výtka k použití slova "norma" je také zcela nesprávná. Norma je pravidlo stanovící, že něco má být (případně jak to má být). Existuje i právní norma definiční, která pouze spojuje určity vyraz s určitým obsahem, viz nález II.ÚS 2784/13 ze dne 15. 4. 2014. Právní normy jsou obsaženy v celostátně účinných právních předpisech. Nejsem si jistý, kam tedy směřovala Vaše kritika použití slova "norma". Pokud popíráte skutečnost, že právní norma je také norma, pak je to spíše na diskusi na jiném (jazykovém) foru. Soudím, že proti použití slova "norma" zde brojíte zbytečně.

Nadbytečná je Vaše věta: "Také není pravda, že by "nikde v českém právním řádu" taková "norma" nebyla". Nic takového jsem ovšem nikdy a nikde netvrdil, takže Vaše kritika se vůbec netýká obsahu mého textu. Jen pro informaci sděluji, že se zde bavíme o přestupcích podle zákona č. 361/2000 Sb.. Všechny tyto přestupky spočívají primárně v porušení veřejného pořádku (porušení právních norem týkajících se provozu na pozemních komunikacích). Nikoliv v tom, že by snad byla konkrétní osoba přímo postižená spácháním přestupku podle zákona č. 361/2000 Sb..

Ale Ladislav Laker sám neví, že samozřejmě existuje "jiný zákon" který v určitých případech nutí správní orgán poučit osobu přímo postiženou o nutnosti poskytnutí uvedeného souhlasu, případně o možnosti již poskytnutý souhlas odvolat a stanoví lhůtu nikoliv kratší 30 dnů na poskytnutí takového souhlasu.... Pan Laker je sám dosti velkým trollem.

Pane gumidos, nebavíme se zde o tom, že existuje obecný zákon, který obecně upravuje tuto problematiku. Zkuste pořádně číst o čem se zde diskutuje. Děkuji. Napsal jsem jasně, že neexistuje zákon, který by přestupky podle zákona č. 361/2000 Sb. přiřazoval pod § 79 zákona č. 250/2016 Sb.. Z uvedeného plyne, že řízení o těchto přestupcích není "řízením se souhlasem osoby přímo postižené spácháním přestupku" a proto se na ně § 79 nevztahuje. Zkuste to prosím pochopit, není to složité.   

Narazil jsem na paragraf §79 zákona 250/2016.

Narazil jste - a nepochopil, jako ostatně všichni další diskutující v tomto vlákně.
Všem vám ušlo, že podle § 79 odst. 1 platí, že celý § 79 zákona je lex specialis. Vztahuje se pouze na ty přestupky, o nichž "tak stanoví jiný zákon".

Tímto "jiným zákonem" je nejspíše zákon č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích. Chcete-li tedy rozvíjet teorii o užití § 79 na přestupky podle zákona o provozu na pozemních komunikacích, museli byste, sokolíci, nalézt v zákoně výslovné ustanovení, které by jednoznačně určovalo, že na přestupky podle zákona č. 361/2000 Sb. dopadá § 79 zákona č. 250/2016 Sb.
Vzhledem k tomu, že v českém právním řádu nikde takovou právní normu nenajdete, činím závěr, že tato čistě teoretická diskuse je o právním stavu, který nemůže nikdy nastat.

Oznámen musí být jeden řidič, dalším se parazit zabývat nebude, na to si cvičení šimpanzové už osvojili taktiku.

Zákon ovšem stanoví něco jiného.
V první řadě neplatí, že "oznámen musí být jeden řidič". Nemusí být oznámen žádný řidič. Oznámení totožnosti řidiče je pouze dobrovolná možnost, kterou provozovateli zákon nabízí - k tomu viz judikát NSS 3 As 114/2016. (Pokud ovšem provozovatel tahá SO za nos a oznámí jako řidiče osobu, která řízení vozidla nepotvrdí, nebo je popře, pak se sám uzavřel do pasti a nelze se divit, že SO se bude nadále zabývat pouze přestupkem provozovatele.)
Zákon ukládá správnímu orgánu zcela jinou povinnost nežli čekat zda provozovatel oznámí totožnost řidiče (a pak čekat zda tato oznámená osoba potvrdí a neodvolá že vozidlo řídila).

Podle § 10 zákona č. 361/2000 Sb. platí, že provozovatel vozidla a osoba, které provozovatel svěřil vozidlo (...) jsou povinni na výzvu policie, krajského úřadu nebo obecního úřadu obce s rozšířenou působností sdělit skutečnosti potřebné k určení totožnosti řidiče vozidla podezřelého z porušení ustanovení tohoto zákona.

Podle § 125f odst. (5) platí, že obecní úřad obce s rozšířenou působností přestupek podle odstavce 1 projedná, pouze pokud učinil nezbytné kroky ke zjištění pachatele přestupku (...).

Z uvedeného plyne, že SO se nemůže zprostit své povinnosti učinit všechny zákonem předvídané nezbytné kroky ke zjištění řidiče. Prvním krokem SO musí být výzva provozovateli podle § 10 "ke sdělení skutečností potřebných k určení totožnosti řidiče". To je ovšem zcela jiná výzva (podle jiného ustanovení zákona) nežli nezávazný návrh podle § 125h odst. 6 zákona aby provozovatel "sdělil údaje o totožnosti řidiče vozidla".
Nejedná se tedy o nepřípustné "řetězení", jestliže provozovatel sdělí v souladu se zákonem pouze informaci o totožnosti osoby které vozidlo svěřil. SO pak musí pokračovat v postupu podle § 10 a vyzvat osobu kterou provozovatel takto označil. Jestliže tato osoba svěřila vozidlo další osobě, je podle § 10 její povinností sdělit totožnost této další osoby. Povinnost SO zjistit tyto skutečnosti plyne přímo z textu ustanovení § 10 odst. 5 zákona - jde o dva nezbytné kroky ke zjištění pachatele přestupku, a oba tyto kroky jsou nutnou podmínkou k tomu, aby se otevřela možnost projednat přestupek provozovatele.
Nejedná se tedy o činnosti, které by SO mohl svévolně opomenout a nevykonat je. Teprve pokud by se nepodařilo zjistit totožnost řidiče po výzvě provozovateli podle § 10 (případně ani po shodné výzvě osobě, kterou provozovatel označil), bylo by možné učinit závěr, že jde o "řetězení" a že SO učinil "nezbytné kroky" ke zjištění pachatele přestupku ve smyslu § 125f odst. (5).

U vozidla je možné zjistit platnost technické kontroly z nálepky na zadní tabulce RZ. To znamená, že řidič mohl před jízdou zjistit, že vozidlo nevyhovuje předpisům. Ostatně zaplacení blokové pokuty znemožnuje, aby se řidič nějak dodatečně bránil.

Provozovatel vozidla znal nebo měl znát datum konce platnosti technické způsobilosti vozidla, a to nejen ze samolepky na tabulce RZ, ale zejména z protokolu o technické kontrole vozidla. Nevidím žádnou použitelnou možnost, jak by se mohl vyvinit z odpovědnosti provozovatele.

Zákon takové možnosti zná, ale pro jejich uplatnění není prostor. Provozovatel by mohl například tvrdit, že řidič mu vozidlo odcizil (provozovatel by k tomu musel prokazovat, že odcizení oznámil policii bez zbytečného odkladu). Provozovatel by se mohl pokusit tvrdit, že vozidlo svěřil řidiči pouze k opravě, a že v době spáchání přestupku byl provozovatelem vozidla tento řidič (§ 2928 zákona č. 89/2012 Sb.).

Podle § 37 odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb.,, platí, že silniční vozidlo je technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích, pokud
a) pro závady v technickém stavu bezprostředně ohrožuje bezpečnost provozu na pozemních komunikacích,
b) poškozuje životní prostředí nad míru stanovenou prováděcím právním předpisem,
c) jeho technická způsobilost nebyla schválena, jde-li o vozidlo, jehož technická způsobilost podléhá schválení, nebo nesplňuje technické požadavky na bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, jde-li o vozidlo, jehož technická způsobilost nepodléhá schválení, nebo
d) byly na vozidle provedeny neschválené změny anebo zásahy do identifikátorů vozidla, například VIN.

Z uvedeného plyne, že vozidlo nebylo technicky nezpůsobilé k provozu. Pouhá závada na bezpečnostním pásu neobsazeného sedadla nebyla závadou "bezprostředně ohrožující bezpečnost provozu na pozemních komunikacích". Ostatně chyběl zde i materiální znak přestupku: Na středním sedadle nikdo neseděl, ani se řidič nechystal vézt v kabině další osobu, která by se měla připoutat středním bezpečnostním pásem.

Řidič mohl s vozidlem jet dále a nespáchal takovou jízdou žádný přestupek. Zcela zbytečně se nechal napálit a souhlasil s blokovou pokutou. Jednoznačně to uvádí § 5 zákona č. 361/2000 Sb.:

§ 5 Povinnosti řidiče
(1) Řidič je kromě povinností uvedených v § 4 dále povinen
a) užít vozidlo, které splňuje technické podmínky stanovené zvláštním právním předpisem [pozn. L.L.: kterým je právě výše zmíněný zákon č. 56/2001 Sb.] (...).

Výjimkou z tohoto pravidla je situace, kdy se (v průběhu jízdy) objeví na vozidle závada. To může být prasklá žárovka, nebo zaseklý zámek bezpečnostního pásu. V tom případě zákon stanoví řidiči tento postup:

§ 5 Povinnosti řidiče
(1) Řidič je kromě povinností uvedených v § 4 dále povinen (...)
e) odstranit na místě závadu, zjistí-li během jízdy, že vozidlo nebo náklad nesplňuje stanovené podmínky uvedené v § 52; nemůže-li tak učinit, smí v jízdě pokračovat přiměřenou rychlostí jen do nejbližšího místa, kde lze závadu odstranit; přitom musí učinit takové opatření, aby během jízdy nebyla ohrožena bezpečnost provozu na pozemních komunikacích a nedošlo k poškození pozemní komunikace ani životního prostředí (...).

Z uvedeného plyne, že povinnosti vyjmenované v § 5/1/e má řidič pouze v případě, kdy zjistil během jízdy závadu. Jestliže však závadu nezjistil (nemohl ji zjistit), pak mu nelze přičítat k tíži, že za jízdy nekontroloval střední bezpečnostní pás. Prvořadou povinností řidiče totiž bylo věnovat se řízení vozidla.

Naprostou šaškárnou je tvrzení správního orgánu, že provozovatel přikázal nebo dovolil, aby bylo v provozu na pozemních komunikacích užito vozidlo, které nesplňuje podmínky stanovené zvláštním právním předpisem. K takovému tvrzení neuvedl správní orgán ani jediný důkaz. Je to ovšem pouze správní orgán, kdo je povinen tvrdit a prokazovat, že závada se na vozidle projevovala již v okamžiku přikázání či svěření vozidla řidiči. Pokud totiž závada vznikla teprve během jízdy (což nelze vyloučit), a nebylo možné ji zjistit při vynaložení běžné pozornosti, pak se uplatní § 5/1/e. Z toho důvodu platí, že odpovědnost řidiče ani provozovatele není dána. Opak by musel správní orgán napřed prokázat.

Můžete tuto teorii dále rozvést? Za mě je to totální nesmysl, jelikož Dodatkové tabulky zpřesňují, doplňují nebo omezují význam značky, pod kterou jsou umístěny. Nikde tam není uvedeno, že způsobují neplatnost DZ.

Pane Hugo, mýlíte se. Dodatkové tabulky způsobují neplatnost značky. Ve vyhlášce č. 294/2015 Sb. najdete toto tvrzení uvedeno nejméně sedmkrát.

Tuto jazykovou a právní nelogičnost jsem si nevymyslel já - za to mohou úředníci, kteří sepisovali vyhlášku a ministr Ťok, který vyhlášku v této podobě podepsal. Já samozřejmě vím, že v právních textech je třeba striktně odlišovat platnost od účinnosti, ale běžte to vysvětlit hloupým ministerským úředníkům ...

§ 3 odst. 7
Vjezd na místa ležící mimo pozemní komunikace nebo výjezd z nich platnost těchto dopravních značek přerušuje.
A 8 Nebezpečí smyku
Pokud nebezpečí hrozí za určitých podmínek, omezí se platnost této značky pomocí dodatkové tabulky s příslušným symbolem.
B 20b Nejvyšší dovolená rychlost
Je-li platnost předcházející značky „Nejvyšší dovolená rychlost“ omezena dodatkovou tabulkou, uvede se pod značkou i příslušná dodatková tabulka.
C 15a Zimní výbava
Pod značkou může být umístěna dodatková tabulka s uvedením odlišné úpravy doby platnosti.
E 6 Za mokra (za deště)
Tabulka omezuje platnost značky, pod kterou je umístěna, na podmínky mokré vozovky.
E 9 Druh vozidla
Tabulka omezuje platnost značky, pod kterou je umístěna, na vyznačený druh vozidla.
E 14 Tranzit
Tabulka omezuje platnost značky na nákladní vozidla, pro něž užití takto označeného úseku není nezbytné (...).

Ve všech těchto případech se jednoznačně píše o PLATNOSTI značky. Z toho plyne, že v jiných případech je značka NEPLATNÁ. Já jsem si prosím tyto nelogičnosti nevymyslel, já jen používám označení podle celostátně účinného právního předpisu. Mohl bych správněji psát o ÚČINNOSTI značky - ale to by mi zase pan Hugo vyčetl, že o nějaké "účinnosti značek" se zákon ani vyhláška nikde nezmiňuje.

V poslední části této ulice je značka IP 12 Vyhrazené parkoviště s nápisem TAXI a dodatkovou tabulkou "18:00-7:00 hod."

Platnost značky IP 12 Vyhrazené parkoviště je omezena pouze na denní dobu uvedenou na dodatkové tabulce. To znamená, že v době od 7:00 do 18:00 nemá tato značka žádnou platnost. Berte to tak, že v době mimo vyznačenou dobu tam platí místní úprava provedená platnými dopravními značkami, což je - podle Vašeho popisu - B 29 Zákaz stání s dodatkovou tabulkou a IP 13b Parkování s kotoučem.