7
« kdy: 19 Května 2026, 14:33:12 »
Neříkám, že ta šance je nulová, jen to, že existuje judikatura, která pro vás není příliš příznivá. I přesto tam vidím prostor pro to, aby to soud akceptoval a konstatoval, že ten přestupek není dostatečně prokázán. Na druhou stranu musíte počítat i s tím, že vám soud sice dá za pravdu, ale SO doplní dokazování, vydá nové rozhodnutí a vy už podruhé nebudete s žalobou úspěšný.
Vaše tvrzení, že jste byl připoután, bohužel nestačí k vyvrácení toho, co předestřeli policisté. Z toho je nutné vycházet, pokud chcete být úspěšný. Zkusil jsem dát dohromady ještě nějaké věci, které by se daly použít v žalobě. Současně sem, prosím, nahrajte text vašeho odvolání - jedním z velmi častých (a potenciálně úspěšných) žalobních bodů je, že se SO2 nevypořádal se všemi námitkami, které jste v odvolání uváděl.
Nedostatky v dokazování
Policisté během kontroly pořídili fotografii, na níž jste měl mít rozepnutou „tmavší bundu” a tričko „světlejší barvy”. SO2 tuto skutečnost ve spojení s vyjádřením prvního policisty, že jste měl na sobě bundu a tričko, hodnotí tak, že jste měl bundu rozepnutou již při řízení vozidla a že policista měl dobrý výhled na oblast hrudi. Takový závěr je však třeba odmítnout. Policista se nijak nevyjadřuje k tomu, zda uvedené pozoroval již před zastavením vozidla, nebo až v průběhu silniční kontroly. Závěr SO2, že jste měl bundu rozepnutou i během řízení, je proto spekulativní a nemá oporu v provedených důkazech.
Vy jste měl tmavou bundu samozřejmě zapnutou po celou dobu řízení a k jejímu rozepnutí došlo společně s odepnutím bezpečnostního pásu až po zastavení vozidla. Ve spojení s barvou bezpečnostního pásu (která navíc nebyla nijak zjišťována!) mohlo jít o málo kontrastní kombinaci, schopnou vyvolat dojem, že nejste připoután bezpečnostním pásem. Nelze proto vyloučit možnost, že se policisté při svém pozorování mýlili. Tato možnost je o to pravděpodobnější, pokud byla barva bundy pouze obecně popsána jako tmavší, aniž by bylo prokázáno, o jakou konkrétní barvu se jednalo. Pouze na základě takového zjištění lze posoudit vzájemný vztah barvy oblečení a bezpečnostního pásu a možnost jejich vizuálního splynutí v důsledku nedostatečného kontrastu.
Správní orgán se však nijak nevypořádal s otázkou, jaký vliv mohla mít barva oblečení ve spojení s barvou bezpečnostního pásu na možnost spolehlivého pozorování nepřipoutání bezpečnostním pásem. Současně nehodnotil, zda je vůbec reálné takovou skutečnost bezpečně rozpoznat již ze vzdálenosti přibližně padesáti metrů, a to zejména za situace, kdy mohla být barevná kombinace oblečení a bezpečnostního pásu málo kontrastní. Existují proto důvodné pochybnosti o tom, že policisté viděli řidiče, který nebyl za jízdy připoután. Naopak je pravděpodobné, že si nepřipoutání policisté poprvé spolehlivě všimli až po zastavení vozidla, kdy již nelze vyloučit, že se řidič odpoutal. Tento závěr není ani v rozporu s výpověďmi obou policistů o tom, že úkon odpoutání neviděli. Z jejich výpovědí totiž nevyplývá, že by řidiče po zastavení vozidla nadále pozorovali. První policista svou pozornost po zastavení vozidla zaměřil na děti na zadních sedačkách. Druhý policista uvádí, že přestupek s kolegou zjistili, až když řidič přijel. Zároveň uvedl, že do kabiny ani na řidiče při přibližování vozidla nekoukal. Současně ale tvrdí, že nepřipoutání viděl, když řidič skoro zastavoval. Jeho výpověď je rozporná.
Rovněž nebylo nijak zjišťováno ani prokazováno, jakým typem bezpečnostního pásu bylo vozidlo na místě řidiče vybaveno, případně zda jím vůbec mělo být povinně vybaveno. Taková okolnost přitom může mít zásadní význam pro posouzení věrohodnosti tvrzení policistů o možnosti pozorovat nepřipoutání bezpečnostním pásem ze vzdálenosti přibližně padesáti metrů, neboť pokud by šlo o dvoubodový bezpečnostní pás, nelze si takové pozorování dost dobře technicky představit. I v případě tříbodového bezpečnostního pásu však jeho rozpoznatelnost ovlivňují další faktory, zejména barevné provedení oblečení řidiče, barva samotného pásu nebo barevnost interiéru vozidla. Žádnou z těchto okolností správní orgány ve vzájemných souvislostech nehodnotily.
Hodnocení vaší výpovědi
Správní orgány nijak neuvádí, jak naložily s vaší výpovědí a zda ji hodnotí jako věrohodnou. Sice poměrně obsáhle uvádějí judikaturu stran hodnocení věrohodnosti výpovědí policistů, ale za situace, kdy jste spáchání přestupku rozporoval (tedy vaše výpověď není souladná s výpověďmi policistů), vám podle mě správní orgány dluží úvahu o tom, proč vaší výpověď nepovažují za relevantní. SO1 pouze v jedné krátké větě paušalizuje, že můžete lhát a že vám jde „v podstatě pouze o zproštění odpovědnosti za přestupek”. Takovou úvahu je potřeba odmítnout. Přijmout ji bez dalšího by totiž v důsledku znamenalo, že obviněný z přestupku nemůže nikdy účinně zpochybnit skutkový stav, neboť již ze svého procesního postavení mu jde o zproštění odpovědnosti za přestupek. Samotný zájem obviněného na příznivém výsledku řízení však nemůže a priori vést k závěru o nevěrohodnosti jeho výpovědi.
Návrh vyšetřovacího pokusu
Během řízení jste navrhoval, aby byl proveden vyšetřovací pokus. K tomu vám SO2 vzkázal: „K námitce neprovedení navrženého důkazního pokusu odvolací správní orgán konstatuje, že správní orgán není povinen provést každý důkaz, navržený účastníkem řízení. Je povinen provést pouze ty důkazy, které jsou potřebné ke zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. V nyní projednávané věci byl skutkový stav dostatečně objasněn již provedenými důkazy. Navržený pokus by navíc nebyl schopen věrně reprodukovat všechny konkrétní okolnosti, panující v době spáchání přestupku.”
Nedám vám teď odkaz přímo na rozsudek NSS (případně někdo jiný doplní), ale mám za to, že jsem někde četl, že u přestupků, které jsou prokazovány takřka výhradně smyslovými vjemy policistů, by měly správní orgány k podobným návrhům projevovat vyšší míru vstřícnosti.
