13
« kdy: 18 Dubna 2024, 20:19:30 »
uff, něco jsem vypotil, jak to pěkně zakončit? S pozdravem XY stačí?
Doplnění odvolání
Doplňuji odvolací důvody proti rozhodnutí č.j. XXX.
Správní řízení bylo zahájeno v rozporu se zákonem. Správní orgán dostatečně nezjišťoval řidiče v době spáchání údajného přestupku, neboť jej obeslal pouze jednou a když řidič na výzvu nereagoval, nečinil již správní orgán žádné další kroky a bez dalšího věc odložil a zahájil správní řízení se mnou jakožto provozovatelem. Takové jednání ze strany správního orgánu je však v rozporu se zákonem.
Pro úplnost viz např. rozsudek 9 As 260/2018
„Krajský soud uzavřel, že odložení věci bylo předčasné a správní orgán I. stupně neučinil nezbytné kroky ke zjištění pachatele přestupku, ačkoli je učinit měl. Podle mínění krajského soudu se správní orgán mohl minimálně pokusit o opakované doručení zásilky, neboť je možné, že při prvním doručování pan K. jen nebyl v desetidenní lhůtě doma.“
Rozsudek 9 As 260/2018-21:
„Jestliže provozovatel vozidla označí za řidiče osobu, k níž sdělí dostatečné údaje, a věrohodně tvrdí, že dané vozidlo mohla tato osoba řídit, bude mít správní orgán zpravidla dostatek indicií k tomu, aby se pokusil nalézt pachatele přestupku. Není naplněním nezbytných kroků ke zjištění pachatele přestupku ve smyslu § 125f odst. 4 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (ve znění účinném do 30. 6. 2017), pouze jediné doručení předvolání k podání vysvětlení, na něž označená osoba nereaguje, ale správní orgán musí učinit další smysluplný úkon směřující ke zjištění pachatele.“
Případně rozsudek NSS 2 As 293/2018:
„Jako další nezbytný krok v projednávaném případě, který měl magistrát učinit, se, s ohledem na výše uvedené okolnosti případu, jeví vyžádání smlouvy o nájmu, případně dalších informací, kterými žalobkyně o osobě možného přestupce disponovala. Magistrát ze smlouvy a dalších dat totiž mohl zjistit další skutečnosti, např. jiné kontaktní údaje, které jdou již nad povinnost provozovatele vozidla k uvedení totožnosti řidiče (např. další adresu označeného řidiče, jeho elektronickou adresu či telefonní kontakt), na nichž mohl magistrát sděleného řidiče kontaktovat. Taktéž mohl získat informace ohledně možnosti či nemožnosti při nájmu vozidla přenechat jej jiné osobě, jakkoli z toho, že na sebe někdo převzal určitou soukromoprávní povinnost (např. řídit vozidlo výlučně sám), ještě neplyne, že tuto povinnost také fakticky dodržel.“
Dalším odvolacím důvodem je, že dopis zaslaný, dle vyjádření správního orgánu dne XX2023, řidiči, kterým v dobu spáchání přestupku byl XX, Polsko nebyl po uplynutí úložní doby vhozen do schránky a tudíž se s ním řidič (v té době pobývající mimo adresu trvalého bydliště) nemohl seznámit. Po návratu již dopis u provozovatele poštovních služeb v Polsku nebyl k dispozici a proto řidič dopis nepřevzal a zůstal ve věci nečinný. Je tedy zřejmé, že nečinnost řidiče v této věci způsobilo konání správního orgánu, kdy u dopisu vyloučil vhození do schránky a zároveň řidiče již dále nekontaktoval. K vyloučení možnosti vhození dopisu do schránky ze strany správního orgánu by mělo docházet pouze ve výjimečných a odůvodněných případech a musí k tomu existovat závažné důvody, viz citace rozsudků a stanoviska níže. Důkazní břemeno k prokázání skutečností podmiňujících účinnost doručení fikcí, tedy i důkazní břemeno ohledně existence důvodů, pro které výjimečně nebyla zásilka do schránky vhozena, je na straně správního orgánu. Správní orgán během řízení nijak neprokázal, že existovaly důvody k tomu, aby zásilka nebyla po plynutí úložní doby vhozena do schránky.
K tématice výše, viz například rozsudek 2 As 165/2014:
„Dalším důvodem výjimky je, že správní orgán vyloučí vhození do schránky. K tomu může ovšem přistoupit jen výjimečně, existují-li k takovému kroku závažné a skutkově substancované důvody na straně toho, komu je doručováno; typicky se může jednat o situace, kdy je doručováno někomu, kdo sdílí poštovní schránku s jinou osobou, jež má protichůdný zájem v řízení, ve kterém je doručováno, a jež by např. neoprávněným otevřením zásilky či jejím zašantročením mohla poškodit práva či zájmy toho, komu je doručováno. Důkazní břemeno k prokázání skutečností podmiňujících účinnost doručení fikcí, tedy i důkazní břemeno ohledně existence důvodů, pro které výjimečně nebyla zásilka do schránky vhozena, je na straně správního orgánu.“
Případně stanovisko Ministerstva Vnitra Č. j. MV-201886-2/LG-2020:
„Ministerstvo vnitra vychází ve své praxi z předpokladu, že obvyklým postupem je vložení písemnosti do domovní schránky nebo na jiné vhodné místo po uplynutí úložní doby. To platí pro všechny písemnosti doručované podle § 20 nebo § 21 správního řádu bez ohledu na to, zda jde *MVCRX05EMQ1T* MVCRX05EMQ1T prvotní identifikátor 2 o písemnosti doručované do vlastních rukou nebo nikoliv. K vyloučení daného postupu by mělo docházet pouze ve výjimečných a odůvodněných případech (např. pokud je v zájmu ochrany adresáta nutné předejít tomu, aby se s písemností seznámila jiná osoba).“
Správní orgán také v situaci, kdy první obsílka nebyla doručena nepožádal provozovatele o další kontaktní údaje řidiče jako např. další adresu označeného řidiče, jeho elektronickou adresu či telefonní kontakt, viz NSS 2 As 293/2018.
Existuje tedy důvodné podezření, že uvedená kombinace pouze jednoho pokusu k doručení zásilky, vyloučení možnosti vhození dopisu do schránky ze strany správního orgánu a konečně i neprovedení ze strany správního orgánu dalších úkonů k zjištění jiných kontaktních údajů řidiče měla za cíl co nejrychlejší překvalifikování případu na přestupek provozovatele vozidla dle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu a získání s ním spojeného finančního plnění ze strany provozovatele.
